Engel proti Maďarsku

Typ rozhodnutí: rozsudek senátu (2. sekce)

Číslo stížnosti: 46857/06

Datum: 20. 5. 2010

Složení senátu: F. Tulkens, předsedkyně senátu (Belgie), I. C. Baretto (Portugalsko), D. Jočiene (Litva), D. Popović (Srbsko), A. Sajó (Maďarsko), N. Tsotsoria (Gruzie), I. KarakasŁ (Turecko).

[§ 1. - 4. Průběh řízení před ESLP]

I. Okolnosti případu

5. Stěžovatel se narodil v roce 1962 ve městě Szeged, kde rovněž žil.

6. Dne 13. 5. 2003 byl stěžovatel přistižen při ozbrojené loupeži. V následné přestřelce usmrtil jednoho policistu a dalšího zranil. Sám byl zasažen do míchy a v důsledku tohoto zranění ochrnul na obě nohy od pasu dolů. Od té doby rovněž trpí inkontinencí. V současné době je 100% postižen, schopen pohybu pouze na vozíčku a navíc musí používat pleny.

7. Stěžovatel byl odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí. Mezi 25. 2. 2005 a 15. 12. 2006 byl ve výkonu trestu ve věznici v Szegedu.

8. Stěžovatel popsal podmínky ve věznici Szeged následovně: Protože nedokázal splnit povinnosti, které měli zdraví vězni, a zároveň se chtěl vyhnout sankcím za porušení denního pořádku přípravy postele, musel spát ve svých šatech v neustlané posteli a svůj kabát používat jako přikrývku. Bez asistence zaměstnanců věznice se mohl mýt nebo si ulevit pouze v případě, že mu ostatní spoluvězni pomohli. Nebyla mu poskytnuta vhodná židle pro koupání, namísto toho mu byla poskytnuta nevyhovující dřevěná toaletní stolička, která rychle shnila a při jedné příležitosti se pod ním zlomila. Kvůli obtěžování ze strany spoluvězňů z důvodu postižení a inkontinence nechodil na denní vycházky. Byl klasifikován jako vězeň „4. stupně“ bezpečnosti, proto byl transportován v poutech uchycených na bezpečnostním opasku. Pokud byl transportován v dodávce bez bezpečnostního pásu, mohl se udržet ve vozíčku pouze tak, že se hlavou opíral o dveře transportní kabiny. V důsledku toho se mu pravidelně dělala na hlavě podlitina. Když vystupoval z transportní dodávky, zaměstnanci ho vlekli za pás, někdy po zemi, přičemž mu způsobili modřiny. Takový incident se odehrál dne 12. 6. 2006. Při jiné příležitosti se vozíček, na kterém seděl - stěžovatel váží 110 kg - převalil přes schůdky dodávky.

9. Stížnosti stěžovatele ohledně výše popsaných podmínek, adresované oblastnímu veřejnému státnímu zástupci pro oblast Csongrád, nebyly úspěšné.

10. Podle vězeňské lékařské služby trpí stěžovatel kromě jiného vysokým krevním tlakem, nadváhou, paraplegií a neurogenickým měchýřem. Bylo doporučeno jeho přemístění do specializovaného vězeňského zařízení, ale nebylo zrealizováno vězeňskou správou. Na základě stížnosti stěžovatele prošetřovala Národní správa věznic jeho situaci; zpráva obsahovala následující závěry:

„Stěžovatelova cela se nachází v přízemí..., hned vedle zdravotní místnosti. Je přizpůsobena pro čtyři vězně, ale jsou tam kromě stěžovatele pouze dva nebo tři vězni. Nábytek je upravený a přizpůsobený zdravotním potřebám stěžovatele: stůl je vyvýšen, postele jsou jednolůžkové namísto patrových, šatník jakož i zrcadlo jsou umístěny v takové výši, aby na ně mohl stěžovatel dosáhnout. Překážky při vstupu byly odstraněny a vedle toalety bylo namontováno madlo. Spoluvězeň dobrovolně přijal úkol udržovat celu čistou a pomáhat stěžovateli v plnění každodenních povinností. Stěžovatel nebyl nikdy pokárán za porušení vězeňského řádu.

Stěžovatel může využívat sprchu (koupel) s teplou vodou každý den. Má k dispozici ruční sprchu a koupací židli.... Spoluvězeň mu dobrovolně pomáhá se mýt.

...


Aby nedocházelo k obtěžování spoluvězni, stěžovateli bylo umožněno konat denní vycházky na střeženém dvorku... Stěžovatel tuto možnost nevyužívá.

Na základě stížnosti stěžovatele... ze dne 30. 5. 2006 nařídil správce, aby transportní dodávka byla vybavena bezpečnostním pásem a informoval jej o tom..., stejně jako o skutečnosti, že na základě lékařského posudku je jeho doprava v sanitce... bezdůvodná. Podle závěrů šetření utrpěl stěžovatel v prosinci 2004 a červnu 2006 lehké škrábance a modřiny (v době převozu). Z toho důvodu vedení věznice instruovalo personál, aby přistupoval ke stěžovateli se zvláštní péčí. Podle názoru příslušných zdravotnických orgánů nevyžadoval převoz stěžovatele účast zdravotnického personálu.

Dne 21. 4. 2006 stěžovatel požádal o přemístění do vězení Nagyfa. Jeho žádost byla zamítnuta... Národní vězeňskou správou dne 9. 6. 2006 z důvodu, že je ve výkonu trestu v instituci, jejíž přísnost odpovídá trestnému činu, kterého se dopustil a režimu, který mu byl uložen. Zároveň jde o instituci, kde byl vyřešen dohled ošetřovatelů a lékařů, a byly odstraněny fyzické překážky, aby měl zajištěn volný pohyb na invalidním vozíku. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost. Stížnost byla zamítnuta Národním velitelem dne 26. 7. 2006 a převedení nebylo stěžovateli povoleno. Podle jeho odůvodnění (stěžovatel) nevyžaduje trvalý ošetřovatelský nebo lékařský dohled. V současném místě stěžovatelova pobytu došlo k úpravám odpovídajícím jeho postižení. Lékařské ošetření odpovídající jeho současnému stavu lze poskytovat na místě, kde je nyní ve výkonu trestu a kde došlo k úpravám podle jeho potřeb...“

11. Stěžovatel tvrdil, že dopravní dodávka nebyla vybavena bezpečnostním pásem až do konce srpna 2006. Pokud jde o vycházky, vysvětlil, že povrch na nádvoří byl nerovný, a proto nevhodný pro vozíčkáře.

12. Vzhledem k tomu, že proti stěžovateli probíhalo další trestní řízení, musel být pravidelně dopravován do Budapešti k soudu. Ve stížnosti ze dne 5. 9. 2006 adresované vedoucímu dopravního oddělení věznice v Budapešti stěžovatel uvedl, že v pondělí 4. 9. 2006 byl umístěn v přijímací cele, kde musel strávit pět hodin bez přístupu k vodě a bez možnosti výměny plen. Rovněž uvedl, že během převozu byl umístěn v kabině dodávky pro jednu osobu, kde utrpěl pohmožděniny: v zatáčce spadl z invalidního vozíku a zůstal na podlaze po celou dobu cesty, připoután pouty k opasku, s rukama pod tělem. Dále uvedl, že následující den, když si vyžádal lékařskou kontrolu, mu sestra sdělila, že může být vyšetřen až v době konzultací příští týden, což bude následující pondělí.

13. V průběhu následného šetření byla dne 18. 9. 2006 vypracována lékařská zpráva, přičemž nebyly zjištěny žádné vnější známky zranění. Ředitel věznice v Budapešti kvůli nedostatku důkazů stížnost stěžovatele zamítl.

14. Na základě stěžovatelova trestního oznámení bylo zahájeno vyšetřování Úřadem vojenského státního zástupce v Szegedu vůči neznámým osobám za čin zneužití pravomoci veřejného činitele. Šetření bylo dne 12. 12. 2006 pro nedostatek důkazů zastaveno.

15. V dopise ze dne 27. 10. 2006 adresovaném Národnímu veliteli stěžovatel upozornil na zranění, která údajně utrpěl během převozu a na nefunkčnost svého invalidního vozíku. Následné šetření nepodpořilo tvrzení stěžovatele, nicméně jeho invalidní vozík byl poté opraven.

16. Dne 15. 12. 2006 byl stěžovatel přemístěn do věznice Sopronköhida, kde byl umístěn v cele speciálně určené pro zdravotně postižené vězně. Dne 18. 12. 2006 byl vyšetřen soudním znalcem z oboru medicíny. Znalec uvedl následující:

„... [Pokud jde o vstávání] vězně... částečně nebo zcela zveličuje své bolesti... [Je] 100% zdravotně postižený... [avšak], není zcela neschopný se o sebe postarat. Jeho nutkavý příjem potravy společně s neochotou přijímat léky proti bolesti..., je závažnou psychickou překážkou zlepšení jeho mobility. Současně... samotná existence bolesti nemůže být prokázána mimo jakoukoli pochybnost. Z forenzního lékařského hlediska lze mít za prokázané, že... vězeň obdržel veškerou lékařskou, ošetřovatelskou a pečovatelskou pomoc, kterou potřebuje.“

II. Relevantní vnitrostátní právní úprava

[§ 17. Výnos Ministerstva Spravedlnosti č. 6/1996 (VII. 12) o pravidlech výkonu trestu odnětí svobody a vazby (Část 42(3)d)]

III. Zprávy Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT)

18. Správa CPT pro maďarskou vládu po návštěvě Maďarska ve dnech 5. 12. - 16. 12. 1999 uvádí v relevantních pasážích následující:

„96. Podle systému klasifikace vězňů v Maďarsku jsou osoby ve výkonu vazby a trestu odnětí svobody, které jsou považovány za nebezpečné, označeny 4. stupněm (Výnos č. 6/1996 (VII.12.) Ministerstva spravedlnosti). O zařazení rozhodne státní zástupce, soud nebo přijímající výbor nápravného zařízení. CPT byl informován, že soudy a státní zástupci mají tendenci zařazovat do tohoto stupně vězně obviněné nebo odsouzené za vážné zločiny (zvlášť osoby zapojené do organizovaného zločinu) a vězeňské přijímací výbory zase osoby s minulými záznamy o nedisciplinovanosti (včetně těch, které mají sklon k útěku nebo se pokusily o sebevraždu) anebo o osoby s vojenským pozadím.

Status vězně 4. stupně je přezkoumáván každých šest měsíců. Nicméně se zdá, že důvody pro rozhodnutí o zařazení/prodloužení tohoto opatření nejsou dotyčnému vězni sděleny.

97. Je evidentní, že vězeň by neměl být držen ve zvláštním bezpečnostním režimu déle, než je nutné, s ohledem na riziko, které představuje. To si žádá pravidelný přezkum rozhodnutí o zařazení. A dále, vězni by měli být, jak je to jenom možné, plně informováni o důvodech pro jejich zařazení a, je-li to nutné, o obnovení zařazení. To jim kromě jiného umožní efektivně využít možnosti pro vznesení námitek proti takovému opatření.“

19. Správa CPT pro maďarskou vládu po návštěvě Maďarska ve dnech 30. 3. - 8. 4. 2005 5. 12. - 16. 12. 1999 uvádí v relevantních pasážích následující:

„64. Pokud jde o právní záruky vězňů zařazených do 4. stupně, jejich status je v současné době přezkoumáván každé tři měsíce... CPT tuto změnu vítá. Avšak ostatní dlouhodobá doporučení CPT - ohledně ustanovení umožňující vězňům být písemně informován o důvodech tohoto opatření a umožnit jim vyjádřit svůj pohled na věc - implementována nebyla.

Mnoho vězňů 4. stupně, kteří byli delegací vyslechnuti, si stěžovalo, že nebyli informováni o důvodech takového opatření, nebyli nijak zapojeni do přezkumného řízení a nedostali žádné informace o možnostech vyjádřit nesouhlas. Dále obecně existuje pocit, že pravidelný přezkum statutu vězně 4. stupně je čistě formální. Vyhodnocení relevantní dokumentace a výslechy vězňů vedly delegaci k závěru, že faktory vedoucí k zařazení vězně do 4. stupně jsou historické povahy, jako například násilná povaha spáchaného zločinu (často před mnoha lety), spíše než posouzení aktuální nebezpečnosti vězně nebo jeho náchylnosti znovu jednat nepřijatelným způsobem.

...


184. V době návštěvy v roce 2005 byla pozornost věnována situaci vězňů zařazených do zvláštního bezpečnostního režimu. CPT vítá skutečnost, že status vězňů klasifikovaných jako vězni 4. stupně je přezkoumán každé tři měsíce. Zároveň vyzývá maďarské orgány, aby přijaly předcházející doporučení ohledně písemného informování o důvodech takového opatření, a rovněž umožnily vězňům vyjádřit svůj názor na věc. Obecně Výbor doporučil, aby systém zařazování vězňů do 4. stupně byl upraven s ohledem na zajištění použití tohoto stupně pouze u vězňů, u kterých je to opravdu potřebné...“

K tvrzenému porušení čl. 3 a čl. 8 Úmluvy

20. Stěžovatel namítal, že podmínky uvěznění a převozu do věznice vedly k nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo k porušení jeho práva na soukromý život. Podle stěžovatele jeho zařazení do kategorie vězňů „4. stupně bezpečnosti“, které nebylo možno zpochybnit před domácími orgány, bylo absurdní z hlediska jeho zdravotního stavu a založilo jeden z důvodů nelidského charakteru jeho uvěznění. Namítal porušení čl. 3 a čl. 8 Úmluvy samostatně, anebo ve spojení s čl. 13 a čl. 14 Úmluvy.

21. Podle Soudu je nutné stěžovatelovy námitky posuzovat výhradně podle čl. 3 Úmluvy, který zní takto:

„Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu.“

22. Vláda tyto argumenty odmítla.

I. K přijatelnosti

23. Soud poznamenává, že stížnost není zjevně neopodstatněná ve smyslu čl. 35 odst. 3 Úmluvy.

II. K věci samé

24. Vláda v úvodu uvedla, že s ohledem na pravidlo šesti měsíců podle čl. 35 odst. 1 Úmluvy, by začátek lhůty pro posouzení podmínek detence stěžovatele měl být počítán od 21. 3. 2006 (šest měsíců před dnem, kdy byla stížnost přijata) a konec lhůty by měl připadnout na 15. 12. 2006, kdy byl stěžovatel přemístěn do věznice Sopronköhida zbudované pro tyto účely. Vláda zdůraznila, že tato věznice je vybavena pro vězně s postižením. Ohledně doby strávené ve věznici v Szegedu byla vláda názoru, že podmínky a incidenty popsané ve stížnosti nedosáhly minimální míry závažnosti vyžadované čl. 3 Úmluvy, zejména s ohledem na přijetí rychlých opatření k nápravě ze strany úřadů. Rovněž nedošlo k porušení stěžovatelových práv podle čl. 8 Úmluvy, protože okleštění jeho soukromí bylo nutným důsledkem odsouzení do věznice s přísným režimem.

25. Stěžovatel argumentoval tím, že provedená opatření, zanedbávání péče o jeho osobu a incidenty, na které si stěžoval, vedly k nelidskému a ponižujícímu zacházení, které je zakázáno čl. 3 Úmluvy, a to s ohledem na celou dobu strávenou ve věznici v Szegedu. Z podstaty stížnosti vyplývá, že došlo k pokračujícímu porušení jeho práv podle Úmluvy. Z toho důvodu byla argumentace vlády o aplikaci pravidla šesti měsíců chybná. Konkrétně skutečnost, že byl vydán dlouhodobě na milost svým spoluvězňům ve smyslu zabezpečení jeho základních potřeb, jako ulevení si, koupání nebo oblékání/svlékání, byla nepřijatelná. Obdobně praxe jeho převážení v dodávce bez bezpečnostního pásu, který by držel jeho invalidní vozík na místě, společně s drsnými metodami jeho nakládání a vykládání z vozu, byla nelidská. Situace byla zhoršena jeho zařazením do kategorie „vězeň 4. stupně bezpečnosti“. Stěžovatel byl bez možnosti toto rozhodnutí napadnout u vězeňských orgánů, přičemž bylo s ohledem na jeho paraplegii zcela neodůvodněné. V důsledku zůstával spoután během převozu a nemohl si tak zabezpečit svoji polohu, pokud byl vůz v pohybu.

26. Soud opět zdůrazňuje, že špatné zacházení musí dosáhnout minimální míry závažnosti, aby bylo možno situaci posoudit v rámci čl. 3. Hodnocení této minimální míry závažnosti je relativní, závisí na všech okolnostech případu, jako je délka zacházení, fyzické a duševní dopady a v některých případech pohlaví, věk a zdravotní stav oběti. Při posuzování, je-li zacházení „ponižující“ podle čl. 3, je jedním z faktorů, které Soud bude brát do úvahy otázka, zda cílem bylo osobu pokořit a ponížit. Ačkoliv nedostatek takového cíle nemůže nezvratně vyloučit porušení čl. 3 (srov. Price proti Spojenému království, § 24; Peers proti Řecku, § 67, 68 a 74).

27. V tomto případě byl paraplegik ponechán na milost svým spoluvězňům, pokud jde o asistenci spočívající v možnosti ulevit si, vykoupat se nebo se svléknout (Vincent proti Francii, § 94-103). Tato situace panovala v průběhu celého umístění ve vězení v Szegedu mezi 25. 2. 2005 a 15. 12. 2006. Pro Soud je v této souvislosti nepodstatné, zda spoluvězni byli dobrovolníci (Fabrtuhs proti Lotyšsku, § 60). Soud dále potvrzuje stěžovatelův názor, že okolnosti, na které si stěžuje, zakládají pokračující situaci (M. proti Maďarsku), která musí být zkoumána na základě své celistvosti.

28. Soud má navíc za to, že stěžovatelovo vylíčení žalostných podmínek jeho převozu v době, kdy dodávka nebyla vybavena bezpečnostním pásem, což se stalo zjevně na konci srpna 2006, nebylo vládou vyvráceno. Politováníhodná je podle Soudu zejména praxe vlečení stěžovatele po zemi dovnitř a ven z transportní dodávky, stejně jako ponechání jeho invalidního vozíku bez zajištění v pohybujícím se vozidle, jak k tomu došlo 12. 6. 2006. Dále má Soud za to, že zařazení stěžovatele do skupiny „vězeň 4. stupně bezpečnosti“ přispělo k jeho nesnázím při takovém způsobu převozu, jelikož byl v důsledku tohoto opatření spoután. Soud v této souvislosti upozorňuje na závěry CPT ohledně situace vězňů „ 4. stupně bezpečnosti“ v Maďarsku (srov. § 17-18).

29. Na závěr Soud bere do úvahy nečinnost při získávání důkazů ohledně stížnosti na událost ze dne 4. 9. 2006 (srov. § 12 a 13). Opožděný přístup stěžovatele, vězně paraplegika, k lékařskému vyšetření po tvrzené události takové povahy (srov. § 12), je neslučitelný s povinností orgánů vyplývající z čl. 3, provést náležité prošetření tvrzení o špatném zacházení (Kmetty proti Maďarsku, § 38).

30. Předcházející posouzení jsou dostatečná k tomu, aby Soud mohl učinit závěr, že v době uvěznění ve věznici Szeged byl stěžovatel podroben ponižujícímu zacházení. Přes chvályhodné snahy vlády zlepšit jeho situaci přemístěním dne 15. 12. 2006 do zařízení zbudovaného pro tento účel, došlo k tomuto kroku příliš pozdě, aby porušení čl. 3 Úmluvy mohlo být prominuto.

[§ 31. - 38. K aplikaci čl. 41 Úmluvy]


Výrok rozsudku

Z těchto důvodů Soud jednomyslně rozhodl, že čl. 3 Úmluvy byl porušen.





© Wolters Kluwer ČR, a. s.