DUCHOŇOVÁ proti České republice

© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.

© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.

Anotace rozhodnutí ze dne 2. října 2006 ve věci č. 29858/03 – Duchoňová proti České republice

Soud jednomyslně shledal, že stížnost poukazující na nepřiměřenou délku řízení, porušení práva na soukromý a rodinný život a absenci vnitrostátního prostředku nápravy, je nepřijatelná.

(i) Okolnosti případu

Stěžovatelka v květnu 2000 informovala Ministerstvo spravedlnosti, že ji její švagrová, žijící ve Švýcarsku, vydíráním nutila k prostituci. Ministerstvo podání postoupilo státnímu zastupitelství, na které se stěžovatelka následně obrátila s požadavky o odškodnění ve výši 150 tis. švýcarských franků. Policie poté, co provedla výslech stěžovatelky, jejího manžela a syna a vyžádala si výslech stěžovatelčiny švagrové ve Švýcarsku, dospěla k závěru, že nebyly zjištěny okolnosti odůvodňující zahájení trestního stíhání. Stěžovatelka byla upozorněna na skutečnost, že trestní stíhání formálně zahájeno nebylo a že může své nároky na odškodnění vymáhat občanskoprávní cestou.

(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu

a) K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy

Stěžovatelka předně kritizovala nepřiměřenou délku řízení. Soud však rozhodl, že článek 6 odst. 1 Úmluvy není na daný případ aplikovatelný ani ve své trestní větvi (nejednalo se o řízení proti stěžovatelce), ani ve své civilní větvi (orgány činné v trestním řízení trestní oznámení odložily, čímž tedy nedošlo k rozhodování o občanských právech nebo závazcích stěžovatelky, jíž zůstala možnost obrátit se na soud s občanskoprávní žalobou, což neučinila). Tato část stížnosti byla tedy neslučitelná s Úmluvou ratione materiae.

b) K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy

Stěžovatelka dále poukazovala na to, že její švagrová porušila její právo na soukromý a rodinný život. Soud připustil, že článek 8 Úmluvy sice primárně chrání jednotlivce před svévolnými zásahy ze strany orgánů veřejné moci, ale také implikuje povinnost těchto orgánů přijmout opatření k ochraně práva na soukromý a rodinný život ve vztazích mezi jednotlivci. Stěžovatelka ovšem nezahájila občanskoprávní řízení na ochranu svých práv, pročež tato část stížnosti je nepřijatelná pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy.

c) K tvrzenému porušení článku 13 Úmluvy

Stěžovatelka konečně namítala, že v rozporu se článkem 13 Úmluvy neměla k dispozici účinný prostředek nápravy. Podle Soudu však neměla žádné hajitelné tvrzení o porušení jejích práv zaručených Úmluvou, a proto je tato část stížnosti zjevně neopodstatněná.