KAPR proti České republice

© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.

© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.

Anotace rozhodnutí ze dne 28. března 2006 ve věci č. 7152/03 – Kapr proti České republice

Soud jednomyslně rozhodl, že Česká republika neporušila právo stěžovatele na spravedlivý proces nebo na rodinný život ani další práva zaručená Úmluvou a jejími protokoly, jichž se stěžovatel dovolával.

(i) Skutkové okolnosti

Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově z března 1996 byla schválena dohoda rodičů, dle které byla stěžovatelova dcera (narozená v roce 1989) svěřena do výchovy matky. Styk stěžovatele s nezletilou byl upraven rozsudkem okresního soudu z května 1998, kterým bylo stanoveno, že stěžovatel má právo se s nezletilou stýkat každý druhý víkend a během školních prázdnin.

Stěžovatel následně, počínaje listopadem 2000, podal desítky návrhů na výkon rozhod­nutí s tím, že styk se nerealizuje, jelikož matka mu ve styku brání a dcera s ním odmítá trávit určenou dobu v jeho domácnosti, kterou sdílí se současnou manželkou.

Stěžovatel podal v říjnu 1998 návrh na střídavou výchovu a v březnu 2001 návrh na změnu výchovného prostředí. Oba návrhy byly zamítnuty.

V červenci 2001 zahájil okresní soud bez návrhu řízení o nové úpravě styku stěžo­vatele s nezletilou, a to v souvislosti s probíhajícím řízením o změně výchovného prostředí a zjištěním, že dcera se s otcem pravidelně stýká, ale nenavštěvuje jeho domácnost. V červnu 2004 bylo řízení o nové úpravě styku zastaveno, jelikož žádný z rodičů nenavrhl novou úpra­vu styku.

V listopadu 2005 vydal okresní soud v novém řízení o úpravě styku zahájeném bez návrhu rozsudek, ve kterém je upraven styk stěžovatele s nezletilou; rodiče nezletilé se vzdali práva na odvolání poté, co se v průběhu řízení dohodli na změně a rozsahu styku a akceptovali přání nezletilé. Dle rozsudku má stěžovatel právo na styk s nezletilou každou lichou sobotu v měsíci.

(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu

Ve stížnosti k Soudu stěžovatel odvolávaje se na čl. 6 odst. 1 a článek 8 Úmluvy, jakož i článek 5 Protokolu č. 7, tvrdil, že vnitrostátní orgány jsou ve věci nečinné, jeho návrhy na výkon rozsudku z května 1998 nejsou realizovány, a není tak respektován jeho rodinný život. Současně namítal, že řízení o jeho návrhu na změnu výchovy zahájené v březnu 2001 nebylo spravedlivé a nestranné, neboť soudy upřednostnily matku dítěte, a že otcové jsou v opatrovnických věcech diskriminováni systematicky.

a) K namítanému porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy

Soud ponechal stranou řešení otázky vyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy, kterou vláda vznesla, neboť část stížnosti týkající se práva na účinnou soudní ochranu je podle jeho názoru nepřijatelná z jiných důvodů.

K námitce stěžovatele, že nečinnost vnitrostátních orgánů ve vztahu k jeho návrhům na výkon rozsudku z května 1998, jenž upravoval styk s nezletilou, je údajně zásahem do práva na účinnou soudní ochranu jeho občanských práv ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, Soud uvedl, že postupem soudů v řízení o výkon rozhodnutí se bude zabývat výlučně na poli člán­ku 8 Úmluvy.

K námitce stěžovatele, že řízení o změnu výchovy nebylo v souladu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy, Soud s odkazem na svoji judikaturu uvedl, že Úmluva nezaručuje žádnému z rodičů přednostní právo na výchovu dítěte. Vnitrostátní orgány jsou lépe povolány k tomu, aby zhodnotily všechny okolnosti případu. V tomto případě soudy zjistily, že problém spočíval ve špatné komunikaci mezi stěžovatelem a jeho dcerou, nikoli v jednání matky; ta styku nebránila. Při posouzení návrhu stěžovatele na svěření dcery do jeho péče vzaly soudy v úva­hu přání a názory nezletilé, které v té době bylo již 14 let. Stěžovateli nebylo bráněno v před­kládání argumentů a důkazů. Žádná skutečnost ve spise nenasvědčuje tomu, že by nebylo respektováno právo na spravedlivý proces a že by bývalá manželka stěžovatele byla na jeho úkor upřednostňována. Tato část stížnosti byla tudíž prohlášena za zjevně neopodstatněnou.

b) K namítanému porušení článku 8 Úmluvy

Soud na základě své ustálené judikatury konstatoval, že v případě stěžovatele byla pro­kázána existence rodinného vztahu a že stát by za této situace měl přijmout vhodná opatření k navázání styku mezi rodičem a dítětem. Tato povinnost ovšem není absolutní. Státní orgány musí brát ohled na zájmy, práva a svobody dotčených osob a zejména na nejvyšší zájem dítěte a jeho práva, která mu přiznává článek 8 Úmluvy. Rozhodující je zjistit, zda státní orgány přijaly za účelem usnadnění styku veškerá opatření, která od nich bylo možné v tomto případě rozumně očekávat.

V případě stěžovatele Soud zejména upozornil na fakt, že od listopadu 2000 stěžovatel měl i nadále možnost se s dcerou stýkat, nicméně trávil s ní pouze hodinu či dvě, jelikož nezletilá s ním odmítla odjet do jeho domácnosti, na čemž on naopak trval.

Řízení o nové úpravě styku zahájené bez návrhu v červenci 2001 bylo zastaveno, jelikož ani jeden z rodičů nepředložil návrh na úpravu styku. Následné řízení o nové úpravě styku zahájené bez návrhu v srpnu 2005 skončilo schválením dohody účastníků řízení v listopadu 2005. Dle této dohody má stěžovatel právo na styk s dcerou každou lichou sobotu v měsíci. Stěžovatel Soud neinformoval, že by měl potíže s realizací takto určeného práva na styk s dcerou.

Soudu se situace jeví tak, že neúspěchy při setkání stěžovatele a jeho dcery vyplývaly z toho, že dcera odmítala trávit čas v domácnosti otce, a to z důvodu napětí mezi ní a jeho současnou manželkou. Vnitrostátní soud při zamítání návrhů stěžovatele na výkon rozhodnutí poznamenal, že je třeba vzít v úvahu přání nezletilé, zejména s ohledem na její věk, a že matce nelze vytknout, že by otci bránila ve styku s nezletilou. Dcera navíc vyjádřila ochotu se s otcem stýkat a spolu s ním navštívit psychoterapeuta, což otec odmítl.

Soud se dále ztotožnil s námitkou vlády, že stěžovatel neprokázal empatický přístup k potře­bám a přáním nezletilé.

Ve světle výše uvedených skutečností dospěl Soud k závěru, že vnitrostátní orgány vynaložily dostatečné úsilí za účelem respektování práva stěžovatele na styk s jeho dítětem. Právo stěžovatele na rodinný život tudíž nebylo porušeno. Tato část stížnosti byla tedy rovněž odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.

c) K namítanému porušení článku 5 Protokolu č. 7

Soud poznamenal, že stěžovatel argumentuje tvrzeními, se kterými se Soud již vypořádal na poli jiných článků Úmluvy. Konstatoval, že ze spisu nijak nevyplývá, že by postup soudů zakládal porušení práva na rovnost mezi manželi. Tuto část stížnosti proto Soud odmítl jako nepřijatelnou pro zjevnou neopodstatněnost.