Přehled
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti Mgr. Jindřicha Komana, zastoupeného Jiřím Hřídelem, advokátem, sídlem Fráni Šrámka 136, Písek, proti výroku III. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. června 2024 č. j. 7 Co 447/2024-496, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Marie Komanové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavnímu soudu byla dne 13. 9. 2024 doručena ústavní stížnost, prostřednictvím níž se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného výroku III. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud"), kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení u soudu prvního stupně i soudu odvolacího. Krajský soud rozhodoval o odvolání stěžovatele i vedlejší účastnice proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích (dále jen "okresní soud") ze dne 23. 10. 2023 č. j. 4 C 140/2022-393, v řízení o vyklizení nemovitostí a o vzájemné žalobě na určení vlastnického práva eventuálně zřízení věcného břemene. Stěžovatel namítá, že výrokem III. napadeného rozsudku krajského soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Ústavní soud vždy dříve, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, posuzuje, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. V posuzované věci dospěl Ústavní soud k závěru, že tyto předpoklady splněny nejsou. Stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatel podal dovolání k Nejvyššímu soudu; to plyne jak ze sdělení okresního soudu, tak i z textu ústavní stížnosti, kterou podává "z opatrnosti" (viz bod 6).
3. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští. Z uvedeného pak vyplývá, že Ústavní soud je principiálně oprávněn rozhodovat meritorně jen o takové ústavní stížnosti, která směřuje proti rozhodnutím "konečným", tj. zpravidla těm, jimiž se soudní či jiné řízení končí, a kdy jeho účastník nemá možnost jiné právní obrany než cestou ústavní stížnosti.
4. Současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Ústavní soud není oprávněn jakkoliv předjímat rozhodnutí Nejvyššího soudu, které se může týkat i napadeného výroku o nákladech řízení. V případě, že by Nejvyšší soud dovolání stěžovatele nevyhověl, bude mít stěžovatel i nadále otevřenu cestu k podání ústavní stížnosti proti napadenému výroku. Za dané situace je proto podání ústavní stížnosti předčasné (k tomu srov. například usnesení ze dne 18. 9. 2024 sp. zn. I. ÚS 2475/24 aj.).
5. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2024
Milan Hulmák v. r.
soudce zpravodaj