Obecné doporučení č. 35 (2017) O genderově podmíněném násilí páchaném na ženách (Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen)

I.    Úvod

Poděkování

Výbor oceňuje hodnotné příspěvky více než 100 organizací občanské společností a ženských organizací, států, smluvních stran, zástupců akademické obce, subjektů OSN a dalších zúčastněných stran, které poskytly své názory a připomínky během vypracovávání tohoto obecného doporučení. Výbor rovněž s vděčností oceňuje práci zvláštní zpravodajky pro násilí na ženách, jeho příčiny a následky při provádění jejího mandátu a její příspěvek k tomuto obecnému doporučení.

1. Ve svém obecném doporučení č. 19 (1992) o násilí páchaném na ženách, přijatém na jedenáctém zasedání,¹ Výbor objasnil, že diskriminace žen, jak je definována v článku 1 úmluvy, zahrnuje genderově podmíněné násilí, kterým je „násilí, které je namířeno proti ženě, protože je žena, nebo které ženy neúměrně zasahuje“. Takové násilí představuje porušení jejich lidských práv.

2. Státy, smluvní strany, v praxi již více než 25 let následují výklad Výboru. Opinio juris a praxe států naznačují, že se zákaz genderově podmíněného násilí na ženách vyvinul v zásadu mezinárodního obyčejového práva. Obecné doporučení č. 19 ovšem bylo klíčovým katalyzátorem tohoto procesu.² 

3. Uznávaje tento vývoj a práci zvláštní zpravodajky pro násilí na ženách, jeho příčiny a následky, jakož i práci smluvních orgánů pro lidská práva³ a zmocněnců pro zvláštní postupy v Radě pro lidská práva,⁴ se výbor rozhodl u příležitosti dvacátého pátého výročí přijetí obecného doporučení č. 19 poskytnout státům, smluvním stranám, další pokyny zaměřené na urychlení odstranění genderově podmíněného násilí páchaného na ženách.

4. Výbor potvrzuje, že skupiny občanské společnosti, zejména ženské nevládní organizace, si stanovily odstranění genderově podmíněného násilí páchaného na ženách jako prioritu; jejich činnost měla hluboký společenský a politický dopad a přispěla k uznání genderově podmíněného násilí páchaného na ženách jako porušení lidských práv a k přijetí zákonů k jeho potírání a politik k jeho řešení.

5. Ve svých závěrečných připomínkách k pravidelným zprávám států, smluvních stran, podle Úmluvy⁵ a v rámci následných postupů, obecných doporučení, prohlášení a stanovisek a doporučení vydaných v reakci na oznámení⁶ a šetření⁷ podle Opčního protokolu k úmluvě výbor odsuzuje genderově podmíněné násilí páchané na ženách ve všech jeho formách, ať už k němu dojde kdekoli. Prostřednictvím těchto mechanismů výbor také vyjasnil formu a obsah norem pro odstraňování takového násilí a povinnosti států, smluvních stran, v tomto ohledu.

6. Navzdory těmto pokrokům zůstává genderově podmíněné násilí na ženách, ať už páchané ze strany států, mezivládních organizací nebo nestátních subjektů, včetně soukromých osob a ozbrojených skupin,⁸ ve všech zemích všudypřítomné a zůstává často bez trestu. Projevuje se v souvislém sledu mnoha vzájemně provázaných a opakujících se forem, v různém prostředí, od soukromých po veřejná, včetně on-line světa,⁹ a v současném globalizovaném světě tak překračuje hranice států.

7. Právní předpisy, které by se zabývaly genderově podmíněným násilím páchaným na ženách, v mnoha státech neexistují nebo jsou nedostatečné nebo špatně prováděné. Rozklad právních a politických rámců, jejichž cílem je odstranění diskriminace na základě pohlaví nebo genderově podmíněného násilí, často ospravedlňovaných ve jménu tradice, kultury, náboženství nebo fundamentalistické ideologie, spolu s výrazným snižováním veřejných výdajů v této oblasti, často jako součást tzv. „úsporných opatření“ v důsledku hospodářských a finančních krizí, dále oslabují reakce států. V kontextu omezovaného demokratického prostoru a následného oslabování právního státu všechny tyto faktory přispívají k všudypřítomnosti genderově podmíněného násilí páchaného na ženách a vedou ke kultuře beztrestnosti.

II.    Rozsah působnosti

8. Toto obecné doporučení doplňuje a aktualizuje pokyny pro státy, smluvní strany, uvedené v obecném doporučení č. 19 a mělo by být vykládáno ve spojení s ním.

9.  Pojem „násilí páchaného na ženách“, jak je definován v obecném doporučení č. 19 a dalších mezinárodních nástrojích a dokumentech, klade důraz na skutečnost, že toto násilí je genderově podmíněné. Proto je v tomto doporučení užíván termín „genderově podmíněné násilí páchané na ženách“ jako přesnější výraz, který jasně vyjadřuje genderové příčiny a dopady násilí. Tento výraz dále posiluje chápání násilí jako sociálního spíše než individuálního problému, který vyžaduje komplexní reakce nad rámec těch, jež souvisejí s konkrétními událostmi, jednotlivými pachateli a oběťmi/přeživšími.

10. Výbor považuje genderově podmíněné násilí páchané na ženách za jeden ze základních společenských, politických a ekonomických prostředků, kterými je udržováno podřízené postavení žen vůči mužům a jejich stereotypní role. Během celé své práce výbor jasně ukázal, že toto násilí je zásadní překážkou v dosažení skutečné rovnosti žen a mužů a v uplatňování základních lidských práv a svobod ženami, jak jsou zakotveny v úmluvě.

11. V obecném doporučení č. 28 (2010) o základních povinnostech států, smluvních stran, je v souladu s článkem 2 úmluvy uvedeno, že povinnostmi států je dodržovat, chránit a naplňovat práva žen na nediskriminaci a na rovné zacházení de iure a de facto.¹⁰ Rozsahem těchto povinností ve vztahu k genderově podmíněnému násilí páchanému na ženách, k němuž dochází v konkrétních kontextech, se zabývá obecné doporučení č. 28 a další obecná doporučení, včetně obecného doporučení č. 26 (2008) o migrujících pracovnicích, obecného doporučení č. 27 (2010) o seniorkách a ochraně jejich lidských práv, obecného doporučení č. 30 (2013) o ženách a předcházení konfliktů, konfliktových a postkonfliktových situacích, společného obecného doporučení č. 31 Výboru pro odstranění diskriminace žen/obecného komentáře č. 18 Výboru pro práva dítěte (2014) o škodlivých praktikách, obecného doporučení č. 32 (2014) o genderových rozměrech postavení uprchlíka, azylu, národnosti a žen bez státní příslušnosti, obecného doporučení č. 33 (2015) o přístupu žen ke spravedlnosti a obecného doporučení č. 34 (2016) o právech venkovských žen. Další podrobnosti o příslušných prvcích obecných doporučení, na která se zde odkazuje, lze najít v těchto doporučeních.

12. V obecném doporučení č. 28 a obecném doporučení č. 33 výbor potvrdil, že diskriminace žen je neoddělitelně spjata s dalšími faktory, které ovlivňují jejich životy. Výbor ve své judikatuře zdůraznil skutečnost, že mezi tyto faktory patří etnický/rasový původ žen, příslušnost k domorodému obyvatelstvu nebo k menšině, barva pleti, socioekonomické postavení a/nebo kasta, jazyk, náboženství nebo přesvědčení, politické smýšlení, národnostní původ, rodinný stav, mateřství, rodičovský status, věk, bydliště v městském nebo venkovském prostředí, zdravotní stav, zdravotní postižení, vlastnictví majetku, lesbická, bisexuální, transgenderová nebo intersexuální identita, negramotnost, status žadatele o azyl, uprchlíka, vnitřně vysídlené osoby nebo osoby bez státní příslušnosti, vdovství, migrační status, vedení domácnosti, život s HIV/AIDS, zbavení svobody, prostituce, jakož i obchodování se ženami, situace ozbrojených konfliktů, geografická odlehlost a stigmatizace žen, které bojují za svá práva, včetně obránkyň lidských práv.¹¹ Protože se ženy setkávají s různými intersekcionálními formami diskriminace, které mají přitěžující negativní dopad, Výbor uznává, že genderově podmíněné násilí může mít vliv na některé ženy v různé míře nebo v různých formách, což znamená, že je třeba přijmout vhodná právní a politická opatření.¹² 

13. Výbor připomíná článek 23 úmluvy, ve kterém je uvedeno, že jakákoli ustanovení v legislativě státu nebo v mezinárodních úmluvách jiných, než je úmluva, která více napomáhají dosažení rovnosti žen a mužů, budou mít přednost před závazky uvedenými v úmluvě, a tudíž i před doporučeními uvedenými v tomto obecném doporučení. Výbor konstatuje, že opatření států, smluvních stran, v oblasti řešení genderově podmíněného násilí páchaného na ženách jsou ovlivněna výhradami, které státy k úmluvě mají. Výbor rovněž konstatuje, že jako smluvní orgán pro lidská práva může posuzovat přípustnost výhrad formulovaných státy, smluvními stranami,¹³ a opakuje své stanovisko, že výhrady, zejména k článku 2 nebo k článku 16,¹⁴ jejichž dodržování je v úsilí o odstranění genderově podmíněného násilí páchaného na ženách obzvláště důležité, jsou neslučitelné s předmětem a účelem úmluvy, a tudíž nepřípustné podle čl. 28 odst. 2.¹⁵ 

14. Genderově podmíněné násilí ovlivňuje ženy během celého jejich životního cyklu,¹⁶ a proto odkazy na ženy v tomto dokumentu zahrnují také dívky. Toto násilí má různé formy, včetně jednání nebo opomenutí, která mají nebo mohou způsobit smrt¹⁷ nebo tělesnou, sexuální, duševní nebo ekonomickou újmu nebo utrpení žen, vyhrožování tímto jednáním, obtěžování, nátlaku a svévolného zbavení svobody.¹⁸ Genderově podmíněné násilí páchané na ženách je ovlivňováno a často zhoršováno kulturními, hospodářskými, ideologickými, technologickými, politickými, náboženskými, sociálními a environmentálními faktory, což se projevuje mimo jiné v kontextu vysídlování, migrace a zvýšené globalizace hospodářských aktivit, včetně globálních dodavatelských řetězců, těžebního průmyslu a těžby na moři, militarizace, zahraniční okupace, ozbrojených konfliktů, násilného extremismu a terorismu. Genderově podmíněné násilí páchané na ženách je rovněž ovlivněno politickými, hospodářskými a společenskými krizemi, občanskými nepokoji, naléhavými humanitárními situacemi, přírodními katastrofami a ničením nebo znehodnocováním přírodních zdrojů. Škodlivé praktiky¹⁹ a trestné činy páchané proti obránkyním lidských práv, političkám,²⁰ aktivistkám nebo novinářkám jsou rovněž formami genderově podmíněného násilí vůči ženám, které jsou ovlivněny těmito kulturními, ideologickými a politickými faktory.

15. Právo žen na život bez genderově podmíněného násilí je neoddělitelné od jiných lidských práv a je na nich vzájemně závislé, včetně práva na život, zdraví, svobodu a osobní bezpečnost, na rovnost a rovnou ochranu v rodině, na zákaz mučení, krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení a na svobodu projevu, pohybu, účasti, shromažďování a sdružování.

16. Genderově podmíněné násilí páchané na ženách se může za určitých okolností rovnat mučení nebo krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení, včetně případů znásilnění, domácího násilí nebo škodlivých praktik.²¹ V některých případech mohou některé formy genderově podmíněného násilí páchaného na ženách představovat také mezinárodní zločiny.²² 

17. Výbor podporuje stanovisko dalších smluvních orgánů pro lidská práva a zmocněnců pro zvláštní postupy, že při určování toho, kdy se činy genderově podmíněného násilí páchaného na ženách rovnají mučení nebo krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení,²³ je zapotřebí k takovým jednáním přistupovat optikou zohledňující genderové aspekty, aby bylo možné porozumět úrovni bolesti a utrpení zakoušených ženami,²⁴ a že podmínky účelu a úmyslu pro klasifikaci takových činů jako mučení jsou splněny, pokud jsou činy nebo opomenutí specifické pro gender nebo jsou páchány na osobě na základě pohlaví.²⁵ 

18. Porušení práv žen na sexuální a reprodukční zdraví, jako je nucená sterilizace, nucené potraty, nucené těhotenství, kriminalizace potratů, odepření nebo odložení bezpečného potratu a/nebo péče po potratu, nucené pokračování těhotenství a zneužívání a týrání žen a dívek, které vyhledávají informace, zboží a služby související se sexuálním a reprodukčním zdravím, jsou formami genderově podmíněného násilí, které se podle okolností můžou rovnat mučení nebo krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení.²⁶ 

19. Výbor považuje genderově podmíněné násilí páchané na ženách za zakořeněné ve faktorech souvisejících s genderem, jako je ideologie, která mužům přisuzuje práva a privilegia na úkor žen, sociální normy týkající se mužství a potřeba prosazovat mužskou kontrolu nebo moc, posilovat dané role mužů a žen nebo předcházet tomu, co je považováno za nepřijatelné chování žen, zrazovat od něj nebo jej trestat. Tyto faktory rovněž přispívají k explicitnímu nebo implicitnímu společenskému přijímání genderově podmíněného násilí páchaného na ženách, které je často považováno za soukromou záležitost, a k rozšířené beztrestnosti v tomto ohledu.

20. Genderově podmíněné násilí páchané na ženách se vyskytuje ve všech oblastech a sférách lidských interakcí, ať už veřejných nebo soukromých, včetně kontextu rodiny, komunity, veřejných prostor, pracoviště, volného času, politiky, sportu, zdravotnických služeb a vzdělávacích prostředí, a v kontextu předefinování veřejného a soukromého skrze prostředí zprostředkovaná technologiemi,²⁷ jako jsou současné formy násilí vyskytující se v on-line a v jiných digitálních prostředích. Ve všech těchto prostředích může být genderově podmíněné násilí páchané na ženách výsledkem jednání nebo opomenutí státních nebo nestátních subjektů jednajících v rámci svého území nebo mimo něj, včetně extrateritoriálních vojenských akcí států, realizovaných samostatně nebo v postavení členů mezinárodních nebo mezivládních organizací nebo koalic,²⁸ nebo extrateritoriálních operací soukromých společností.²⁹ 

III.    Povinnosti států, smluvních stran, ve vztahu k genderově podmíněnému násilí páchanému na ženách

21. Genderově podmíněné násilí páchané na ženách představuje diskriminaci žen podle článku 1, a zahrnuje proto všechny povinnosti vyplývající z úmluvy. Článek 2 uvádí, že ústřední povinností států, smluvních stran, je provádět všemi vhodnými prostředky a bez prodlení politiku odstranění diskriminace žen, včetně odstranění genderově podmíněného násilí páchaného na ženách. Tato povinnost je bezprostřední povahy; prodlení nelze ospravedlnit z žádných důvodů, a to ani z důvodů hospodářských, kulturních nebo náboženských. V obecném doporučení č. 19 je poukázáno na to, že s ohledem na genderově podmíněné násilí páchané na ženách se tato povinnost sestává ze dvou aspektů odpovědnosti státu za takové násilí. Na jedné straně z odpovědnosti vyplývající z jednání nebo opomenutí státu, smluvní strany, nebo jeho subjektů, a z jednání nestátních subjektů na straně druhé.

A.    ODPOVĚDNOST ZA JEDNÁNÍ A OPOMENUTÍ STÁTNÍCH SUBJEKTŮ

22. Podle úmluvy a obecného mezinárodního práva je stát, smluvní strana, odpovědný za takové jednání nebo opomenutí svých orgánů a zástupců, které představuje genderově podmíněné násilí páchané na ženách.³⁰ To zahrnuje jednání nebo opomenutí úředníků na jeho výkonné, zákonodárné a soudní úrovni. Ustanovení čl. 2 písm. d) úmluvy stanoví, že státy, smluvní strany, a jejich orgány a zástupci se zdrží veškerých činů nebo postupů přímé nebo nepřímé diskriminace žen a zajistí, aby veřejné orgány a instituce jednaly v souladu s touto povinností. Vedle zajištění toho, že zákony, politiky, programy a postupy nediskriminují ženy, musí v souladu s čl. 2 písm. c) a g) státy, smluvní strany, mít účinný a přístupný právní rámec a rámec právních služeb pro řešení všech forem genderově podmíněného násilí páchaného na ženách zástupci státu, ať už na území státu, nebo mimo něj.

23. Státy, smluvní strany, jsou odpovědné za předcházení takovým činům nebo opomenutím ze strany svých vlastních orgánů a zástupců, mimo jiné prostřednictvím školení a přijímání, provádění a sledování právních předpisů, interních předpisů a kodexů chování, a za vyšetřování, stíhání a uplatňování příslušných právních nebo disciplinárních sankcí, jakož i za poskytnutí odškodnění ve všech případech genderově podmíněného násilí páchaného na ženách, včetně těch, které představují mezinárodní zločiny, a v případech selhání, nedbalosti nebo opomenutí ze strany veřejných orgánů.³¹ Přitom by měla být zohledněna rozdílnost žen a rizika intersekcionálních forem diskriminace.

B.    ODPOVĚDNOST ZA JEDNÁNÍ A OPOMENUTÍ NESTÁTNÍCH SUBJEKTŮ

24. Podle obecného mezinárodního práva i podle mezinárodních dohod mohou jednání nebo opomenutí soukromého subjektu v určitých případech založit mezinárodněprávní odpovědnost státu. Mezi tyto případy patří:

1. Jednání nebo opomenutí nestátních subjektů přičitatelná státu

(a) Jednání nebo opomenutí soukromých subjektů zmocněných právem tohoto státu k vykonávání prvků vládní moci, včetně soukromých subjektů poskytujících veřejné služby, jako je zdravotní péče nebo vzdělávání, nebo míst výkonu vazby, se považují za jednání přičitatelná státu samotnému,³² stejně jako jednání nebo opomenutí soukromých zástupců jednajících podle pokynů nebo pod vedením nebo kontrolou tohoto státu,³³ a to i při působení v zahraničí;

2.    Povinnosti náležité péče v případě jednání nebo opomenutí nestátních subjektů

(b) ustanovení čl. 2 písm. e) úmluvy výslovně stanoví, že státy, smluvní strany, přijmou veškerá vhodná opatření k odstranění diskriminace žen jakoukoli osobou, organizací nebo podnikem.³⁴ Tato povinnost, často označovaná jako povinnost náležité péče, tvoří základ úmluvy jako celku,³⁵ a proto budou státy, smluvní strany, odpovědné, pokud nepřijmou veškerá vhodná opatření k předcházení, vyšetřování, stíhání, potrestání a poskytnutí odškodnění za jednání nebo opomenutí nestátních subjektů, která vedou k genderově podmíněnému násilí na ženách,³⁶ včetně kroků podniknutých extrateritoriálně působícími korporacemi. Státy, smluvní strany, jsou zejména povinny podniknout kroky nezbytné k předcházení porušování lidských práv páchanému v zahraničí korporacemi, které mohou v mezích právních předpisů usměrňovat,³⁷ ať už prostřednictvím regulačních prostředků, nebo pomocí pobídek, včetně ekonomických pobídek.³⁸ V rámci povinnosti náležité péče musí státy, smluvní strany, přijmout a provádět různá opatření k řešení genderově podmíněného násilí páchaného na ženách nestátními subjekty, včetně zavedení zákonů, institucí a systému pro řešení tohoto násilí a zajištění jejich účinného fungování v praxi a toho, že budou podporovány všemi zástupci a orgány státu, kteří důsledně prosazují zákony.³⁹ Nepřijetí státem, smluvní stranou, veškerých vhodných opatření k zabránění činům genderově podmíněného násilí páchaného na ženách v případech, kdy si jeho orgány jsou vědomy nebo by si měly být vědomy rizika takového násilí, nebo nevyšetřování, nestíhání a nepotrestání pachatelů a neposkytnutí odškodnění obětem/přeživším těchto činů, poskytuje tichý souhlas nebo povzbuzení k páchání činů genderově podmíněného násilí vůči ženám.⁴⁰ Taková selhání nebo opomenutí představují porušení lidských práv.

25. Mezinárodní humanitární právo i mezinárodní právo v oblasti lidských práv navíc uznaly přímé závazky nestátních subjektů za konkrétních okolností, mimo jiné, pokud jsou stranami ozbrojeného konfliktu. Mezi tyto povinnosti patří zákaz mučení, který je součástí mezinárodního obyčejového práva a stal se imperativní normou (ius cogens).⁴¹ 

26. Výše popsané obecné povinnosti zahrnují všechny oblasti činnosti státu, včetně zákonodárné, výkonné a soudní úrovně, a činností na federální, celostátní, nižší než celostátní, místní a decentralizované úrovni, jakož i jednání privatizovaných vládních služeb v rámci vládní moci. Obecné povinnosti dále vyžadují formulaci právních norem, a to i na ústavní úrovni, a návrhy veřejných politik, programů, institucionálních rámců a sledovacích mechanismů zaměřených na odstranění všech forem genderově podmíněného násilí páchaného na ženách, ať už ze strany státních, či nestátních subjektů. Rovněž vyžadují, v souladu s čl. 2 písm. f) a čl. 5 písm. a) úmluvy, přijetí a provádění opatření k vymýcení předsudků, stereotypů a postupů, které jsou základními příčinami genderově podmíněného násilí páchaného na ženách. Obecně, a aniž by byla dotčena konkrétní doporučení uvedená v následující části, tyto povinnosti zahrnují:

Zákonodárná úroveň

(a) V souladu s čl. 2 písm. b), c), e), f) a g) a s čl. 5 písm. a) jsou státy povinny přijmout legislativu zakazující všechny formy genderově podmíněného násilí vůči ženám a dívkám, aby bylo vnitrostátní právo uvedeno v soulad s úmluvou. V legislativě by ženy, které jsou oběťmi/přeživšími takového násilí, měly být považovány za držitelky práv. Měla by v ní být obsažena ustanovení s ohledem na věk a pohlaví a účinná právní ochrana, včetně sankcí vůči pachatelům a odškodnění obětí/přeživších. Úmluva stanoví, že veškeré stávající normy náboženských, obyčejových, domorodých a komunitních soudních systémů musí být v souladu s jejími normami a že všechny zákony zakládající diskriminaci žen, včetně těch, které způsobují, podporují nebo ospravedlňují genderově podmíněné násilí nebo udržují beztrestnost těchto činů, musí být zrušeny. Takové normy mohou být součástí zákonného, obyčejového, náboženského, domorodého nebo obecného práva, ústavního, občanského, rodinného, trestního nebo správního práva nebo důkazního a procesního práva, jako jsou ustanovení založená na diskriminačních nebo stereotypních postojích nebo postupech, která umožňují genderově podmíněné násilí páchané na ženách nebo zmírňují tresty v této souvislosti;

Výkonná úroveň

(b) v čl. 2 písm. c), d) a f) a v čl. 5 písm. a) se stanoví, že státy, smluvní strany, přijmou a odpovídajícím způsobem poskytnou rozpočtové prostředky pro různá institucionální opatření v koordinaci s příslušnými organizačními složkami státu. Mezi taková opatření patří navržení cílených veřejných politik, rozvoj a provádění sledovacích mechanismů a zřízení a/nebo financování příslušných vnitrostátních soudů. Státy, smluvní strany, by měly poskytovat přístupné, cenově dostupné a přiměřené služby na ochranu žen před genderově podmíněným násilím, zabránit jeho opakování a poskytnout nebo zajistit financování odškodnění všem obětem/přeživším.⁴² Státy, smluvní strany, musí rovněž odstranit institucionální postupy a jednání jednotlivců a chování veřejných činitelů, které představují genderově podmíněné násilí páchané na ženách nebo takové násilí tolerují a které vytvářejí kontext pro nedostatečnou reakci nebo pro nedbalou reakci. To zahrnuje efektivní vyšetřování a sankce za neúčinnost, spoluvinu a nedbalost ze strany veřejných orgánů odpovědných za registraci, předcházení nebo vyšetřování takového násilí nebo za poskytování služeb obětem/přeživším. Na výkonné úrovni musí být rovněž přijata vhodná opatření ke změně nebo vymýcení zvyků a postupů, které představují diskriminaci žen, včetně těch, které ospravedlňují nebo podporují genderově podmíněné násilí páchané na ženách;⁴³ 

Soudní úroveň

(c) podle čl. 2 písm. d) a f) a čl. 5 písm. a) jsou všechny soudní orgány povinny zdržet se jakéhokoli jednání či praktikování diskriminace nebo genderově podmíněného násilí vůči ženám a přísně uplatňovat veškerá ustanovení trestního práva postihující takové násilí, zajišťujíce, aby všechny právní postupy v případech souvisejících s obviněním z genderově podmíněného násilí páchaného na ženách byly nestranné, spravedlivé a aby nebyly ovlivněny genderovými stereotypy nebo diskriminačním výkladem právních ustanovení, včetně mezinárodního práva.⁴⁴ Uplatňování předpojatých a stereotypních názorů na to, co představuje genderově podmíněné násilí na ženách, jaké by měly být reakce žen na toto násilí a jaká úroveň důkazu je nutná k prokázání jeho výskytu, může ovlivnit práva žen na rovnost před zákonem, na spravedlivý proces a účinný prostředek nápravy, jak je stanoveno v článcích 2 a 15 úmluvy.⁴⁵ 

IV.    Doporučení

27. Na základě obecného doporučení č. 19 a na základě práce výboru od jeho přijetí výbor naléhavě žádá státy, smluvní strany, aby posílily plnění svých závazků týkajících se genderově podmíněného násilí páchaného na ženách, ať už na svém území, nebo mimo něj. Výbor opakuje svou výzvu státům, smluvním stranám, aby ratifikovaly Opční protokol k úmluvě a revidovaly všechny zbývající výhrady k úmluvě za účelem jejich odvolání.

28. Výbor rovněž doporučuje, aby státy, smluvní strany, přijaly následující opatření v oblasti předcházení, ochrany, stíhání a trestání, zjednávání nápravy, shromažďování údajů a sledování a mezinárodní spolupráce s cílem urychlit odstranění genderově podmíněného násilí páchaného na ženách. Všechna opatření by měla být prováděna s přístupem soustředěným na oběť/přeživší, který uznává ženy jako držitelky práv a který podporuje jejich jednání a samostatnost, včetně rozvíjející se schopnosti dívek od dětství po dospívání. Opatření by navíc měla být navržena a prováděna za účasti žen, s přihlédnutím ke konkrétní situaci žen postižených intersekcionálními formami diskriminace.

A.    OBECNÁ LEGISLATIVNÍ OPATŘENÍ

29. Výbor doporučuje státům, smluvním stranám, aby zavedly tato legislativní opatření:

(a) Zajistit, aby všechny formy genderově podmíněného násilí páchaného na ženách ve všech oblastech, které vedou k narušení jejich tělesné, sexuální nebo duševní integrity, byly kriminalizovány, a neprodleně zavést nebo posílit právní sankce úměrné závažnosti trestného činu, jakož i občanskoprávní prostředky nápravy;⁴⁶ 
(b) zajistit, aby všechny právní systémy, včetně pluralitních právních systémů, chránily oběti/přeživší genderově podmíněného násilí páchaného na ženách a zajistily jim přístup ke spravedlnosti a účinnému prostředku nápravy v souladu s pokyny uvedenými v obecném doporučení č. 33;
(c) zrušit, a to i v obyčejových, náboženských a domorodých zákonech, všechny právní předpisy, které jsou diskriminační vůči ženám, a tím zakotvují, podporují, usnadňují, ospravedlňují nebo tolerují jakoukoli formu genderově podmíněného násilí.⁴⁷ Je nutné zrušit zejména:

i) Ustanovení, která umožňují, tolerují nebo promíjí formy genderově podmíněného násilí páchaného na ženách, včetně dětských⁴⁸ nebo nucených sňatků a jiných škodlivých praktik, ustanovení umožňující provádět lékařské postupy u žen se zdravotním postižením bez jejich informovaného souhlasu a ustanovení kriminalizující potrat,⁴⁹ lesbickou, bisexuální nebo transgenderovou identitu, ženy žijící v prostituci a cizoložství nebo jakákoli jiná trestněprávní ustanovení, která mají nepřiměřený dopad na ženy, včetně těch, která vedou k diskriminačnímu uplatňování trestu smrti na ženy;⁵⁰ 
ii) diskriminační pravidla a postupy týkající se důkazů, včetně postupů umožňujících zbavení žen svobody za účelem jejich ochrany před násilím, postupy zaměřené na „panenství“ a právní ochranu nebo polehčující faktory založené na kultuře, náboženství nebo mužských privilegiích, jako je ochrana tzv. „cti“, tradiční omluvy, odpuštění od rodin obětí/přeživších nebo následné sňatky oběti/přeživší po sexuálním napadení s pachatelem, postupy vedoucí k nejtvrdším trestům, včetně ukamenování, bičování a smrti, často vyhrazené ženám, a soudní praktiky, které na úkor obžalovaných žen neberou v úvahu genderově podmíněné násilí prožité v minulosti;⁵¹ 
iii) všechny zákony, které ženám brání hlásit genderově podmíněné násilí nebo je od toho odrazují, jako jsou opatrovnické zákony, které zbavují ženy způsobilosti k právním úkonům nebo omezují schopnost žen se zdravotním postižením svědčit u soudu, praxe tzv. „ochranné péče“, omezující imigrační zákony, které odrazují ženy, včetně pracovnic v domácnosti z řad migrujících žen, od hlášení takového násilí, a zákony umožňující dvojité zatčení v případě domácího násilí nebo stíhání žen v případě osvobození pachatele;

(d) prozkoumat genderově neutrální zákony a politiky, aby bylo zajištěno, že nevytvářejí ani neudržují stávající nerovnosti, a pokud tak činí, zrušit je nebo je upravit;⁵² 
(e) zajistit, aby sexuální útoky, včetně znásilnění, byly klasifikovány jako zločiny proti právu na osobní bezpečnost a tělesnou, sexuální a duševní integritu⁵³ a aby definice sexuálních trestných činů, včetně znásilnění v manželství, znásilnění známou osobou nebo mezi osobami, mezi kterými existuje vztah, byla založena na neexistenci svobodně uděleného souhlasu a zohledňovala okolnosti donucení.⁵⁴ Jakákoli časová omezení, pokud existují, by měla upřednostňovat zájmy obětí/přeživších a vzít v úvahu okolnosti, které ztěžují jejich schopnost hlásit to, že se staly obětí násilí, příslušným útvarům nebo orgánům.⁵⁵ 

B.    PREVENCE

30. Výbor doporučuje státům, smluvním stranám, aby zavedly tato preventivní opatření:

(a) Přijmout a provádět účinná legislativní a jiná vhodná preventivní opatření k řešení základních příčin genderově podmíněného násilí páchaného na ženách, včetně patriarchálních postojů a stereotypů, nerovnosti v rodině a zanedbávání či popírání občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních práv žen, a podporovat posílení postavení a jednání žen a jejich možností vyjadřovat své postoje;
(b) rozvíjet a provádět účinná opatření za aktivní účasti všech příslušných zúčastněných stran, jako jsou zástupkyně ženských organizací a marginalizovaných skupin žen a dívek, za účelem řešení a vymýcení stereotypů, předsudků, zvyků a praktik, jak stanoví článek 5 Úmluvy, které promíjejí nebo podporují genderově podmíněné násilí páchané na ženách a podporují strukturální nerovnost žen a mužů. Tato opatření by měla zahrnovat:

i) Začlenění obsahu týkajícího se genderové rovnosti do učebních plánů na všech úrovních vzdělávání, veřejných i soukromých, od raného dětství dále, a do vzdělávacích programů s přístupem zohledňujícím lidská práva. Obsah by se měl zaměřovat na stereotypní genderové role a podporovat hodnoty genderové rovnosti a nediskriminace, včetně nenásilného mužství, a zajistit věkově přiměřené, na důkazech založené a vědecky přesné komplexní vzdělávání v oblasti sexuality pro dívky a chlapce;
ii) programy na zvyšování povědomí, které podporují chápání genderově podmíněného násilí páchaného na ženách jako nepřijatelného a škodlivého, poskytují informace o dostupných právních prostředcích proti němu a podporují oznamování tohoto násilí a zásahy okolních osob; zabývat se stigmatem obětí/přeživších takového násilí a vyvrátit běžně přijímané přesvědčení o vině obětí, podle nichž jsou ženy odpovědné za svou vlastní bezpečnost a za násilí, které utrpí. Programy by se měly zaměřovat na ženy a muže na všech úrovních společnosti, pracovníky v oblasti vzdělávání, zdravotnictví, sociálních služeb a vymáhání práva a další odborníky a agentury, včetně těch na lokální úrovni, zapojených do prevence a ochrany, na tradiční a náboženské vůdce a pachatele jakékoli formy genderově podmíněného násilí, aby se zabránilo opakování trestné činnosti;

(c) Rozvíjet a provádět účinná opatření k zajištění toho, aby byl veřejný prostor bezpečný a přístupný všem ženám a dívkám, mimo jiné propagací a podporou opatření na úrovni komunit přijatých za účasti ženských skupin. Opatření by měla zahrnovat zajištění odpovídající fyzické infrastruktury, včetně osvětlení, v městském i venkovském prostředí, zejména ve školách a v jejich okolí;
(d) Přijmout a provádět účinná opatření, která by povzbuzovala média k odstranění diskriminace žen, včetně škodlivého a stereotypního zobrazení žen nebo konkrétních skupin žen, jako jsou obránkyně lidských práv, z jejich činností, postupů a výstupů, a to i v reklamě, on-line a v jiných digitálních prostředích. Opatření by měla zahrnovat následující:

i) Podporu vytváření nebo posilování samoregulačních mechanismů mediálními organizacemi, včetně organizací orientovaných do oblasti on-line prostoru nebo sociálních médií, zaměřených na odstranění genderových stereotypů týkajících se žen a mužů nebo konkrétních skupin žen a na řešení genderově podmíněného násilí páchaného na ženách, ke kterému dochází prostřednictvím jejich služeb a platforem;
ii) pokyny pro vhodné pokrytí případů genderově podmíněného násilí páchaného na ženách médii;
iii) vytvoření nebo posílení kapacity vnitrostátních institucí pro lidská práva za účelem sledování nebo posuzování stížností týkajících se jakýchkoli médií, která zobrazují genderově diskriminační obrazy nebo obsah, který objektivizuje nebo ponižuje ženy nebo podporuje násilné mužství;⁵⁶ 

(e) Poskytovat povinné, opakované a účinné budování kapacit, vzdělávání a školení pro členy soudnictví, právníky a úředníky donucovacích orgánů, včetně forenzního zdravotnického personálu, zákonodárců a zdravotnických pracovníků,⁵⁷ a to i v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, zejména ohledně služeb prevence a léčby sexuálně přenosných infekcích a HIV, a pro veškerý pedagogický, sociální personál a pro personál sociálního zabezpečení, včetně těch, kteří pracují se ženami v institucích, jako jsou domy s pečovatelskou službou, azylová centra a věznice,⁵⁸ aby byli přiměřeně vybaveni k předcházení genderově podmíněnému násilí páchanému na ženách a k jeho řešení. Takové vzdělávání a školení by mělo podporovat porozumění následujícímu:

i) Jak genderové stereotypy a předpojatost vedou k genderově podmíněnému násilí páchanému na ženách a k nedostatečné reakci na něj;⁵⁹ 
ii) traumatu a jeho účinkům, dynamice moci, která charakterizuje intimní partnerské násilí, a různým situacím žen zažívajících různé formy genderově podmíněného násilí, které by měly zahrnovat intersekcionální formy diskriminace postihující konkrétní skupiny žen, a příslušným způsobům interakce s ženami v souvislosti s jejich prací a odstraňováním faktorů, které vedou k jejich opětovné viktimizaci a oslabují jejich důvěru ve státní instituce a zástupce;⁶⁰ 
iii) vnitrostátním právním předpisům a vnitrostátním institucím týkajícím se genderově podmíněného násilí páchaného na ženách, zákonným právům obětí/přeživších, mezinárodním normám a souvisejícím mechanismům a jejich odpovědnosti v této souvislosti, které by měly zahrnovat náležitou koordinaci a doporučení mezi různými orgány a odpovídající dokumentaci takového násilí s náležitým ohledem na soukromí žen a právo na důvěrnost a se svobodným a informovaným souhlasem obětí/přeživších.

(f) Prostřednictvím využívání pobídek a modelů odpovědnosti podniků a dalších mechanismů podporovat zapojení soukromého sektoru, včetně podniků a nadnárodních korporací, do úsilí o vymýcení všech forem genderově podmíněného násilí páchaného na ženách a do zvyšování jejich odpovědnosti za takové násilí v rámci své činnosti,⁶¹ která by měla zahrnovat protokoly a postupy týkající se všech forem genderově podmíněného násilí, které se mohou vyskytnout na pracovišti nebo ovlivnit zaměstnankyně, včetně účinných a dostupných vnitřních postupů pro podávání stížností, jejichž použití by nemělo vylučovat možnost obrátit se orgány pro vymáhání práva a jež by se měly rovněž zabývat nároky na pracovišti pro oběti/přeživší.

C.    OCHRANA

31. Výbor doporučuje státům, smluvním stranám, aby zavedly tato ochranná opatření:

(a) Přijmout a provádět účinná opatření na ochranu a pomoc ženám, které jsou stěžovatelkami a svědkyněmi genderově podmíněného násilí před, během a po soudním řízení, mimo jiné prostřednictvím:

i) Ochrany jejich soukromí a bezpečnosti v souladu s obecným doporučením č. 33, mimo jiné prostřednictvím soudních postupů a opatření zohledňujících genderové aspekty, s přihlédnutím k právům obětí/přeživších, svědků a obžalovaných na spravedlivý proces;
ii) poskytnutí vhodných a přístupných ochranných mechanismů k prevenci dalšího nebo potenciálního násilí, bez podmínky, že oběti/přeživší zahájí právní kroky, mimo jiné prostřednictvím odstranění komunikačních překážek pro oběti se zdravotním postižením.⁶² Mechanismy by měly zahrnovat okamžité posouzení rizik a ochranu zahrnující širokou škálu účinných opatření a případně vydávání a sledování příkazů k vystěhování, ochranu, kontrolu nebo bezpečnostní zákaz vstupu do obydlí pro údajné pachatele, včetně přiměřených sankcí za jejich nedodržování. Ochranná opatření by neměla ukládat nepřiměřené finanční, byrokratické nebo osobní břemeno ženám, které jsou oběťmi/přeživšími. Práva nebo nároky pachatelů nebo údajných pachatelů během soudního řízení a po něm, a to i ve vztahu k majetku, soukromí, péči o dítě, přístupu, kontaktu a návštěvě, by měly být stanoveny s ohledem na práva žen a dětí na život a tělesnou, sexuální a duševní integritu a měly by se řídit zásadou nejlepšího zájmu dítěte;⁶³ 
iii) zajištění přístupu k finanční pomoci, bezplatné nebo levné kvalitní právní pomoci,⁶⁴ lékařským, psychosociálním a poradenským službám,⁶⁵ ke vzdělání, cenově dostupnému bydlení, půdě, péči o děti, školení a pracovním příležitostem pro ženy, které jsou oběťmi/přeživšími, a pro členy jejich rodiny. Služby zdravotní péče by měly reagovat na trauma a měly by zahrnovat včasné a komplexní služby v oblasti duševního, sexuálního a reprodukčního zdraví,⁶⁶  včetně nouzové antikoncepce a postexpoziční profylaxe proti HIV. Státy by měly poskytovat specializované podpůrné služby pro ženy, jako je nepřetržitá bezplatná telefonní linka pomoci a dostatečný počet bezpečných a přiměřeně vybavených krizových, podpůrných a odborných středisek a podle potřeby odpovídající přístřeší pro ženy, jejich děti a další členy rodiny;⁶⁷ 
iv) poskytování ochranných a podpůrných opatření v souvislosti s genderově podmíněným násilím pro ženy v ústavech, včetně domů s pečovatelskou službou, azylových středisek a míst, kde jsou lidé zbaveni svobody;⁶⁸ 
v) zřízení a provádění vhodných víceodvětvových mechanismů pro předávání k zajištění účinného přístupu ke komplexním službám pro oběti takového násilí, zajištění plné účasti nevládních ženských organizací a spolupráce s nimi;

(b) zajistit, aby veškerá soudní řízení, ochranná a podpůrná opatření a služby týkající se obětí/přeživších respektovaly a posilovaly jejich autonomii. Měly by být přístupné všem ženám, zejména těm, které jsou zasaženy intersekcionálními formami diskriminace, brát v úvahu jakékoli konkrétní potřeby jejich dětí a jiných závislých osob,⁶⁹ být dostupné v celém státě, smluvní straně, a měly by být poskytovány bez ohledu na pobytový status nebo schopnost či ochotu spolupracovat v soudním řízení proti údajnému pachateli.⁷⁰ Státy by také měly dodržovat zásadu nenavracení;⁷¹ 
(c) zaměřit se na faktory, které zvyšují riziko vystavení žen závažným formám genderově podmíněného násilí, jako je snadná přístupnost a dostupnost střelných zbraní, včetně jejich vývozu,⁷² vysoká míra kriminality a všudypřítomná latentní kriminalita, která může vzrůst v situacích ozbrojeného konfliktu nebo zvýšeného nebezpečí.⁷³ Mělo by být vynaloženo úsilí na kontrolu dostupnosti a přístupnosti kyselin a jiných látek používaných k útoku na ženy;
(d) rozvíjet a šířit dostupné informace prostřednictvím rozmanitého a přístupného mediálního a komunitního dialogu zaměřeného na ženy, zejména na ty, které jsou zasaženy intersekcionálními formami diskriminace, jako jsou osoby se zdravotním postižením, negramotné osoby nebo osoby, které nemají žádné nebo jen omezené znalosti úředních jazyků země, o právních a sociálních zdrojích, které mají oběti/přeživší k dispozici, včetně odškodnění.

D.    STÍHÁNÍ A TRESTÁNÍ

32. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany, přijaly následující opatření, pokud jde o stíhání a trestání za genderově podmíněné násilí páchané na ženách:

(a) Zajistit obětem účinný přístup k soudům a tribunálům a zaručit, že úřady odpovídajícím způsobem zareagují na všechny případy genderově podmíněného násilí páchaného na ženách, mimo jiné uplatněním trestního práva a případně stíháním z moci úřední za účelem předvedení údajných pachatelů před soudní proces spravedlivým, nestranným, včasným a pohotovým způsobem a uložením odpovídajícího postihu.⁷⁴ Obětem/přeživším by neměly být ukládány poplatky ani soudní výlohy;⁷⁵ 
(b) zajistit, aby genderově podmíněné násilí páchané na ženách nebylo povinně odkazováno na postupy alternativního řešení sporů, včetně mediace a smírčího řízení.⁷⁶ Užití těchto postupů by mělo být přísně regulováno a povoleno, pouze pokud předchozí hodnocení specializovaného týmu zajistí svobodný a informovaný souhlas obětí/přeživších a to, že neexistují žádné ukazatele dalších rizik pro oběti/přeživší nebo jejich rodinné příslušníky. Postupy by měly posílit postavení obětí/přeživších a měly by být poskytovány odborníky speciálně vyškolenými k porozumění a adekvátnímu zásahu v případech genderově podmíněného násilí páchaného na ženách, zajistit vhodnou ochranu práv žen a dětí a to, aby zásahy byly prováděny bez stereotypizace nebo opětovné viktimizace ženy. Postupy alternativního řešení sporů by neměly představovat překážku v přístupu žen k formální spravedlnosti.

E.    ODŠKODNĚNÍ

33. Výbor doporučuje státům, smluvním stranám, aby přijaly tato opatření v oblasti odškodnění:

(a) Poskytnout účinné odškodnění obětem/přeživším genderově podmíněného násilí páchaného na ženách. Odškodnění by měla zahrnovat různá opatření, jako je finanční kompenzace, poskytování právních, sociálních a zdravotních služeb, včetně služeb v oblasti sexuálního, reprodukčního a duševního zdraví pro úplné zotavení, a zadostiučinění a záruky, že se takové jednání nebude opakovat, v souladu s obecným doporučením č. 28, obecným doporučením č. 30 a obecným doporučením č. 33. Tato odškodnění by měla být přiměřená, okamžitě přisouzená, celistvá a přiměřená závažnosti utrpěné újmy;⁷⁷ 
(b) zřídit zvláštní fondy pro odškodnění nebo zahrnout prostředky do rozpočtů stávajících fondů, a to i v rámci mechanismů přechodného soudnictví, na odškodnění obětí genderově podmíněného násilí páchaného na ženách. Státy, smluvní strany, by měly zavést správní programy odškodnění, aniž by byla dotčena práva obětí/přeživších požadovat soudní ochranu a dále navrhnout programy změn systému odškodňování, které pomohou řešit základní diskriminaci nebo znevýhodněné postavení, které porušení pravidel způsobily nebo k němu významně přispěly, s přihlédnutím k individuálním, institucionálním a strukturálním aspektům. Přednost by mělo mít jednání, přání, rozhodnutí, bezpečnost, důstojnost a integrita obětí/přeživších.

F.    KOORDINACE, SLEDOVÁNÍ A SHROMAŽĎOVÁNÍ ÚDAJŮ

34. Výbor doporučuje státům, smluvním stranám, přijmout následující opatření v oblasti koordinace a sledování a shromažďování údajů týkajících se genderově podmíněného násilí páchaného na ženách:

(a) Rozvíjet a hodnotit všechny právní předpisy, politiky a programy po konzultaci s organizacemi občanské společnosti, zejména s ženskými organizacemi, včetně těch, které zastupují ženy postižené intersekcionálními formami diskriminace. Státy, smluvní strany, by měly podporovat spolupráci mezi všemi úrovněmi a oblastmi soudního systému a organizacemi, které pracují na ochraně a podpoře obětí/přeživších genderově založeného násilí páchaného na ženách, s přihlédnutím k jejich stanoviskům a odborným znalostem.⁷⁸ Státy, smluvní strany, by měly podporovat práci organizací pro lidská práva a ženských nevládních organizací;⁷⁹ 
(b) zřídit systém pro pravidelné shromažďování, analýzu a zveřejňování statistických údajů o počtu stížností na všechny formy genderově podmíněného násilí páchaného na ženách, včetně násilí zprostředkovaného technologiemi, o počtu a druhu vydaných příkazů k ochraně, o míře zamítnutí a stažení stížností, stíhání a odsouzení a o době potřebné k vyřešení případů. Systém by měl obsahovat informace o trestech uložených pachatelům a o odškodnění, včetně kompenzace, poskytovaných obětem/přeživším. Všechny údaje by měly být členěny podle druhu násilí, vztahu mezi obětí/přeživší a pachatelem a podle intersekcionálních forem diskriminace žen a dalších relevantních sociodemografických charakteristik, včetně věku oběti/přeživší. Analýza údajů by měla umožnit identifikaci selhání ochrany a měla by sloužit ke zlepšení a dalšímu rozvoji preventivních opatření, která by měla v případě potřeby zahrnovat zřízení nebo navržení středisek pro sledování administrativních údajů o genderově podmíněných vraždách žen, označovaných též jako „femicida“, a o pokusech o vraždy žen;
(c) provádět nebo podporovat průzkumy, výzkumné programy a studie týkající se genderově podmíněného násilí páchaného na ženách, aby se mimo jiné posoudila rozšířenost genderově podmíněného násilí páchaného na ženách a společenská nebo kulturní přesvědčení, která toto násilí zhoršují a utváří vztahy mezi muži a ženami. Studie a průzkumy by měly brát v úvahu intersekcionální formy diskriminace na základě principu sebeidentifikace;
(d) zajistit, aby postup shromažďování a uchovávání údajů o genderově podmíněném násilí páchaném na ženách byl v souladu se zavedenými mezinárodními normami⁸⁰ a zárukami, včetně právních předpisů o ochraně údajů. Shromažďování a používání údajů a statistik by mělo odpovídat mezinárodně přijímaným normám na ochranu lidských práv a základních svobod a etickým zásadám;
(e) zřídit mechanismus nebo orgán nebo pověřit stávající mechanismus nebo orgán, aby pravidelně koordinoval, sledoval a hodnotil vnitrostátní, regionální a místní provádění a účinnost opatření, včetně opatření doporučených v tomto doporučení a v dalších příslušných regionálních a mezinárodních normách a pokynech, aby se předcházelo všem formám genderově podmíněného násilí páchaného na ženách a aby byly odstraňovány;
(f) přidělit vhodné lidské a finanční zdroje na vnitrostátní, regionální a místní úrovni k účinnému provádění zákonů a politik pro předcházení všem formám genderově podmíněného násilí páchaného na ženách, poskytování ochrany a podpory obětem/přeživším, vyšetřování případů, stíhání pachatelů a poskytování odškodnění obětem/přeživším, včetně podpory ženských organizací.

G.    MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

35. Výbor doporučuje státům, smluvním stranám, přijmout následující opatření v oblasti mezinárodní spolupráce za účelem boje proti genderově podmíněnému násilí páchanému na ženách:

(a) V případě potřeby vyhledávat podporu z externích zdrojů, jako jsou specializované agentury systému OSN, mezinárodní společenství a občanská společnost, za účelem splnění závazků v oblasti lidských práv prostřednictvím navrhování a provádění všech vhodných opatření nezbytných k reagování na genderově podmíněné násilí páchané na ženách a k jeho odstranění,⁸¹ zejména s přihlédnutím k vyvíjejícím se globálním kontextům a stále více nadnárodní povaze takového násilí, včetně prostředí zprostředkovaných technologiemi a dalších extrateritoriálních operací domácích nestátních subjektů.⁸² Státy, smluvní strany, by měly naléhat na podnikatelské subjekty, jejichž jednání mohou ovlivnit, aby pomohly státům, v nichž působí, v jejich úsilí o plné uskutečnění práva žen na ochranu před násilím;
(b) upřednostnit provádění příslušných cílů udržitelného rozvoje, zejména cíle 5, aby bylo dosaženo genderové rovnosti a posílení postavení všech žen a dívek, a cíle 16, aby byly podporovány mírové a inkluzivní společnosti pro udržitelný rozvoj, zajistit všem přístup ke spravedlnosti a budovat účinné, odpovědné a inkluzivní instituce na všech úrovních; podporovat vnitrostátní plány na provádění všech cílů způsobem zohledňujícím genderové hledisko v souladu s odsouhlasenými závěry šedesátého zasedání Komise pro postavení žen o posílení postavení žen a spojení s udržitelným rozvojem, což umožní smysluplnou účast občanské společnosti a ženských organizací při provádění cílů a následných postupů, a posílit mezinárodní podporu a spolupráci při sdílení znalostí a při účinném a cíleném budování kapacit.⁸³ 

Upozornění:

Tento dokument je v autentickém znění publikován v databázi smluvních orgánů OSN Treaty bodies Search (ohchr.org). Pořízený úřední překlad do českého jazyka není autentickým zněním.

¹     Ačkoli se výbor násilím páchaným na ženách nejprve zabýval v obecném doporučení č. 12 (1989), podrobný a komplexní přehled násilí páchaného na ženách a základ pro svou další práci v této oblasti Výbor poskytl teprve v obecném doporučení č. 19.
²      V průběhu desetiletí od přijetí obecného doporučení č. 19 většina států, smluvních stran, zlepšila svá právní a politická opatření k řešení různých forem genderově podmíněného násilí páchaného na ženách. Viz zpráva generálního tajemníka o přezkumu a hodnocení provádění Pekingské deklarace a akční platformy a o výsledcích dvacátého třetího mimořádného zasedá-ní Valného shromáždění (E/CN.6/2015/3), body 120–139. Důkazy z praxe států, které nejsou stranami Úmluvy, Íránu (Íránské islámské republiky), Palau, Somálska, Súdánu, Tongy a Spo-jených států amerických, navíc zahrnují následující: přijetí vnitrostátních právních předpisů o násilí páchaném na ženách (USA v roce 1994, Somálsko v roce 2012), pozvání, která zvláštní zpravodajka pro násilí na ženách, jeho příčiny a následky obdržela a přijala (návštěvy Spoje-ných států amerických v letech 1998 a 2011, Somálska v roce 2011 a Súdánu v roce 2015), přijetí různých doporučení pro posílení ochrany žen před násilím učiněných v rámci mechanis-mu všeobecného pravidelného přezkumu Rady pro lidská práva a schválení klíčových usnesení Rady pro lidská práva o odstranění násilí páchaného na ženách, včetně usnesení 32/19 ze dne 1. července 2016. Postup států při řešení genderově podmíněného násilí páchaného na ženách se odráží také ve stěžejních politických dokumentech a regionálních smlouvách přijatých na mnohostranných fórech, jako je Vídeňská deklarace a akční program z roku 1993, Deklarace o odstranění násilí páchaného na ženách z roku 1993 a Pekingská deklarace a akční platforma z roku 1995 a její pětileté přezkumy, a v regionálních úmluvách a akčních plánech, jako je Me-ziamerická úmluva o předcházení, trestání a vymýcení násilí na ženách z roku 1994, protokol k Africké chartě lidských práv a práv národů o právech žen v Africe z roku 2003 a Úmluva o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí z roku 2011. Dalšími relevantními me-zinárodními nástroji jsou Deklarace o odstranění násilí páchaného na ženách a odstranění násilí páchaného na dětech ve Sdružení národů jihovýchodní Asie, Arabská strategie boje proti násilí páchanému na ženách, 2011–2030, a odsouhlasené závěry padesátého sedmého zasedá-ní Komise pro postavení žen o odstranění a prevenci všech forem násilí páchaného na ženách a dívkách (E/2013/27, kapitola I, oddíl A). Římský statut Mezinárodního trestního soudu, rezolu-ce Rady bezpečnosti 1325 (2000) a následné rezoluce o ženách a míru a bezpečnosti, jakož i řada rezolucí Rady pro lidská práva, včetně rezoluce 32/19 ze dne 1. července 2016, obsahují konkrétní ustanovení o genderově podmíněném násilí páchaném na ženách. Tento vývoj rov-něž dokazují soudní rozhodnutí mezinárodních soudů, která jsou doplňujícími prostředky pro určení mezinárodního obyčejového práva (viz A/71/10, kapitola V, oddíl C, závěr 13). Mezi příklady patří rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Opuz proti Turecku (stížnost č. 33401/02) ze dne 9. června 2009, ve kterém byl Soud ovlivněn tím, co označil jako „vývoj norem a zásad v mezinárodním právu“ (bod 164) prostřednictvím řady mezinárodních a srov-návacích materiálů o násilí páchaném na ženách, a rozsudek Meziamerického soudu pro lidská práva ve věci González a další („bavlníkové pole“) proti Mexiku ze dne 16. listopadu 2009.
³     Viz například Výbor pro lidská práva, obecný komentář č. 28 (2000) o rovnosti práv mužů a žen; Výbor proti mučení, obecný komentář č. 2 (2007) k provádění článku 2 Úmluvy proti mu-čení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání; Výbor pro hospo-dářská, sociální a kulturní práva, obecný komentář č. 22 (2016) o právu na sexuální a repro-dukční zdraví a Výbor pro práva osob se zdravotním postižením, obecný komentář č. 3 (2016) o ženách a dívkách se zdravotním postižením.
⁴     Zejména pracovní skupina pro otázku diskriminace žen v právních předpisech a praxi a zvláštní zpravodaj pro mučení a jiné kruté, nelidské nebo ponižující zacházení nebo trestání.
⁵     Výbor od přijetí obecného doporučení č. 19 přijal téměř 600 závěrečných připomínek, z nichž většina obsahuje výslovné odkazy na genderově podmíněné násilí páchané na ženách.
⁶     Zejména oznámení č. 2/2003, A.T. proti Maďarsku, názor přijatý dne 26. ledna 2005; č. 4/2004, A.S. proti Maďarsku, názor přijatý dne 14. srpna 2006; č. 6/2005, Yildirim (zesnulá) proti Rakousku, názor přijatý dne 6. srpna 2007; č. 5/2005, Goekce (zesnulá) proti Rakousku, názor přijatý dne 6. srpna 2007; č. 18/2008, Vertido proti Filipínám, názor přijatý dne 16. čer-vence 2010; č. 20/2008, V. K. proti Bulharsku, názor přijatý dne 25. července 2011; č. 23/2009, Abramova proti Bělorusku, názor přijatý dne 25. července 2011; č. 19/2008, Kell proti Kanadě, názor přijatý dne 28. února 2012; č. 32/2011, Jallow proti Bulharsku, názor přijatý dne 23. července 2012; č. 31/2011, S.V.P. proti Bulharsku, názor přijatý dne 12. října 2012; č. 34/2011, R.P.B. proti Filipínám, názor přijatý dne 21. února 2014; č. 47/2012, González Carreño proti Španělsku, názor přijatý dne 16. července 2014; č. 24/2009, X. a Y. proti Gruzii, názor přijatý dne 13. července 2015; č. 45/2012, Belousova proti Kazachstánu, názor přijatý dne 13. červen-ce 2015; č. 46/2012, M. W. proti Dánsku, názor přijatý dne 22. února 2016, a č. 58/2013, L. R. proti Moldavské republice, názor přijatý dne 28. února 2017.
⁷     Viz zpráva o Mexiku vypracovaná Výborem podle článku 8 Opčního protokolu k Úmluvě a odpověď mexické vlády. Dostupné z http://tbinternet.ohchr.org/_layouts/treatybodyexternal/Download.aspx?symbolno= CE-DAW%2fC%2f2005%2fOP.8%2fMEXICO&Lang=en; zpráva z šetření týkajícího se Kanady (CEDAW/C/OP.8/CAN/1) a shrnutí šetření týkajícího se Filipín (CEDAW/C/OP.8/PHL/1).
⁸     Sem patří všechny druhy ozbrojených skupin, jako jsou povstalecké síly, gangy a polovo-jenské skupiny.
⁹     Viz rezoluce Valného shromáždění 68/181 s názvem „Prosazování Deklarace o právu a povinnosti jednotlivců, skupin a společenských orgánů prosazovat a chránit všeobecně uzná-vaná lidská práva a základní svobody: ochrana obránkyň lidských práv“; zpráva pracovní skupiny pro širokopásmové připojení a rovnost mužů a žen Komise pro udržitelný rozvoj v širokopásmovém připojení, které spolupředsedá Rozvojový program OSN – Orgán OSN pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen (UN Women), s názvem „Kybernetické násilí na ženách a dívkách: celosvětový varovný signál“, říjen 2015, a dohodnuté závěry padesátého sedmého zasedání Komise pro postavení žen (E/2013/27, kapitola I, oddíl A).
¹⁰     Obecné doporučení č. 28, bod 9. Tuto typologii používají i další smluvní orgány pro lidská práva, včetně Výboru pro hospodářská, sociální a kulturní práva v jeho obecném komentáři č. 12 (1999) o právu na přiměřenou stravu.
¹¹     Obecné doporučení č. 33, body 8 a 9. Mezi další obecná doporučení, která se zabývají inter-sekcionálními formami diskriminace, patří obecné doporučení č. 15 (1990) o zamezení diskri-minace žen ve vnitrostátních strategiích pro prevenci a kontrolu AIDS, obecné doporučení č. 18 (1991) o ženách se zdravotním postižením, obecné doporučení č. 21 (1994) o rovnosti v man-želství a rodinných vztazích, obecné doporučení č. 24 (1999) o ženách a zdraví, obecné dopo-ručení č. 26 (2008) o migrujících pracovnicích, obecné doporučení č. 27 (2010) o seniorkách a ochraně jejich lidských práv, obecné doporučení č. 30, společné obecné doporučení č. 31/obecný komentář č. 18, obecné doporučení č. 32 a obecné doporučení č. 34. Výbor se inter-sekcionálními formami diskriminace zabýval také mimo jiné ve svých názorech k věcem Jall-ow proti Bulharsku, S.V.P. proti Bulharsku, Kell proti Kanadě, A.S. proti Maďarsku, R.P.B. proti Filipínám a M.W. proti Dánsku a v šetřeních, zejména v těch, které se týkaly Mexika, 2005, a Kanady, 2015 (viz poznámka pod čarou 7 výše).
¹²     Obecné doporučení č. 28, bod 18 a zpráva z šetření týkajícího se Kanady (CEDAW/C/OP.8/CAN/1), bod 197.
¹³     Komise pro mezinárodní právo, Příručka pro praxí týkající se výhrad ke smlouvám (A/65/10/Add.1, kapitola IV, oddíl F, bod 3.2).
¹⁴     Prohlášení Výboru k výhradám (A/53/38/Rev.1, část II, kapitola I, oddíl A, bod 12); viz také obecné doporučení č. 29 (2013) o ekonomických důsledcích manželství, rodinných vztahů a jejich rozpadu, body 54–55. Ve svých závěrečných připomínkách ke zprávám států, smluv-ních stran, předkládaným podle Úmluvy Výbor rovněž uvedl, že výhrady k článkům 2, 7, 9 a 16, jakož i obecné výhrady jsou neslučitelné s předmětem a účelem Úmluvy.
¹⁵     Obecné doporučení č. 28, body 41–42.
¹⁶    Viz obecné doporučení č. 27 a společně obecné doporučení č. 31 a obecný komentář č. 18.
¹⁷    Mezi úmrtí zapříčiněné genderově podmíněným násilím patří vraždy, zabíjení ve jménu tzv. „cti“ a nucené sebevraždy. Viz zpráva z šetření týkajícího se Mexika a zpráva z šetření týkajícího se Kanady (CEDAW/C/OP.8/CAN/1), jakož i závěrečné připomínky Výboru k násle-dujícím pravidelným zprávám států, smluvních stran: Chile (CEDAW/C/CHL/CO/5-6 a Corr.1); Finska (CEDAW/C/FIN/CO/7); Guatemaly (CEDAW/C/GUA/CO/7); Hondurasu (CEDAW/C/HND/CO/7-8); Iráku (CEDAW/C/IRQ/CO/4-6); Mexika (CEDAW/C/MEX/CO/7-8); Namibie (CEDAW/C/NAM/CO/4-5); Pákistánu (CEDAW/C/PAK/CO/4); Jihoafrické republi-ky (CEDAW/C/ZAF/CO/4); Turecka (CEDAW/C/TUR/CO/7) a Tanzanské sjednocené republi-ky (CEDAW/C/TZA/CO/7-8), mimo jiné.
¹⁸     Obecné doporučení č. 19, bod 6, a obecné doporučení č. 28, bod 19.
¹⁹     Společné obecné doporučení č. 31/obecný komentář č. 18.
²⁰     Viz zpráva Meziparlamentní unie s názvem „Sexismus, obtěžování a násilí páchané na členkách parlamentu“ (říjen 2016).
²¹     Zpráva zvláštního zpravodaje pro mučení a jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání (A/HRC/31/57); zpráva zvláštního zpravodaje (A/HRC/7/3), bod 36; závěrečné připomínky Výboru proti mučení k následujícím pravidelným zprávám států, smluvních stran, předkládaných podle Úmluvy proti mučení: Burundi (CAT/C/BDI/CO/1); Guyany (CAT/C/GUY/CO/1); Mexika (CAT/C/MEX/CO/4); Peru (CAT/C/PER/CO/5-6); Senegalu (CAT/C/SEN/CO/3); Tádžikistánu (CAT/C/TJK/CO/2) a Toga (CAT/C/TGO/CO/1); obecný komentář Komise pro lidská práva č. 28 (2000) o rovnosti práv mužů a žen; závěrečné připo-mínky Výboru pro lidská práva k následujícím pravidelným zprávám států, smluvních stran, předkládaných podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech: Slovenska (CCPR/CO/78/SVK); Japonska (CCPR/C/79/Add.102) a Peru (CCPR/CO/70/PER), mimo jiné.
²²     Včetně takových zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, jako je znásilnění, sexuální otroctví, nucená prostituce, nucené těhotenství, nucená sterilizace nebo jakákoli jiná forma sexuálního násilí srovnatelné závažnosti podle čl. 7 odst. 1 písm. g), čl. 8 odst. 2 písm. b) bodu xxii) a čl. 8 odst. 2) písm. e) bodu vi) Římského statutu Mezinárodního trestního soudu.
²³     Zpráva zvláštního zpravodaje pro mučení a jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání (A/HRC/31/57), bod 11.
²⁴     Například pro porozumění tomu, že „těžké utrpení oběti je neodmyslitelnou součástí znásil-nění, i když neexistují žádné důkazy o fyzických úrazech nebo nemoci. … Ženy, které jsou oběťmi znásilnění, pociťují také komplexní důsledky psychologické a sociální povahy.“ Mezi-americký soud pro lidská práva, Fernández Ortega a další proti Mexiku, rozsudek ze dne 30. srpna 2010, bod 124. Viz také zprávy zvláštního zpravodaje pro mučení a jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání (A/HRC/31/57), bod 8, a (A/HRC/7/3), bod 36.
²⁵     Výbor proti mučení, oznámení č. 262/2005, V.L. proti Švýcarsku, stanoviska přijatá dne 20. listopadu 2006; zprávy zvláštního zpravodaje pro mučení a jiné kruté, nelidské nebo ponižující zacházení nebo trestání (A/HRC/31/57), bod 8, a (A/HRC/7/3).
²⁶      Zpráva zvláštního zpravodaje pro mučení a jiné kruté, nelidské nebo ponižující zacházení nebo trestání (A/HRC/31/57); Výbor pro odstranění diskriminace žen, oznámení č. 22/2009, L.C. proti Peru, stanoviska přijatá dne 17. října 2011, bod 8.18, a Výbor pro lidská práva, oznámení č. 2324/2013, Mellet proti Irsku, názor přijatý dne 31. března 2016, bod 7.4, a č. 2425/2014, Whelan proti Irsku, názor přijatý dne 17. března 2017.
²⁷     Viz zpráva generálního tajemníka s názvem „Podrobná studie o veškerých formách násilí na ženách“ (A/61/122/Add.1 a Corr.1).
²⁸     Například jako součást mezinárodních mírových sil. Viz obecné doporučení č. 30, bod 9.
²⁹     Závěrečné připomínky Výboru k pravidelným zprávám Švýcarska (CEDAW/C/CHE/CO/4-5) a Německa (CEDAW/C/DEU/CO/7-8).
³⁰     Viz Výbor pro mezinárodní právo, články o odpovědnosti států za mezinárodně protiprávní jednání, článek 4, Jednání orgánů státu. Viz také Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám ze dne 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů, článek 91.
³¹     Viz poznámka pod čarou 6 výše a obecné doporučení č. 33.
³²     Viz Komise pro mezinárodní právo, články o odpovědnosti států za mezinárodně protipráv-ní jednání, článek 5, Jednání osob nebo subjektů vykonávajících prvky vládní moci.
³³    Tamtéž, článek 8, Jednání řízené nebo kontrolované státem.
³⁴     Obecné doporučení č. 28, bod 36.
³⁵     Tamtéž, bod 13.
³⁶     Obecné doporučení č. 19, bod 9.
³⁷     Viz Úmluva o právech dítěte; obecný komentář č. 16 (2013) o povinnostech státu v oblasti dopadu podnikatelského sektoru na práva dětí, body 43–44, a Maastrichtské principy týkající se extrateritoriálních závazků států v oblasti hospodářských, sociálních a kulturních práv.
³⁸     Viz např. obecný komentář Výboru pro hospodářská, sociální a kulturní práva č. 14 (2000) o právu na nejvyšší dosažitelnou úroveň zdraví, bod 39.
³⁹     Goekce (zesnulá) proti Rakousku, bod 12.1.2, a V. K. proti Bulharsku, bod 9.4.
⁴⁰     Obecné doporučení č. 19, bod 9.
⁴¹     Obecné doporučení č. 30.
⁴²     Viz poznámka pod čarou 5 výše a obecné doporučení č. 33.
⁴³     Viz společné obecné doporučení č. 31/obecný komentář č. 18.
⁴⁴     Vertido proti Filipínám, bod 8.9 písm. b); R.P.B. proti Filipínám, bod 8.3, a obecné doporu-čení č. 33, bod 18 písm. e) a body 26 a 29.
⁴⁵     Viz obecné doporučení č. 33.
⁴⁶     Viz poznámka pod čarou 5 výše.
⁴⁷     Podle pokynů uvedených v obecném doporučení č. 33.
⁴⁸     Ustanovení čl. 16 odst. 2 Úmluvy a společné obecné doporučení č. 31/obecný komentář č. 18, bod 42 a bod 55 písm. f) o podmínkách, za nichž je za výjimečných okolností povolen sňatek v dřívějším věku než 18 let.
⁴⁹     Viz shrnutí šetření týkajícího se Filipín (CEDAW/C/OP.8/PHL/1); oznámení č. 22/2009, T.P.F. proti Peru, názor přijatý dne 17. října 2011, a Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva, obecný komentář č. 22.
⁵⁰     Výbor připomíná rezoluce Valného shromáždění 62/149, 63/168, 65/206, 67/176, 69/186 a 71/187, ve kterých Valné shromáždění vyzvalo všechny státy, které stále uplatňují trest smrti, aby zavedly moratorium na popravy s cílem jeho zrušení.
⁵¹     Viz mimo jiné závěrečné připomínky Výboru k následujícím pravidelným zprávám států, smluvních stran: Afghánistánu (CEDAW/C/AFG/CO/1-2); Jordánska (CEDAW/C/JOR/CO/6); Papuy Nová Guiney (CEDAW/C/PNG/CO/3) a Jihoafrické republiky (CEDAW/C/ZAF/CO/4) a zpráva zvláštního zpravodaje pro mimosoudní, zrychlené a svévolné popravy (A/HRC/35/23).
⁵²     Obecné doporučení č. 28, bod 16.
⁵³     Viz Vertido proti Filipínám.
⁵⁴     Viz Vertido proti Filipínám a R.P.B. proti Filipínám.
⁵⁵     Viz L.R. proti Moldavské republice a obecné doporučení č. 33, bod 51 písm. b). Pozornost by měla být věnována zejména situaci dívek, které jsou oběťmi/přeživšími sexuálního násilí.
⁵⁶     Závěrečné připomínky Výboru ke kombinovaným pravidelným zprávám Chorvatska (CEDAW/C/HRV/CO/4-5).
⁵⁷     Viz poznámka pod čarou 5 výše a klinické a politické pokyny Světové zdravotnické organi-zace o reagování na násilí vůči intimním partnerům a na sexuální násilí páchané na ženách (2013).
⁵⁸     Viz Abramova proti Bělorusku; oznámení č. 53/2013, A. proti Dánsku, názor přijatý dne 19. listopadu 2015, a rezoluce Valného shromáždění 65/229 o pravidlech Organizace spojených národů pro zacházení s vězněnými ženami a pro nevazební opatření pro pachatelky (bangkok-ská pravidla).
⁵⁹     Viz, mimo jiné, Belousova proti Kazachstánu, R.P.B. proti Filipínám, Jallow proti Bulhar-sku a L.R. proti Moldavské republice.
⁶⁰     Viz M.W. proti Dánsku, R.P.B. proti Filipínám, Jallow proti Bulharsku a Kell proti Kanadě.
⁶¹     Obecné doporučení č. 28, bod 28. Viz „Obecné zásady v oblasti podnikání a lidských práv: Provádění rámce OSN ‚Chránit, dodržovat a napravovat‘“ (A/HRC/17/31).
⁶²     Například ochranné příkazy v některých zemích umožňující zákaz cestování osob, o nichž se předpokládá, že jim hrozí mrzačení ženských pohlavních orgánů.
⁶³     Yildirim proti Rakousku, Goekce proti Rakousku, González Carreño proti Španělsku, M.W. proti Dánsku a Jallow proti Bulharsku.
⁶⁴     Obecné doporučení č. 33, bod 37, a obecné doporučení č. 28, bod 34; viz také Kell proti Kanadě, Vertido proti Filipínám, S.V.P. proti Bulharsku a L.R. proti Moldavské republice, mi-mo jiné.
⁶⁵     Obecné doporučení č. 33, bod 16.
⁶⁶     Obecný komentář Výboru pro hospodářská, sociální a kulturní práva č. 22.
⁶⁷     Viz společně obecné doporučení č. 31 a obecný komentář č. 18.
⁶⁸     Viz poznámka pod čarou 54 výše.
⁶⁹     R.P.B. proti Filipínám, Jallow proti Bulharsku a V.K. proti Bulharsku.
⁷⁰     Obecné doporučení č. 33, bod 10.
⁷¹     V souladu s Úmluvou o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a s Úmluvou proti muče-ní. Viz také obecné doporučení č. 32 a A. proti Dánsku.
⁷²     Viz čl. 7 odst. 4 Smlouvy o obchodu se zbraněmi. Viz také závěrečné připomínky výboru k následujícím pravidelným zprávám států, smluvních stran: Pákistánu (CEDAW/C/PAK/CO/4); Demokratické republiky Konga (CEDAW/C/COD/CO/6-7); Francii (CEDAW/C/FRA/CO/7-8); Švýcarsku (CEDAW/C/CHE/CO/4-5) a Německu (CEDAW/C/DEU/CO/7-8) a Výbor pro lidská práva, obecný komentář č. 35 (2014) o svobodě a bezpečnosti osob, bod 9.
⁷³     Obecné doporučení č. 30.
⁷⁴     Viz, mimo jiné, Vertido proti Filipínám, S.V.P. proti Bulharsku a L.R. proti Moldavské re-publice.
⁷⁵     Obecné doporučení č. 33, bod 17 písm. a).
⁷⁶     Jak je uvedeno v obecném doporučení č. 33, bod 58 písm. c).
⁷⁷     Viz poznámka pod čarou 5 výše a obecné doporučení č. 33, bod 19.
⁷⁸     Yildirim proti Rakousku a Goekce (zesnulá) proti Rakousku.
79     Obecné doporučení č. 28, bod 36.
⁸⁰     Rezoluce Valného shromáždění 68/261 o hlavních zásadách oficiálních statistik.
⁸¹     Obecné doporučení č. 28, bod 29, a obecné doporučení č. 33, body 38 a 39.
⁸²     Obecné doporučení č. 34, bod 13.
⁸³     Rezoluce Valného shromáždění 70/1 s názvem „Přeměna našeho světa: Agenda pro udrži-telný rozvoj 2030.“