I.ÚS 263/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti J. L., zastoupeného Mgr. Luciou Švecovou, advokátkou se sídlem Oldřichova 620/34, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2024 č. j. 30 Ćdo 2785/2024-109, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2024 č. j. 17 Co 50/2024-90 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. října 2023 č. j. 48 C 149/2023-71, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Odůvodnění

1. Stěžovatel se domáhal po vedlejší účastnici zaplacení částky 425 716 Kč jako náhrady škody a nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nezákonným trestním stíháním. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zčásti zastavil a ve zbytku zamítl, jelikož dospěl k závěru, že nárok stěžovatele je promlčen. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodnutí obvodního soudu potvrdil.

2. Stěžovatel následně podal dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako vadné (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Stěžovatel nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání, ani neuvedl, jaká konkrétní judikatura měla být podle něj Nejvyšším soudem překonána. Pouze nesouhlasil s tím, že soudy posoudily námitku promlčení, uplatněnou vedlejší účastnicí, jako souladnou s dobrými mravy.

3. V ústavní stížnosti nadále stěžovatel nesouhlasí se závěry obecných soudů, že jeho nárok je promlčen. Soudy nevykládaly ustanovení soukromého práva ve shodě s Listinou základních práv a svobod. Námitka promlčení vznesená vedlejší účastnicí je podle stěžovatele v rozporu s dobrými mravy. Obecné soudy porušily čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 90 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

4. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost, napadená rozhodnutí a vyžádané dovolání stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je částečně zjevně neopodstatněná a částečně nepřípustná.

5. Jak plyne ze stanoviska Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti, není odmítnutí takového dovolání porušením čl. 36 odst. 1 Listiny. Pokud dovolání vadné bylo, je ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná a proti předchozím rozhodnutím nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, z judikatury k tomu např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2421/19, I. ÚS 2387/17, I. ÚS 2835/20, I. ÚS 3113/20, IV. ÚS 1567/21, I. ÚS 2522/23, IV. ÚS 2418/23, I. ÚS 3084/23 či I. ÚS 2336/24).

6. Odmítne-li Nejvyšší soud dovolání pro vady, jako tomu bylo ve zde posuzované věci, Ústavní soud zkoumá výhradně, zda dovolání skutečně vadné bylo či nikoliv. Nezabývá se tedy meritem věci. Vadnost dovolání totiž fakticky znamená, že stěžovatel (tím, že nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání) nevyčerpal účinně všechny procesní prostředky ochrany.

7. Ústavní soud dospěl k závěru, že Nejvyšší soud posoudil obsah dovolání stěžovatele v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu. Správně dovodil, že dovolání je vadné, neboť stěžovatel řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.). Stěžovatel ostatně ani v ústavní stížnosti netvrdí, že by jeho dovolání vadné nebylo; tuto zásadní procesní okolnost pomíjí a vyjadřuje se pouze k podstatě věci projednávané před obecnými soudy.

8. Jelikož Nejvyšší soud posoudil správně dovolání jako vadné, neporušil stěžovatelovo právo na přístup k soudu, a ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu je tak zjevně neopodstatněná. Proti rozsudku městského soudu a obvodního soudu je pak ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatel účinně nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

9. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a ve zbývající části podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2025


Tomáš Langášek
předseda senátu