IV.ÚS 2331/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Straky, zastoupeného Ing. Mgr. Bc. Petrem Molnárem, advokátem, sídlem Vrchlického 678/19, Hradec Králové, proti I. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2024 č. j. 29 Co 94/2024-340 v části, kterou byl potvrzen III. výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. října 2023 č. j. 11 C 51/2019-301, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a podniku Česká pošta, s. p., sídlem Politických vězňů 909/4, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Odůvodnění

I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného výroku rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho základní právo zaručené čl. 2 odst. 2, čl. 11, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 11 C 51/2019 se podává, že stěžovatel u vedlejšího účastníka reklamoval dodání dvou zásilek Balík do ruky, a protože jeho reklamace nebyla kladně vyřízena, uplatnil proti vyřízení reklamace námitku. Český telekomunikační úřad, odbor pro Východočeskou oblast, rozhodnutím ze dne 14. 8. 2018 č. j. ČTÚ-10 582/2018-636/XII. vyř. - ŠaM (dále jen "rozhodnutí ČTÚ") námitce vyhověl (I. výrok), protože reklamace nebyla vyřízena řádně, nevyhověl návrhu na uložení povinnosti vedlejšímu účastníkovi zaplatit stěžovateli částku 85 000 Kč za ztracený obsah zásilek (II. výrok) a rozhodl, že žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení (III. výrok). Nákladový výrok odůvodnil zjištěním, že stěžovatel měl ve věci úspěch jen o řádnosti vyřízení reklamace a s návrhem na náhrady škody úspěšný nebyl.

3. Proti rozhodnutí ČTÚ podal stěžovatel rozklad k předsedovi Rady Českého telekomunikačního úřadu, který ho rozhodnutím ze dne 24. 7. 2019 č. j. ČTÚ- 57 460/2018-603 (dále jen "rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ") zamítl, napadené výroky II. a III. prvostupňového rozhodnutí potvrdil (I. výrok) a nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení o rozkladu (II. výrok).

4. Stěžovatel se následně žalobou u obvodního soudu domáhal nahrazení specifikovaných výroků obou správních rozhodnutí tak, že vedlejší účastník je povinen stěžovateli zaplatit náhradu škody ve výši 47 830 Kč, zaplatit náhradu nákladů soudního řízení a náhradu nákladů řízení, které vznikly v řízení před správním orgánem. Obvodní soud žalobu rozsudkem (druhým v pořadí) ze dne 25. 10. 2023 č. j. 11 C 51/2019-301 zamítl (I. výrok) a stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na nákladech řízení částku 5 100 Kč (II. výrok). Zamítnutí žaloby odůvodnil obvodní soud zjištěním, že stěžovatel svá tvrzení neprokázal, a věcnou správností rozhodnutí správních orgánů.

5. Proti rozsudku obvodního soudu podal stěžovatel odvolání, na jehož základě městský soud přezkoumal rozsudek a řízení, které mu předcházelo, a po provedeném jednání dospěl k závěru, že je důvodné. Rozsudkem uvedeným záhlaví proto změnil rozsudek obvodního soudu a nahradil II. výrok rozhodnutí ČTÚ, ve spojení s rozhodnutím předsedy Rady ČTÚ tak, že vedlejší účastník je povinen zaplatit stěžovateli náhradu za ztracený obsah zásilek ve výši 47 700 Kč, ve zbývajícím rozsahu II. výroku a ve III. výroku o nákladech řízení ho potvrdil (I. výrok) a uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 99 622 Kč (II. výrok).

II.
Argumentace stěžovatele

6. Rozsudek městského soudu je pro stěžovatele překvapivý, protože měl ve věci plný úspěch a byly mu přiznány náklady soudního řízení v plné výši, avšak nebyly mu přiznány náklady vzniklé v řízení před správním orgánem. Tento neodůvodněný postup městského soudu je podle stěžovatele protichůdný a zmatečný, jelikož odporuje zákonu č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, a zásadě právní jistoty. Nebyla respektována zásada předvídatelnosti soudních rozhodnutí a zásada právní jistoty a legitimního očekávání. Rozsudek je zatížen vadou nepřezkoumatelnosti s ohledem na absenci řádného a dostatečného odůvodnění.

7. Stěžovateli není zřejmé, proč dlouhodobé tíživé osobní a majetkové postavení stěžovatele nebyly městským soudem zohledněny i při rozhodnutí o náhradě nákladů správního řízení, jestliže byly zohledněny v bodě 16. a 17. odůvodnění jeho rozsudku.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byl vydán rozsudek obsahující napadený výrok. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV.
Průběh řízení před Ústavním soudem

9. Soudce zpravodaj vyzval městský soud, aby se k ústavní stížnosti vyjádřil.

10. Městský soud ve vyjádření uvedl, že si je vědom jisté nedostatečnosti odůvodnění části svého rozhodnutí týkající se nákladů řízení. Připomenul, že v záhlaví uvedeným rozsudkem stěžovateli (převážně) vyhověl ve věci samé, ale potvrdil jako věcně správné rozhodnutí obvodního sudu, kterým stěžovateli nebyla přiznána náhrada nákladů, jež mu vznikly v řízení před správním orgánem, a upozornil, že stěžovatel své náklady vzniklé ve správním řízení nijak nespecifikoval.

11. Vyjádření městského soudu Ústavní soud zaslal stěžovateli na vědomí. Stěžovatel na toto vyjádření reagoval replikou, v níž vyjádřil nesouhlas se závěrem městského soudu o nepřiznání náhrady nákladů řízení vzniklých v řízení před správním orgánem z důvodu, že tyto náklady nebyly stěžovatelem specifikovány. Podle stěžovatele však měl městský soud vycházet z obsahu spisu, neboť ze správního spisu je zřejmé, zda a jaké úkony právní služby byly učiněny a také že byl uhrazen správní poplatek za zahájení správního řízení. K tomu odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2010 sp. zn. I. ÚS 3336/09 (N 31/56 SbNU 353).

V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

12. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Protože Ústavní soud není součástí soustavy soudů, není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelů a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené.

13. V posuzované věci stěžovatel brojí proti rozhodnutí městského soudu o náhradě nákladů správního řízení, tj. řízení předcházejícímu soudnímu řízení. Jde přitom o otázku, ke které se Ústavní soud konstantně staví rezervovaně a podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkumu [srov. např. nálezy ze dne 3. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 3627/18 (N 155/96 SbNU 31), bod 15., nebo ze dne 5. 10. 2021 sp. zn. I. ÚS 2174/20 (N 174/108 SbNU 120), bod 20.]. Ústavní stížnosti proti rozhodnutím obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. Požadavek dostatečného ústavního významu věci zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti. Je-li v konkrétní nákladové věci přítomna mimořádná okolnost zakládající její dostatečný ústavní význam, a je proto vydán nález, nelze z toho dovozovat, že Ústavní soud k věcnému přezkumu posléze automaticky připustí všechny obdobné stížnosti, v nichž je namítán rozpor s takovým nálezem. Tvrzený rozpor musí být u nákladových věcí doplněn dalšími okolnostmi, typicky přesahem vlastního zájmu stěžovatele, aby jej Ústavní soud věcně posoudil [stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (97/2025 Sb.), bod 34., nález ze dne 8. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 2552/24, bod 27. (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz].

14. Je přitom na stěžovateli, aby unesl důkazní břemeno o intenzitě důsledků napadených rozhodnutí, které ho v řízení o ústavní stížnosti tíží (srov. usnesení ze dne 4. 8. 2022 sp. zn. III. ÚS 1893/22 či ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. I. ÚS 3546/22). Nic takového však z ústavní stížnosti neplyne. Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentaci o tvrzené nepřiměřenosti dopadů nepřiznaných nákladů správního řízení nerozvedl a dotčení na svých majetkových pozicích neprokázal, dokonce ani neuvedl výši nepřiznaných nákladů. Zohlednil-li městský soud při posuzování merita věci specifickou pozici stěžovatele (jako slabší smluvní strany, jako osoby s výrazným zdravotním postižením, odkázanou na invalidní důchod), nemohl tak učinit při rozhodování o nákladech předchozího správního řízení, neboť z vyžádaného spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel v řízení před obecnými soudy svůj požadavek nijak nekonkretizoval, přitom byl po celou dobu řízení zastoupen kvalifikovaným právním zástupcem.

15. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud nezjistil porušení stěžovatelových základních práv, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. září 2025

Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu