Článek 11 Právo na ochranu zdraví

Část IV: Výklad různých ustanovení Charty

Článek 11 Právo na ochranu zdraví

Každý má právo využívat veškerá opatření, která mu umožní dosáhnout co nejvyšší možné úrovně zdraví.

Právo na ochranu zdraví zaručené v článku 11 Listiny doplňuje články 2 a 3 Evropské úmluvy o lidských právech - jak je vykládá Evropský soud pro lidská práva - tím, že ukládá řadu pozitivních povinností, které mají zajistit jeho účinný výkon.¹ Práva týkající se zdraví zakotvená v obou smlouvách jsou neoddělitelně spojena, neboť „lidská důstojnost je základní hodnotou a vlastně jádrem pozitivního evropského práva lidských práv - ať už podle Evropské sociální charty nebo podle Evropské úmluvy o lidských právech - a péče o zdraví je předpokladem pro zachování lidské důstojnosti“.²

Právo na ochranu zdraví musí být chráněno nejen teoreticky, ale i prakticky. Provádění Charty vyžaduje, aby smluvní státy přijaly nejen právní opatření, ale také praktická opatření, která zpřístupní zdroje a provozní postupy nezbytné k plnému uplatnění práv v ní uvedených.³ Nedílnou součástí práva na ochranu zdraví zaručeného článkem 11 je respektování fyzické a psychické integrity.⁴

Dle ustanovení čl. 11 odst. 1 za účelem zajištění účinného výkonu práva na ochranu zdraví se smluvní strany zavazují, že buď přímo, nebo ve spolupráci s veřejnými nebo soukromými organizacemi přijmou vhodná opatření, jejichž cílem je mimo jiné co nejvíce odstranit příčiny špatného zdravotního stavu.

Právo na nejvyšší možnou úroveň zdraví

Článek 11 zakotvuje právo na nejvyšší možnou úroveň zdraví a právo na přístup ke zdravotní péči. Podle článku 11 je zdraví stavem úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a nikoli pouze nepřítomností nemoci nebo slabosti, v souladu s definicí zdraví uvedenou v ústavě Světové zdravotnické organizace (WHO), kterou přijaly všechny státy, které jsou stranami Charty.⁵ Článek 11 ukládá řadu pozitivních a negativních povinností.⁶ Z názvu článku – „právo na ochranu zdraví“ - je zřejmé, že povinnosti států podle tohoto ustanovení se neomezují pouze na zajištění požívání práva využívat jakákoli pozitivní, proaktivní opatření státu umožňující požívání nejvyšší možné dosažitelné úrovně zdraví (jako je zajištění rovného přístupu ke kvalitní zdravotní péči). Povinnosti států se neomezují ani na přijímání těch opatření, která jsou zdůrazněna v článku 11 Charty. Pojem ochrany zdraví spíše zahrnuje povinnost, aby se stát zdržel přímého nebo nepřímého zasahování do výkonu práva na zdraví. V této souvislosti odkazuje na výše uvedenou definici zdraví.⁷ Tento výklad článku 11 je v souladu s právní ochranou, kterou poskytují další důležitá mezinárodní ustanovení o lidských právech týkající se zdraví.⁸ Státy, které jsou smluvní stranou Charty, musí zajistit nejlepší možný zdravotní stav obyvatelstva podle stávajících znalostí. Opatření v oblasti veřejného zdraví by měla zajistit zvláštní opatření na ochranu zdraví matek, dětí a starších osob.⁹ Zdravotní systémy musí vhodně reagovat na zdravotní rizika, kterým se lze vyhnout, tj. taková, která lze ovlivnit lidskou činností.¹⁰ Hlavními ukazateli jsou střední délka života a hlavní příčiny úmrtí. Tyto ukazatele musí vykazovat zlepšení a nesmí příliš zaostávat za evropským průměrem.¹¹ Dětská a mateřská úmrtnost jsou dobrými ukazateli toho, jak dobře funguje celkový zdravotní systém dané země.¹² Jedná se o rizika, kterým se lze vyhnout, a je třeba učinit všechny kroky, zejména ve vysoce rozvinutých zdravotnických systémech, aby se tyto míry snížily na úroveň co nejbližší nule.¹³ Opakovaným problémem nesplnění požadavků podle tohoto ustanovení jsou vysoké míry kojenecké a mateřské úmrtnosti v některých zemích, které při zkoumání spolu s dalšími základními zdravotními ukazateli poukazují na nedostatky ve zdravotnickém systému.¹⁴ Mezi odstranitelná rizika patří i rizika, která vyplývají z ohrožení životního prostředí. Článek 11 odst. zaručuje právo na zdravé životní prostředí.¹⁵ Jakýkoli druh lékařského ošetření, který není nezbytný, lze považovat za rozporný s článkem 11, pokud je jeho podstoupením podmíněno získání přístupu k jinému právu.¹⁶

Právo na přístup ke zdravotní péči

Právo na ochranu zdraví zahrnuje právo na přístup ke zdravotní péči, přičemž přístup ke zdravotní péči musí být zajištěn každému bez diskriminace.¹⁷ To znamená, že zdravotní péče musí být účinná a dostupná pro každého a že zranitelné skupiny se zvlášť vysokým rizikem, jako jsou bezdomovci, osoby žijící v chudobě, starší osoby, osoby se zdravotním postižením, osoby žijící v ústavech, osoby zadržované ve věznicích a osoby s nelegálním migračním statusem, musí být přiměřeně chráněny.¹⁸ 

Omezení při uplatňování článku 11 nesmí vést k tomu, že znevýhodněným skupinám bude bráněno v uplatňování jejich práva na zdraví. Tento přístup vyžaduje striktní výklad způsobu uplatňování osobní působnosti Charty ve spojení s článkem 11 o právu na ochranu zdraví, zejména s jeho prvním odstavcem o přístupu ke zdravotní péči.¹⁹

Podle odstavce 1 dodatku zahrnují osoby, na které se vztahují články 1 až 17 a 20 až 31 Charty, cizince pouze v rozsahu, v jakém jsou státními příslušníky jiných stran, kteří se oprávněně zdržují nebo pravidelně pracují na území dotčené strany. Omezení osobní působnosti by nemělo být vykládáno tak, že by migranty v neregulérní situaci zbavovalo ochrany jejich nejzákladnějších práv zakotvených v Chartě, ani že by narušovalo jejich základní práva, jako je právo na život nebo na tělesnou integritu či lidskou důstojnost.²⁰ Právní předpisy nebo praxe, které upírají nárok na lékařskou pomoc cizím státním příslušníkům na území smluvního státu, i když se tam nacházejí nelegálně, jsou v rozporu s Chartou.²¹ Poskytnutí přístřeší a vhodného ubytování dětem migrantů je minimálním předpokladem pro snahu odstranit příčiny špatného zdravotního stavu těchto nezletilých osob (včetně epidemických, endemických nebo jiných nemocí).²² Neposkytnutí vhodného ubytování a dostatečné zdravotní péče dětem migrantů s doprovodem a bez doprovodu, což má za následek, že některé z těchto dětí jsou nuceny žít na ulici nebo jsou zadržovány v rámci "ochranné vazby", porušuje čl. 11 odst. 1 a 3 Charty.²³ Výbor zdůraznil význam účinného lékařského screeningu a psychosociální podpory dětí migrantů a žadatelů o azyl po jejich příjezdu.²⁴ Takový screening je nezbytný pro identifikaci těch dětí, které mají zdravotní problémy, včetně psychických, a přenosných nemocí.²⁵ Nedostatek lékařů a zdravotnického personálu v přijímacích střediscích vede ke zpoždění při lékařském a psychosociálním posuzování dětí, což s sebou nese riziko, že zdravotní problémy vyplývající ze špatných životních podmínek panujících v těchto střediscích nebo z přenosu nemocí zůstanou neodhaleny a objeví se později.²⁶ Jazyk nesmí být překážkou v přístupu k odpovídajícím lékařským službám.²⁷

Právo na přístup k péči vyžaduje, aby:

• náklady na zdravotní péči by měla alespoň částečně nést celá společnost;²⁸
• nesmí pro jednotlivce představovat příliš velkou zátěž. Platby z vlastní kapsy by neměly být hlavním zdrojem financování zdravotního systému.²⁹ Je třeba přijmout opatření ke snížení finanční zátěže pacientů z nejvíce znevýhodněných vrstev společnosti;³⁰
• podmínky upravující přístup k péči by měly zohledňovat doporučení Parlamentního shromáždění č. 1626 (2003) „reforma systémů zdravotní péče v Evropě: sladění spravedlnosti, kvality a účinnosti“, které vyzývá členské státy, aby jako hlavní kritérium pro posuzování úspěšnosti reforem zdravotních systémů vzaly účinný přístup ke zdravotní péči pro všechny bez rozdílu jako základní lidské právo.³¹
• opatření pro přístup k péči nesmí vést ke zbytečným prodlevám v jejím poskytování. Řízení čekacích listin a čekacích dob ve zdravotnictví je posuzováno ve světle doporučení Výboru ministrů (99)21 o kritériích pro takové řízení. Přístup k léčbě musí být založen na transparentních kritériích dohodnutých na národní úrovni, která zohledňují riziko zhoršení klinického stavu nebo kvality života;³²
• počet zdravotnických pracovníků a vybavení musí být dostatečné. V případě nemocnic je třeba usilovat o dosažení cíle stanoveného WHO pro rozvojové země, tj. 3 lůžka na tisíc obyvatel.³³ Velmi nízká hustota nemocničních lůžek v kombinaci s čekacími listinami by mohla být překážkou přístupu ke zdravotní péči pro co největší počet osob.³⁴ Podmínky pobytu v nemocnicích, včetně psychiatrických, musí být uspokojivé a slučitelné s lidskou důstojností.³⁵
• Státní orgány mají povinnost podporovat osoby, jejichž míra vyloučení, dosavadní zkušenosti a sociální postavení je staví do situace, kdy nemusí mít prostředky pro uplatnění opravných prostředků, aby překonaly překážky a mohly se účinně domáhat svých práv.³⁶

Během pandemie:

• Zdravotní péče musí být účinná a dostupná pro každého a státy musí zajistit, aby zavedená opatření zdravotní péče přiměřeně chránila zvláště ohrožené skupiny, jako jsou bezdomovci, osoby žijící v chudobě, starší osoby, osoby se zdravotním postižením, osoby žijící v ústavech, osoby zadržované ve věznicích a osoby s nelegálním migračním statusem.³⁷
• Cílem by měla být spravedlnost v oblasti zdraví, jak ji definuje Světová zdravotnická organizace (WHO): konkrétně jde o absenci odstranitelných, nespravedlivých nebo napravitelných rozdílů mezi skupinami lidí, ať už jsou tyto skupiny vymezeny sociálně, ekonomicky, demograficky nebo geograficky či jinými způsoby stratifikace.³⁸
• Státy, které jsou smluvní stranou Charty, musí přijmout veškerá nezbytná opatření k léčbě nemocných, včetně zajištění dostatečného počtu nemocničních lůžek, jednotek intenzivní péče a vybavení. Musí být přijata veškerá možná opatření k zajištění dostatečného počtu zdravotnických pracovníků a jejich zdravých a bezpečných pracovních podmínek (viz také článek 3 Charty). To zahrnuje i zajištění nezbytných osobních ochranných prostředků.³⁹

V rámci pozitivních závazků, které vyplývají z práva na ochranu zdraví, musí státy, které jsou smluvní stranou Charty, poskytovat vhodnou a včasnou péči na nediskriminačním základě, včetně služeb týkajících se sexuálního a reprodukčního zdraví. V důsledku toho systém zdravotní péče, který nezajišťuje specifické zdravotní potřeby žen, nebude v souladu s článkem 11 nebo s článkem E Charty ve spojení s článkem 11.⁴⁰

Kromě toho se Výbor domnívá, že jakékoli lékařské ošetření bez informovaného souhlasu nutně vyvolává otázky podle článku 11 Charty z roku 1961. Informovaný souhlas byl definován zvláštním zpravodajem OSN pro právo každého člověka na nejvyšší dosažitelnou úroveň fyzického a duševního zdraví.⁴¹ 

(Zvláštní zpravodaj OSN pro právo každého na dosažení nejvyšší dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví, zpráva za rok 2009, 1. srpna 2009, A/64/272) takto: „informovaný souhlas není pouhým souhlasem s lékařským zákrokem, ale dobrovolným a dostatečně informovaným rozhodnutím, které chrání právo pacienta podílet se na lékařském rozhodování a ukládá s tím spojené povinnosti a závazky poskytovatelům zdravotní péče. Jeho etické a právní normativní zdůvodnění vyplývá z podpory autonomie pacienta, jeho sebeurčení, tělesné integrity a blaha“."⁴²

Výbor se domnívá (s přihlédnutím zejména k Úmluvě Rady Evropy o lidských právech a biomedicíně (Oviedská úmluva) z roku 1997 a k ustálenému postoji dalších orgánů pro lidská práva), že jakýkoli lékařský zákrok bez svobodného informovaného souhlasu (až na přísné výjimky) nemůže být slučitelný s tělesnou integritou a nutně s právem na ochranu zdraví. Lékařské ošetření bez svobodného informovaného souhlasu porušuje fyzickou a psychickou integritu a v určitých případech může být škodlivé pro zdraví jak fyzické, tak psychické. Zajištění svobodného souhlasu je základem pro výkon práva na zdraví a je nedílnou součástí autonomie a lidské důstojnosti a povinnosti chránit právo na zdraví.⁴³

Pokud jde o potraty, jakmile státy, které jsou smluvní stranou Charty, zavedou zákonná ustanovení umožňující v některých situacích potrat, jsou povinny uspořádat svůj systém zdravotních služeb tak, aby zajistily, že účinné uplatňování svobody svědomí zdravotnickými pracovníky v profesním kontextu nebude bránit pacientům v přístupu ke službám, na které mají podle platných právních předpisů právní nárok.⁴⁴ 

Státy, které jsou smluvní stranou Charty, mají široký prostor pro uvážení při rozhodování o tom, kdy začíná život. Je proto na každém smluvním státě, aby v rámci tohoto prostoru pro uvážení určil, do jaké míry má plod právo na zdraví.⁴⁵

Článek 11 navíc neukládá smluvním státům pozitivní povinnost poskytnout zdravotnickým pracovníkům právo na výhradu svědomí.⁴⁶

Dle ustanovení čl. 11 odst. 2 s cílem zajistit účinný výkon práva na ochranu zdraví se smluvní strany zavazují buď přímo, nebo ve spolupráci s veřejnými nebo soukromými organizacemi poskytovat poradenské a vzdělávací zařízení pro podporu zdraví a podporu individuální odpovědnosti v otázkách zdraví.

Toto ustanovení obsahuje dva závazky:

Vzdělávání a zvyšování povědomí

Politika veřejného zdraví musí usilovat o podporu veřejného zdraví v souladu s cíli stanovenými WHO. Vnitrostátní předpisy musí zajistit informování veřejnosti, vzdělávání a účast. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí prokázat, že provádějí účinnou politiku výchovy k veřejnému zdraví jak pro širokou populaci, tak pro skupiny obyvatelstva postižené specifickými zdravotními problémy. To v případě potřeby zahrnuje i environmentální zdravotní výchovu.⁴⁷

Informování veřejnosti, zejména prostřednictvím osvětových kampaní, musí být prioritou v oblasti veřejného zdraví. Přesný rozsah těchto aktivit se může lišit podle povahy problémů veřejného zdraví v daných zemích.⁴⁸ Měla by být zavedena opatření k prevenci zdraví škodlivých činností, jako je kouření, alkohol a drogy, a k rozvoji smyslu pro individuální odpovědnost, včetně takových aspektů, jako je zdravá strava, sexualita a životní prostředí.⁴⁹

V případě pandemie musí státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijmout veškerá nezbytná opatření k poučení lidí o rizicích, která daná nemoc představuje. To zahrnuje provádění programů pro zvyšování povědomí veřejnosti, aby byli lidé informováni o tom, jak zmírnit rizika nákazy a jak se v případě potřeby obrátit na zdravotnické služby.⁵⁰

Zdravotní výchova musí probíhat po celou dobu školní docházky a musí být součástí školních osnov.⁵¹ Škola je po rodině nejvhodnějším prostředím pro zdravotní výchovu, protože obecným účelem vzdělávání je předávat znalosti a dovednosti potřebné pro život. V tomto ohledu se bere v úvahu doporučení Výboru ministrů č. R(88)7 o školní výchově ke zdraví a úloze a vzdělávání učitelů.⁵²

Výchova ke zdraví ve škole musí probíhat po celou dobu školní docházky a musí zahrnovat následující témata: prevenci kouření a zneužívání alkoholu, výchovu k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví, zejména s ohledem na prevenci pohlavně přenosných chorob a AIDS, bezpečnost silničního provozu a podporu zdravých stravovacích návyků.⁵³ 

Výchova k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví je považována za proces, jehož cílem je rozvíjet schopnost dětí a mladých lidí porozumět své sexualitě v jejím biologickém, psychologickém, sociokulturním a reprodukčním rozměru, což jim umožní činit odpovědná rozhodnutí týkající se sexuálního a reprodukčního chování.⁵⁴

Uznává se, že kulturní normy a náboženství, sociální struktury, školní prostředí a ekonomické faktory se v Evropě liší a ovlivňují obsah a provádění výchovy k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví. Nicméně, opírajíce se o základní a široce přijímaný předpoklad, že školní vzdělávání může být účinné při snižování sexuálně rizikového chování, musí smluvní státy zajistit, aby:

• výchova k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví byla součástí běžných školních osnov;
• poskytovaná výuka byla přiměřená z kvantitativního hlediska, tj. pokud jde o čas a další zdroje, které jsou jí věnovány (učitelé, školení učitelů, výukové materiály atd.).
• forma a obsah vzdělávání, včetně učebních osnov a vyučovacích metod, jsou relevantní, kulturně vhodné a dostatečně kvalitní, zejména aby bylo objektivní, založené na současných vědeckých poznatcích a nezahrnovalo cenzuru, zatajování nebo záměrné zkreslování informací, například pokud jde o antikoncepci a různé prostředky k udržení sexuálního a reprodukčního zdraví;
• byl zaveden postup pro monitorování a hodnocení vzdělávání s cílem účinně splnit výše uvedené požadavky.⁵⁵

Povinnosti podle čl. 11 odst. 2, jak jsou vymezeny výše, se nedotýkají práva rodičů informovat a radit svým dětem, vykonávat ve vztahu ke svým dětem přirozené rodičovské funkce jako vychovatelé nebo vést své děti cestou, která je v souladu s vlastním náboženským nebo filozofickým přesvědčením rodičů (viz Evropský soud pro lidská práva, Kjeldsen, Busk Madsen a Pedersen proti Dánsku, rozsudek ze dne 7. prosince 1976).⁵⁶

Konzultace u lékaře a screening

V celé zemi musí být zajištěny bezplatné a pravidelné lékařské konzultace a screening pro těhotné ženy a děti.⁵⁷

Bezplatné lékařské prohlídky musí být prováděny po celou dobu školní docházky. Při posuzování dodržování pravidel se bere v úvahu četnost školních lékařských prohlídek, jejich cíle, podíl žáků, kterých se týkají, a úroveň personálního zajištění.⁵⁸

Měl by existovat screening, nejlépe systematický, všech nemocí, které představují hlavní příčiny úmrtí.⁵⁹ Tam, kde se ukázalo, že je účinným prostředkem prevence, musí být screening plně využíván.⁶⁰

Dle ustanovení čl. 11 odst. 3 s cílem zajistit účinný výkon práva na ochranu zdraví se smluvní strany zavazují, že buď přímo, nebo ve spolupráci s veřejnými nebo soukromými organizacemi přijmou vhodná opatření, jejichž cílem je mimo jiné co nejvíce předcházet epidemickým, endemickým a jiným nemocem, jakož i úrazům.

Zásada předběžné opatrnosti

Pokud jde o preventivní opatření, musí smluvní státy uplatňovat zásadu předběžné opatrnosti: pokud předběžné vědecké hodnocení naznačuje, že existují důvodné obavy ohledně potenciálně nebezpečných účinků na lidské zdraví, musí stát přijmout preventivní opatření v souladu s vysokou úrovní ochrany stanovenou v článku 11, aby těmto potenciálně nebezpečným účinkům zabránil.⁶¹

Tato opatření mohou zahrnovat testování a sledování, fyzickou distanci a sebeizolaci, poskytnutí vhodných masek a dezinfekčních prostředků, jakož i zavedení karantény a „uzavíracích“ opatření. 

Všechna tato opatření musí být navržena a prováděna s ohledem na současný stav vědeckých poznatků a v souladu s příslušnými normami v oblasti lidských práv.⁶² Požadovaná opatření musí být v souladu nejen s povinností chránit právo na ochranu zdraví podle článku 11, ale také s dalšími závazky Charty týkajícími se zdraví, včetně závazků týkajících se práva pracovníků na bezpečné a zdravé pracovní podmínky (článek 3), práva osob, které potřebují sociální a zdravotní pomoc (článek 13), práva starších osob na ochranu a zdravotní péči (článek 23), práva dětí a mládeže na ochranu a zdravotní péči (článek 7 odst. 9 a 10 a článek 17 odst. 1).⁶³

Taková opatření by dále měla být přijata v co nejkratší době, s maximálním využitím dostupných finančních, technických a lidských zdrojů a všemi vhodnými prostředky. V době pandemie musí být tyto prostředky jak vnitrostátního, tak mezinárodního charakteru, včetně mezinárodní pomoci a spolupráce.⁶⁴ Státy, které jsou smluvní stranou Charty, musí mít dále na paměti zejména dopad, který jejich rozhodnutí budou mít na skupiny se zvýšenou zranitelností, jakož i na další postižené osoby, včetně zejména jejich rodin, na které v případě institucionálních nedostatků dopadá největší břemeno.⁶⁵

Závěrem musí státy, které jsou smluvní stranou Charty, přijmout zvláštní, cílená opatření k zajištění výkonu práva na ochranu zdraví těch, jejichž práce (ať už formální nebo neformální) je vystavuje zvláštnímu riziku nákazy.⁶⁶

Zdravé životní prostředí

Podle Charty je překonání znečištění cílem, kterého má být dosaženo postupně. Státy, které jsou smluvní stranou Charty, však musí usilovat o dosažení tohoto cíle v přiměřené době, a to tak, že prokáží měřitelný pokrok a co nejlépe využijí zdroje, které mají k dispozici.⁶⁷ Opatření přijatá státy, které jsou smluvní stranou Charty, se posuzují s ohledem na vnitrostátní právní předpisy, nařízení a závazky smluvních stran Charty vůči Evropské unii a Organizaci spojených národů,⁶⁸ jakož i z hlediska toho, jak se příslušné právo uplatňuje v praxi.

Znečištění ovzduší

V tomto ohledu záruka zdravého životního prostředí vyžaduje, aby smluvní státy:

• vypracovávaly a pravidelně aktualizovaly dostatečně komplexní právní předpisy a nařízení v oblasti životního prostředí;⁶⁹
• přijmout konkrétní opatření, jako je úprava zařízení, zavedení prahových hodnot emisí a měření kvality ovzduší, aby se zabránilo znečištění ovzduší na místní úrovni1308 a aby se přispělo k jeho snížení v globálním měřítku. V případě globálního znečištění se kontrola emisí posuzuje s ohledem na cíle stanovené pro provádění Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCC) ze dne 9. května 1992 a Kjótského protokolu k UNFCC ze dne 11. prosince 1997;⁷⁰1309 zajistit, aby environmentální normy a pravidla byly řádně uplatňovány prostřednictvím vhodných kontrolních mechanismů, byly účinné a účelné, tj. zahrnovaly opatření, která byla stanovena tak, aby byla dostatečně odrazující a měla přímý vliv na úroveň emisí znečišťujících látek;⁷¹
• vyhodnocovat zdravotní rizika prostřednictvím epidemiologického monitorování dotčených skupin obyvatelstva.⁷²

Hospodaření s vodou

Aby byl dodržen čl. 11 odst. 3, musí smluvní státy přijmout preventivní a ochranná opatření týkající se vody. Situace, kdy je dostupnost pitné vody pro značnou část obyvatelstva stále problémem, je v rozporu s Chartou.⁷³

Jaderné nebezpečí pro komunity žijící v blízkosti jaderných elektráren

Limity dávek by měly být v souladu s doporučeními Mezinárodní komise pro radiační ochranu z roku 1990. Hodnocení se bude lišit v závislosti na tom, do jaké míry je výroba energie založena na jaderné energii.⁷⁴

Rizika spojená s azbestem

Článek 11 vyžaduje, aby státy, které jsou smluvní stranou Charty, přijaly politiku, která zakáže používání, výrobu a prodej azbestu a výrobků, které ho obsahují.⁷⁵ Musí rovněž existovat právní předpisy, které budou vyžadovat, aby vlastníci obytných nemovitostí a veřejných budov vyhledávali veškerý azbest a případně ho odstraňovali, a které uloží podnikům povinnosti týkající se likvidace odpadu.⁷⁶

Bezpečnost potravin

Státy, které jsou smluvní stranou Charty, musí zavést vnitrostátní hygienické normy pro potraviny s právní silou, které zohledňují příslušné vědecké údaje, zřídit a udržovat mechanismy pro kontrolu dodržování těchto norem v celém potravinovém řetězci, vypracovat, provádět a pravidelně aktualizovat systematická preventivní opatření, zejména prostřednictvím označování, a sledovat výskyt nemocí přenášených potravinami.⁷⁷

Znečištění hlukem

Preventivní a ochranná opatření týkající se hlukového znečištění jsou rovněž vyžadována podle článku 11.

Bydlení

V případě smluvních států, které nepřijaly článek 31 (právo na bydlení) - prosazování norem veřejného zdraví v oblasti bydlení je požadováno podle článku 11.⁷⁸

Tabák, alkohol a drogy

Protikuřácká opatření jsou obzvláště důležitá pro dodržování článku 11, protože kouření je hlavní příčinou úmrtí, kterým se lze vyhnout, ve vyspělých zemích. WHO stanovila pro evropské země cíl zvýšit podíl nekuřáků v populaci alespoň na 80 % a chránit nekuřáky před nedobrovolným vystavením tabákovému kouři.⁷⁹ Při posuzování se berou v úvahu ukazatele WHO a Rámcová úmluva o kontrole tabáku.⁸⁰ Aby byla jakákoli preventivní politika účinná, musí omezit nabídku tabáku prostřednictvím kontroly výroby, distribuce, reklamy a cen.⁸¹ Zejména musí být zakázán prodej tabáku mladým lidem,⁸² kouření na veřejných místech⁸³ včetně dopravy a reklama na plakátech a v tisku.⁸⁴ Výbor bude posuzovat účinnost těchto politik na základě statistických údajů o spotřebě tabáku.⁸⁵ Tento přístup, pokud jde o preventivní opatření, která mají být přijata, se obdobně vztahuje i na opatření proti alkoholismu a drogové závislosti.⁸⁶

Imunizace a epidemiologické sledování

Státy, které jsou smluvní stranou Charty, musí provozovat široce dostupné imunizační programy. Musí udržovat vysokou míru pokrytí nejen proto, aby snížily výskyt těchto nemocí, ale také proto, aby neutralizovaly rezervoár viru a dosáhly tak cílů stanovených WHO pro vymýcení několika infekčních nemocí.⁸⁷ Státy musí prokázat svou schopnost zvládat infekční nemoci, například opatření pro hlášení a oznamování nemocí, zvláštní léčbu pacientů s AIDS a mimořádná opatření v případě epidemií.⁸⁸ Výzkum v oblasti vakcín by měl být podporován, přiměřeně financován a účinně koordinován napříč veřejnými a soukromými subjekty.⁸⁹

Nehody

Státy, které jsou smluvní stranou Charty, musí přijmout opatření k prevenci nehod. Mezi hlavní druhy nehod, na které se vztahuje, patří dopravní nehody, domácí nehody, nehody ve škole, nehody ve volném čase, včetně nehod způsobených zvířaty,⁹⁰ a pracovní nehody. Trendy v oblasti pracovních úrazů se posuzují z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (článek 3).

[…]

¹ Závěry 2005, výkladové stanovisko k článku 11
² International Federation of Human Rights (FIDH) proti Francii, č. 14/2003, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 3. listopadu 2004, odst. 31
³ Výkladové stanovisko k právu na zdraví v době pandemie ze dne 21. dubna 2020 
⁴ Transgender Europe and ILGA Europe proti České republice, č. 117/2015, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 15. května 2018, odst. 74
⁵ Transgender Europe and ILGA Europe proti České republice, č. 117/2015, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 15. května 2018, odst. 71
⁶ Transgender Europe and ILGA Europe proti České republice, č. 117/2015, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 15. května 2018, odst. 79
⁷ Transgender Europe and ILGA Europe proti České republice, č. 117/2015, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 15. května 2018, odst. 79
⁸ Transgender Europe and ILGA Europe proti České republice, č. 117/2015, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 15. května 2018, odst. 79
⁹ Závěry I (1969), výkladové stanovisko k článku 11
¹⁰ Závěry XV-2 (2001), Dánsko
¹¹ Závěry (2005), Litva
¹² Závěry (2003), Rumunsko
¹³ Závěry (2003), Francie
¹⁴ Závěry (2013), Ukrajina
¹⁵ Marangopoulos Foundation for Human Rights (MFHR) proti Řecku, č. 30/2005, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 6. prosince 2006, odst. 194–195, odst. 202
¹⁶ Transgender Europe and ILGA Europe proti České republice, č. 117/2015, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 15. května 2018, odst. 80
¹⁷ International Commission of Jurists (ICJ) and European Council for Refugees and Exiles (ECRE) proti Řecku, č. 173/2018, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 26. ledna 2021, odst. 218
¹⁸ International Commission of Jurists (ICJ) and European Council for Refugees and Exiles (ECRE) proti Řecku, č. 173/2018, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 26. ledna 2021, odst. 218
¹⁹ Závěry 2005, výkladové stanovisko k článku 11
²⁰ Defence for Children International (DCI) proti Belgii, č. 69/2011, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 23. října 2012, odst. 28
²¹ International Federation of Human Rights Leagues (FIDH) proti Francii, č. 14/2003, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 3. listopadu 2004, odst. 32
²² International Commission of Jurists (ICJ) and European Council for Refugees and Exiles (ECRE) proti Řecku, č. 173/2018, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 26. ledna 2021, odst. 221
²³ International Commission of Jurists (ICJ) and European Council for Refugees and Exiles (ECRE) proti Řecku, č. 173/2018, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 26. ledna 2021, odst. 230
²⁴ International Commission of Jurists (ICJ) and European Council for Refugees and Exiles (ECRE) proti Řecku, č. 173/2018, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 26. ledna 2021, odst. 227
²⁵ International Commission of Jurists (ICJ) and European Council for Refugees and Exiles (ECRE) proti Řecku, č. 173/2018, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 26. ledna 2021, odst. 227
²⁶ International Commission of Jurists (ICJ) and European Council for Refugees and Exiles (ECRE) proti Řecku, č. 173/2018, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 26. ledna 2021, odst. 227
²⁷ European Roma Rights Centre (ERRC) proti Bulharsku, č. 151/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 5. prosince 2018, odst. 80
²⁸ Závěry I (1969), výkladové stanovisko k článku 11; Závěry XV-2 (2001), Dodatek, Kypr
²⁹ Závěry (2013), Gruzie
³⁰ Závěry XVII-2 (2005), Portugalsko
³¹ Závěry 2005, výkladové stanovisko k článku 11
³² Závěry XV-2 (2001), Spojené království; Závěry XX-2 (2013), Polsko
³³ Závěry XV-2 (2001), Dodatek, Turecko
³⁴ Závěry XV-2 (2001), Dánsko
³⁵ Závěry 2005, výkladové stanovisko k článku 11; Závěry 2005, Rumunsko
³⁶ European Roma Rights Centre (ERRC) proti Bulharsku, č. 151/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 5. prosince 2018, odst. 84
³⁷ Výkladové stanovisko k právu na zdraví v době pandemie ze dne 21. dubna 2020 
³⁸ Výkladové stanovisko k právu na zdraví v době pandemie ze dne 21. dubna 2020
³⁹ Výkladové stanovisko k právu na zdraví v době pandemie ze dne 21. dubna 2020
⁴⁰ International Planned Parenthood Federation – European Network (IPPF EN) proti Itálii, č. 87/2012, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 10. září 2013, odst. 66; viz také Confederazione Generale Italiana del Lavoro (CGIL) proti Itálii, č. 91/2013, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 12. října 2015, odst. 162 a odst. 190
⁴¹ Závěry 2013, Gruzie.
⁴² International Commission of Jurists (ICJ) and European Council for Refugees and Exiles (ECRE) proti Řecku, č. 173/2018, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 26. ledna 2021, odst. 81
⁴³ International Commission of Jurists (ICJ) and European Council for Refugees and Exiles (ECRE) proti Řecku, č. 173/2018, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 26. ledna 2021, odst. 82
⁴⁴ International Planned Parenthood Federation – European Network (IPPF EN) proti Itálii, č. 87/2012, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 10. září 2013, odst. 69; viz také Confederazione Generale Italiana del Lavoro (CGIL) proti Itálii, č. 91/2013, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 12. října 2015, odst. 166–167
⁴⁵ Federation of Catholic Families Associations in Europe (FAFCE) proti Švédsku, č. 99/2013, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 17. března 2015, §73
⁴⁶ Federation of Catholic Families Associations in Europe (FAFCE) proti Švédsku, č. 99/2013, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 17. března 2015, §71
⁴⁷ Marangopoulos Foundation for Human Rights (MFHR) proti Řecku, č. 30/2005, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 6. prosince 2006, odst. 216 a odst. 219  
⁴⁸ Závěry 2007, Albánie
⁴⁹ International Centre for the Legal Protection of Human Rights (INTERIGHTS) proti Chorvatsku, č. 45/2007, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 30. března 2009, odst. 43
⁵⁰ Výkladové stanovisko k právu na zdraví v době pandemie ze dne 21. dubna 2020
⁵¹ Závěry 2007, Albánie
⁵² Závěry 2007, Albánie
⁵³ Závěry 2007, Albánie
⁵⁴ International Centre for the Legal Protection of Human Rights (INTERIGHTS) proti Chorvatsku, č. 45/2007, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 30. března 2009, odst. 46
⁵⁵ International Centre for the Legal Protection of Human Rights (INTERIGHTS) proti Chorvatsku, č. 45/2007, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 30. března 2009, odst. 47
⁵⁶ International Centre for the Legal Protection of Human Rights (INTERIGHTS) proti Chorvatsku, č. 45/2007, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 30. března 2009, odst. 50
⁵⁷ Závěry 2005, Moldavská republika
⁵⁸ Závěry XV-2 (2001), Francie
⁵⁹ Závěry 2005, Moldavská republika
⁶⁰ Závěry XV-2 (2001), Belgie
⁶¹ Výkladové stanovisko k právu na zdraví v době pandemie ze dne 21. dubna 2020; viz také International Federation of Human Rights Leagues (FIDH) proti Řecku, č. 72/2011, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 23. ledna 2013, odst. 150–154.
⁶² Výkladové stanovisko k právu na zdraví v době pandemie ze dne 21. dubna 2020
⁶³ Výkladové stanovisko k právu na zdraví v době pandemie ze dne 21. dubna 2020
⁶⁴ Výkladové stanovisko k právu na zdraví v době pandemie ze dne 21. dubna 2020
⁶⁵ Výkladové stanovisko k právu na zdraví v době pandemie ze dne 21. dubna 2020, citující International Association Autism Europe proti Francii, č. 13/2002, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 4. listopadu 2003, odst. 53
⁶⁶ Výkladové stanovisko k právu na zdraví v době pandemie ze dne 21. dubna 2020
⁶⁷ Marangopoulos Foundation for Human Rights (MFHR) proti Řecku, č. 30/2005, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 6. prosince 2006, odst. 203 a odst. 205
⁶⁸ Závěry XV-2 (2001), Itálie
⁶⁹ Závěry XV-2 (2001), Dodatek, Slovenská republika
⁷⁰ Závěry XV-2 (2001), Itálie
⁷¹ Marangopoulos Foundation for Human Rights (MFHR) proti Řecku, č. 30/2005, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 6. prosince 2006, odst. 203, odst. 209, odst. 210 a odst. 215
⁷² Marangopoulos Foundation for Human Rights (MFHR) proti Řecku, č. 30/2005, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 6. prosince 2006, odst. 203 a odst. 220
⁷³ Závěry 2013, Gruzie
⁷⁴ Závěry XV-2 (2001), Francie; Závěry XV-2 (2001), Dánsko
⁷⁵ Závěry XVII-2 (2005), Portugalsko
⁷⁶ Závěry XVII-2 (2005), Lotyšsko
⁷⁷ Závěry XV-2 (2001), Dodatek, Kypr
⁷⁸ Závěry XVII-2 (2005), Portugalsko
⁷⁹ Závěry XV-2 (2001), Řecko
⁸⁰ Závěry 2013, Malta
⁸¹ Závěry XVII-2 (2005), Malta
⁸² Závěry XV-2 (2001), Portugalsko
⁸³ Závěry 2013, Andorra
⁸⁴ Závěry XV-2 (2001), Řecko
⁸⁵ Závěry XVII-2 (2005), Malta
⁸⁶ Závěry XVII-2 (2005), Malta
⁸⁷ Závěry XV-2 (2001), Belgie
⁸⁸ Závěry XVII-2 (2005), Lotyšsko
⁸⁹ Výkladové stanovisko k právu na zdraví v době pandemie ze dne 21. dubna 2020
⁹⁰ Závěry 2005, Moldavská republika