Obecný komentář č. 20 (1992) Článek 7 Zákaz mučení nebo jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu (Výbor OSN pro lidská práva)

Obecný komentář č. 20
Článek 7
(Zákaz mučení nebo jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu)

1. Tento obecný komentář nahrazuje obecný komentář č. 7 (šestnácté zasedání, 1982), re-flektuje jej a dále rozvíjí.
   
   
2. Cílem ustanovení článku 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech je chránit jak důstojnost, tak fyzickou i duševní integritu jednotlivce. Je povinností státu, smluvní strany paktu, prostřednictvím nezbytných legislativních a jiných opatření posky-tovat každému ochranu před jednáními zakázanými článkem 7, ať už jsou způsobeny lid-mi jednajícími v úřední funkci, mimo svou úřední funkci, anebo jako soukromé osoby. Zákaz v článku 7 je doplněn pozitivními požadavky čl. 10 odst. 1 paktu, který stanoví, že „se všemi osobami zbavenými osobní svobody se jedná lidsky a s úctou k přirozené dů-stojnosti lidské bytosti“.
   
   
3. Text článku 7 nedovoluje žádná omezení. Výbor rovněž znovu potvrzuje, že dokonce i za mimořádných situací, jako jsou ty, jež uvádí článek 4 paktu, není dovoleno se nikterak odchýlit od právní úpravy článku 7 a jeho ustanovení musí zůstat v platnosti. Podobně výbor podotýká, že se nelze dovolávat žádného odůvodnění nebo polehčující okolnosti za účelem ospravedlnění porušení článku 7 z jakéhokoli důvodu, včetně těch na základě pří-kazu nadřízeného nebo orgánu veřejné moci.
   
   
4. Pakt neobsahuje žádnou definici pojmů obsažených v článku 7 a ani výbor nepovažuje za nezbytné sestavit seznam zakázaných jednání nebo určit přesné rozlišení mezi různými druhy trestů či zacházení; toto rozlišování závisí na povaze, účelu a závažnosti uplatněné-ho zacházení.
   
   
5. Zákaz v článku 7 se týká nejen činů působících fyzickou bolest, ale rovněž jednání způ-sobujících oběti duševní utrpení. Dle názoru výboru musí být zákaz navíc rozšířen na tě-lesné tresty, včetně nadměrného trestání nařízeného jako trest za trestný čin nebo jako vý-chovné či kázeňské opatření.  V tomto ohledu je vhodné zdůraznit, že článek 7 chrání zejména děti, žáky a pacienty ve vzdělávacích a zdravotnických institucích.
   
   
6. Výbor podotýká, že dlouhotrvající samovazba zadržené nebo uvězněné osoby může od-povídat jednání zakázanému článkem 7. Jak výbor uvedl ve svém obecném komentáři č. 6 (16), článek 6 paktu obecně zmiňuje zrušení trestu smrti slovy, která důrazně nazna-čují, že zrušení je žádoucí. Navíc když je trest smrti státem, smluvní stranou paktu, za nej-těžší trestné činy uplatňován, nejen že musí být striktně omezen v souladu s článkem 6, ale musí být vykonán takovým způsobem, aby způsobil co nejmenší možné fyzické a du-ševní utrpení.
   
   
7. Článek 7 výslovně zakazuje lékařské nebo vědecké pokusy bez svobodného souhlasu dotčené osoby. Výbor poznamenává, že zprávy států, smluvních stran paktu, obecně ob-sahují málo informací o této věci. Potřebě a prostředkům zajištění dodržování tohoto usta-novení by mělo být věnováno více pozornosti. Výbor rovněž podotýká, že zvláštní ochra-na vůči těmto pokusům je nezbytná v případě osob nezpůsobilých poskytnout platný sou-hlas, a zvláště u těch, které jsou jakoukoli formou zadržovány či vězněny. Tyto osoby by neměly být podrobovány žádným lékařským či vědeckým pokusům, které mohou uškodit jejich zdraví.
   
   
8. Výbor upozorňuje, že k provádění článku 7 není dostačující zakázat uvedené zacházení či tresty nebo je stanovit za trestné činy. Státy, smluvní strany paktu, by měly výbor infor-movat o legislativních, správních, soudních a dalších opatřeních, která provádějí s cílem předcházet činům mučení a krutého, nelidského či ponižujícího zacházení a trestat je, na veškerém území pod svou jurisdikcí.
   
   
9. Dle názoru výboru státy, smluvní strany paktu, nesmějí vystavit jednotlivce nebezpečí mučení nebo krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu po návratu do jiné země prostřednictvím vydání, vyhoštění nebo navrácení. Státy, smluvní strany paktu, by ve svých zprávách měly uvádět, jaká opatření k tomuto účelu přijaly.
   
   
10. Výbor by měl být informován o tom, jak státy, smluvní strany paktu, v rámci široké ve-řejnosti šíří relevantní informace týkající se zákazu mučení a zacházení zakázaného člán-kem 7. Pracovníci donucovacích orgánů, zdravotničtí pracovníci, policisté a další osoby zapojené do činností omezující osobní svobodu nebo zacházení s jednotlivci podrobenými jakékoli formě zatčení, zadržování či uvěznění musí obdržet náležité pokyny a být pro-školeni. Státy, smluvní strany paktu, by měly výbor informovat o poskytnutých pokynech a vzdělávání a o způsobu, jakým zákaz dle článku 7 tvoří nedílnou součást operativních pravidel a etických standardů, které tyto osoby mají dodržovat.
    
    
11. Navíc k popisu kroků majících za cíl poskytovat obecnou ochranu před činy zakázanými článkem 7, na niž má právo každý, by stát, smluvní strana paktu, měl poskytnout podrob-né informace o zárukách pro specifickou ochranu zvláště zranitelných osob.  Je třeba při-pomenout, že systematický přezkum pravidel výslechů, pokynů, metod a praktik, jakož i pravidel vazby a zacházení s osobami podrobenými jakékoli formě zatčení, zadržení či uvěznění, je účinným prostředkem k předcházení případům mučení a špatného zacházení. Pro zaručení účinné ochrany zadržovaných osob by měla být podniknuta opatření vedoucí k tomu, že zadržované osoby budou drženy na místech oficiálně uznaných za místa, kde jsou osoby zadržovány, a že jejich jména a lokace, jakož i jména osob zodpovědných za jejich zadržování, budou vedena v registrech snadno dostupných a přístupných zúčastně-ným osobám, včetně příbuzných a přátel. Za stejným účelem by měly být zaznamenávány čas a místo výslechů spolu se jmény všech přítomných a tyto informace by měl být také dostupné pro účely soudních nebo správních řízení. Rovněž by měla být učiněna opatření proti zadržování bez možnosti styku s okolím. V této souvislosti by státy, smluvní strany paktu, měly zajistit, že všechna místa, kde jsou osoby zadržovány, budou zbavena veške-rého vybavení, které by mohlo být použito k mučení nebo špatnému zacházení. Ochrana zadržovaných také vyžaduje poskytnutí neprodleného a pravidelného přístupu lékařů a právníků a za přiměřeného dohledu, pokud ho vyžaduje vyšetřování, členů rodiny.
    
    
12. K odrazování od porušování práv dle článku 7 je důležité, aby v soudních řízeních právo zakazovalo používání prohlášení či přiznání získaných prostřednictvím mučení nebo jiné-ho zakázaného zacházení a považovalo je za nepřípustné.
    
    
13. Když státy, smluvní strany paktu, předkládají své zprávy, měly by uvést opatření svého trestního práva, která trestají mučení a kruté, nelidské a ponižující zacházení nebo tresty, a současně specifikovat uplatnitelné tresty za tyto činy, ať jsou páchány veřejnými činiteli či jinými osobami jednajícími jménem státu anebo soukromými osobami. Ti, kdo porušují článek 7, ať pobízením, nařizováním, tolerováním nebo pácháním zakázaných činů musejí za své jednání nést odpovědnost. A proto také ti, kdo odmítli uposlechnout rozkazy, ne-smějí být trestáni či podrobeni jakémukoli nepříznivému zacházení.
    
    
14. Článek 7 by měl být chápán ve spojení s čl. 2 odst. 3 paktu. Ve svých zprávách by státy, smluvní strany paktu, měly uvádět, jak jejich právní systém účinně zaručuje okamžité ukončení veškerého jednání zakázaného článkem 7, jakož i náležitou nápravu. Právo po-dat stížnosti proti špatnému zacházení zakázanému článkem 7 musí být uznáno vnitrostát-ním právem. Stížnosti musí být vyšetřovány rychle a nestranně příslušnými orgány tak, aby náprava byla účinná. Zprávy států, smluvních stran paktu, by měly poskytnout speci-fické informace ohledně prostředků nápravy dostupných obětem špatného zacházení a postupů, které stěžovatelé musí dodržet, a statistiky o počtech stížností a o tom, jak byly vyřízeny.
    
    
15. Výbor zaznamenal, že některé státy udělily amnestii, pokud jde o akty mučení. Amnestie jsou obecně neslučitelné s povinností států tyto činy vyšetřit; zaručit v rámci své jurisdikce vymýcení těchto činů a zajistit, že se nevyskytnou v budoucnu. Státy nesmějí zbavit jed-notlivce práva na účinnou nápravu, včetně odškodnění a natolik plné rehabilitace, jaké je možné dosáhnout. 

Upozornění:

Tento dokument je v autentickém znění publikován v databázi smluvních orgánů OSN Treaty bodies Search (ohchr.org). Pořízený úřední překlad do českého jazyka není autentickým zněním.