III.ÚS 1791/24 #1

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti nezletilého stěžovatele L. N. R., zastoupeného Mgr. Barborou Gaveau, LL.M., advokátkou, sídlem Dlouhá 730/35, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2024, č. j. 18 Co 115/2024-6782, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti uvedeného usnesení, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a V. M. a J. R., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Podanou ústavní stížností se nezletilý stěžovatel (ve věku 9 let) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení - předběžného opatření, kterým městský soud svěřil stěžovatele do péče otce a upravil víkendový styk matky se stěžovatelem. Rovněž žádá o přednostní projednání věci, o odklad vykonatelnosti napadeného usnesení a předložení věci k projednání plénu Ústavního soudu.

2. Ústavní soud se ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska splnění procesních předpokladů řízení, přičemž posuzoval, zda je nezletilý stěžovatel osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

3. Ústavní soud již ve svém nedávném usnesení sp. zn. III. ÚS 845/24, kterým rozhodl o stěžovatelově ústavní stížnosti ze dne 25. 3. 2024, uvedl základní principy, ze kterých při vyhodnocování ústavních stížností podaných nezletilými vychází (viz body 3, 5 a 7 usnesení sp. zn. III. ÚS 845/24). Od těchto principů nemá důvod se odchýlit.

4. Stěžovatel i v nyní posuzované věci udělil k zastupování v řízení před Ústavním soudem plnou moc v záhlaví uvedené právní zástupkyni, resp. k ústavní stížnosti byla přiložena plná moc opatřená jeho podpisem. V takovém případě je nutné zkoumat, zda je nezletilý stěžovatel dostatečně rozumově a volně vyspělý k podání ústavní stížnosti (§ 20 odst. 1 o. s. ř.; nález sp. zn. I. ÚS 3598/14, bod 30). Podle Ústavního soudu nezletilý stěžovatel z důvodu stále ještě nízkého věku (9 let) není schopný plně pochopit smysl soudního řízení, kvalifikovaně vyjádřit vlastní názor na podání ústavní stížnosti a především vyhodnotit možné důsledky s tímto řízením spojené. Je proto vyloučeno, aby ústavní stížnost v tomto případě podal sám nezletilý stěžovatel.

5. Zároveň není možné, aby za nezletilého podal stížnost jeho rodič, neboť napadeným usnesením městský soud svěřil stěžovatele do péče otce a upravil víkendový styk stěžovatele s matkou. Tedy jde o rozhodnutí, jehož přezkum může založit kolizi zájmů mezi nezletilým stěžovatelem a jeho rodiči (usnesení sp. zn. III. ÚS 307/21, bod 5).

6. Možnost podat za nezletilého ústavní stížnost však stále zůstává zachována koliznímu opatrovníkovi, který byl nezletilému stěžovateli ustanoven v řízení před obecnými soudy (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2492/22, body 8 a 9, sp. zn. II. ÚS 640/22, bod 6). Ústavní soud již v dřívější věci stěžovatele (ve výzvě ze 4. 4. 2024) ustanoveného kolizního opatrovníka nezletilého stěžovatele informoval o možnosti podat za stěžovatele ústavní stížnost. Kolizní opatrovník ústavní stížnost v nyní posuzované věci nepodal.

7. Nad rámec uvedeného lze doplnit, že nejen obsah ústavní stížnosti a jejího doplnění, ale též vývoj řízení před obecnými soudy, množství dřívějších ústavních stížností podaných jak jménem matky, tak nezletilého stěžovatele, a především pak nízký věk nezletilého nasvědčují tomu, že jde opět o procesní taktiku matky, která se snaží prostřednictvím nezletilého dosáhnout prosazení především vlastních zájmů.

8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud posoudil ústavní stížnost nezletilého stěžovatele jako návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou (ke shodnému závěru ve vztahu k nezletilému stěžovateli dospěl Ústavní soud též ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 845/24, III. ÚS 3096/21 či III. ÚS 307/21) a odmítl ji soudkyní zpravodajkou podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

9. Návrhu na odložení vykonatelnosti Ústavní soud nevyhověl a rovněž ho odmítl, neboť jako návrh tzv. akcesorický sdílí osud ústavní stížnosti. O žádosti na přednostní projednání samostatně nerozhodoval, věc nicméně s ohledem na předmět řízení posoudil přednostně, čímž této žádosti fakticky vyhověl. Žádost stěžovatele o předložení věci plénu není důvodná, neboť názor soudkyně zpravodajky se od dřívější nálezové judikatury Ústavního soudu nijak neodchyluje (konkrétně ve věci sp. zn. II. ÚS 485/10 nehrozil střet zájmů mezi procesními zájmy rodiče a dítěte a jedná se proto o skutkově odlišnou situaci; ostatní rozhodnutí Ústavního soudu uváděné stěžovatelem v žádosti nejsou nálezy ale usneseními).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. října 2024


Daniela Zemanová v. r.
soudkyně zpravodajka