I.ÚS 2362/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajka) a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti STARÁ LOUKA, spol. s r. o., sídlem Závodu míru 327/4, Karlovy Vary, zastoupené Mgr. Michalem Burešem, advokátem, sídlem, T. G. Masaryka 282/57, Karlovy Vary, proti výrokům I, III a V rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 10 C 466/2022-199 ze dne 23. května 2024, za účasti Okresního soudu v Karlových Varech, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Lesy Žlutice, s. r. o., sídlem Dukelských hrdinů 98, Žlutice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených výroků rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Stěžovatelka je nájemkyní honitby Čerťák. Vedlejší účastnice na základě pachtovní smlouvy užívá pozemky města Žlutice, jež tvoří součást honitby. Okresní soud v Karlových Varech ("okresní soud") rozsudkem obsahujícím napadené výroky rozhodoval o žalobě vedlejší účastnice o zaplacení částky 6 184 Kč s příslušenstvím jako náhrady za škody způsobené zvěří na pozemcích užívaných vedlejší účastnicí.

3. Okresní soud napadeným výrokem I uložil stěžovatelce uhradit vedlejší účastnici částku 3 017 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Výrokem II žalobu zamítl co do částky 3 167 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Napadeným výrokem III okresní soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem IV uložil vedlejší účastnici uhradit státu 2 153,30 Kč na znalečném. Napadeným výrokem V uložil stěžovatelce uhradit státu 6 153,30 Kč na znalečném.

4. Z provedeného důkazu znaleckým posudkem měl okresní soud za prokázané, že zvěř způsobila škody v celkové výši 35 948 Kč, avšak tato škoda se se škodou, kterou uplatnila vedlejší účastnice, prolínala jen co do částky 3 017 Kč. Rozhodnutí o nákladech řízení okresní soud odůvodnil tak, že poměr úspěchu a neúspěchu byl u obou účastníků téměř shodný.

5. Stěžovatelka okresnímu soudu vytýká, že nepřisvědčil její námitce, že právo vedlejší účastnice na náhradu škody zaniklo, neboť je neuplatnila včas. Vedlejší účastnice vyzvala stěžovatelku k náhradě škody podáním, které jí 15. července 2022 odeslala do datové schránky. Oprávněná osoba stěžovatelky se však do datové schránky přihlásila až 25. července 2022 a teprve tento den bylo podání vedlejší účastnice doručeno. K doručení tak došlo až po uplynutí dvacetidenní lhůty podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti ("zákon o myslivosti"). Rozsudek obsahující napadené výroky navíc podle stěžovatelky nebyl dostatečně odůvodněn.

6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a je přípustná. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem a ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.

7. Okresní soud rozhodoval o žalobě na zaplacení částky 6 184 Kč s příslušenstvím. Podle rozsudku okresního soudu má stěžovatelka z této částky uhradit vedlejší účastnici necelou polovinu. V řízení tedy šlo o bagatelní částku, jejíž význam byl pro stěžovatelku marginální, to platí i při vědomí toho, že stěžovatelka musí uhradit část nákladů státu a nemá právo na náhradu vlastních nákladů řízení.

8. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu přitom platí, že směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutím vydaným v řízení, jejichž předmětem byla bagatelní částka, zakládá to (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněného návrhu, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji naopak co do ústavní roviny významnou činí [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. dubna 2014 (N 55/73 SbNU 89); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Je především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou "bagatelnost" vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1161/14 ze dne 21. 5. 2014).

9. Stěžovatelka však v ústavní stížnosti nepředložila žádné argumenty, proč by jí tvrzená újma měla z hlediska kvalitativního dosahovat ústavní roviny. Stěžovatelka pouze tvrdí, že rozhodnutí Ústavního soudu může mít význam právní úpravy týkající se účinků právního jednání vůči nepřítomné osobě.

10. Rozsudek okresního soudu je založen na právním názoru, podle něhož ke splnění povinnosti uplatnit nárok na náhradu škody u uživatele honitby v prekluzivní lhůtě podle § 55 odst. 1 zákona o myslivosti postačuje, když příslušná listina uživateli honitby dojde. Ve lhůtě tak nepostačuje písemnost pouze odeslat, avšak zároveň také není nezbytné pro zachování lhůty, aby písemnost byla doručena. Pro včasné uplatnění v hmotněprávní prekluzivní lhůtě postačuje, že písemnost adresátu došla, tedy dostala se do sféry adresáta. To v posuzované věci nastalo tím, že datová zpráva byla dodána do datové schránky stěžovatelky, od toho okamžiku se s ní mohla stěžovatelka seznámit, od toho okamžiku ji měla ve své sféře, což je pro včasné uplatnění v hmotně právní prekluzivní lhůtě dostatečné.

11. Tento právní názor je výsledkem plausibilního výkladu podústavního práva. Ústavní soud v něm nespatřuje prvky svévole ani jiný důvod pro svůj kasační zásah.

12. Ústavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 34/03 ze dne 13. prosince 2006 (N 226/43 SbNU 541; 49/2007 Sb.) zamítl návrh na zrušení § 55 odst. 1 zákona o myslivosti, neboť shledal, že lhůta v trvání 20 dní na uplatnění nároku na náhradu škody je lhůtou dostatečnou (bod 113).

13. Okresním soudem zastávaný výklad je souladný s úvahou o ústavní konformitě dvacetidenní lhůty a neznevýhodňuje používání systému datových schránek oproti jiným formám komunikace, například oproti listovním zásilkám přepravovaným poštou. U nich také okamžik dojití rozhodný pro zachování hmotně právní prekluzivní lhůty nemusí splývat s okamžikem doručení, ale může mu předcházet, postačuje ocitnutí se ve sféře adresáta.

14. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, neboť neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. září 2024


Veronika Křesťanová v. r.
předsedkyně senátu