I.ÚS 1803/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaj), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Ikonion, s.r.o., Milady Horákové 2047/23, Brno, zastoupené Mgr. Ing. Jaromírem Škárou, advokátem se sídlem Milady Horákové 2047/23, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2024 č. j. 30 Cdo 696/2024-309, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2023 č. j. 58 Co 299/2023-288 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 5. 2023 č. j. 19 C 88/2019-265, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva financí jako vedlejší účastnice, takto:

Odůvodnění

1. Z ústavní stížnosti, jejích příloh, napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu Ústavní soud zjistil, že Alsami, s.r.o., Václavské náměstí 806/62, Praha 1, se v řízení před obecnými soudy domáhala náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Nesprávný úřední postup spatřovala v provádění neúčelných a nadbytečných úkonů správce daně při postupu k odstranění pochybností a v průběhu daňové kontroly. Tím, že správce daně dlouhodobě zadržoval její nadměrné odpočty na dani z přidané hodnoty, se společnost Alsami měla ocitnout ve finančních potížích a byla nucena svou podnikatelskou činnost omezit.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 žalobu společnosti Alsami v plném rozsahu zamítl, protože tato žalobkyně neprokázala existenci nesprávného úředního postupu. Společnost Alsami poté neuspěla s odvoláním u Městského soudu v Praze ani s dovoláním u Nejvyššího soudu.

3. Po skončení řízení před obecnými soudy společnost Alsami smlouvou o postoupení pohledávky z června 2024 postoupila stěžovatelce pohledávku z titulu nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem uplatněné ve výše popsaném soudním řízení se všemi souvisejícími právy a s příslušenstvím.

4. Stěžovatelka se nyní ústavní stížností domáhá zrušení napadených rozhodnutí s tvrzením o zásahu do svých ústavně zaručených práv podle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Napadená rozhodnutí jsou podle ní také v rozporu s čl. 90 Ústavy České republiky. Stěžovatelka obecným soudům vytýká, že jí odepřely právo na spravedlivý proces a právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem tím, že nepřezkoumaly správnost a účelnost postupu správce daně. Nejvyšší soud se měl rovněž dopustit svévolného výkladu dovolání.

5. Ústavní soud považoval ústavní stížnost za včasnou a přípustnou. Podala ji stěžovatelka řádně zastoupená advokátem. Stěžovatelka rovněž tvrdila, že postupem obecných soudů došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, respektive k porušení ústavně zaručených práv společnosti Alsami, která ale v důsledku postoupení pohledávky přešla na stěžovatelku. Nelze tedy její ústavní stížnost na první pohled označit jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným a z toho důvodu jej odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Stěžovatelčina aktivní procesní legitimace k podání ústavní stížnosti byla založena tím, že se označila jako stěžovatelka a přinesla tvrzení o zásahu orgánu veřejné moci do práv, za jejichž nositelku se považuje. Ústavní soud však v průběhu řízení o ústavní stížnosti dospěl k závěru, stěžovatelce zjevně nesvědčí aktivní věcná legitimace k podání ústavní stížnosti, která je podmínkou úspěšnosti ústavní stížnosti [srov. Langášek, T. Komentář k § 72 odst. 1 písm. a). In: Wagnerová, E. a kol. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: Wolters Kluwer, 2007.]. Stěžovatelce totiž tvrzená práva nenáleží a její ústavní stížnost proto nemůže být úspěšná.

6. Ústava v čl. 87 odst. 1 písm. d) nevymezuje subjekty oprávněné zahájit řízení o ústavní stížnosti. Řízení před Ústavním soudem upravuje zákon o Ústavním soudu. Ten vymezuje mimo jiné okruh účastníků a podmínky, za kterých je možno ho zahájit. Samostatná úprava řízení před Ústavním soudem je projevem toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a plní v ústavním systému specifickou funkci.

7. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Až na výjimečné případy popsané níže je tedy vyloučeno, aby se se ústavní stížností domáhal ochrany někdo, kdo v řízení před obecnými soudy nevystupoval a jehož ústavně zaručená práva v řízení před obecnými soudy tedy nemohla být dotčena.

8. Ústavní soud se v minulosti zabýval možnostmi záměny účastníků a procesního nástupnictví na základě přiměřené aplikace občanského soudního řádu za použití § 63 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud umožnil pokračovat v řízení s právními nástupci stěžovatele, který v jeho průběhu zemřel a nešlo o práva vázaná podle hmotného práva na osobu stěžovatele (např. nález sp. zn. II. ÚS 24/96 a dále usnesení sp. zn. II. ÚS 2060/09 či III. ÚS 324/23). Ve zmíněných případech Ústavní soud aplikoval § 107 občanského soudního řádu, které se týká univerzální sukcese a procesního nástupnictví při ztrátě procesní způsobilosti účastníků po zahájení řízení. To však na situaci nynější stěžovatelky nedopadá.

9. Stěžovatelka zaprvé není univerzální právní nástupkyní společnosti Alsami podle soukromého práva. Zadruhé pohledávku (tvrzený nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem) nabyla na základě smlouvy uzavřené po skončení dovolacího řízení a pohledávka specifikovaná ve smlouvě na ni přešla ještě před podáním ústavní stížnosti. V řízení před správcem daně i před obecnými soudy vystupovala společnost Alsami. Stěžovatelka účastnicí řízení předcházejícím vydání napadených soudních rozhodnutí nikdy nebyla, proto v něm nemohla být na svých ústavně zaručených právech zkrácena.

10. V úvahu by sice v obecné rovině přicházela ještě aplikace § 107a občanského soudního řádu, jenž upravuje případy singulární sukcese odlišné od ztráty procesní způsobilosti účastníka. I toto ustanovení se však týká již zahájeného řízení (nález sp. zn. II. ÚS 455/03 či usnesení sp. zn. III. ÚS 356/14). Navíc občanský soudní řád tento druh procesního nástupnictví vylučuje pro řízení s charakterem mimořádného opravného prostředku - pro řízení o žalobě pro zmatečnost (§ 235b odst. 2) a pro dovolací řízení (§ 243b). Tím méně je možné jej uplatnit v řízení o ústavní stížnosti.

11. Konečně je v řízení o ústavní stížnosti aplikace tohoto ustanovení za užití § 63 zákona o Ústavním soudu vyloučena právě pro jednoznačné vymezení aktivní procesní legitimace k podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Jak již zaznělo, toto ustanovení jasně spojuje právo podat ústavní stížnost s účastenstvím v předchozím řízení. Užití § 107a občanského soudního řádu za užití § 63 zákona o Ústavním soudu by bylo v rozporu s účelem a povahou ústavní stížnosti, kterou je ochrana ústavně zaručených práv jednotlivce (k tomu přiměřeně především usnesení sp. zn. IV. ÚS 17/03). Převoditelnost ochrany ústavně zaručených práv Ústavní soud odmítl (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 163/04).

12. Ústavní soud shrnuje, že zákon o Ústavním soudu neumožňuje domáhat se ústavní stížností zrušení rozhodnutí vydaných v řízení, kterých se stěžovatelka nijak neúčastnila, a zároveň stěžovatelku nelze považovat za procesní nástupkyní společnosti Alsami. Stěžovatelce jednoduše nenáleží ta práva, jejichž porušení se ústavní stížností domáhá. Ústavní soud se proto ani nezabýval stížnostními námitkami, neboť by nemohly vést ke zrušení napadených rozhodnutí, i kdyby byly důvodné.

13. Z těchto důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. září 2024


Jan Wintr, v. r.
předseda senátu