Přehled

Datum rozhodnutí
11.9.2024
Rozhodovací formace
Významnost
4
Typ rozhodnutí

Usnesení

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudců Jaromíra Jirsy a Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti J. V., zastoupeného JUDr. Petrem Pustinou, advokátem se sídlem Olivova 116, Říčany, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 7 Tdo 1134/2023-600 ze dne 17. 1. 2024, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 5 To 22/2023 ze dne 22. 5. 2023 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 51 T 122/2020-496 ze dne 22. 11. 2020 za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10 jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Před obecnými soudy vystupoval stěžovatel jako obžalovaný a posléze jako odsouzený ve věci trestního stíhání pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Obvodním soudem byl uznán vinným, že zničil plot mezi svým pozemkem a pozemkem poškozených a způsobil jim tím škodu nikoliv nepatrnou.

2. Stěžovatel v odvolání namítal procesní i věcná pochybení, odvolací soud však změnil pouze výrok o náhradě škody. Odsoudil ho k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, a uložil mu povinnost nahradit poškozeným škodu ve výši 99 960,23 Kč. Nejvyšší soud následné dovolání stěžovatele odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.

3. Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení svého ústavně zaručeného základního práva dle čl. 8 odst. 2 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 47 Listiny základních práv EU. Stěžovatel stejně jako v odvolání i v dovolání namítá, že soudy nesprávně posoudily skutková zjištění případu, když nebyla dle jeho právního názoru způsobena žádná škoda. Škoda, kterou mu bylo uloženo nahradit, nekoresponduje s původním stavem plotu. Rovněž namítá určité procesní neregulérnosti.

4. Procesní podmínky řízení o ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným a řádně zastoupeným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a nejsou dány ani důvody její nepřípustnosti. Ústavní soud tak posoudil ústavní stížnost i napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

5. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnosti. Do jejich rozhodovací činnosti vstupuje jen tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele. Jiné vady, které nijak nesouvisejí s rolí Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti, se nacházejí mimo jeho přezkumnou pravomoc.

6. Podstatou ústavní stížnosti je stěžovatelův nesouhlas se skutkovými zjištěními obecných soudů a jejich hmotněprávním posouzením. Ústavnímu soudu však nepřísluší přehodnocovat skutkové závěry obecných soudů, a to ani hodnocení objektivity a úplnosti provedeného dokazování. Ústavní soud zasahuje toliko v případech, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, anebo kdy z nich nikterak nevyplývají, a to z důvodu porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. nález sp. zn. III. ÚS 84/94).

7. Jak konstatoval již Nejvyšší soud, soudy nižších stupňů své skutkové a právní závěry podrobně odůvodnily, přičemž Ústavní soud v nich nespatřuje nic ústavně problematického. Ústavní soud zdůrazňuje, že právo na spravedlivý proces, ani zásadu presumpce neviny není možné chápat jako nárok jednotlivce na rozhodnutí odpovídající jeho názoru (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 215/23).

8. Stěžovatel v ústavní stížnosti veskrze opakuje argumentaci již uplatněnou před obecnými soudy. Svou ústavní stížnost nezakládá na ústavněprávní argumentaci a netvrdí, v čem a jak konkrétně bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv. Ústavní soud přitom sám neshledává, že by byla jakkoli porušena stěžovatelova ústavně zaručená základní práva.

9. Ústavní soud tedy ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. září 2024


Jan Wintr, v. r.
předseda senátu