Článek 14 Právo využívat služby sociálního zabezpečení

Přehled

Typ rozhodnutí

Část IV: Výklad různých ustanovení Charty

Každý člověk má právo využívat služby sociálního zabezpečení

14.1 S cílem zajistit účinné uplatnění práva na využívání služeb sociálního zabezpečení se smluvní strany zavazují podporovat nebo poskytovat služby využívající metod sociální práce, které přispívají k blahu a rozvoji jednotlivců i skupin v komunitě a jejich přizpůsobení společenskému prostředí.

Právo využívat služby sociálního zabezpečení stanovené v čl. 14 odst. 1 vyžaduje, aby smluvní státy zřídily síť sociálních služeb, které lidem pomohou dosáhnout dobrých životních podmínek nebo si je udržet a překonat jakékoli problémy související se sociálním přizpůsobením.¹

Článek 14 stanoví individuální právo podléhající účinnému právu na odvolání.²

1. Osobní rozsah použití

Ustanovení čl. 14 odst. 1 zaručuje právo na všeobecné služby sociálního zabezpečení. Právo využívat služeb sociálního zabezpečení se musí potenciálně vztahovat na celou populaci.³Tím se odlišuje právo zaručené článkem 14 od „různých článků Charty, které po smluvních státech vyžadují, aby poskytovaly služby sociálního zabezpečení s úzce specializovaným cílem“.⁴

Poskytování služeb sociálního zabezpečení se týká každého, kdo se ocitne v závislé situaci, zejména zranitelných skupin a jednotlivců, kteří mají sociální problém.⁵ Sociální služby proto musí být dostupné všem kategoriím obyvatelstva, které je mohou potřebovat.⁶ Poskytování takových služeb často zahrnuje osobní kontakt a závisí na něm a v případech, kde se digitální doručování stává v současném kontextu preferovaným nebo nezbytným, by státy, které jsou smluvní stranou Charty, měly zajistit, aby uživatelé služeb sociálního zabezpečení měli účinný přístup k požadované technologii.⁷

Výbor identifikoval následující skupiny, u kterých je obzvlášť pravděpodobné, že budou potřebovat sociální služby: děti, senioři, lidé se zdravotním postižením, mladí lidé v nesnázích a mladí delikventi, menšiny (migranti, Romové, uprchlíci atd.), bezdomovci, alkoholici a drogově závislí, ženy, jež byly obětí násilí, a bývalí vězňové.⁸ Tento seznam není vyčerpávající, protože právo na služby sociálního zabezpečení musí být dostupné všem jednotlivcům a skupinám ve společnosti.⁹ V naléhavých případech diskriminace a porušování lidské důstojnosti musí existovat právo odvolat se k nezávislému orgánu.¹⁰

Pro cizince, kteří v zemi legálně pobývají a pravidelně pracují, nesmí být kritéria způsobilosti pro nárok na sociální pomoc příliš omezující.¹¹ Požadavek na trvání pobytu v délce pěti let je nepřiměřený.¹²

Osoby s „dočasným pobytem“, tedy cizí státní příslušníci, kteří legálně pobývají a pravidelně pracují na území země a nemají trvalý pobyt, musí mít stejný přístup k sociálním službám jako státní příslušníci smluvního státu.¹³

Ostatní ustanovení Charty pojednávající o sociálních službách (články 12 a 13, včetně služeb spadajících do působnosti čl. 13 odst. 3) se týkají – jak již bylo uvedeno výše – služeb „s úzce specializovaným cílem“. Pokud tato různá ustanovení nebyla smluvním státem přijata, je situace ohledně sociálních služeb pro konkrétní cílové skupiny posuzována podle článku 14.¹⁴

2. Druhy služeb

Mezi sociální služby patří zejména: poradenství, sociální rehabilitace a další formy podpory ze strany sociálních pracovníků; služby domácí pomoci (pomoc při zajištění chodu domácnosti, pomoc s osobní hygienou, sociální podpora, rozvoz jídel); ústavní péče a sociální péče pro lidi v nouzi (útulky).¹⁵

Je třeba poznamenat, že na záležitosti, jako je péče o děti, hlídání dětí, domácí násilí, rodinné poradenství, adopce, pěstounská a ústavní péče o děti, služby související se zneužíváním dětí a služby pro seniory, se primárně vztahuje čl. 7 odst. 10 a články 16, 17, 23 a 27.¹⁶ Opatření pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení jsou řešena v článku 30 Charty, zatímco službami sociálního bydlení a opatřeními pro boj proti bezdomovectví se zabývá článek 31.¹⁷

3. Kvalita sociálních služeb

Podle čl. 14 odst. 1 Výbor přezkoumává pravidla upravující podmínky způsobilosti k požívání práva na služby sociálního zabezpečení (jako záležitost související s účinným a rovným přístupem k nim), kvalitu sociálních služeb a dohled nad nimi a práva příjemců a jejich účast na zřizování a udržování služeb sociální péče (článek 14 odst. 2). Osoby žádající o služby sociálního zabezpečení by měly obdržet veškeré potřebné rady a poradenství, které jim umožní využívat dostupné služby v souladu s jejich potřebami.¹⁸

Účinný a rovný přístup k sociálním službám znamená následující:

Každému bude zaručeno individuální právo na přístup k poradenství sociálních služeb. Přístup k dalším druhům služeb lze organizovat podle kritérií způsobilosti, která nebudou příliš omezující a v každém případě zajistí péči v případě naléhavé potřeby.¹⁹
Přístup k sociálním službám by měl být zaručen pro ty, kteří nemají osobní schopnosti a prostředky, aby se vyrovnali se svou situací. Cílem sociálních služeb jsou dobré životní podmínky, schopnost soběstačnosti a přizpůsobení příslušného jedince či příslušných skupin sociálnímu prostředí.²⁰
Práva poživatele sociálních služeb musí být chráněna: jakékoli rozhodnutí by mělo být učiněno po konzultaci s klientem, nikoli proti jeho vůli; dále musí být k dispozici opravné prostředky, pokud jde o stížnosti a právo odvolat se k nezávislému orgánu v případech diskriminace a porušování lidské důstojnosti.²¹
Poskytování sociálních služeb může být zpoplatněno fixními nebo variabilními částkami, které však nesmí být tak vysoké, aby bránily účinnému přístupu k těmto službám. Pro osoby, které nemají dostatečné finanční prostředky ve smyslu čl. 13 odst. 1, by takové služby měly být poskytovány zdarma.²²
Zeměpisné rozšíření těchto služeb musí být dostatečně široké.²³
Použití těchto služeb nesmí zasahovat do práva osob na soukromí, včetně ochrany osobních údajů.²⁴

Právo na sociální služby musí být zaručeno v zákoně i v praxi.²⁵ Sociální služby musí mít zdroje, které odpovídají jejich povinnostem a měnícím se potřebám osob, kterým slouží.²⁶ Z toho vyplývá, že:

zaměstnanci služeb musí být kvalifikovaní a musí jich být dostatečný počet;
rozhodování musí být co nejblíže osobám, které tyto služby využívají;
musí existovat mechanismy pro dohled nad přiměřeností služeb, veřejných i soukromých.²⁷

14.2 S cílem zajistit účinné uplatnění práva na využívání služeb sociálního zabezpečení se smluvní strany zavazují povzbuzovat účast jednotlivců a dobrovolných a jiných organizací při zakládání nebo udržování takových služeb.

Ustanovení čl. 14 odst. 2 vyžaduje, aby státy, které jsou smluvní stranou Charty, poskytovaly podporu dobrovolným sdružením usilujícím o zřízení služeb sociálního zabezpečení.²⁸ To neznamená, že musí jít o jednotný model, a státy, které jsou smluvní stranou Charty, mohou tohoto cíle dosáhnout různými způsoby: mohou podporovat zřizování sociálních služeb společně provozovaných veřejnými orgány, soukromými podniky a dobrovolnými sdruženími, nebo mohou poskytování určitých služeb zcela ponechat na dobrovolnickém sektoru. Mezi „jednotlivce a dobrovolnické a jiné organizace“ uvedené v odstavci 2 patří: dobrovolnický sektor (nevládní organizace a jiná sdružení); soukromé osoby a soukromé firmy.²⁹

Výbor prověřuje všechny formy podpory a péče uvedené v čl. 14 odst. 1, jakož i finanční pomoc nebo daňové pobídky, které existují za stejným účelem. Státy, které jsou smluvní stranou Charty, musí zajistit, aby soukromé služby byly přístupné všem za rovných podmínek a aby byly účinné v souladu s kritérii uvedenými v čl. 14 odst. 1. Státy, které jsou smluvní stranou Charty, musí konkrétně zajistit, aby veřejné a soukromé služby byly řádně koordinovány a aby jejich celková účinnost neutrpěla kvůli počtu zapojených poskytovatelů. Pro kontrolu kvality služeb a zajištění práv uživatelů i respektování lidské důstojnosti a základních svobod je zapotřebí účinný preventivní systém dohledu umožňující případnou nápravu.³⁰

Ustanovení čl. 14 odst. 2 také požaduje, aby státy, které jsou smluvní stranou Charty, podporovaly jednotlivce a organizace, aby se podíleli na udržování služeb, například tím, že přijmou opatření k posílení dialogu s občanskou společností v těch oblastech sociální politiky, které mají vliv na služby sociálního zabezpečení. To zahrnuje opatření na podporu zastoupení konkrétních skupin, které využívají sociální služby, v orgánech, kde jsou zastoupeny i orgány veřejné moci, a také opatření na podporu konzultací s uživateli o otázkách týkajících se organizace různých sociálních služeb a pomoci, kterou poskytují.³¹ Musí být nastaven systém oprávnění nebo akreditace a úroveň služeb poskytovaných dobrovolnými organizacemi musí být sledována.³²

Článek 14 Právo využívat služby sociálního zabezpečení

Přehled

Digesta