Přehled
Text
Obecný komentář č. 1 (2001)
Článek 29 odst. 1: Cíle vzdělávání
Článek 29 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte
„1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se shodují, že výchova dítěte má směřovat k:
a) rozvoji osobnosti dítěte, jeho nadání a rozumových i fyzických schopností v co nejširším objemu,
b) výchově zaměřené na posilování úcty k lidským právům a základním svobodám, a také k zásadám zakotveným v Chartě Spojených národů,
c) výchově zaměřené na posilování úcty k rodičům dítěte, ke své vlastní kultuře, jazyku a hodnotám, k národním hodnotám země trvalého pobytu, jakož i země jeho původu, a k jiným civilizacím,
d) přípravě dítěte na zodpovědný život ve svobodné společnosti v duchu porozumění, míru, snášenlivosti, rovnosti pohlaví a přátelství mezi všemi národy, etnickými, národnostními a náboženskými skupinami a osobami domorodého původu,
e) výchově zaměřené na posilování úcty k přírodnímu prostředí.“
Příloha
OBECNÝ KOMENTÁŘ Č. 1 (2001): CÍLE VZDĚLÁVÁNÍ
Význam článku 29 odst. 1
1. Ustanovení čl. 29 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte má dalekosáhlý význam. Cíle vzdělávání, které stanovuje a na kterých se shodly všechny státy, které jsou stranou úmluvy, prosazují, podporují a chrání základní zásadu úmluvy: lidskou důstojnost vrozenou každému dítěti a jeho rovná a nezcizitelná práva. Všechny tyto cíle stanovené v pěti písmenech ustanovení čl. 29 odst. 1 přímo souvisí s prosazováním lidské důstojnosti a práv dítěte, přičemž zohledňují zvláštní potřeby rozvoje a různý vývoj schopností dítěte. Cíli jsou: všestranný rozvoj dítěte v co největším rozsahu (čl. 29 odst. 1 písm. a)), včetně rozvíjení úcty k lidským právům (čl. 29 odst. 1 písm. b)), posílení smyslu pro identitu a příslušnost (čl. 29 odst. 1 písm. c)) a jeho socializace a interakce s ostatními (čl. 29 odst. 1 písm. d)) a s životním prostředím (čl. 29 odst. 1 písm. e)).
2. Ustanovení čl. 29 odst. 1 nejenže dodává právu na vzdělání zakotvenému v článku 28 kvalitativní rozměr, který odráží práva a přirozenou důstojnost dítěte, ale zároveň trvá na potřebě vzdělávání, které by se mělo zaměřovat na děti, být k nim přátelské a mělo by je posilovat, a vyzdvihuje potřebu založit vzdělávací postupy na zásadách, které samo toto ustanovení vyhlašuje.1 Vzdělávání, na které má každé dítě právo, je vzdělávání, které je koncipované tak, aby vybavilo dítě dovednostmi pro život, posílilo schopnost dítěte uplatňovat plnou škálu lidských práv a podporovalo kulturu, ve které jsou zakotveny hodnoty lidských práv. Cílem je dosáhnout lidské důstojnosti, sebeúcty a sebevědomí dítěte, a to rozvíjením jeho schopností a možností a učením. „Vzdělávání“ v této souvislosti jde mnohem dále než formální školní výuka a zahrnuje širokou škálu životních zkušeností a procesů učení, které umožní dětem, aby individuálně i kolektivně rozvíjely svou osobnost, nadání a schopnosti a vedly plný a spokojený život ve společnosti.
3. Právo dítěte na vzdělání není jen otázkou přístupu (článek 28), ale i obsahu. Vzdělávání s obsahem pevně zakořeněným v hodnotách obsažených v ustanovení čl. 29 odst. 1 je pro každé dítě v průběhu jeho života nepostradatelným nástrojem v úsilí o dosažení vyrovnané odpovědi zohledňující lidská práva na výzvy, které doprovázejí období zásadních změn způsobených globalizací, novými technologiemi a s nimi souvisejícími jevy. Tyto výzvy mimo jiné zahrnují napětí mezi globálním světem a místním prostředím, jednotlivcem a kolektivem, tradicemi a moderností, dlouhodobými a krátkodobými úvahami, soutěživostí a rovností příležitostí, rozšiřováním znalostí a schopností je vstřebávat a duchovnem a materiálnem.2 A přesto se zdá, že tyto výzvy v národních a mezinárodních programech a politikách v oblasti vzdělávání, které skutečně obsahují zásady zakotvené v čl. 29 odst. 1, příliš často buď z velké části chybí, nebo představují pouze kosmetické úpravy.
4. Ustanovení čl. 29 odst. 1 stanoví, že státy, které jsou stranou úmluvy, souhlasí s tím, že vzdělávání by mělo směřovat k úctě k široké škále hodnot. Tato shoda smazává hranice mezi náboženstvími, národy a kulturami vybudované v mnoha částech světa. Na první pohled by se mohlo zdát, že rozličné hodnoty vyjádřené v čl. 29 odst. 1 si v některých situacích vzájemně odporují. Úsilí o podporu porozumění, tolerance a přátelství mezi všemi národy, na které odkazuje odst. 1 písm. d), tak nemusí být bez dalšího vždy slučitelné s politikami koncipovanými podle odst. 1 písm. c) k rozvíjení úcty k vlastní kulturní identitě, jazyku a hodnotám, k národním hodnotám země, ve které dítě žije, jakož i země jeho původu a k jiným civilizacím než vlastní. Ale ve skutečnosti spočívá význam tohoto ustanovení zčásti v uznání potřeby vyváženého přístupu ke vzdělávání, který úspěšně slaďuje různé hodnoty prostřednictvím dialogu a respektování rozdílů. Děti jsou navíc schopné hrát jedinečnou úlohu v překonávání mnoha rozdílů, které historicky oddělovaly jednotlivé skupiny lidí.
Účel ustanovení článku 29 odst. 1
5. Ustanovení čl. 29 odst. 1 je více než jen seznam rozličných cílů, o které by mělo vzdělávání usilovat. V celkovém kontextu úmluvy slouží mimo jiné ke zdůraznění níže uvedených rozměrů.
6. Za prvé zdůrazňuje nezbytnou, vzájemně propojenou povahu ustanovení úmluvy. Vychází z řady dalších ustanovení, tato ustanovení posiluje, sjednocuje a doplňuje a nelze mu řádně porozumět bez souvislosti s těmito ustanoveními. Kromě obecných zásad úmluvy – zákazu diskriminace (článek 2), nejlepšího zájmu dítěte (článek 3), práva na život, zachování života a rozvoj (článek 6) a práva vyjádřit názory a práva, aby byly tyto názory patřičně zohledněny (článek 12) – lze zmínit mnoho dalších ustanovení, například práva a povinnosti rodičů (články 5 a 18), svobodu projevu (článek 13), svobodu myšlení (článek 14), právo na informace (článek 17), práva dětí s postižením (článek 23), právo na vzdělávání o zdraví (článek 24), právo na vzdělávání (článek 28) a jazyková a kulturní práva dětí z menšinových skupin (článek 30).
7. Práva dětí nejsou oddělené ani izolované hodnoty zbavené souvislostí, nýbrž existují v širším etickém rámci, který je zčásti popsán v čl. 29 odst. 1 a v preambuli úmluvy. Na velkou část kritiky, která vůči úmluvě směřovala, toto ustanovení konkrétně odpovědělo. Tento článek tak například podtrhuje význam úcty k rodičům, potřebu vnímat práva v širším etickém, morálním, duchovním, kulturním nebo sociálním rámci a skutečnost, že většina práv dětí je zakotvena v hodnotách místních komunit, aniž by jejich prosazování muselo být uloženo z vnějšku.
8. Za druhé tento článek přikládá význam procesu, kterým je právo na vzdělání podporováno. Úsilí o podporu uplatňování ostatních práv tak nesmí být narušováno a mělo by být posíleno hodnotami vštěpovanými v procesu vzdělávání. Toto úsilí zahrnuje nejen obsah osnov, ale i vzdělávací postupy, pedagogické metody a prostředí, ve kterém se vzdělání odehrává, a to jak doma, tak ve škole či jinde. Děti neztrácejí svá lidská práva tím, že projdou bránou školy. Vzdělávání tak musí být například poskytováno způsobem, který respektuje přirozenou důstojnost dítěte a umožňuje dítěti vyjádřit jeho názor svobodně v souladu s čl. 12 odst. 1 a účastnit se školního života. Vzdělávání musí být poskytováno způsobem, který respektuje omezení týkající se zajišťování kázně v souladu s čl. 28 odst. 2 a podporuje zákaz násilí ve školách. Výbor ve svých závěrečných doporučeních opakovaně vysvětlil, že používání tělesných trestů nerespektuje přirozenou důstojnost dítěte ani přísná omezení týkající se zajištění kázně ve škole. Dodržování hodnot uznávaných v čl. 29 odst. 1 jednoznačně vyžaduje, aby byly školy k dětem přátelské v nejširším slova smyslu a aby byly ve všech ohledech v souladu s důstojností dítěte. V rámci procesu učení a nabývání zkušeností s uplatňováním práv je třeba podporovat účast dětí na životě školy, vytváření školních komunit a studentských rad, vzájemné vzdělávání a poradenství a zapojení dětí do kázeňských řízení ve škole.
9. Za třetí, zatímco se článek 28 zaměřuje na povinnosti států, které jsou stranou úmluvy, týkající se zavádění vzdělávacích systémů a zajištění přístupu k nim, čl. 29 odst. 1 zdůrazňuje subjektivní právo jednotlivce na určitou kvalitu vzdělávání. V souladu s důrazem úmluvy na důležitost jednání v nejlepším zájmu dítěte zdůrazňuje tento článek poselství vzdělávání zaměřeného na děti: a to, že klíčovým cílem vzdělávání je rozvíjení jedinečné osobnosti dítěte, jeho nadání a schopností a uznání skutečnosti, že každé dítě má jedinečné vlastnosti, zájmy, schopnosti a potřebu učení.3 Osnovy proto musí přímo souviset se sociální, kulturní, společenskou a ekonomickou situací dítěte a s jeho současnými nebo budoucími potřebami a zohledňovat vývoj jeho schopností; výukové metody by měly být uzpůsobeny odlišným potřebám různých dětí. Vzdělávání také musí směřovat k zajištění toho, aby se každé dítě naučilo základní životní dovednosti a aby žádné dítě neopustilo školu, aniž by bylo schopné čelit výzvám, které ho mohou v životě čekat. Základní dovednosti zahrnují nejen gramotnost a znalost základních početních úkonů, ale také životní dovednosti, mezi které patří schopnost činit vyvážená rozhodnutí, řešit spory nenásilně a vést zdravý způsob života, dobré sociální vztahy a zodpovědnost, kritické myšlení, tvůrčí nadání a další schopnosti, které dětem poskytují nezbytné nástroje pro to, aby mohly v životě činit rozhodnutí.
10. Diskriminace z důvodů uvedených v článku 2 úmluvy, ať již zjevná, nebo skrytá, uráží lidskou důstojnost dítěte a je schopná narušit nebo dokonce zničit schopnost dítěte těžit ze vzdělávacích příležitostí. Ačkoliv je odepření přístupu dítěte ke vzdělávání především otázka, které se týká článek 28 úmluvy, existuje mnoho způsobů, kdy nedodržení zásad obsažených v čl. 29 odst. 1 může mít podobný dopad. Jako extrémní případ lze uvést to, že diskriminaci založenou na pohlaví mohou posilovat takové praktiky, jako například osnovy, které odporují zásadě rovnosti pohlaví, opatření, která omezují výhody, jež by mohly dívky z nabízených vzdělávacích příležitostí získat, a nebezpečné nebo nezdravé prostředí, které dívky odrazuje od účasti. Diskriminace dětí se zdravotním postižením je v mnoha formálních vzdělávacích systémech a ve velké většině neformálních vzdělávacích prostředí, a to i doma, také velmi rozšířená.4 Děti, které trpí HIV/AIDS, jsou v obou těchto prostředích rovněž značnou měrou diskriminovány.5 Veškeré tyto diskriminující praktiky jsou v přímém rozporu s požadavky čl. 29 odst. 1 písm. a) na to, aby vzdělávání v co největší míře směřovalo k rozvoji osobnosti dítěte, jeho nadání a rozumových i fyzických schopností.
11. Výbor by také rád zdůraznil vazbu mezi čl. 29 odst. 1 a bojem proti rasismu, rasové diskriminaci, xenofobii a s nimi spojené netoleranci. Rasismu a s ním spojeným projevům se daří tam, kde vládne neznalost, neodůvodněný strach z rasových, etnických, náboženských, kulturních a jazykových nebo jiných rozdílů, zneužívání předsudků nebo výuka či šíření deformovaných hodnot. Spolehlivým a trvalým lékem na všechny tyto neduhy je poskytování vzdělání, které podporuje porozumění a ocenění hodnot uvedených v čl. 29 odst. 1 včetně úcty k rozdílům a zpochybňuje veškeré aspekty diskriminace a předsudků. Vzdělávání by proto měla být přiznána jedna z nejvyšších priorit ve všech kampaních proti zlům, jakými jsou rasismus a s ním spojené projevy. Důraz je proto třeba klást na význam vyučování o tom, jak byl v dějinách uplatňován rasismus, a zejména jak se projevuje nebo projevoval v určitých komunitách. Rasistické chování není něčím, čeho se dopouštějí „druzí“. Je proto důležité se při vyučování o lidských právech, právech dětí a zákazu diskriminace zaměřit na vlastní komunity dětí. Taková výuka může účinně přispět k předcházení a odstranění rasismu, etnické diskriminace, xenofobie a s nimi spojené netolerance.
12. Za čtvrté čl. 29 odst. 1 trvá na uceleném přístupu ke vzdělávání, který zajistí, že dostupné možnosti vzdělávání budou odrážet vhodnou rovnováhu mezi podporou fyzických, duševních, duchovních a citových hledisek vzdělávání, intelektovým, sociálních a praktickým rozměrem a dětstvím a dlouhodobou perspektivou. Celkovým cílem vzdělávání je maximalizace schopností a příležitostí dítěte zapojit se plně a zodpovědně do svobodné společnosti. Je třeba zdůraznit, že způsob učení, který je zaměřený především na získávání znalostí, podporuje soutěživost a vede k nadměrné zátěži na dítě, může závažným způsobem narušit harmonický vývoj dítěte v plném rozsahu jeho schopností a nadání. Vzdělávání by mělo být přátelské k dětem, inspirující a motivující pro každé jednotlivé dítě. Školy by měly podporovat humánní atmosféru a umožnit dětem, aby se rozvíjely v souladu s vývojem jejich schopností.
13. Za páté tento článek zdůrazňuje potřebu vzdělávání, jež je koncipováno a poskytováno způsobem, který podporuje a posiluje řadu konkrétních etických hodnot zakotvených v úmluvě, včetně vzdělávání podporujícího mír, toleranci a úctu k přírodnímu prostředí, a to jednotným a uceleným způsobem. To může vyžadovat multidisciplinární přístup. Podpora a posilování hodnot stanovených v čl. 29 odst. 1 jsou nutné nejen kvůli problémům exitujícím jinde, ale musí se zaměřovat i na problémy ve vlastní komunitě dítěte. V tomto ohledu by se vzdělávání mělo odehrávat v rodině, ale významnou úlohu musí hrát i školy a komunity. Například pro rozvíjení úcty k přírodnímu prostředí musí vzdělávání spojovat otázku životního prostředí a udržitelného rozvoje s otázkami socioekonomickými, sociokulturními a demografickými. Obdobně by se měly děti učit úctě k přírodnímu prostředí doma, ve škole a v komunitě, dále by se měly učit o vnitrostátních i mezinárodních problémech a měly by být aktivně zapojeny do místních, regionálních nebo celosvětových projektů v oblasti životního prostředí.
14. Za šesté tento článek odráží rozhodující úlohu, jakou v podpoře všech lidských práv a porozumění jejich nedělitelnosti hrají vhodné vzdělávací příležitosti. Schopnost dítěte zapojit se plně a zodpovědně do svobodné společnosti může být zhoršena nebo narušena nejen přímým odepřením přístupu ke vzdělání, ale také absencí podpory porozumění hodnotám uznávaným v tomto článku.
Vzdělávání v oblasti lidských práv
15.Ustanovení čl. 29 odst. 1 lze také vnímat jako základní kámen rozličných programů pro vzdělávání v oblasti lidských práv, ke kterým vyzývala Světová konference o lidských právech konaná ve Vídni v roce 1993 a které podporují mezinárodní agentury. Nicméně právům dětí nebyla vždy přikládána taková váha, kterou v souvislosti s touto činností vyžadují. Vzdělávání v oblasti lidských práv by mělo poskytnout informace o obsahu úmluv v této oblasti. Děti by se ale měly učit o lidských právech tím, že uvidí uplatňování standardů lidských práv v praxi, ať již doma, ve škole, nebo v komunitě. Vzdělávání v oblasti lidských práv by mělo být komplexní celoživotní proces a mělo by začít úvahou o hodnotě lidských práv v každodenním životě a zkušenostech dětí.6
16. Hodnoty zakotvené v čl. 29 odst. 1 jsou pro děti žijící v mírových oblastech významné, ale ještě větší význam mají pro děti žijící v situacích konfliktů nebo nouze. Jak uvádí Dakarský akční rámec, ve vzdělávacích systémech zasažených konfliktem, přírodními pohromami a nestabilitou je důležité, aby byly vzdělávací programy řízeny způsoby, které podporují vzájemné porozumění, mír a toleranci a pomáhají předcházet násilí a konfliktům.7 Vzdělávání o mezinárodním humanitárním právu představuje rovněž významný, ale často opomíjený rozměr snah o uskutečnění cílů stanovených v čl. 29 odst. 1.
Provádění, sledování a přezkum
17. Cíle a hodnoty stanovené v tomto článku jsou vyjádřeny poměrně obecnými pojmy a mohou mít potenciálně velmi rozsáhlé dopady. Zdá se, že to vedlo mnoho států, které jsou stranou úmluvy, k domněnce, že je zbytečné či dokonce nevhodné zajistit, aby se tyto zásady odrazily v právních nebo správních předpisech. Tato domněnka je lichá. Pokud neexistuje konkrétní formální uznání ve vnitrostátních právních předpisech nebo politice, nezdá se pravděpodobné, že příslušné zásady budou používány tak, aby se skutečně odrazily v politikách vzdělávání. Výbor proto vyzývá všechny státy, které jsou stranou úmluvy, aby přijaly nezbytná opatření a formálně tak tyto zásady začlenily do vzdělávacích politik a právních předpisů na všech úrovních.
18. Účinná podpora čl. 29 odst. 1 vyžaduje zásadní přepracování osnov tak, aby zahrnovaly různé cíle vzdělávání a systematické přepracovávání učebnic a dalších výukových materiálů a technologií, jakož i politik v oblasti školství. Přístupy, které neusilují o nic jiného než o naroubování cílů a hodnot uvedených v tomto článku na stávající systém, aniž by podporovaly hlubší změny, jsou zjevně nedostatečné. Příslušné hodnoty nelze účinně zařadit do širších osnov, a proto je ani nelze s nimi uvést do souladu, pokud ti, od kterých se očekává, že budou tyto hodnoty podporovat, vyučovat a v co nejvyšší míře půjdou v tomto směru příkladem, sami o jejich důležitosti přesvědčeni nejsou. Přípravné a průběžné vzdělávací programy, které podporují zásady stanovené v čl. 29 odst. 1, jsou proto pro učitele, organizátory vzdělávání a další osoby zapojené do vzdělávání dětí zásadní. Je také důležité, aby výukové metody používané ve školách odrážely duchovní a vzdělávací filozofii Úmluvy o právech dítěte a cíle vzdělávání stanovené v čl. 29 odst. 1.
19. I samotné prostředí ve škole proto musí odrážet hodnoty svobody a ducha porozumění, míru, tolerance, rovnosti pohlaví a přátelství mezi všemi národy, etnickými, národními a náboženskými skupinami a osobami domorodého původu, na které odkazuje čl. 29 odst. 1 písm. b) a d). Škola, která umožňuje, aby v ní docházelo k šikaně nebo jiným násilným a diskriminačním praktikám, není školou, která splňuje požadavky čl. 29 odst. 1. Pojem „vzdělávání v oblasti lidských práv“ je příliš často používán způsobem, který jeho obsah velkou měrou zjednodušuje. To, co je třeba kromě formálního vzdělávání v oblasti lidských práv, je podpora hodnot a politik vstřícných k lidským právům nejen na školách, včetně vysokých škol, ale také v širší komunitě.
20. Různé iniciativy, jež jsou státy, které jsou stranou úmluvy, povinny podle úmluvy přijmout, nebudou mít obecně dostatečný základ, pokud nedojde k širokému šíření textu samotné úmluvy v souladu s ustanoveními článku 42. To také usnadní roli dětí jakožto propagátorů a obhájců práv dětí v jejich každodenním životě. Pro usnadnění většího šíření by měly státy, které jsou stranou úmluvy, předkládat zprávy o opatřeních, které za tímto účelem přijaly, a Úřad Vysokého komisaře pro lidská práva by měl vytvořit komplexní databázi vypracovaných jazykových verzí úmluvy.
21. Hlavní roli v širokém slova smyslu musí hrát i sdělovací prostředky, a to jak při podpoře hodnot a cílů uvedených v čl. 29 odst. 1, tak při zajišťování toho, aby jejich činnost nenarušovala úsilí ostatních o podporu těchto cílů. Podle čl. 17 písm. a) úmluvy jsou vlády povinny přijmout veškerá vhodná opatření s cílem „podporovat hromadné sdělovací prostředky v šíření informací a materiálů, které jsou pro dítě sociálně a kulturně prospěšné“.8
22. Výbor vyzývá státy, které jsou stranou úmluvy, aby věnovaly větší pozornost vzdělávání jako dynamickému procesu a vyčleňování prostředků na měření změn dosažených ve vztahu k čl. 29 odst. 1. Každé dítě má právo na kvalitní vzdělání, z čehož vyplývá požadavek na to, aby se pozornost zaměřovala na kvalitu výukového prostředí, vzdělávacích a výukových procesů a materiálů a na výsledky vzdělávání. Výbor poukazuje na význam průzkumů, které mohou představovat příležitost k posouzení dosaženého pokroku, založených na uvážení stanovisek všech zúčastněných činitelů v tomto procesu včetně dětí ve škole i mimo školu, učitelů mládežnických vedoucích, rodičů a organizátorů vzdělávání a dohlížitelů. V tomto ohledu výbor zdůrazňuje úlohu sledování na celostátní úrovni, které by mělo zajistit, aby děti, rodiče a učitelé mohli přispívat k rozhodování v oblasti vzdělávání.
23. Výbor vyzývá státy, které jsou stranou úmluvy, aby vyvinuly komplexní národní akční plán za účelem podpory a sledování dosahování cílů uvedených v čl. 29 odst. 1. I když bude takový akční plán vypracován v širším kontextu národního akčního plánu pro děti, národního akčního plánu pro lidská práva nebo národního plánu strategie vzdělávání v oblasti lidských práv, vláda musí zajistit, aby se tento akční plán přesto zabýval všemi tématy uvedenými v čl. 29 odst. 1 a činil tak z pohledu dětí. Výbor naléhavě vyzývá Organizaci spojených národů a další mezinárodní subjekty zabývající se vzdělávací politikou a vzděláváním v oblasti lidských práv, aby usilovaly o lepší koordinaci a posílily tak účinnost provádění čl. 29 odst. 1.
24. Vytváření a provádění programů na podporu hodnot obsažených v tomto článku by se mělo stát součástí standardních odpovědí vlád na téměř veškeré situace, kdy dochází k určitému druhu porušování lidských práv. Pokud tedy například dochází k závažným případům rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a s nimi spojené netolerance, které se týkají osob mladších 18 let, lze se důvodně domnívat, že vláda neučinila vše pro to, aby podporovala hodnoty stanovené úmluvou obecně, a zejména hodnoty stanovené v čl. 29 odst. 1, jak měla. Měla by být proto přijata odpovídající dodatečná opatření podle čl. 29 odst. 1, která zahrnují výzkum toho, jaké vzdělávací techniky by mohly mít pozitivní dopad na prosazování práv uznaných úmluvou, a jejich zavedení.
25. Státy, které jsou stranou úmluvy, by měly také zvážit zavedení přezkumného postupu, který by reagoval na stížnosti, že stávající politiky nebo praktiky nejsou slučitelné s čl. 29 odst. 1. Tyto přezkumné postupy s sebou nemusí nutně nést vytvoření nových soudních, správních či vzdělávacích subjektů. Provádění těchto postupů může být rovněž svěřeno národním lidskoprávním institucím nebo stávajícím správním orgánům. Výbor žádá všechny státy, které jsou stranou úmluvy, aby v rámci podávání zpráv o tomto článku určily reálné možnosti, které existují na celostátní nebo místní úrovni, pro přezkum stávajících přístupů, o kterých se uvádí, že nejsou slučitelné s úmluvou. Měly by být poskytnuty informace o tom, jak lze tento přezkum zahájit a kolik těchto postupů přezkumu bylo provedeno ve vykazovaném období.
26. Aby bylo možné se lépe zaměřit na proces zkoumání zpráv států, které jsou stranou úmluvy, zabývajících se čl. 29 odst. 1, a v souladu s požadavkem článku 44 na to, aby zprávy uváděly rozhodující skutečnosti a potíže, výbor žádá všechny státy, které jsou stranou úmluvy, aby ve svých pravidelných zprávách podrobně uvedly, co považují v rámci své pravomoci za nejdůležitější priority vyžadující koordinovanější úsilí směrem k podpoře hodnot uvedených v tomto ustanovení, a navrhly program činností, které mají v plánu uskutečnit v následujících pěti letech, aby bylo možné řešit zjištěné problémy.
27. Výbor vyzývá orgány a agentury Organizace spojených národů a další příslušné subjekty, jejichž úloha je zdůrazněna v článku 45 úmluvy, aby aktivněji a systematičtěji přispívaly k práci výboru, pokud jde o čl. 29 odst. 1.
28. Provádění komplexních národních akčních plánů, které mají zlepšit dodržování čl. 29 odst. 1, bude vyžadovat lidské a finanční zdroje, které by měly být poskytnuty v co nejširším rozsahu v souladu s článkem 4. Výbor je proto názoru, že omezené zdroje nemohou být pro stát, který je stranou úmluvy, omluvou pro nepřijetí opatření, která jsou vyžadována, nebo pro jejich přijetí v nedostatečné míře. V této souvislosti a s ohledem na závazky států, které jsou stranou úmluvy, podporovat a podněcovat mezinárodní spolupráci jak obecně (články 4 a 45 úmluvy), tak pokud jde o vzdělávání (čl. 28 odst. 3) výbor státy, které jsou stranou úmluvy, vyzývá, aby při poskytování rozvojové pomoci zajistily, že jejich programy budou vytvořeny tak, aby plně zohledňovaly zásady obsažené v čl. 29 odst. 1.
Upozornění:
Tento dokument je v autentickém znění publikován v databázi smluvních orgánů OSN Treaty bodies Search (ohchr.org). Pořízený úřední překlad do českého jazyka není autentickým zněním.
Poznámky
1 V tomto ohledu výbor bere na vědomí obecný komentář Výboru pro hospodářská, sociální a kulturní práva č. 13 (1999) o právu na vzdělání, který se mimo jiné zabývá cíli vzdělávání podle čl. 13 odst. 1 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Výbor také upozorňuje na obecné pokyny týkající se formy a obsahu pravidelných zpráv, jež státy, které jsou stranou úmluvy, předkládají podle čl. 44 odst. 1 písm. b) úmluvy, (CRC/C/58), odstavce 112‒116.
2 Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu, Učení: dosažitelný poklad, Zpráva Mezinárodní komise pro vzdělávání pro 21. století, 1996, s. 16‒18.
3 Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu, Prohlášení ze Salamanky a akční rámec pro vzdělávání pro studenty se zvláštními potřebami, 1994, s. viii.
4 Viz obecný komentář Výboru pro hospodářská, sociální a kulturní práva č. 5 (1994) o osobách se zdravotním postižením.
5 Viz doporučení přijatá Výborem pro práva dítěte po dni obecné debaty v roce 1998 o dětech žijících ve světě s HIV/AIDS (A/55/41, odstavec 1536).
6 Viz rezoluce Valného shromáždění 49/184 ze dne 23. prosince 1994, kterou bylo vyhlášeno Desetiletí Organizace spojených národů pro vzdělávání v oblasti lidských práv.
7 Vzdělání pro všechny: Dodržování našich společných závazků přijatých na Světovém fóru pro vzdělání, Dakar, 26.‒28. srpna 2000.
8 Výbor v této souvislosti připomíná doporučení, která vyplynula z jeho dne obecné debaty v roce 1996 o dítěti a sdělovacích prostředcích (viz A/53/41 odstavec 1396).