II.ÚS 2096/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudkyně Dity Řepkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. P., zastoupeného doc. JUDr. Eduardem Brunou, Ph.D., advokátem, sídlem Sokolovská 24/37, Praha 8, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 11 Tdo 299/2024-627 ze dne 25. 4. 2024, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 15 To 69/2023-505 ze dne 15. 9. 2023 a proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 33 T 7/2023-462 ze dne 11. 5. 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

I.
Skutkové okolnosti posuzované věci

1. Stěžovatel byl napadeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni uznán vinným ze zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 a odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Toho se dopustil tak, že provozoval tzv. indoor pěstírnu konopí, kde pěstoval nejméně 85 rostlin konopí, jejichž úplným vysušením by bylo získáno 15 532,05 gramů marihuany s obsahem účinné látky 1242,56 gramů. Za to mu byl krajským soudem uložen podle § 283 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku trest odnětí svobody v délce trvání 5 let, dále podle § 67 a § 68 trestního zákoníku peněžitý trest a podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku trest propadnutí věci u věcí, které byly nástroji trestné činnosti.

2. Proti tomuto rozsudku stěžovatel podal odvolání k Vrchnímu soudu v Praze, v němž především zpochybňoval metody, jakých bylo použito ke stanovení váhy sušiny a množství účinné látky v ní, zejména pak zjištění celkové váhy sušiny vynásobením zváženého vzorku. Dovozoval, že vzorek nebyl dostatečně reprezentativní, protože rostliny ve stěžovatelově pěstírně měly značně odlišný vzrůst (100-240 cm). Dále namítal také nejistotu, zdali byl zkoumán správný vzorek, vyvolanou jiným datem prohlídky ve vyjádření Odboru kriminalistické techniky a expertíz Policie ČR (dále jen "OKTE"). Vrchní soud v Praze však dne 15. 9. 2023 odvolání jako nedůvodné zamítl, maje za to, že co se týče metod stanovení váhy sušiny a obsahu účinné látky, byly použity certifikované metody, a že správnost kontrolovaného vzorku je jasná, jelikož veškeré ostatní údaje se shodují.

3. Následně stěžovatel podal dovolání k Nejvyššímu soudu, které bylo založeno na prakticky stejné argumentaci. Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 trestního řádu, jelikož bylo podáno z jiných důvodů, než těch uvedených v § 265b odst. 1 trestního řádu.


II.
Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel podal proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím ústavní stížnost. Jádrem stěžovatelovy argumentace je tvrzení o nesprávnosti skutkových zjištění, na kterých byla založena rozhodnutí v jeho trestní věci. Zejména jde o množství sušiny s obsahem účinné látky, což jsou údaje, podle nichž se určuje rozsah předmětného trestného činu. Hranice spáchání trestného činu podle § 283 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, jímž byl stěžovatel shledán vinným, je 10 000 gramů sušiny a 1000 gramů účinné látky, přičemž stěžovatel podle provedených důkazů přechovával 15 532,05 gramů sušiny s obsahem účinné látky 1242,56 gramů. Stěžovatel má však za to, že postup, který vedl ke stanovení uvedených hodnot, byl nesprávný, a to v několika rovinách.

5. Stěžovatel předně namítá, že zjištěná koncentrace se pohybovala mezi 7,2 % až 8,8 %, ale pro výpočet celkového množství účinné látky byla uvažována koncentrace 8 %; z toho dovozuje, že v jeho věci došlo k nezohlednění zásady in dubio pro reo. Stěžovatel má za to, že aby byla správně zohledněna tato zásada, měla by se pro výpočet celkového množství použít nejnižší hodnota. I tak by ale množství účinné látky bylo nad limit 1000 gramů, pročež měly soudy za to, že to na výsledku řízení nic nezmění, s čímž však stěžovatel nesouhlasí.

6. Stěžovatel totiž také tvrdí, že je jeho případ hraniční, proto bylo podle něj namístě požadovat zvážení všech 85 rostlin, jakkoli se běžně pracuje jen se vzorkem. Dodává, že získat zjištěné množství bylo objektivně mimo možnosti jeho pěstírny a uvádí jiné případy, které mají dokládat možnou nesprávnost zjištěných údajů.

7. Další namítanou vadou je chyba v dataci v odborném vyjádření OKTE, kde je uvedeno špatné datum zajištění rostlin, a proto má stěžovatel pochyby o autenticitě zkoumaných vzorků. Stěžovatel je přesvědčen, že se nelze spokojit s vysvětlením obecných soudů, že z dalších údajů je patrné, že byly zkoumány správné vzorky.

8. Následně se stěžovatel zabývá podle něj nedůsledným postupem orgánů činných v trestním řízení při vybírání vzorku rostlin. Jednak namítá, že metodika Kriminalistického ústavu je navržena pro situaci, kdy jsou rostliny stejného vzrůstu, a jednak že z protokolu z prohlídky není patrné, jaké vzorky byly vybrány, kým a podle jakého klíče (s čímž stěžovatel spojuje nepřezkoumatelnost tohoto postupu). Namítán je také nesoulad s dalšími metodikami, týkající se opět rozdílnosti ve výšce rostlin nebo správné protokolace. Stěžovatel spatřuje porušení svých práv v nerespektování zásad trestního řízení, zejména v porušení pravidla in dubio pro reo, zásady zákonnosti a zásady materiální pravdy.

9. Dále stěžovatel namítá opomenutí důkazu zvážením všech rostlin (bod 7) a také nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy a nedostatečné odůvodnění ze strany obecných soudů. Na základě výše zmíněného má za to, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

III.
Posouzení ústavní stížnosti

10. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a došel k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

11. Stěžovatel v namítaných pochybeních, týkajících se dokazování (opomenutý důkaz, nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy a nedostatečné odůvodnění) spatřuje porušení práva na soudní ochranu, zvláště pak čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny. Stěžovatel dále namítá porušení zásady zákonnosti trestního procesu, čl. 90 Ústavy a čl. 8 Listiny, čl. 6 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, principu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí ve smyslu čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny a také čl. 8 Listiny, ale tato porušení blíže v ústavní stížnosti nerozvádí. Proto se Ústavní soud zabýval tvrzeným porušením práva na soudní ochranu.

12. Stěžovatel svými námitkami opakuje svou obhajobu v trestním řízení a nepředkládá žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci. Domáhá se především toho, aby důkazy byly hodnoceny jiným způsobem, než který vedl k rozhodnutí o vině a trestu ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě trestného činu. Ústavní soud v této souvislosti upozorňuje, že je to pouze obecný soud, který hodnotí důkazy podle svého volného uvážení v rámci stanoveném trestním řádem, přičemž zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudu (čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy). Ústavní soud považuje provedené dokazování ve stěžovatelově věci a závěry z něj vyvozené za ucelené a logicky provázané. Neshledal rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými, tudíž zásah do ústavně zaručeného práva stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy, nelze dovodit. V této souvislosti lze odkázat na závěry vrchního soudu. Opakovat na tomto místě souhrn všech usvědčujících důkazů považuje Ústavní soud za nadbytečné. Úkolem Ústavního soudu zásadně není přehodnocování důkazů provedených trestním soudem v hlavním líčení či veřejném zasedání, a to již s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti. Dále je třeba uvést, že stěžovatel mohl účinně realizovat své právo na obhajobu a všechny námitky mohl uplatnit již v odvolacím řízení, přičemž vrchní soud se s jeho argumentací podrobně vypořádal.

13. Stěžovatel dále namítá, že soudy neprovedly jeho návrh na zvážení všech rostlin konopí, což považuje za opomenutý důkaz, k čemuž dodává, že obecné soudy nevysvětlily závěr o jeho nadbytečnosti. Vysvětlení postupu obecných soudů však lze bez potíží dovodit z rozboru a hodnocení provedených důkazů a rozhodujících skutkových závěrů. Vrchní soud v napadeném rozhodnutí o stěžovatelově odvolání přímo uvedl, že byl navržen důkaz převážit rostliny (bod 6), ale zároveň shledal, že dokazování bylo dostačující (bod 15). Z uvedeného plyne, že vážení všech rostlin považoval za důkaz nadbytečný, a že tento návrh neopomenul. Tento postup v napadeném rozhodnutí vrchní soud odůvodnil tím, že hmotnost rostlin lze určit akreditovaným způsobem (bod 27), tedy nikoli pouze zvážením všech. Takové odůvodnění neprovedení důkazu odpovídá judikatuře Ústavního soudu, podle níž soudy nemusejí provádět takové důkazy, které jsou navrhovány k ověření či vyvrácení skutečností, jež nemají relevantní souvislost s předmětem řízení, dále důkazy, které nejsou způsobilé ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, a konečně důkazy nadbytečné, jež se vztahují ke skutečnosti, která již byla v řízení bez pochybností ověřena či vyvrácena (například nález sp. zn. IV. ÚS 570/03 ze dne 30. 6. 2004, nález sp. zn. I. ÚS 1933/24 ze dne 27. 11. 2024).

14. Otázka, jestli požadavek na zvážení všech rostlin byl nebo nebyl ve stěžovatelově věci opodstatněný či nadbytečný, už není otázkou pro Ústavní soud, ale pro obecné soudy. K tomu např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 uvádí: "nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. posuzování skutkového stavu jako správně zjištěného obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval." Stejně je nutno přistoupit ke zbytku údajných pochybení v dokazování tvrzených stěžovatelem, ať už jde o nejasnosti ve vyjádření OKTE nebo kritiku postupu kriminalistů.

15. Co se týče námitky nedostatečného odůvodnění napadených rozhodnutí, lze poukázat na podrobné odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu (zejména v bodech 11, 15, 16 a 27 až 29) i podrobné vypořádání stěžovatelových dovolacích námitek Nejvyšším soudem (zejména v bodech 31 až 44). Ústavní soud tedy uzavírá, že obecné soudy se věcí řádně zabývaly, postupovaly v souladu s procesními předpisy, na základě provedených a důkladně vyhodnocených důkazů učinily jednoznačný závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu a svá rozhodnutí náležitě odůvodnily.

16. Ústavní soud na základě výše zmíněného ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. května 2025


Pavel Šámal v. r.
předseda senátu