II.ÚS 1066/25 #2

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelek L. M., zastoupené Mgr. Filipem Hajným, advokátem, sídlem Rubešova 83/10, Praha 2 - Vinohrady, a V. M., zastoupené JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou, sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 54/2025-7660 ze dne 5. února 2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 60 P 133/2020-7518 ze dne 19. prosince 2024, spojené s návrhem na přednostní projednání ústavních stížností a odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a nezletilého L. N. R. a J. R., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

1. První ze stěžovatelek je babičkou nezletilého vedlejšího účastníka (nezletilý), druhá je jeho matkou. Každá z nich napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí samostatnou ústavní stížností.

2. Ústavní soud je usnesením ze dne 23. dubna 2025 spojil ke společnému projednání.

3. Obě stěžovatelky se domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi soudy porušily jejich základní práva a základní práva nezletilého zaručená v čl. 7 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 31, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále v čl. 3, čl. 5, čl. 6 odst. 2, čl. 8 odst. 1, čl. 12, 16, čl. 18 odst. 1, čl. 19, čl. 24 odst. 1 a odst. 2 písm. b) a čl. 37 písm. a) Úmluvy o právech dítěte a v čl. 3, 5, čl. 6 odst. 1 a 2, čl. 8, 13 a 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Obě žádají o přednostní projednání svých ústavních stížností ve smyslu § 39 zákona o Ústavním soudu. Matka dále navrhla odložit vykonatelnost napadených rozhodnutí.

4. Obvodní soud pro Prahu 3 napadeným usnesením zamítl návrh matky na nařízení předběžného opatření, aby byl styk a péče o nezletilého určena v rozsahu, jak byly upraveny rozsudkem obvodního soudu ze dne 10. března 2023. Zároveň soud napadeným usnesením z moci úřední nařídil předběžné opatření, kterým změnil své usnesení ze dne 6. srpna 2024 tak, že matka a babička jsou oprávněny se s nezletilým stýkat v konkrétně vymezené časy o vánočních prázdninách 2024 a každé sudé pondělí od 15.00 do 17.00 hod. v měsíci lednu 2025 za asistence Area Fausta Praha a od února 2025 za asistence Pexeso, z. s., do rozhodnutí ve věci samé o návrhu na zbavení rodičovské odpovědnosti matky a na zákaz styku nezletilého s babičkou.

5. Obvodní soud shledal, že aktuální stav nezletilého absolutně neumožňuje jeho svěření do střídavé péče obou rodičů. Po omezení na asistované styky se začal psychický stav nezletilého zlepšovat, což je důvodem pro pokračování asistovaných kontaktů. Soud vyšel z výstupů z případové konference a zprávy psychoterapeutky nezletilého, k čemuž doplnil, že matka i nadále s psychoterapeutkou spolupráci odmítá. Z moci úřední k podnětu opatrovníka nařídil rozšíření styku o jednu hodinu, jelikož jedna hodina za čtrnáct dní je nedostatečná. Dodal, že asistence odbornou organizací by měla snížit riziko způsobení psychické újmy nezletilému matkou i v případě delšího trvání styku.

6. Městský soud k odvolání matky a babičky usnesení obvodního soudu potvrdil. Plně odkázal na řádné a logické odůvodnění závěrů obvodního soudu. Tvrzení matky a babičky odporují zjištěním obvodního soudu o zlepšení stavu nezletilého ve vztahu ke škole, zájmovým aktivitám, spolužákům a otci. Ve stručnosti připomněl, že se mnohými námitkami matky a babičky již v minulosti zabýval. Nastavení asistovaných kontaktů považoval za správné. Upozornil, že účel předběžného opatření nebylo odtržení nezletilého od matky a babičky, nýbrž poskytnutí prostoru nezletilému pro klidný vývoj, stabilní a bezkonfliktní zázemí a nezatahování do konfliktů matky a babičky s druhým vedlejším účastníkem (otec). Ač účelu bylo dosaženo, setrvání v daném nastavení je ku prospěchu nezletilého s ohledem na argumentaci matky a babičky a chybějící nadhled. Zvýšení rozsahu styku na 2 hodiny městský soud považoval za přínosné, stejně jako ponechání nezletilého v péči otce pro jednoznačná pravidla a možnost pokračovat v psychoterapii. K nezjištění názoru nezletilého odkázal na odůvodnění předchozího usnesení z listopadu 2024 a doplnil, že pohovor soudce s nezletilým by mohl aktuálně do "uzdravovacího" procesu, kdy teprve nyní se nezletilý začíná projevovat přiměřeně věku, nepřiměřeně zasáhnout.

7. Argumentace stěžovatelek v ústavních stížnostech je velmi rozsáhlá a podrobná a obsahově obdobná.

8. Babička namítá jak porušení svých základních práv, tak porušení základních práv nezletilého, a rozsáhle popisuje obsah předchozích podání a zpráv z asistovaných setkání nezletilého s matkou. Napadená usnesení, jako pokračování předběžných opatření z dubna a srpna 2024, jsou podle jejího názoru svévolí soudů. Rozhodnutí považuje pro ni za re-traumatizující a viktimizující, protože soudy rozhodly ve prospěch agresora, který ji fyzicky napadl a způsobil jí vážnou zdravotní újmu. Rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná a nezletilého poškozují. Podle babičky mají soudy potvrzeno, že manipulace nezletilého matkou je výmyslem, přesto pokračuje v devastujícím režimu i po roce. Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje v tom, že se obecné soudy nevypořádaly s jejími argumenty, a to zejména ve vztahu k posouzení pravdivosti zpráv "otcem vnucené" terapeutky nezletilého Č., zanedbávání zdravotní péče o nezletilého otcem, k traumatizaci opětovným odtržením od matky a neuznávání rodičovské role matky otcem. Má za to, že rozhodnutí vedou ke zpřetrhání vazeb nezletilého s jeho matkou, babičkou a dalšími členy širší rodiny matky. Tvrdí, že nastavený režim odpírá vnukovi základní práva a že bylo porušeno právo nezletilého být řádně v řízení zastoupen.

9. Matka namítá, že obecné soudy opominuly důkazy o násilí páchaném otcem na nezletilém a na babičce, ve skutkových zjištěních je zamlčely a zneužily soudní moci k útisku nezletilého. Rozsah styku pouhé 2 hodiny za 14 dní v uzavřené místnosti asistujícího centra podle matky nezletilého poškozuje, re-traumatizuje a ji z výchovy nezletilého eliminuje. Soudy neodůvodnily, proč nemůže být asistovaný styk širší, ač je matka pro nezletilého zásadní bezpečnou osobou, s níž má láskyplný vztah, a nezletilý konzistentně vyjadřuje přání být v její péči. Žádný z obecných soudů názor nezletilého nezjistil. Matka dále tvrdí, že rozhodnutí postrádají zákonný podklad. Jednak proto, že soud se odvolává na hypotézu otcem vybrané psycholožky o ohrožení nezletilého matkou, ačkoli ta není klinickým psychologem a nemá oprávnění vykonávat psychoterapie. A jednak proto, že režim nastavený předběžným opatřením trvá takřka 12 měsíců. Rovněž tato rozhodnutí nenaplňují tvrzený cíl ochrany dítěte před manipulací matky, a jsou tak rozporná i se zásadou legality a proporcionality.

10. Matka upozorňuje, že nezletilý nebyl v řízení zastoupen opatrovníkem a nebyla zachována rovnost účastníků. Objektivní pochybnosti o schopnosti vedoucí OSPOD Praha 3 řádně nezletilého zastupovat vzhledem k její zaujatosti vůči matce (pro postavení poškozené v trestním řízení proti matce a pro požadavek na náhradu škody za vzniklou újmu) musí vést k vyloučení OSPOD. Jinak jde o nepředvídatelný a zmatečný postup, protože OSPOD je ve střetu zájmů, jeho zájem na výsledku řízení je odlišný od zájmu nezletilého. Dopustily-li obecné soudy, že bude OSPOD opatrovníkem, nezajistily spravedlivou rovnováhu postavení obou rodičů.

11. Ústavní soud je k projednání ústavních stížností příslušný až na dále uvedenou výjimku. Ústavní stížnosti jsou včasné a nejsou nepřípustné podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; stěžovatelky jsou řádně zastoupeny advokáty a jsou osoby oprávněné k podání ústavní stížnosti s dále uvedenou výjimkou. Babička pojala ústavní stížnost ze značné části i v zájmu matky. Babička však není osobou oprávněnou podat ústavní stížnost k ochraně práv matky. V části, ve které soudy rozhodovaly o styku a péči matky a nezletilého, je babička osobou zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti. Obě stěžovatelky argumentují zájmy nezletilého. Zde platí, že ve věcech týkajících se dětí je nejlepší zájem dítěte vždy předním hlediskem (viz čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte). To platí také pro vztahy s prarodiči [srov. nález sp. zn. II. ÚS 395/22 ze dne 28. července 2022 (N 95/113 SbNU 123), bod 19; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů (zde i prarodičky) je s ohledem na provázanost práv a povinností v rodině charakterizováno vzájemností, takže je de facto rozhodováno o ústavní úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti (obdobně viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 611/21 ze dne 30. března 2021 nebo sp. zn. IV. ÚS 3374/20 ze dne 26. ledna 2021). Z hlediska rozhodování o ústavních stížnostech bude proto Ústavní soud zkoumat, co je v nejlepším zájmu nezletilého. V rozsahu úpravy místa asistovaného styku a asistující instituce Ústavní soud není k projednání ústavní stížnosti ohledně požadavku na zrušení příslušný, neboť tato úprava byla změněna (viz dále bod 14) a Ústavní soud nemůže rušit to, co bylo změněné.

12. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy rodičů, ale zejména zájem dítěte. Se značnou mírou rezervovanosti Ústavní soud přistupuje k přezkumu zvláště u předběžných opatření a tato rozhodnutí podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti. Přestože způsobilost předběžných opatření zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení obecně vyloučit nelze, jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu. Jejich účelem je naopak zatímní úprava, která nevylučuje, že ochrana základních práv bude poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci.

13. Ústavní soud přezkum soustředí v podstatě jen na ta případná pochybení obecných soudů, v jejichž důsledku by takovéto rozhodnutí postrádalo zákonný základ (čl. 2 odst. 2 Listiny), nevydal by je příslušný orgán (čl. 38 odst. 1 Listiny), nebo by v něm bylo možno spatřovat svévoli (čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) [např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. listopadu 1999 (N 158/16 SbNU 171) či usnesení sp. zn. I. ÚS 389/23 ze dne 18. dubna 2023, sp. zn. IV. ÚS 3262/22 ze dne 6. prosince 2022 a mnohá další). Zasahuje proto pouze ve výjimečných případech, kdy rozhodnutí o předběžném opatření představuje natolik excesivní zásah do základních práv a svobod dotčených jednotlivců, který si vyžaduje bezprostřední ingerenci ze strany Ústavního soudu v podobě derogace takového rozhodnutí [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 3363/10 ze dne 13. července 2011 (N 131/62 SbNU 59)].

14. Ústavní soud se seznámil (vzhledem k souběžným ústavním stížnostem proti předchozím usnesením o nařízení předběžného opatření) s obsahem spisu obvodního soudu sp. zn. 60 P 133/2020. Zjistil, že dne 3. března 2025 vydal obvodní soud další usnesení (č. j. 60 P 133/2020-7705), jímž změnil napadené usnesení obvodního soudu tak, že specializovaným pracovištěm poskytujícím asistenci při styku je Area Fausta Praha. Vzhledem k obsahu námitek, které se netýkaly místa a asistující instituce, ale podstaty asistovaného kontaktu a jeho rozsahu, Ústavní soud napadená rozhodnutí ve zbytku přezkoumal, zda napadená rozhodnutí naplňují již zmíněná kritéria.

15. Jak matka, tak babička opakují svou argumentaci, užívanou takřka ve všech podáních k různorodým procesním úkonům (ať již návrhy na nařízení předběžného opatření, odvolání, vyjádření atp.). Ústavní soud připomíná, že nezabývaly-li se obecné soudy každou jednotlivou námitkou podle představ stěžovatelek (natož mnohokrát zopakovanou v různých fázích řízení a v řízeních o různých návrzích), nejde o exces, který by měl Ústavní soud napravovat. Ne všechny argumenty si zaslouží stejnou míru pozornosti. Soudy se musí pečlivě vypořádat jen s těmi argumenty, které mají pro posuzovanou věc rozhodující význam, jsou relevantní a konkrétní [srov. nálezy sp. zn. IV. ÚS 1132/22 ze dne 15. listopadu 2022, body 28 a 31, či sp. zn. I. ÚS 1891/13 ze dne 11. srpna 2015 (N 138/78 SbNU 159), bod 24]. Napadená usnesení vyhovují náležitostem kladeným judikaturou Ústavního soudu na odůvodnění rozhodnutí, jelikož úvahy soudů k relevantní argumentaci stěžovatelek jsou seznatelné. Mnohými námitkami (zdravotní stav, volba psychoterapeutky, tvrzené týrání nezletilého) se ostatně již obecné soudy, stejně tak Ústavní soud, zabývaly (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1827/24 ze dne 5. listopadu 2024 či sp. zn. III. ÚS 926/24 ze dne 13. května 2024 k ústavním stížnostem matky). Ústavní soud proto odkazuje v podrobnostech na tato usnesení.

16. Při hodnocení podmínek pro nařízení předběžného opatření oba soudy pracovaly pečlivě, vědomě a vhodně jak s obsahem spisu, tak s měnící se situací a podmínkami na straně účastníků řízení s největším důrazem na aktuální potřeby a zájem nezletilého na jeho zdárném vývoji. Dopad (a tím i přiměřenost) omezení styku nezletilého s matkou a babičkou na jeho vývoj od září 2024 vyhodnotily obecné soudy mj. na základě výstupu z případové konference a dosavadního průběhu asistovaných kontaktů (byť matka s babičkou z nich vyvozují jiné závěry a přisuzují jim jiný význam). Přitom upozornily mimo jiné na stále trvající nespolupráci matky s psychoterapeutkou nezletilého, což bylo jedním z důvodů pro omezenou délku styku. Rodič jistě může mít výhrady k volbě odborníků, jimž má své dítě svěřit do odborné péče, a volit péči odborníka, o jehož kvalitě je přesvědčen a na němž se rodiče shodnou. Vzhledem k neshodě rodičů rozhodl o této volbě autoritativně soud. Nespolupracuje-li matka i přes soudní rozhodnutí s tímto odborníkem, přestože ke spolupráci ji vedly a vyzývaly soudy, jde o rozhodnutí matky. S ním se však pojí následek toho, že soudy nahlíží na jednání tak, že nevykonává svou odpovědnost rodiče řádně v souladu se zájmem nezletilého na zdravý duševní vývoj v situaci, kdy je terapeutická péče pro nezletilého potřebná. Zprávy z psychoterapie s ostatními důkazy navíc představovaly ucelený a logický obraz pokroku u nezletilého v oblasti sociální, vzdělávací, i v oblasti zdraví. Proto neobstojí ani námitky stěžovatelek k délce trvání předběžného opatření, ani námitka matky, že závěr, proč není širší styk možný, odůvodnění postrádá.

17. Ústavní soud nemá, co by vytkl ani vypořádání námitek k zastoupení nezletilého. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že to byl právě opatrovník, který dával podnět k rozšíření asistovaného kontaktu nezletilého s matkou nebo ke styku bez asistence při splnění podmínky rodičovského dialogu. Ústavní soud má proto námitky obou stěžovatelek, že OSPOD nesleduje zájmy nezletilého, za zcela liché. Kontrola činnosti opatrovníka (jakož i jeho změny) je primárně věcí obecných soudů. Soud při svém rozhodnutí ve sporech o péči o děti ostatně nevychází pouze ze stanoviska opatrovníka, ale posuzuje řadu dalších důkazů tak, aby rozhodl v nejlepším zájmu dítěte (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3697/19 ze dne 26. května 2020). Z napadených usnesení je patrné, že oba obecné soudy učinily komplexní úvahu o aktuálně nejlepším zájmu nezletilého na základě vícero podkladů - nikoli pouze od opatrovníka.

18. Odůvodnění městského soudu, proč nezjišťoval názor nezletilého, ve světle judikatury Ústavního soudu, tedy i výjimek z pravidel participace dítěte v řízení, rovněž obstojí (srov. nález sp. zn. II. ÚS 1311/24 ze dne 7. srpna 2024, body 24 až 30).

19. Námitky babičky se vztahují především k incidentu při předání nezletilého v červenci 2024. Krátce po něm byl víkendový styk omezen na jednu hodinu za čtrnáct dní, v důsledku čehož mělo dojít k zpřetrhání vazeb babičky a nezletilého. Napadená rozhodnutí na kauzalitě mezi incidentem a omezením styku však nestojí. Nakolik Ústavní soud rozumí pocitům babičky a možným zdravotním následkům po tomto incidentu, nelze ústavněprávní přezkum napadených rozhodnutí o nařízení předběžného opatření zaměňovat za jiné právní prostředky ochrany. Ostatně řízení o úpravu styku nezletilého s babičkou obvodní soud zahájil (sdělení na č. l. 7627); v něm se bude moci babička domáhat svých práv, přednést argumenty k incidentu, a soud bude moci provádět rozsáhlejší dokazování, než jak je tomu při nařizování předběžných opatření.

20. Napadená rozhodnutí tak dostála výše uvedeným ústavním požadavkům na ně kladeným, tj. soudy byly k vydání napadených rozhodnutí příslušné, rozhodnutí mají zákonný podklad a nejsou svévolná. Ústavní soud proto k jejich kasaci nepřistoupil.

21. Z podání matky a babičky je zřejmá značná nedůvěra nejen k otci, ale rovněž k jakémukoli zástupci veřejné moci, který nesdílí jejich náhled, prožívání rodinné situace a strach o dítě. Ústavní soud na straně jedné vyjadřuje pochopení, že mají matka a babička rozdílný názor od názoru státních orgánů, na druhou stranu podotýká, že prostor pro zklidnění a získání pocitu bezpečí pro rozvoj klidnějšího rodinného života (nejen nezletilého, ale rodičů a babičky) a zpracování traumatu není doslova akcelerace soudních řízení.

22. Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnosti odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti jako návrhy zjevně neopodstatněné podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, zčásti pro svou nepříslušnost podle § 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona a ústavní stížnost babičky zčásti jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou podle § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona. Ústavní soud o ústavních stížnostech rozhodl fakticky neprodleně po jejich obdržení. Proto již samostatně nerozhodoval o návrzích na jejich přednostní projednání a na odklad vykonatelnosti, neboť by to bylo nadbytečné.

23. Vzhledem k bujné procesní aktivitě (četnosti návrhů v průběhu řízení o věci samé) Ústavní soud, aniž by jakkoli chtěl omezovat přístup účastníků k soudu, považuje za vhodné závěrem zmínit, že vyhoví-li obvodní soud návrhu matky (č. l. 7505), a zadá-li znalecké zkoumání, může být taková aktivita kontraproduktivní, neboť omezuje možnost soudu poskytnout kompletní spis znalci.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 13. května 2025


Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu