II.ÚS 1150/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele V. K., zastoupeného Mgr. Michaelou Urbánkovou, advokátkou, sídlem Na Drahách 385/17, Ústí nad Labem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 13 Co 237/2024-410 ze dne 19. 12. 2024 a rozsudku Okresního soudu v Děčíně č. j. 12 Nc 2253/2023-300 ze dne 1. 7. 2024, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Děčíně, jako účastníků řízení, a) nezletilé A. A. K., b) K. V., c) J. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že soudy porušily jeho práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. Dále stěžovatel namítá porušení čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3, čl. 5, čl. 8 a čl. 16 Úmluvy o právech dítěte, a že uvedená základní práva rovněž byla porušena ve vztahu k vedlejším účastnicím. Stěžovatel navrhl i odklad vykonatelnosti (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

2. Když bylo nezletilé [nyní sedmileté vedlejší účastnici a)] přibližně dva roky, matka [vedlejší účastnice b)] a její tehdejší partner [vedlejší účastník c)] souhlasným prohlášením určili jeho otcovství k nezletilé. Oba dospělí v této době věděli, že partner matky není biologickým otcem nezletilé a že je zde biologický otec (stěžovatel), který o nezletilou projevuje zájem. Otcovství určili z praktických důvodů společného soužití a dále z finančních důvodů, neboť partner pobíral na nezletilou přídavky v Německu, kde pracoval.

3. V květnu 2022 spolu matka a její tehdejší partner přestali žít. Do té doby tehdejší partner matky o nezletilou ve společné domácnosti pečoval (přibližně od jednoho roku jejího života). Po ukončení společného soužití se vztahy v rodině významně zhoršily; probíhalo mimo jiné řízení o péči o nezletilé děti, ve kterém soud upravoval poměry nejen nezletilé, nýbrž i dalšího společného dítěte matky a jejího tehdejšího partnera.

4. V průběhu uvedeného opatrovnického řízení podali stěžovatel - biologický otec - a matka návrh na popření otcovství bývalého partnera k nezletilé, kterému bylo vyhověno. Stěžovatel a matka následně souhlasným prohlášením určili otcovství stěžovatele jako biologického otce. Rodiče spolu nežijí ve společné domácnosti a nezletilou mají ve společné péči.

5. V únoru 2024 se následně bývalý partner matky u opatrovnického soudu domáhal úpravy styku s nezletilou podle § 927 občanského zákoníku. Okresní soud v Děčíně ("opatrovnický soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodl, že bývalý partner matky je oprávněn se stýkat s nezletilou každou druhou sobotu od 9:30 do 18:00 (kromě prázdnin). Dospěl k následujícím závěrům:

Podle opatrovnického soudu vznikl mezi bývalým partnerem matky a nezletilou citový vztah, neboť partner o nezletilou od útlého věku pečoval. Ačkoliv biologický otec projevoval po celou dobu o dceru zájem - což bylo známo i nezletilé - bývalého partnera matky nezletilá považovala za člena rodiny, který se podílí na její výchově i výživě a vytvořila si k němu rodinné pouto, které nebylo pouze přechodné. Ve věci nejde pouze o zachování vazeb s bývalým partnerem matky, nýbrž i s jejími dvěma "sestrami" (polorodou sestrou a další dcerou partnera). Zamezení kontaktu v širším pojetí by mohlo představovat pro nezletilou újmu, přestože to tak nyní nepociťuje.

Ačkoliv nezletilá nyní neprojevuje žádnou touhu být s bývalým partnerem matky v kontaktu, její nejlepší zájem je třeba hodnotit objektivně, neboť nemůže mít s ohledem na svůj věk a stupeň vývoje na nastalou situaci plný náhled. Je zřejmé, že přetrvávající konflikt mezi matkou, otcem a bývalým partnerem se významně odráží na vztahu bývalého partnera matky s nezletilou. Ponecháním úpravy jejich kontaktu na domluvě nemůže být situace uspokojivě řešena, naopak je zde obava, že se citové vazby zcela zpřetrhají.

6. Krajský soud v Ústí nad Labem ("odvolací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí opatrovnického soudu změnil a rozhodl, že bývalý partner matky je oprávněn se stýkat s nezletilou pouze jedenkrát měsíčně v sobotu od 9:30 do 18:00 (kromě prázdnin). Odvolací soud se s opatrovnickým soudem ztotožnil ohledně potřeby úpravy styku nezletilé s bývalým partnerem matky, avšak rozdílně hodnotil potřebný rozsah styku. Podle odvolacího soudu bylo potřeba více reflektovat, že jde pouze o úpravu styku dítěte s osobou blízkou, a to u dítěte, jehož rodiče nežijí ve společné domácnosti.

7. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel namítá, že soudy v rozporu s přáním nezletilé a jejím nejlepším zájmem stanovily pravidelný styk bývalého partnera matky s nezletilou a porušily podmínky § 927 občanského zákoníku: existence nepřechodného citového vztahu a potenciální újma nezletilé z důvodu absence styku nebyly prokázány, naopak - především provedené rozhovory s nezletilou a zpráva ošetřující psycholožky potvrdily negativní a odmítající postoj nezletilé vůči dalšímu kontaktu. Bývalý partner matky je pro nezletilou cizí, nepodílí se na péči ani výživě. Nezletilá nemá k bývalému partnerovi matky kladný cit a má s ním spojeny pouze konfliktní zážitky; styk pro ni bude stresový, zatěžující a nebude pro ni smysluplným přínosem. Napadená rozhodnutí významně narušila fungování rodiny: rodiče i nezletilá budou vystavováni konfliktním situacím při předávání, které jsou spojeny se silným nesouhlasem nezletilé (nářky a pláčem). Rodina bude muset styku přizpůsobovat svůj program a plány (nezletilá se již nepřihlásila na kroužek mažoretek). Soudy rozhodly svévolně a v rozporu s provedenými důkazy: zájem bývalého partnera o kontakt s nezletilou z ničeho nevyplýval. Naopak, tento partner se po celou dobu o kontakt s nezletilou ani nepokusil (telefonicky, písemně, na besídkách, při hospitalizacích apod.). Pravým motivem jeho návrhu je snaha, aby si přes nárokování styku s nezletilou vynucoval ústupky od matky v rámci jejich dalšího opatrovnického sporu.

8. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou.

9. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

10. Ústavní soud podle čl. 83 Ústavy České republiky není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; jakožto orgán ochrany ústavnosti má v rodinněprávních věcech zasahovat pouze v případech skutečně extrémních. Ústavnímu soudu obecně nepřísluší činit závěry o rozsahu styku nezletilého s blízkými osobami ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Opatrovnické soudy mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li opatrovnický soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním, poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění a vyjde-li z dostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2260/22 ze dne 20. 9. 2022 či usnesení sp. zn. II. ÚS 2391/22 ze dne 22. 2. 2023).

11. V nyní projednávané věci Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí z mezí ústavnosti v právě popsaném smyslu nevybočila. Soudy podle Ústavního soudu ústavně konformně odůvodnily, proč je v nejlepším zájmu nezletilé styk s bývalým partnerem matky upravit. Přesvědčivě vysvětlily jak existenci (nikoliv jen přechodného) citového vztahu mezi nezletilou a bývalým partnerem matky, jenž o nezletilou několik let pečoval, tak možnou újmu, kterou by úplná absence styku mohla u nezletilé způsobit (v podobě úplného zpřetrhání vazeb) [viz bod 17 napadeného rozsudku opatrovnického soudu].

12. Odvolací soud silně negativní postoj nezletilé v úvahu vzal a styk určil v minimálním rozsahu - jedné soboty za měsíc bez přespání; potřebu zachování alespoň minimálního kontaktu s dřívějším "sociálním" otcem odvolací soud zároveň hodnotil z dlouhodobější, objektivní perspektivy nezletilé, jakož i s ohledem na její zájem zachovat vazby s jejími dvěma "sestrami" (viz bod 16 napadeného rozsudku odvolacího soudu).

13. Výsledný minimální rozsah styku bývalého partnera matky, který o nezletilou pečoval jako otec několik let od jejího útlého věku, podle Ústavního soudu nelze označit za extrémní či svévolně stanovený. Naopak, odpovídá obecným východiskům judikatury Ústavního soudu, podle které platí, že při stanovování rozsahu styku dítěte s dalšími blízkými osobami podle § 927 občanského zákoníku je třeba pečlivě zvažovat nejlepší zájem dítěte, který může být oslaben mimo jiné i z důvodu existence napětí či vyhrocených vztahů mezi rodiči dítěte a danými osobami. Rozsah styku společensky blízkých osob s dítětem nemůže být rozsáhlejší či postaven na roveň styku rodičů s dítětem, a to především nepřejí-li si to rodiče, kteří především vykonávají rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1081/20 ze dne 30. 8. 2021; či nález sp. zn. II. ÚS 395/22 ze dne 28. 7. 2022, jež se týkaly rozhodování o styku nezletilého s prarodiči).

14. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Protože Ústavní soud projednal ústavní stížnost bez zbytečného odkladu, nebylo třeba rozhodovat o návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 2025


Pavel Šámal v. r.
předseda senátu