Přehled
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti S. N., zastoupeného Mgr. Jiřím Kuncem, advokátem se sídlem Dobrovského 1463, Kladno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 6 Tdo 917/2024-333 ze dne 30. 10. 2024, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 4 To 320/2023-306 ze dne 28. 2. 2024 a rozsudku Okresního soudu v Mostě č. j. 42 T 40/2023-253 ze dne 9. 8. 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Mostě jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního státního zastupitelství v Mostě jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. V záhlaví uvedeným rozsudkem uznal Okresní soud v Mostě stěžovatele vinným přečinem křivého obvinění, jehož se dopustil tím, že podal trestní oznámení na soudkyni rozhodující jeho civilní spor, které se nezakládalo na pravdě. Za to okresní soud stěžovatele odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu 24 měsíců.
2. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným rozsudkem zrušil výrok rozsudku okresního soudu o zkušební době podmíněného odsouzení a znovu rozhodl tak, že výkon uloženého trestu podmíněně odložil na zkušební dobu 1 roku.
3. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud v záhlaví označeným usnesením odmítl jako zjevně neopodstatněné.
4. Proti uvedeným rozhodnutím brojí stěžovatel ústavní stížností a navrhuje jejich zrušení, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho práva zaručená v čl. 36 odst. 1 a v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel především namítá, že soudy neumožnily provedení zásadního důkazu - časového snímku, majícího vypovídat o tom, kdy stěžovatel volal na Městskou policii v Teplicích poté, co našel po jednání soudu za stěračem svého vozidla oznámení o špatném parkování. Soudy se rovněž nezabývaly tím, co stěžovatele vedlo k podání trestního oznámení. Dále stěžovatel namítá, že soudy nerespektovaly princip presumpce neviny a pravidlo in dubio pro reo, a při existenci pochybností měly při zjišťování skutkového stavu rozhodnout v jeho prospěch.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu dává v zájmu racionality a efektivity řízení Ústavnímu soudu pravomoc posoudit opodstatněnost návrhu předtím, než dospěje k závěru, že rozhodne věcně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá kontradiktorní povahu. Ústavní soud může rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadeného rozhodnutí a údajů obsažených v ústavní stížnosti. Ústavní soud považuje ústavní stížnost zpravidla za zjevně neopodstatněnou, nejsou-li napadená rozhodnutí vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým nebo vadám řízení, která jejich vydání předcházela, způsobilá porušit základní práva nebo svobody stěžovatele. Zákon tak umožňuje Ústavnímu soudu postihnout situace, v nichž ústavní stížnost postrádá ústavněprávní rozměr, a je tedy nepřijatelná k meritornímu přezkumu.
7. Stěžovatel uplatnil vůči rozsudkům okresního a krajského soudu tytéž námitky, které již ústavně konformně vyvrátil Nejvyšší soud, a to srozumitelně, podrobně a přesvědčivě. Ústavní soud nepovažuje za nutné opakovat závěry Nejvyššího soudu, na nichž neshledal nic neústavního a které odpovídají skutkovým zjištěním i právnímu posouzení soudů nižších stupňů. Proto pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí, především na podrobné a pečlivé odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu.
8. Ústavní soud neshledal porušení základních práv nebo svobod stěžovatele. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jeho ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. června 2025
Tomáš Langášek, v. r.
předseda senátu