Přehled

Datum rozhodnutí
10.6.2025
Rozhodovací formace
Významnost
4
Typ rozhodnutí

Usnesení

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti R. P., t. č. Vazební věznice Praha-Ruzyně, zastoupeného Mgr. Michalem Davidem, advokátem se sídlem K Dolům 1924/42, Praha 4, proti usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 198/2025 ze dne 27. 3. 2025 a Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 703/2025 ze dne 27. 2. 2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl, že se stěžovatel ponechává ve vazbě, neboť by mohl opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán; zamítá se žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu; nepřijímá se nabídka převzetí záruky za další chování stěžovatele; nepřijímá se písemný slib stěžovatele jako náhrada za vazební důvody; zamítá se návrh stěžovatele na stanovení dohledu probačního úředníka; zamítá se návrh na výkon elektronické kontroly umožňující detekci pohybu; nepřijímá se nabídka peněžité záruky jako náhrada za vazební důvody.

2. Stěžovatelovu stížnost proti usnesení obvodního soudu Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl.

3. Proti uvedeným usnesením brojí stěžovatel ústavní stížností a navrhuje jejich zrušení, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho práva zaručená v čl. 8 odst. 1, 2 a 5 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel především namítá, že městský soud rezignoval na řádné odůvodnění ponechání stěžovatele ve vazbě. Zároveň je nutné postupovat v souladu s doktrínou zesílených důvodů vazby, což soudy výslovně neučinily, ačkoli se důvody vazby ve skutečnosti oslabily. Soudy údajně nezohlednily závěry znaleckého posudku z odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie, jakož ani zrušení nájmu prostoru, v němž mělo docházet k trestné činnosti, ani prodej příslušného vybavení. Stejně tak soudy nevzaly dostatečně v potaz stěžovatelův zdravotní stav, který páchání trestné činnosti znemožňuje. Podle stěžovatele je logicky rozporným názor soudů, že by mohl páchat trestnou činnost i při zamýšleném provozu taxislužby či rozvážkové služby, neboť stíhané skutky měly být vázány na intimní vztah stěžovatele s ženami při masérských službách. Podle stěžovatele si lze stěží představit, že by k něčemu takovému mohlo dále docházet, pracoval-li by nyní např. jako taxikář. Co do aktuální funkčnosti některých webových stránek souvisejících se stěžovatelem, měly soudy nedocenit medializaci stěžovatelova případu. Podle stěžovatele není zřejmé, proč soudy seznaly, že by mohl pokračovat v masérské činnosti, pakliže na nájem příslušných prostor a jejich vybavení nemá finanční prostředky. V posledku je stěžovatel přesvědčen, že se soudy nevypořádaly ani s jeho návrhy na přijetí institutů nahrazujících vazbu. V tomto ohledu tvrdí, že soudy porušily zásadu presumpce neviny a že např. nezohlednily váhu záruky jeho partnerky, která v této situaci stojí při něm a kterou by rozhodně nechtěl zklamat.

4. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným a advokátem zastoupeným stěžovatelem, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [k procesním předpokladům řízení viz především § 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud si je vědom, že uvalení vazby je citelným zásahem do osobní svobody jednotlivce. Proto je v rozhodnutích o vazbě potřeba výslovně, přehledně a logicky vysvětlit, ze kterých konkrétních skutečností vyplývá obava, že se obviněný bude chovat způsobem uvedeným v § 67 trestního řádu, přičemž je třeba vyhnout se stereotypním formulacím. Soudy rozhodující o vazbě nejsou povinny vypořádat se s každým konkrétním argumentem obviněného či jeho obhájce, měly by však adekvátně reagovat na tvrzení způsobilá zpochybnit oprávněnost dalšího trvání vazby. Jinými slovy tzv. vazební rozhodnutí musejí být řádně odůvodněna (nález sp. zn. I. ÚS 2987/22 ze dne 8. 12. 2022, body 20 a 27).

7. Těmto požadavkům napadená rozhodnutí dostála. Trestní soudy rozhodnutí o zamítnutí žádosti stěžovatele o propuštění z vazby založily na skutečnostech dostatečně zdůvodňujících obavu, že stěžovatel bude opakovat činnost, pro kterou je trestně stíhán. Podstatou zjevné neopodstatněnosti této ústavní stížnosti je, že stěžovatel na rozdíl od trestních soudů přiznává přílišný význam okolnostem, které by podle něj měly danou obavu zmírnit, případně nedoceňuje samu závažnost obavy z opakování stíhané činnosti.

8. Napadená rozhodnutí nejsou v rozporu se závěry stěžovatelem odkazovaných nálezů. Ústavní soud je přesvědčen, že obecné soudy odůvodnily svá rozhodnutí v souladu s požadavky judikatury Ústavního soudu (včetně nálezu sp. zn. I. ÚS 2987/22). Jejich závěry jsou logické a srozumitelné. Stejně tak má Ústavní soud za to, že obecné soudy přesvědčivě vysvětlily, že důvody vazby se v mezidobí neoslabily. Rovněž nejsou v napadených rozhodnutích přítomny logické chyby, na něž stěžovatel poukazuje.

9. Tvrdí-li stěžovatel, že na základě zjištění znaleckého posudku není pro společnost nebezpečný, pak je tato námitka zjevně neopodstatněná. Závěry znaleckého posudku, podle něhož stěžovatel nemá sexuální deviaci či sadistické sklony, logicky neznamenají, že vzhledem k ostatním podezřením a okolnostem nehrozí opakování činnosti, pro kterou je stíhán. V souladu s ústavně zaručenými právy stěžovatele je rovněž dostatečně odůvodněn závěr, podle kterého okolnost, že stěžovatel nedisponuje příslušnými prostory a vybavením pro poskytování masáží, neznamená, že pominula obava z páchání dané činnosti, ať už v jiných prostorách, nebo při jiné činnosti. Zjevně neopodstatněnou je také námitka týkající se webových stránek se stěžovatelovými službami. Z napadených rozhodnutí neplyne, že by soudy učinily paušální závěr na základě medializace kauzy, nýbrž zjistily, že po deaktivaci jedné webové stránky je stále v provozu druhá stránka obsahující masérskou tématiku, kterou stěžovatel užívá, a rovněž měl k danému účelu využívat sociální sítě.

10. Dosud řečené platí také pro rozhodnutí soudů o institutech nahrazujících vazbu. Také v tomto ohledu soudy dostatečně uvážily, zda mohou navrhované záruky či opatření zamezit riziku páchání trestné činnosti. Přestože s nimi stěžovatel nesouhlasí, nutno konstatovat, že důvody zamítavých rozhodnutí jsou řádně vysvětleny a v některých ohledech dokonce evidentní.

11. Ústavní soud připomíná, že právo na spravedlivý proces nelze vykládat tak, že by se stěžovateli zaručovalo právo na příznivé rozhodnutí. Obsahem tohoto ústavně zaručeného práva je zajištění řádného soudního řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony a ústavními principy. Nesouhlas stěžovatele se závěry či argumenty soudů sám o sobě důvodnost ústavní stížnosti nezakládá (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3608/18 ze dne 29. 1. 2019). Ústavní soud shrnuje, že napadená usnesení jsou pečlivě, logicky souladně a přesvědčivě odůvodněna.

12. Ústavní soud neshledal porušení základních práv nebo svobod stěžovatele. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jeho ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. června 2025


Tomáš Langášek, v. r.
předseda senátu