Obecný komentář č. 25 (2021) O právech dětí v souvislosti s digitálním prostředím (Výbor OSN pro práva dítěte)

I. Úvod

1. Děti, se kterými byl tento obecný komentář konzultován, uváděly, že digitální technologie jsou pro jejich současnost a budoucnost životně důležité: „Prostřednictvím digitálních technologií můžeme získávat informace z celého světa“; „[Digitální technologie] mi ukázala hlavní aspekty toho, s čím se ztotožňuji“; „Když jsi smutný, může ti internet pomoci najít něco, co ti udělá radost“.

2. Digitální prostředí se neustále vyvíjí a rozšiřuje a zahrnuje informační a komunikační technologie, včetně digitálních sítí, obsahu, služeb a aplikací, propojených zařízení a prostředí, virtuální a rozšířené reality, umělé inteligence, robotiky, automatizovaných systémů, algoritmů a analýzy údajů, biometriky a technologie implantátů.

3. Digitální prostředí se stává ve většině aspektů života dětí stále důležitějším, a to i v době krize, neboť společenské funkce, včetně vzdělávání, služeb veřejné správy a obchodu, se postupně opírají o digitální technologie. Skýtá nové příležitosti pro uskutečňování práv dětí, ale rovněž vytváří riziko jejich porušování a zneužívání. Během konzultací děti vyslovily názor, že digitální prostředí by mělo podporovat, podněcovat a chránit jejich bezpečné a rovné zapojení: „Chtěli bychom, aby nám vláda, technologické společnosti a učitelé pomohli vypořádat se s nevěrohodnými informacemi na internetu.“; „Chtěl bych mít jasno o tom, co se skutečně děje s mými údaji … Proč se shromažďují? Jak se shromažďují?“; „Jsem … znepokojen tím, že mé údaje jsou sdíleny“. 

4. Práva každého dítěte musí být v digitálním světě respektována, chráněna a naplňována. Inovace digitálních technologií ovlivňují život dětí a jejich práva způsoby, které mají široký dopad a jsou na sobě vzájemně závislé, a to i tehdy, pokud děti samy nemají přístup k internetu. Smysluplný přístup k digitálním technologiím může podporovat děti ve výkonu celé škály jejich občanských, politických, kulturních, hospodářských a sociálních práv. Pokud však nebude dosaženo digitálního začlenění, stávající nerovnosti se budou pravděpodobně zvětšovat a mohou vzniknout nové.

5. Tento obecný komentář čerpá ze zkušeností výboru získaných při přezkumu zpráv států, které jsou smluvní stranou úmluvy, dne obecné diskuse o digitálních médiích a právech dětí, rozhodovací praxe lidskoprávních orgánů zřízených smlouvami, doporučení Rady pro lidská práva a zvláštních postupů Rady, dvou kol konzultací se státy, odborníky a jinými zúčastněnými stranami ke koncepčním poznámkám a dostatečně rozpracovaným návrhům a mezinárodních konzultací se 709 dětmi žijícími v nejrůznějších podmínkách v 28 zemích v několika regionech.

6. Tento obecný komentář by měl být vykládán ve spojení s jinými obecnými komentáři výboru a jeho pokyny k provádění Opčního protokolu k úmluvě týkajícího se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie. 

II. Cíl
7.  V tomto obecném komentáři výbor vysvětluje, jak by měly státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, úmluvu v souvislosti s digitálním prostředím uplatňovat, a poskytuje vodítko pro přijetí příslušných legislativních, politických a jiných opatření pro zajištění plného dodržování povinností podle úmluvy a jejích opčních protokolů s ohledem na příležitosti, rizika a výzvy při podpoře, respektování, ochraně a naplňování všech práv dětí v digitálním prostředí.

III.    Obecné zásady

8.  Čtyři níže uvedené zásady představují optiku, kterou by mělo být vnímáno uplatňování všech ostatních práv podle Paktu. Měly by sloužit jako vodítko pro určení opatření nezbytných pro zajištění výkonu práv dětí v souvislosti s digitálním prostředím.

A.    ZÁKAZ DISKRIMINACE 

9.  Právo nebýt diskriminován od států, které jsou smluvní stranou úmluvy, vyžaduje, aby zajistily, že všechny děti budou mít rovný a účinný přístup k digitálnímu prostředí způsobem, který pro ně má smysl. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly přijmout opatření nezbytná pro překonání digitálního vyloučení. Mezi tato opatření patří zajištění volného a bezpečného přístupu dětí na vyhrazených veřejných místech a investice do politik a programů, které podporují finančně dostupný přístup všech dětí k digitálním technologiím a jejich informované používání ve vzdělávacích zařízeních, komunitách i doma.

10.  Děti mohou být diskriminovány tím, že jsou vyloučeny z používání digitálních technologií a služeb nebo se jim prostřednictvím těchto technologií dostává nenávistné komunikace či nespravedlivého zacházení. K jiným formám diskriminace může docházet tehdy, pokud jsou automatizované procesy, které vedou k filtrování informací, profilování nebo rozhodování, založeny na zkreslených, částečně či neprávem získaných údajích o dítěti.

11.  Výbor vyzývá státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, aby přijaly proaktivní opatření k předcházení diskriminaci z důvodu pohlaví, zdravotního postižení, socioekonomického původu, etnického nebo národnostního původu, jazyka nebo z jiných důvodů a diskriminaci menšin a domorodých dětí, dětí žádajících o azyl, dětí z řad uprchlíků a migrantů, dětí, které jsou lesby, gayové, bisexuálové, transgender a intersexuální osoby, dětí, které se staly obětí obchodování s lidmi nebo sexuálního vykořisťování, dětí v náhradní péči, dětí zbavených svobody a dětí v jiných zranitelných situacích. Bude třeba přijmout zvláštní opatření k odstranění genderově podmíněné digitální propasti týkající se dívek a zajistit, aby byla věnována zvláštní pozornost přístupu, digitální gramotnosti, soukromí a bezpečnosti na internetu.

B.    NEJLEPŠÍ ZÁJEM DÍTĚTE 

12.  Nejlepší zájem dítěte je dynamický pojem, který vyžaduje posouzení odpovídající konkrétním souvislostem. Digitální prostředí nebylo původně navrženo pro děti, přesto hraje v jejich životě významnou úlohu. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby při jakékoliv činnosti týkající se poskytování, úpravy, vytváření, správy a používání digitálního prostředí uplatňován nejlepší zájem dítěte jako přední hledisko.

13.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zapojit subjekty na celostátní a místní úrovni do dohledu nad uplatňováním práv dětí při těchto činnostech. Při zvažování nejlepšího zájmu dítěte by měly zohlednit všechna práva dětí, včetně práva vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace, práva na ochranu před újmou a práva na to, aby byly jejich názory patřičně zohledněny, a zajistit transparentnost při posuzování nejlepšího zájmu dítěte a kritérií, která byla použita. 

C.    PRÁVO NA ŽIVOT, ZACHOVÁNÍ ŽIVOTA A ROZVOJ 

14.  Příležitosti, které skýtá digitální prostředí, hrají stále zásadnější úlohu v rozvoji dítěte a mohou být pro život dětí a jeho zachování, zejména v krizových situacích, životně důležité. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly přijmout veškerá odpovídající opatření pro ochranu dětí před riziky pro jejich právo na život, zachování života a rozvoj. Rizika týkající se obsahu, kontaktů, chování a závazků mimo jiné zahrnují násilný a sexuální obsah, kyberšikanu a obtěžování, hraní hazardních her, vykořisťování a zneužívání, včetně sexuálního vykořisťování a pohlavního zneužívání, a podporování sebevražd nebo život ohrožujících činností nebo podněcování k nim, včetně jejich podporování a podněcování k nim ze strany pachatelů trestných činů nebo ozbrojených skupin označovaných za teroristické nebo skupin násilných extremistů. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zjišťovat nově vznikající rizika, kterým děti v různých souvislostech čelí, a to i nasloucháním jejich názorům na povahu určitých rizik, se kterými se setkávají, a reagovat na ně.

15.  Používání digitálních zařízení by nemělo být škodlivé, ani by nemělo nahrazovat osobní interakci mezi dětmi nebo mezi dětmi a rodiči nebo osobami, které o ně pečují. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly věnovat zvláštní pozornost účinkům technologií v nejranějším věku, kdy je plasticita mozku největší a sociální prostředí, zejména vztah s rodiči a osobami pečujícími o dítě, je zásadní pro kognitivní, citový a sociální vývoj. V raném věku může být v závislosti na utváření, účelu a používání technologií vyžadována opatrnost. Rodičům, osobám pečujícím o děti, učitelům a dalším příslušným činitelům by se mělo dostat vzdělání a poradenství týkající se vhodného používání digitálních zařízení, které by mělo zohlednit výzkum účinků digitálních technologií na vývoj dítěte, zejména v průběhu kritického rychlého neurologického růstu v raném dětství a v období dospívání.

D.    RESPEKTOVÁNÍ NÁZORŮ DÍTĚTE 

16.  Děti uváděly, že jim digitální prostředí poskytlo vynikající příležitost pro to, aby byl jejich hlas v záležitostech, které se jich týkají, slyšen. Používání digitálních technologií může napomoci realizaci účasti dětí na místní, celostátní a mezinárodní úrovni. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly podporovat povědomí a přístup k  digitálním prostředkům určených pro vyjádření názorů dětí  a nabídnout vzdělávání a podporu participace dětí rovnocenně s dospělými případně i anonymně, aby tak mohly účinně hájit svá práva jednotlivě i jako skupina. 

17.   ři přijímání právních předpisů a politik a vytváření programů, služeb a vzdělávání týkajících se práv dětí v souvislosti s digitálním prostředím by měly státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, myslet na všechny děti, naslouchat jejich potřebám a patřičně zohlednit jejich názory. Měly by zajistit, aby poskytovatelé digitálních služeb aktivně zapojovali děti, uplatňovali odpovídající záruky a při vývoji produktů a služeb patřičně zohledňovali jejich názory.

18.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, jsou vyzývány, aby využily digitální prostředí ke konzultacím dětí týkajícím se příslušných právních, správních a jiných opatření a zajistily, že se jejich názory budou vážně zabývat, a aby účast dětí nevedla k nepřípustnému sledování nebo shromažďování údajů, které by porušovalo jejich právo na soukromí a svobodu myšlení a přesvědčení. Měly by zajistit, aby postupy konzultací zahrnovaly i děti, které nemají přístup k technologiím nebo jim chybí dovednosti, aby je mohly používat.

IV.    Vyvíjející se schopnosti

19.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly respektovat vyvíjející se schopnosti dítěte jako umožňující zásadu, která reaguje na proces postupného získávání schopností, vědomostí a svobody samostatného jednání. Tento proces má zvláštní význam v digitálním prostředí, ve kterém mohou děti působit nezávisleji bez dozoru rodičů a osob, které o ně pečují. Rizika a příležitosti spojené s působením dětí v digitálním prostředí se v závislosti na jejich věku a stádiu vývoje mění. Měly by se řídit těmito úvahami, kdykoliv připravují opatření, která mají děti v tomto prostředí chránit nebo usnadnit jejich přístup k němu. Přijímání opatření vhodných pro daný věk by mělo být založeno na nejlepším dostupném a aktuálním výzkumu v řadě oborů.

20.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zohlednit měnící se postavení dětí a jejich svobody samostatného jednání v moderním světě, schopnosti a vědomosti dětí, které se vyvíjejí v jednotlivých oblastech dovedností a činností nerovnoměrně, a různorodou povahu rizik s nimi spojených. Tyto úvahy musí vyvážit důležitost výkonu jejich práv v příznivých prostředích a řadu osobních zkušeností a okolností. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby poskytovatelé digitálních služeb nabízeli služby odpovídající vyvíjejícím se schopnostem dětí.

21.  V souladu s povinností států poskytnout odpovídající pomoc rodičům a osobám pečujícím o děti při plnění jejich odpovědnosti za výchovu dítěte by měly státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, podporovat mezi rodiči a osobami pečujícími o děti povědomí o potřebě respektovat vyvíjející se samostatnost, schopnosti a soukromí dětí. Měly by podporovat rodiče a osoby pečující o děti při získávání digitální gramotnosti a povědomí o rizicích pro děti, aby jim napomohly v pomoci dětem při výkonu jejich práv, a to i při poskytování ochrany v souvislosti s digitálním prostředím.

V. Obecná prováděcí opatření přijatá státy, které jsou smluvní stranou úmluvy 

22.  Příležitosti pro výkon práv dětí a jejich ochrana v digitálním prostředí vyžaduje celou řadu právních, správních a jiných opatření včetně preventivních.

A.    PRÁVNÍ PŘEDPISY

23.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly přezkoumat, přijmout a aktualizovat vnitrostátní právní předpisy v souladu s mezinárodními standardy lidských práv, aby zajistily, že digitální prostředí bude slučitelné s právy zakotvenými v úmluvě a jejích opčních protokolech. Právní předpisy by měly v souvislosti s technologickými postupy a nově vznikající praxí na tyto skutečnosti reagovat. Měly by nařídit využívání posouzení dopadu na práva dítěte, a začlenit tak práva dětí do právních předpisů, rozhodování o přidělování prostředků z rozpočtů a jiných správních rozhodnutí týkajících se digitálního prostředí a podporovat jeho používání mezi veřejnými subjekty a podniky. 

B.    KOMPLEXNÍ POLITIKA A STRATEGIE

24.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby se vnitrostátní politiky týkající se práv dětí zvlášť zabývaly digitálním prostředím, a měly by tudíž přijmout předpisy, odvětvové kodexy, technické normy a akční plány, které by měly být pravidelně hodnoceny a aktualizovány. Tyto vnitrostátní politiky by si měly klást za cíl poskytnout dětem příležitost získat prospěch z působení v digitálním prostředí a zajistit k němu bezpečný přístup.

25.  Ochrana dětí na internetu by měla být zahrnuta do vnitrostátních politik na ochranu dítěte. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zavést opatření, která budou chránit děti před riziky, včetně kyberšikany a sexuálního vykořisťování a pohlavního zneužívání prostřednictvím digitálních technologií a na internetu, zajistit vyšetřování těchto trestných činů a poskytnout právní prostředky a podporu dětem, které se stanou jejich obětí. Měly by rovněž reagovat na potřeby dětí, které se nacházejí ve znevýhodněné nebo zranitelné situaci, a to mimo jiné poskytnutím informací způsobem vstřícným k dětem, tj. pokud je to třeba, přeložených do příslušných menšinových jazyků.

26.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit fungování účinných ochranných mechanismů na internetu a bezpečnostních politik a zároveň respektovat jiná práva dětí, a to ve všech prostředích, ve kterých mají děti přístup k digitálnímu prostředí, tj. doma, ve vzdělávacích institucích, internetových kavárnách, střediscích pro mládež, knihovnách a v prostředí zdravotní a náhradní péče. 

C.    KOORDINACE

27.  K řešení průřezových důsledků digitálního prostředí pro práva dětí by měly státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, určit vládní subjekt, který bude mít pravomoc koordinovat politiky, pokyny a programy týkající se práv dětí v rámci ústřední vlády a na různých úrovních veřejné správy. Tyto vnitrostátní koordinační mechanismy by měly působit ve školách a odvětví informačních a komunikačních technologií a spolupracovat s podnikatelským sektorem, občanskou společností, akademickou obcí a organizacemi při uplatňování práv dětí v souvislosti s digitálním prostředím na meziodvětvové, celostátní, regionální a místní úrovni. Měly by čerpat z technologických a jiných příslušných odborných znalostí pocházejících podle potřeby od vlády i mimo ni a být nezávisle hodnoceny, pokud jde o jejich účinnost při plnění svých povinností.

D.    PŘIDĚLOVÁNÍ ZDROJŮ

28.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly obstarávat, přidělovat a používat veřejné zdroje pro provádění právních předpisů, politik a programů pro plnou realizaci práv dětí v digitálním prostředí a zlepšení digitálního začlenění, které jsou třeba pro řešení rostoucího dopadu digitálního prostředí na život dětí a podporu rovného přístupu ke službám a jejich finanční dostupnosti a připojení.

29.  Pokud na obstarávání zdrojů přispívá podnikatelský sektor nebo jsou zdroje získávány pomocí mezinárodní spolupráce, měly by státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistit, aby do jejich pravomocí a mobilizace, přidělování a vynakládání prostředků z rozpočtu nezasahovaly třetí osoby ani je nenarušovaly.

E.    SHROMAŽĎOVÁNÍ ÚDAJŮ A VÝZKUM

30.  Pravidelně aktualizované údaje a výzkum jsou zásadní pro pochopení dopadů digitálního prostředí na život dětí, hodnocení dopadu na jejich práva a posouzení účinnosti zásahů státu. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit shromažďování velkého objemu komplexních údajů, na které bude vynaloženo odpovídající množství prostředků, a rozčlenění těchto údajů podle věku, pohlaví, zdravotního postižení, zeměpisné polohy, etnického a národnostního původu a společenského a hospodářského původu. Tyto údaje a výzkum, včetně výzkumu prováděného s dětmi a dětmi samotnými, by měly dát podobu právním přepisům, politice a praxi a měly by být k dispozici veřejnosti. Shromažďování údajů a výzkum týkající se digitálního života dětí musí respektovat jejich soukromí a splňovat nejvyšší etické normy.

F.    NEZÁVISLÉ SLEDOVÁNÍ

31.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby se pravomoci vnitrostátních lidskoprávních institucí a jiných příslušných nezávislých institucí vztahovala i na práva dětí v digitálním prostředí a aby byly tyto instituce schopné přijímat, vyšetřovat a reagovat na stížnosti dětí a jejich zástupců. Pokud existují subjekty dohledu, které sledují činnosti v souvislosti s digitálním prostředím, měly by vnitrostátní lidskoprávní instituce s těmito subjekty úzce spolupracovat na účinném naplňování svých pravomocí v oblasti práv dětí.

G.    ŠÍŘENÍ INFORMACÍ, OSVĚTA A VZDĚLÁVÁNÍ

32.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly šířit informace a pořádat osvětové kampaně týkající se práv dítěte v digitálním prostředí a zaměřit se přitom zejména na ty činnosti, které přímo či nepřímo dopadají na děti. Měly by zajistit vzdělávací programy pro děti, rodiče a osoby pečující o děti, širokou veřejnost a tvůrce politik, aby zlepšily jejich znalosti o právech dětí v souvislosti s příležitostmi a riziky spojenými s digitálními produkty a službami. Tyto programy by měly obsahovat informace o tom, jaký přínos mohou mít pro děti digitální produkty a služby a jak mohou rozvíjet svou digitální gramotnost a dovednosti, jak chránit soukromí dětí a zabránit viktimizaci a jak poznat, že bylo dítě poškozeno, ať již na internetu nebo mimo něj, a vhodně na tuto skutečnost reagovat. Povaha těchto programů by měla být určena na základě výzkumu a konzultace s dětmi, rodiči a osobami pečujícími o děti.
33.    Odborníkům pracujícím s dětmi nebo pro děti a podnikatelskému sektoru, včetně technologického průmyslu, by se mělo dostat školení, které bude mimo jiné zaměřeno na to, jak digitální prostředí ovlivňuje práva dítěte v mnoha souvislostech, způsoby, jakými děti vykonávají v digitálním prostředí svá práva a jak přistupují k technologiím a jak je používají. Mělo by se jim rovněž dostat školení o uplatňování standardů mezinárodních lidských práv v souvislosti s digitálním prostředím. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby školení týkající se digitálního prostředí bylo poskytováno odborníkům působícím na všech úrovních vzdělávání před nástupem i při zaměstnání, které podpoří rozvoj jejich znalostí, dovedností a praxe. 

H.    SPOLUPRÁCE S OBČANSKOU SPOLEČNOSTÍ

34.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly systematicky zapojovat občanskou společnost, včetně skupin vedených dětmi a nevládních organizací působících v oblasti práv dětí a zabývajících se digitálním prostředím, do rozvoje, provádění, sledování a hodnocení právních předpisů, politik, plánů a programů týkajících se práv dětí. Měly by rovněž zajistit, aby organizace občanské společnosti byly schopné uskutečňovat svou činnost týkající se podpory a ochrany práv dětí v souvislosti s digitálním prostředím.

I.    Práva dětí v podnikatelském sektoru

35.  Podnikatelský sektor, včetně neziskových organizací, ovlivňuje přímo i nepřímo práva dětí při poskytování služeb a produktů v souvislosti s digitálním prostředím. Podniky by měly respektovat práva dětí a zabraňovat zneužívání jejich práv v souvislosti s digitálním prostředím a učinit opatření pro nápravu. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, jsou povinny zajistit, aby podniky tyto povinnosti plnily.

36.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly přijmout opatření, a to mimo jiné prostřednictvím rozvoje, sledování, provádění a hodnocení právních a správních předpisů a politik, aby zajistily dodržování povinností ze strany podniků, a zabránily tak, aby jejich sítě nebo internetové služby byly používány způsobem, který způsobuje porušování nebo zneužívání práv dětí, včetně jejich práva na soukromí a ochranu, nebo k tomuto porušování nebo zneužívání přispívá, a zajistily tak dětem, rodičům a osobám pečujícím o děti rychlou a účinnou nápravu. Měly by rovněž vyzývat podniky, aby zveřejňovaly informace a přístupné a včasné poradenství, a podporovaly tak digitální činnost, která je pro děti bezpečná a přínosná.

37.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, mají povinnost chránit děti před porušováním jejich práv ze strany podniků, včetně práva na ochranu před všemi formami násilí v digitálním prostředí. Ačkoliv se podniky nemusí přímo účastnit páchání škodlivých činů, mohou být příčinou porušování práva dětí na ochranu před násilím nebo k němu přispět, a to mimo jiné prostřednictvím vytváření a provozu digitálních služeb. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly přijmout, sledovat a vymáhat právní a správní předpisy zaměřené na předcházení porušování práva na ochranu před násilím, jakož i ty, které jsou zaměřeny na vyšetřování, soudní rozhodování a nápravu porušení, ke kterým dochází v souvislosti s digitálním prostředím. 

38.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly vyžadovat, aby podnikatelský sektor věnoval právům dětí řádnou péči, zejména provedl hodnocení dopadů na práva dětí a poskytl jej veřejnosti a zvláštní pozornost věnoval rozdílným a někdy závažným dopadům digitálního prostředí na děti. Měly by přijmout vhodná opatření k zabránění zneužívání práv dítěte ze strany podniků, sledovat je, vyšetřovat a trestat. 

39.  Kromě přijetí právních předpisů a politik by měly státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, od všech podniků, které ovlivňují práva dětí v souvislosti s digitálním prostředím, požadovat, aby přijaly rámcové předpisy, odvětvové kodexy a podmínky pro poskytování služeb, které dodržují nejvyšší etické normy, normy v oblasti soukromí a bezpečnosti, pokud jde o vytváření, techniku, vývoj, fungování, odbyt a marketing jejich produktů a služeb. Toto se vztahuje na podniky, jejichž cílovou skupinou nebo koncovými uživateli jsou děti, nebo které jinak ovlivňují děti. Měly by od těchto podniků vyžadovat, aby udržovaly vysoké standardy transparentnosti a odpovědnosti, a vyzývat je, aby přijaly inovativní opatření v nejlepším zájmu dítěte. Měly by rovněž vyžadovat, aby byla dětem nebo jejich rodičům a osobám pečujícím o velmi malé děti poskytována věkově přiměřená vysvětlení týkající se jejich služeb. 

J.    REKLAMA A MARKETING

40.  Digitální prostředí zahrnuje podniky, které se finančně opírají o zpracování osobních údajů s cílem tvorby zisku nebo placeného obsahu, přičemž tyto procesy úmyslně či neúmyslně ovlivňují digitální zkušenosti dětí. Mnoho těchto procesů zahrnuje řadu obchodních partnerů vytvářejících dodavatelský řetězec obchodní činnosti a zpracování osobních údajů, které mohou vést k porušování nebo zneužívání práv dětí, a to i prostřednictvím navrhování prvků reklamy, které předjímá vyhledávání extrémnějšího obsahu a dítě k němu vedou, automatických oznámení, která mohou přerušit spánek nebo využití osobních informací o dítěti nebo jeho poloze, aby na něj zacílily potenciálně škodlivý obchodně zaměřený obsah.

41.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly jako přední hledisko při regulaci reklamy a marketingu zaměřených na děti a přístupným dětem uplatňovat nejlepší zájem dítěte. Sponzorování, umísťování produktů a všechny formy obchodně zaměřeného obsahu by měly být jasně odlišovány od veškerého jiného obsahu a neměly by udržovat genderové nebo rasové stereotypy. 

42.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly právními předpisy zakázat profilování dětí nebo cílení na děti jakéhokoliv věku pro obchodní účely na základě digitálních záznamů o jejich skutečných nebo domnělých vlastnostech, včetně skupinových nebo kolektivních údajů a zaměření na ně prostřednictvím profilování na základě jejich příslušnosti či podobností s jinými. Praxe, která se opírá o neuromarketing, analýzu emocí, imerzivní reklamu a reklamu ve virtuální a rozšířené realitě za účelem propagace produktů, aplikací a služeb, by měla být rovněž vyloučena z přímého či nepřímého cílení na děti. 

K.    PŘÍSTUP K SOUDNICTVÍ A PRÁVNÍM PROSTŘEDKŮM

43.  Děti čelí zvláštním problémům při přístupu k soudnictví, pokud jde o digitální prostředí, a to z řady důvodů. Tyto problémy vznikají mimo jiné v důsledku nedostatečných právních předpisů, které by ukládaly sankce za porušování práv dětí konkrétně v souvislosti s digitálním prostředím, obtíží při získávání důkazů nebo identifikaci pachatelů, nebo proto, že dětem a jejich rodičům nebo osobám, které o ně pečují, chybí znalosti o jejich právech nebo o tom, co je porušením nebo zneužitím jejich práv v digitálním prostředí. Další problémy mohou vzniknout, pokud je od dětí požadováno, aby zveřejnily citlivou nebo soukromou činnost na internetu, nebo kvůli strachu z odvety ze strany vrstevníků nebo sociálního vyloučení.

44.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby vhodné a účinné soudní a mimosoudní mechanismy nápravy porušování práv dětí týkajících se digitálního prostředí vešly v širokou známost a byly snadno dostupné pro všechny děti a jejich zástupce. Mechanismy podávání stížností a zpráv by měly být bezplatné, bezpečné, důvěrné, vstřícné, vhodné pro děti a dostupné v přístupných formátech. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by rovněž měly zavést pro děti, jejichž práva byla v digitálním prostředí nebo jeho prostřednictvím porušena, institut kolektivních stížností, včetně hromadných žalob a řízení ve veřejném zájmu, a právní a jinou odpovídající pomoc, včetně pomoci poskytované specializovanými službami. 

45.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zřídit, koordinovat a pravidelně sledovat a hodnotit rámce pro vyřizování těchto případů a poskytování účinné podpory dětem, které se staly obětí těchto porušení. Rámce by měly zahrnovat opatření pro identifikaci dětí, které se staly obětí porušení práv, jejich terapii a následnou péči a opětovné začlenění do společnosti. Školení o identifikaci dětí, které se staly obětí porušení práv, by mělo být součástí mechanismů pro vyřizování případů a mělo by se vztahovat i na poskytovatele digitálních služeb. Opatření přijatá v tomto rámci by se měla vztahovat na více institucí a měla by být vstřícná k dětem, aby se zabránilo opětovné viktimizaci dítěte a sekundární viktimizaci v souvislosti s vyšetřováním a soudním řízením. Tato opatření mohou vyžadovat zvláštní ochranu důvěrnosti a odškodnění újmy spojené s digitálním prostředím. 

46.  Odpovídající náprava zahrnuje uvedení do původního stavu, náhradu škody a zadostiučinění a může vyžadovat omluvu, opravu, odstranění protiprávního obsahu, přístup ke službám psychologické péče nebo jiná opatření. Pokud jde o porušování práv v digitálním prostředí, mechanismy nápravy by měly zohlednit zranitelnost dětí a potřebu rychle zastavit probíhající a budoucí újmu. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby se porušení neopakovala, a to i reformou příslušných právních předpisů a politik a jejich účinným prováděním. 

47.  Digitální technologie přinášejí do vyšetřování a stíhání trestných činů proti dětem, které mohou překračovat hranice států, další složité prvky. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly řešit způsoby, jakými může používání digitálních technologií usnadnit vyšetřování a stíhání trestných činů proti dětem nebo mu bránit, a přijmout veškerá dostupná preventivní, donucovací a nápravná opatření, včetně spolupráce s mezinárodními partnery. Měly by zajistit specializované školení pro příslušníky orgánů činných v trestním řízení, státní zástupce a soudce o porušování práv dětí konkrétně spojených s digitálním prostředím, a to i prostřednictvím mezinárodní spolupráce. 

48.  Děti mohou čelit zvláštním obtížím při získávání nápravy, pokud byla jejich práva v digitálním prostředí zneužita podniky, zejména v souvislosti s jejich globální činností. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zvážit přijetí opatření za účelem respektování, ochrany a naplňování práv dětí v souvislosti s extrateritoriální činností a fungováním podniků, pokud existuje rozumná souvislost mezi státem a dotčeným jednáním. Měly by zajistit, aby podniky zavedly účinné mechanismy pro vyřizování stížností; tyto mechanismy by však neměly bránit dětem v přístupu k právním prostředkům poskytovaným státem. Měly by rovněž zajistit, aby subjekty s dohledovou pravomocí v oblasti práv dětí, například subjekty v oblasti zdraví a bezpečnosti, ochrany údajů a práv spotřebitelů, vzdělávání, reklamy a marketingu, šetřily stížnosti a zajistily odpovídající prostředky v případě porušování nebo zneužívání práv dětí v digitálním prostředí. 

49.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly vhodným způsobem poskytnout dětem informace odpovídají jejich věku a jazyku, o jejich právech a o mechanismech stížností a podávání zpráv, dostupných službách a právních prostředcích v případech, kdy jsou jejich práva v souvislosti s digitálním prostředím porušena nebo zneužita. Tyto informace by měly být rovněž poskytnuty rodičům, osobám pečujícím o děti a odborníkům pracujícím s dětmi a pro děti. 

VI.    Občanská práva a svobody

A.    PŘÍSTUP K INFORMACÍM 

50.  Digitální prostředí skýtá pro děti jedinečnou příležitost vykonávat právo na přístup k informacím. V tomto ohledu vykonávají důležitou funkci informační a komunikační média včetně digitálního a online obsahu. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby děti měly přístup k informacím v digitálním prostředí a aby výkon tohoto práva byl omezen pouze tehdy, pokud je to stanoveno právními předpisy a je to nezbytné pro účely stanovené v článku 13 úmluvy. 

51.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit a podporovat vytváření digitálního obsahu, který posiluje postavení dětí a odpovídá věku, pro děti v souladu s vyvíjejícími se schopnostmi dětí a zajistit, aby měly děti přístup k široké škále informací, včetně informací veřejných subjektů, o kultuře, sportu, umění, zdraví občanských a politických záležitostech a právech dětí.

52.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly podporovat tvorbu a šíření tohoto obsahu za použití více formátů a řady národních a mezinárodních zdrojů, včetně zpravodajských sdělovacích prostředků, vysílacích organizací, muzeí, knihoven a vzdělávacích, vědeckých a kulturních organizací. Měly by zejména usilovat o posílení poskytování různorodého, přístupného a přínosného obsahu dětem se zdravotním postižením a dětem náležejícím k etnickým, jazykovým, domorodým a jiným menšinovým skupinám. Možnost přístupu k příslušným informacím v jazyce, kterému děti rozumí, může mít značně pozitivní dopad na rovnost.

53.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby byly všechny děti informovány o různých a kvalitních informacích na internetu, včetně obsahu, který není závislý na obchodních nebo politických zájmech, a byly schopné je snadno najít. Měly by zajistit, aby automatické vyhledávání a filtrování informací, včetně systémů doporučení, nedávaly přednost placenému obsahu s obchodní nebo politickou motivací před vlastní volbou dětí nebo na úkor práva dětí na informace. 

54.  Digitální prostředí může obsahovat informace vytvářející genderové stereotypy, diskriminační, rasistické, násilné, pornografické a vykořisťující informace a dále smyšlené příběhy, nesprávné informace a dezinformace a informace vyzývající děti k zapojení se do protiprávních a škodlivých činností. Tyto informace mohou pocházet z více zdrojů, a to mimo jiné od jiných uživatelů, tvůrců komerčního obsahu, sexuálních násilníků nebo ozbrojených skupin označovaných za teroristické nebo skupin násilných extremistů. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly chránit děti před škodlivým a nedůvěryhodným obsahem a zajistit, aby příslušné podniky a jiní poskytovatelé digitálního obsahu vypracovali a uplatňovali pokyny, a umožnili tak dětem bezpečný přístup k různému obsahu, uznání práv dětí na informace a svobodu projevu a zároveň je před tímto škodlivým materiálem v souladu s jejich právy a vyvíjejícími se schopnostmi chránili. Každé omezení fungování internetových, elektronických nebo jiných systémů šíření informací by mělo být v souladu s článkem 13 úmluvy. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by neměly záměrně vytvářet překážky ani umožnit jiným činitelům, aby vytvářeli překážky dodávkám elektřiny, celulárním sítím nebo internetovému připojení v žádné zeměpisné oblasti, ať zčásti, nebo zcela, neboť to může mít za účinek zabránění přístupu dítěte k informacím a komunikaci.

55.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly vyzývat poskytovatele digitálních služeb používaných dětmi, aby používali stručné a srozumitelné označování obsahu, například o vhodnosti pro určitý věk nebo důvěryhodnosti obsahu. Měly by rovněž podporovat poskytování přístupného poradenství, školení, vzdělávacích materiálů a mechanismů podávání zpráv dětem, rodičům a osobám pečujícím o děti, učitelům a příslušným profesním skupinám. Systémy založené na věku nebo obsahu určené na ochranu dětí před obsahem nevhodným pro jejich věk by měly být v souladu se zásadou minimalizace množství údajů. 

56.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby poskytovatelé digitálních služeb dodržovali příslušné pokyny, normy a kodexy a uplatňovali zákonná, nezbytná a přiměřená pravidla pro odstraňování závadného obsahu. Kontrola obsahu, filtrační systémy pro školy a jiné technologie zaměřené na bezpečnost by neměly být používány za účelem omezení přístupu dětí k informacím v digitálním prostředí; měly by být používány pouze k zabránění toku škodlivých materiálů směrem k dětem. Odstraňování závadného obsahu a kontrola obsahu by měly být vyváženy právem na ochranu před porušováním jiných práv dětí, konkrétně jejich práva na svobodu projevu a soukromí. 

57.  Profesní etické kodexy přijaté zpravodajskými médii a jinými příslušnými organizacemi by měly obsahovat doporučení pro to, jak informovat o digitálních rizicích a příležitostech týkajících se dětí. Tato doporučení by měla vést k informování založenému na důkazech, které neodhalují totožnost dětí, které se staly obětí porušení práv, a které je v souladu s mezinárodními standardy lidských práv. 

B.    SVOBODA PROJEVU 

58.  Právo dětí na svobodu projevu zahrnuje svobodu vyhledávat, přijímat a šířit informace a myšlenky všeho druhu za použití sdělovacích prostředků podle jejich volby. Děti uváděly, že digitální prostředí skýtá značný prostor pro vyjádření jejich myšlenek, názorů a politického přesvědčení. Dětem ve znevýhodněné nebo zranitelné situaci může technologiemi usnadněná interakce s ostatními, kteří sdílejí své zážitky, pomoci, aby se vyjádřily. 

59.  Každé omezení práva dětí na svobodu projevu v digitálním prostředí, například filtrování, včetně bezpečnostních opatření, by mělo být zákonné, nezbytné a přiměřené. Důvod těchto omezení by měl být transparentní a měl by být sdělen dětem způsobem odpovídajícím jejich věku. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly poskytnout dětem informace a příležitost ke vzdělávání o tom, jak toto právo účinně uplatňovat, zejména jak tvořit a sdílet digitální obsah bezpečně a zároveň respektovat práva a důstojnost ostatních a neporušovat právní předpisy, například ty, které upravují podněcování k nenávisti a násilí. 

60.  Pokud děti v digitálním prostředí vyjádří svůj politický nebo jiný názor a identitu, mohou se setkat s kritikou, nepřátelstvím, výhrůžkami nebo tresty. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly chránit děti před kyberšikanou a výhrůžkami, cenzurou, porušováním ochrany údajů a digitálním sledováním. Děti by neměly být stíhány za vyjádření svého názoru v digitálním prostředí, pokud neporuší omezení stanovená trestním právem, které je v souladu s článkem 13 úmluvy. 

61.  S ohledem na existenci obchodních a politických motivací k prosazování určitých světonázorů by měly státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistit, aby používání automatizovaných procesů filtrování informací, profilování, marketingu a rozhodování nenahrazovalo schopnost dětí utvořit si názor a vyjádřit jej v digitálním prostředí, nemanipulovalo s ním ani do něj nezasahovalo.

C.    SVOBODA MYŠLENÍ, SVĚDOMÍ A VYZNÁNÍ 

62.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly respektovat právo dítěte na svobodu myšlení, svědomí a vyznání v digitálním prostředí. Výbor vyzývá státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, aby přijaly nebo aktualizovaly právní předpisy o ochraně údajů a přijaly normy, které budou zjišťovat, definovat a zakazovat praxi, která manipuluje s právem dítěte na svobodu myšlení a přesvědčení v digitálním prostředí nebo do tohoto práva zasahuje, například analýzou emocí nebo odvozením. Mohou být používány automatizované systémy zjišťující vnitřní stav dítěte. Měly by zajistit, aby automatizované systémy nebo systémy filtrování informací nebyly používány k působení na chování dětí nebo emoce či na jejich ovlivnění nebo za účelem omezení příležitostí pro jejich rozvoj.

63.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby děti nebyly sankcionovány za své vyznání nebo přesvědčení a aby jejich budoucí příležitosti nebyly omezeny žádným jiným způsobem. Výkon práva dětí projevit své vyznání nebo přesvědčení v digitálním prostředí může podléhat jen takovým omezením, která jsou zákonná, nezbytná a přiměřená.

D.    SVOBODA SDRUŽOVÁNÍ A POKOJNÉHO SHROMAŽĎOVÁNÍ 

64.  Digitální prostředí může dětem umožnit vytvořit si svou sociální, náboženskou, kulturní, etnickou, sexuální a politickou identitu a účastnit se života takových komunit a scházet se na veřejných místech za účelem diskusí, kulturní výměny, sociální soudržnosti a rozmanitosti. Děti uváděly, že jim digitální prostředí poskytlo cenné příležitosti se potkávat, vyměňovat si názory a jednat s vrstevníky, osobami s rozhodovací pravomocí a dalšími osobami, které sdílí stejné zájmy.

65.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby jejich právní a správní předpisy a politiky chránily právo dětí účastnit se činnosti organizací, které působí zcela nebo zčásti v digitálním prostředí. Výkon práva dětí na svobodu sdružování a pokojného shromažďování v digitálním prostředí nesmí být podroben omezením s výjimkou omezení, která jsou zákonná, nezbytná a přiměřená. Tato účast by sama o sobě neměla vést u dětí k negativním důsledkům, například k vyloučení ze školy, omezení nebo ztrátě budoucích příležitostí nebo vytvoření policejního profilu. Tato účast by měla být bezpečná, soukromá a bez dohledu veřejných nebo soukromých subjektů.

66.  Zviditelnění na veřejnosti a příležitosti propojení v digitálním prostředí mohou rovněž podporovat aktivismus vedený dětmi a mohou dětem dát sílu, aby hájily lidská práva. Výbor uznává, že digitální prostředí umožňuje dětem, včetně dětských obhájců lidských práv, a dětem ve zranitelných situacích komunikovat mezi sebou, hájit svá práva a vytvářet sdružení. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by je měly podporovat, a to mimo jiné usnadněním vytváření zvláštních digitálních prostor, a zajistit jejich bezpečnost. 

E.    PRÁVO NA SOUKROMÍ 

67.  Soukromí je pro vliv, důstojnost a bezpečnost dětí životně důležité. Osobní údaje dětí jsou zpracovávány, aby jim zajistily přínos pro vzdělání, zdraví a v dalších oblastech. K ohrožení soukromí dětí může dojít v důsledku shromažďování a zpracování údajů ze strany veřejných institucí, podniků a jiných organizací a dále v důsledku trestné činnosti, například v případě krádeže údajů. K ohrožení může rovněž dojít v důsledku vlastní činnosti dětí a činnosti jejich rodinných příslušníků, vrstevníků nebo jiných osob, například pokud rodiče sdílí na internetu fotografie nebo pokud cizí lidé sdílí informace o dítěti. 

68.  Údaje mohou obsahovat mimo jiné informace o totožnosti dětí, jejich činnosti, poloze, komunikaci, pocitech, zdraví a vztazích. Některé kombinace osobních údajů, včetně biometrických údajů, mohou dítě jednoznačně identifikovat. Digitální praxe, například automatizované zpracování údajů, profilování, cílení na děti podle jejich chování, povinné ověřování totožnosti, filtrování informací a hromadné sledování se stávají běžnou praxí. Tato praxe může vést ke svévolným nebo protiprávním zásahům do práva dětí na soukromí; to může mít negativní dopady na děti, jež je mohou ovlivňovat v pozdějších stádiích života. 

69.  Zásahy do soukromí dětí jsou přípustné pouze tehdy, pokud nejsou ani svévolné, ani protiprávní. Každý takový zásah by měl být stanoven právními předpisy, měl by sloužit k oprávněnému účelu, podporovat zásadu minimalizace množství údajů, měl by být přiměřený a koncipovaný tak, aby respektoval nejlepší zájem dítěte a nebyl v rozporu s ustanoveními a cíli úmluvy. 

70.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly přijmout právní, správní a jiná opatření, aby zajistily, že soukromí dětí bude respektováno a chráněno všemi organizacemi a ve všech prostředích, kde dochází ke zpracování jejich údajů. Právní předpisy by měly zahrnovat pevné záruky, transparentnost, nezávislý dohled a přístup k právním prostředkům. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly vyžadovat zahrnutí ochrany soukromí u digitálních produktů a služeb, které mají vliv na děti, již při jejich tvorbě. Měly by pravidelně přezkoumávat právní předpisy upravující soukromí a ochranu údajů a zajistit, aby postupy a praxe bránily úmyslnému nebo náhodnému porušování soukromí dětí. Pokud je za vhodný prostředek považováno šifrování, měly by státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zvážit přijetí odpovídajících opatření, která umožní odhalování sexuálního vykořisťování nebo pohlavního zneužívání nebo držení takového materiálu a hlášení o nich. Tato opatření musí být přísně omezena v souladu se zásadou zákonnosti, nutnosti a přiměřenosti. 

71.  Pokud je ke zpracování údajů dětí vyžadován souhlas, musí státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistit, aby byl tento souhlas informovaný a udělený svobodně dítětem nebo v závislosti na věku dítěte a jeho vyvíjejících se schopnostech rodičem nebo osobou, která o dítě pečuje, a byl udělen před zpracováním těchto údajů. Pokud není souhlas samotného dítěte se zpracováním jeho osobních údajů shledán dostatečným a je vyžadován souhlas rodiče, měly by státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, vyžadovat, aby organizace zpracovávající tyto údaje ověřily, že je souhlas informovaný, smysluplný a udělený rodičem dítěte nebo osobou, která o dítě pečuje.

72.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby děti a jejich rodiče a osoby, které o ně pečují, měly snadný přístup k uloženým údajům, mohly opravit údaje, které jsou nepřesné nebo neaktuální, a vymazat údaje, které jsou uchovávány orgány veřejné moci, soukromými osobami nebo jinými subjekty protiprávně nebo zbytečně, s výhradou rozumných a zákonných omezení. Měly by dále zajistit právo dětí odvolat svůj souhlas se zpracováním osobních údajů a podat proti němu námitky, pokud správce údajů neprokáže oprávněné důvody pro zpracování, které mají přednost. Měly by rovněž poskytnout dětem, rodičům a osobám pečujícím o děti informace o těchto záležitostech v jazyce vstřícném k dětem a přístupných formátech.

73.  K osobním údajům dětí by měly získat přístup pouze orgány, organizace a jednotlivci zmocnění podle právních předpisů k jejich zpracovávání v souladu se zárukami řádného nakládání s těmito údaji, jakými jsou pravidelná kontrola a odpovědnost. Údaje dětí shromažďované pro určené účely v jakémkoliv prostředí, včetně digitalizovaných trestních rejstříků, by měly být chráněny a zpracovávány pouze pro tyto účely a neměly by být uchovávány protiprávně nebo zbytečně ani použity pro jiné účely. Pokud jsou informace poskytnuty v jednom prostředí a mohly by být z oprávněného důvodu přínosem pro dítě použitím v jiném prostředí, například v souvislosti s výukou nebo terciárním vzděláváním, mělo by být použití těchto údajů transparentní, odpovědné a podléhat souhlasu dítěte, případně rodiče nebo osoby o něj pečující. 

74.  Právní předpisy a opatření upravující soukromí a ochranu osobních údajů by neměly svévolně omezovat jiná práva dětí, například jejich právo na svobodu projevu nebo na ochranu. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby právní předpisy upravující ochranu údajů respektovaly v souvislosti s digitálním prostředím soukromí dětí a osobní údaje. Neustálými technologickými inovacemi se rozšiřuje rozsah digitálního prostředí a zahrnuje stále více služeb a produktů, například oblečení a hračky. Vzhledem k tomu, že se prostředí, ve kterých děti tráví čas, „propojují“, měly by státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, použitím vložených čidel připojených k automatizovaným systémům zajistit, aby se na produkty a služby, které k tomuto prostředí přispívají, vztahovaly důsledné právní předpisy a normy o ochraně údajů a soukromí. To se vztahuje mimo jiné na veřejná prostředí, například ulice, školy, knihovny, sportovní a zábavná představení a obchodní prostory, včetně obchodů a kin, a na domov. 

75.  Každé digitální sledování dětí spolu s automatizovaným zpracováním osobních údajů by mělo respektovat právo dítěte na soukromí a nemělo by být prováděno rutinně, plošně nebo bez vědomí dítěte nebo v případě velmi malých dětí bez vědomí jejich rodiče nebo osoby, která o něj pečuje, ani by k němu nemělo docházet bez možnosti uplatnění práva podat proti tomuto sledování v komerčním, vzdělávacím a pečovatelském prostředí námitky, přičemž by vždy mělo být zvažováno použití dostupného prostředku, který je pro dosažení žádoucího cíle nejméně obtěžující.

76.  Digitální prostředí přináší rodičům a osobám pečujícím o děti při respektování soukromí dětí zvláštní problémy. Technologie, které sledují internetové aktivity pro bezpečnostní účely, například sledování zařízení a služeb, mohou, pokud nejsou používány pečlivě, bránit dítěti v přístupu k linkám důvěry nebo vyhledávání citlivých informací. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly poskytovat poradenství dětem, rodičům a osobám pečujícím o děti a veřejnosti ohledně významu práva dítěte na soukromí a o tom, jak jejich vlastní činnost může toto právo ohrozit. Mělo by jim být rovněž poskytnuto poradenství ohledně toho, jak mohou respektovat a chránit soukromí dětí v souvislosti s digitálním prostředím a zároveň jim zajistit bezpečí. Sledování digitální činnosti dítěte ze strany rodičů a osob o něj pečujících by mělo být přiměřené a odpovídat vyvíjejícím se schopnostem dítěte. 

77.  Mnoho dětí používá internetové avatary nebo pseudonymy, které chrání jejich totožnost a tato praxe může být pro ochranu soukromí dětí důležitá. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly vyžadovat přístup k anonymitě zahrnující ochranu bezpečnosti a soukromí již při jejich tvorbě a zajistit, aby nebyla anonymní činnost běžně používána k zakrytí škodlivého nebo protiprávního jednání, například kyberšikany, nenávistných projevů nebo sexuálního vykořisťování a pohlavního zneužívání. Ochrana soukromí dítěte v digitálním prostředí může být životně důležitá v situaci, kdy sami rodiče nebo osoby pečující o dítě představují hrozbu pro bezpečnost dítěte nebo vedou spor o péči o dítě. Tyto případy mohou pro zajištění práva dítěte na soukromí vyžadovat další zákroky, rodinné poradenství a další služby.

78.  Poskytovatelé preventivních nebo poradenských služeb dětem v digitálním prostředí by měli být vyňati z požadavku na souhlas rodičů dětského uživatele pro přístup k těmto službám. Tyto služby by měly být poskytovány za přísného dodržování norem upravujících soukromí a ochranu dětí. 

F.    REGISTRACE PŘI NAROZENÍ A PRÁVO NA TOTOŽNOST 

79.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly podporovat používání systémů digitálního zjišťování totožnosti, které umožní registraci při narození všech nově narozených dětí a její úřední uznání ze strany vnitrostátních orgánů, a usnadní tak přístup ke službám včetně zdravotních a vzdělávacích služeb a služeb sociálního zabezpečení. Absence registrace při narození usnadňuje porušování práv dětí podle úmluvy a jejích opčních protokolů. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly používat aktuální technologie, včetně mobilních registračních jednotek, a zajistit tak přístup k registraci narození, zejména v případě dětí v odlehlých oblastech, dětí z řad uprchlíků a migrantů, ohrožených dětí a dětí v krajních situacích, a zahrnout do registrace děti narozené před zavedením systémů digitálního zjišťování totožnosti. Aby byly tyto systémy pro děti přínosné, měly by pořádat osvětové kampaně, zavést mechanismy sledování, podpořit zapojení komunit a zajistit účinnou koordinaci různých činitelů včetně matrikářů, soudců, notářů, zdravotníků a pracovníků orgánů péče o dítě. Měly by rovněž zajistit, aby byl zaveden pevný rámec na ochranu soukromí a údajů.

VII.    Násilí na dětech

80.  Digitální prostředí může otevírat nové příležitosti pro páchání násilí na dětech tím, že umožňuje vznik situací, ve kterých děti zažívají násilí a/nebo mohou být ovlivněny tak, že poškodí sebe nebo jiné. Krize, jakými je pandemie, mohou vést ke zvýšenému riziku vzniku újmy na internetu vzhledem k tomu, že děti za těchto okolností tráví více času na virtuálních platformách.

81.  Pachatelé sexuálních trestných činů mohou používat digitální technologie ke svádění dětí k sexuálním účelům a účasti na pohlavním zneužívání dětí na internetu, například prostřednictvím živého videostreamingu, výroby a distribuce materiálů s pohlavním zneužíváním dětí a sexuálního vydírání. Formy digitálně usnadněného násilí a sexuálního vykořisťování a pohlavního zneužívání se mohou odehrávat rovněž v okruhu osob dítěti blízkých, může je páchat rodina nebo přátelé a v případě dospívajících intimní partneři a mohou zahrnovat kyberšikanu, včetně výhrůžek poškozením pověsti, vytvoření nebo sdílení textů a obrazového materiálu se sexuálním obsahem bez souhlasu dotčené osoby, například obsahu vytvořeného vlastní činností na základě lákání a/nebo donucení, a podporu sebepoškozování, například řezání se, sebevražedného chování nebo poruch příjmu potravy. Pokud se děti takového jednání dopustí, měly by státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, kdykoliv je to možné, zaujmout vůči dotčeným dětem preventivní a záchranný přístup restorativní justice. 

82.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly přijmout právní a správní opatření na ochranu dětí před násilím v digitálním prostředí, včetně pravidelného přezkumu, aktualizace a vymáhání objemného právního, předpisového a institucionálního rámce, který chrání děti před známými a nově vznikajícími riziky všech forem násilí v digitálním prostředí. Tato rizika zahrnují fyzické nebo psychické násilí, ublížení na zdraví nebo zneužívání, zanedbávání nebo špatné zacházení, vykořisťování a zneužívání, včetně sexuálního vykořisťování a pohlavního zneužívání, obchodování s dětmi, genderově podmíněné násilí, kyberšikanu, kybernetické útoky a informační válku. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zavést bezpečnostní a ochranná opatření v souladu s vyvíjejícími se schopnostmi dětí. 

83.  Digitální prostředí může otevřít pro nestátní skupiny, včetně ozbrojených skupin označovaných za teroristické nebo skupin násilných extremistů, nové příležitosti pro verbování dětí, aby se podílely na násilí a účastnily se jej, a jejich vykořisťování. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby právní předpisy zakazovaly verbování dětí teroristickými skupinami nebo skupinami násilných extremistů. S dětmi obviněnými ze spáchání trestného činu v této souvislosti by mělo být zacházeno především jako s oběťmi, ale pokud budou stíhány, měly by o nich rozhodovat soudy pro děti.

VIII.    Rodinné prostředí a náhradní péče

84.  Mnoho rodičů a osob pečujících o děti vyžaduje podporu, aby mohli rozvíjet své porozumění technologiím, schopnosti a dovednosti, které jsou nezbytné k tomu, aby mohli být dětem v souvislosti s digitálním prostředím nápomocni. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby rodiče a osoby pečující o děti měli možnost získat digitální gramotnost, naučit se, jak může technologie podporovat práva dětí, a poznat dítě, kterému byla na internetu způsobena újma, a odpovídajícím způsobem na to reagovat. Zvláštní pozornost by měla být věnována rodičům a osobám pečujícím o děti ve znevýhodněné nebo zranitelné situaci. 

85.  V rámci podpory rodičů a osob pečujících o děti a poskytování podpory těmto osobám v souvislosti s digitálním prostředím by měly státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, podporovat jejich povědomí o respektování rostoucí autonomie dětí a jejich potřeby soukromí v závislosti na jejich vyvíjejících se schopnostech. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zohlednit, že děti často využívají digitální příležitosti a experimentují s nimi a mohou narazit na rizika, a to i v nižším věku, než by rodiče a osoby pečující o děti čekali. Některé děti uváděly, že chtějí větší podporu a povzbuzení v souvislosti se svou činností v digitálním prostředí, zejména tehdy, pokud vnímají přístup rodičů a osob o ně pečujících jako represivní, příliš omezující nebo nezohledňující jejich vyvíjející se schopnosti.

86.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zohlednit, že podpora a rady poskytované rodičům a osobám pečujícím o děti by měly být založeny na porozumění zvláštnostem a jedinečnosti vztahu mezi rodičem a dítětem. Tyto rady by měly rodiče podpořit v tom, aby nalezli odpovídající rovnováhu mezi ochranou dítěte a jeho rostoucí autonomií, která bude založena na vzájemné empatii a respektu, a nikoliv na zákazech a kontrole. Obecnou zásadou, která by měla pomoci rodičům a osobám pečujícím o děti vyvážit rodičovskou odpovědnost a práva dětí, by měl být nejlepší zájem dítěte uplatňovaný spolu se zohledněním vyvíjejících se schopností dítěte. Rady pro rodiče a osoby pečující o děti by měly podporovat sociální, tvůrčí a vzdělávací činnost dítěte v digitálním prostředí a zdůrazňovat, že používání digitálních technologií by nemělo nahrazovat přímé vstřícné interakce mezi dětmi samotnými nebo mezi dětmi a rodiči nebo osobami o ně pečujícími.

87.  Je důležité, aby děti oddělené od svých rodin měly k digitálním technologiím přístup. Existují důkazy, že digitální technologie jsou přínosné pro zachování rodinných vztahů, například v případě rozluky rodičů, pokud jsou děti umístěny do náhradní péče, za účelem navázání vztahů mezi dětmi a budoucími osvojiteli nebo pěstouny a pro opětovné sloučení s rodinou v situacích humanitární krize. Proto by státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, měly s ohledem na rozdělené rodiny podporovat přístup dětí, jejich rodičů, osob, které o ně pečují, a jiných příslušných osob k digitálním službám a zároveň zohlednit bezpečnost a nejlepší zájem dítěte.

88.  Opatření přijatá za účelem podpory digitálního začlenění by měla být vyvážena potřebou chránit děti v případě, kdy je rodiče nebo jiní rodinní příslušníci nebo osoby, které o ně pečují, ať již jsou fyzicky přítomní, či nepřítomní, mohou ohrožovat. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zohlednit, že tato rizika mohou být tvorbou a používáním digitálních technologií zvýšena, například prozrazením místa, kde se dítě zdržuje, možnému pachateli. Při rozpoznávání těchto rizik by měly vyžadovat přístup zahrnující ochranu bezpečnosti a soukromí již při jejich tvorbě a zajistit, aby si rodiče a osoby pečující o děti byli plně vědomi rizik a dostupných strategií na podporu a ochranu dětí. 

IX.    Děti se zdravotním postižením

89.  Digitální prostředí otevírá dětem se zdravotním postižením nové příležitosti, aby mohly navazovat sociální vztahy s vrstevníky, získaly přístup k informacím a mohly se účastnit rozhodování. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly tyto příležitosti rozvíjet a přijmout opatření, aby zabránily vytváření nových překážek a odstranily stávající překážky, kterým v souvislosti s digitálním prostředím čelí děti se zdravotním postižením.

90.  Děti s různými druhy zdravotního postižení, včetně tělesného, intelektového, psychosociálního, sluchového a zrakového postižení, čelí různým překážkám v přístupu k digitálnímu prostředí, například obsahu v nepřístupných formátech, omezenému přístupu k finančně dostupným podpůrným technologiím doma, ve škole a v komunitě a zákazu používání digitálních zařízení ve školách, zdravotnických zařízeních a jiných prostředích. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby děti se zdravotním postižením měly přístup k obsahu v přístupných formátech a zrušily politiky, které mají na tyto děti diskriminační dopad. Pokud je to třeba, měly by zajistit přístup k finančně dostupným podpůrným technologiím, zejména dětí se zdravotním postižením, které žijí v chudobě, a pořádat osvětové kampaně, poskytnout školení a zdroje dětem se zdravotním postižením, jejich rodinám a personálu ve vzdělávacích a jiných příslušných prostředích, aby získaly dostatečné znalosti a dovednosti týkající se účinného používání technologií. 

91.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly podporovat technologické inovace, které odpovídají požadavkům dětí s různými druhy zdravotního postižení, a zajistit, aby digitální produkty a služby byly koncipovány tak, aby byly všeobecně přístupné, a mohly je proto používat všechny děti bez výjimky a bez potřeby úprav. Děti se zdravotním postižením by měly být zapojeny do vytváření a provádění politik, produktů a služeb, které mají vliv na jejich práva v digitálním prostředí.

92.  Děti se zdravotním postižením mohou být v digitálním prostředí více vystaveny rizikům, včetně kyberšikany a sexuálního vykořisťování a pohlavního zneužívání. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zjišťovat a řešit rizika, kterým čelí děti se zdravotním postižením, tím, že přijmou opatření, aby zajistily, že pro ně bude digitální prostředí bezpečné, a zároveň bojovaly s předsudky, se kterými se děti se zdravotním postižením setkávají a které mohou vést k jejich přílišné ochraně nebo vyloučení. Informace o bezpečnosti, ochranné strategie a veřejně dostupné informace, služby a fóra týkající se digitálního prostředí by měly být poskytovány v přístupných formátech.

X.    Zdraví a blaho

93.  Digitální technologie mohou usnadnit přístup ke zdravotním službám a informacím a zlepšit služby v oblasti diagnózy a léčby týkající se fyzického a duševního zdraví a výživy matek, novorozenců, dětí a dospívajících. Rovněž skýtají značné příležitosti k zastižení dětí ve znevýhodněné nebo zranitelné situaci nebo v odlehlých oblastech. V situaci mimořádné události nebo zdravotní či humanitární krize se může stát přístup ke zdravotním službám a informacím prostřednictvím digitálních technologií jedinou možností.

94.  Děti uváděly, že oceňují možnost vyhledávání informací a podpory týkající se zdraví a blaha na internetu, včetně informací o fyzickém, duševním, sexuálním a reprodukčním zdraví, puberty, sexuality a početí. Dospívající chtěli zejména přístup k bezplatným, důvěrným a nediskriminačním zdravotním službám na internetu přiměřeným jejich věku týkajícím se duševního, sexuálního a reprodukčního zdraví. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit dětem bezpečný a důvěrný přístup k důvěryhodným informacím a službám v oblasti zdraví, včetně služeb psychologického poradenství. Tyto služby by měly omezit zpracovávání osobních údajů dětí na minimum, které je nezbytné pro poskytování těchto služeb, a měly by být poskytovány odborníky nebo osobami s odpovídajícím vzděláním a měly by podléhat mechanismům dohledu. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby digitální zdravotnické produkty a zdravotní služby nevytvářely a nezvětšovaly nerovnosti v přístupu dětí k osobním zdravotním službám.

95.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly podporovat výzkum a vývoj, který se zaměřuje na zvláštní zdravotní potřeby dětí a podporuje pozitivní výsledky v oblasti zdraví dětí prostřednictvím technologických postupů, a investovat do nich. Digitální služby by měly být používány tak, aby doplňovaly nebo zlepšovaly osobní poskytování zdravotních služeb dětem. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zavést nebo aktualizovat právní předpisy, které poskytovatelům zdravotnických technologií ukládají povinnost zakotvit práva dětí do fungování, obsahu a distribuce těchto technologií. 

96.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly přijmout právní úpravu proti známým škodlivým účinkům a aktivně zohledňovat nově vznikající výzkum a důkazy v oblasti veřejného zdraví, aby zabránily šíření nesprávných informací, materiálů a služeb, které mohou poškodit duševní nebo fyzické zdraví dětí. Rovněž mohou být potřebná opatření k zabránění nezdravého hraní digitálních her nebo používání sociálních médií, například právní úprava proti grafickému digitálnímu designu, který poškozuje rozvoj dítěte a jeho práva.

97.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly vyzývat k používání digitálních technologií podporujících zdravý způsob života, včetně fyzické a společenské činnosti. Měly by právně upravit cílenou reklamu a marketing a reklamu a marketing nevhodné pro určitý věk a jiné příslušné digitální služby, aby zabránily vystavování dětí propagaci nezdravých produktů, včetně určitých potravin a nápojů, alkoholu, návykových látek a tabáku a jiných nikotinových produktů. Tato právní úprava týkající se digitálního prostředí by měla být v souladu s úpravou prostředí mimo internet a měla by s ní udržovat krok.

98.  Digitální technologie skýtají pro děti řadu příležitostí pro zlepšení zdraví a blahobytu, pokud jsou vyváženy potřebou odpočinku, cvičení a přímé interakce s vrstevníky, rodinou a komunitou. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly vypracovat pro děti, rodiče, osoby pečující o děti a učitele doporučení týkající se významu zdravé rovnováhy mezi digitálními a nedigitálními činnostmi a dostatečným odpočinkem. 

XI.    Vzdělávání, volný čas a kulturní činnost

A.    PRÁVO NA VZDĚLÁVÁNÍ

99.  Digitální prostředí může umožnit a značně usnadnit přístup dětí ke kvalitnímu inkluzivnímu vzdělávání, včetně spolehlivých zdrojů formálního, neformálního a vzájemného vzdělávání a samostudia. Používání digitálních technologií rovněž může posílit vztah mezi učitelem a studentem a mezi žáky samotnými. Děti zdůraznily význam digitálních technologií při zlepšování jejich přístupu ke vzdělávání a podpoře jejich učení a účasti na mimoškolní činnosti.

100.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly podporovat vzdělávací a kulturní instituce, například archívy, knihovny a muzea, a umožnit tak přístup dětí k různým digitálním a interaktivním výukovým zdrojům, včetně zdrojů domorodých obyvatel a zdrojů v jazycích, kterým děti rozumí. Tyto a jiné cenné zdroje mohou podporovat zapojení dětí do jejich vlastní tvůrčí, občanské a kulturní praxe a umožnit jim dozvědět se o praxi ostatních. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zlepšit příležitosti dětí týkající se vzdělávání na internetu a celoživotního vzdělávání.

101.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly rovnoměrně investovat do technologické infrastruktury ve školách a jiných vzdělávacích prostředích, a zajistit tak dostupnost a cenovou dostupnost dostatečného počtu počítačů, kvalitních a rychlých širokopásmových a stabilních zdrojů elektrické energie, školení učitelů o používání digitálních vzdělávacích technologií, přístupnost a řádnou údržbu školních technologií. Měly by rovněž podporovat vytváření a šíření různých digitálních vzdělávacích zdrojů v dobré kvalitě v jazycích, kterým děti rozumí, a zajistit, aby se nezvětšovaly stávající nerovnosti, například ty, které se týkají dívek. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby používání digitálních technologií nenarušovalo prezenční výuku a bylo odůvodněno účely vzdělávání.

102.  Dětem, které nejsou fyzicky přítomné ve škole nebo žijí v odlehlých oblastech nebo se nacházejí ve znevýhodněné nebo zranitelné situaci, mohou digitální technologie umožnit distanční nebo mobilní výuku. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby existovala odpovídající infrastruktura umožňující přístup všech dětí k základním službám, které jsou pro distanční výuku nezbytné, včetně přístupu k zařízením, elektrické energii, připojení, vzdělávacím materiálům a odborné podpoře. Měly by rovněž zajistit, aby měly školy dostatečné zdroje na to, aby poskytly rodičům a osobám pečujícím o děti poradenství o domácím vyučování a aby produkty a služby digitálního vzdělávání nevytvářely a nezvětšovaly nerovnosti v přístupu dětí ke službám prezenční výuky.

103.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly vytvářet politiky založené na důkazech, normy a pokyny pro školy a jiné příslušné subjekty odpovědné za obstarávání a používání vzdělávacích technologií a materiálů, které podpoří cenný přínos pro vzdělávání. Normy vztahující se na digitální vzdělávací technologie by měly zajistit, aby používání těchto technologií bylo etické a odpovídalo účelům vzdělávání a nevystavovalo děti násilí, diskriminaci, zneužívání jejich osobních údajů, komerčnímu vykořisťování nebo jinému porušování jejich práv, například používání digitálních technologií, které zaznamenávají činnost dítěte a sdílejí ji s rodiči nebo osobami pečujícími o dítě bez jeho vědomí nebo souhlasu.

104.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby byla digitální gramotnost vyučována ve školách jako součást základních školních osnov od předškolního vzdělávání po celou dobu školních let a aby byly tyto pedagogické koncepty posuzovány podle jejich výsledků. Osnovy by měly obsahovat výuku znalostí a dovedností týkajících se bezpečného zacházení s širokou škálou digitálních nástrojů a zdrojů, včetně těch, které se týkají obsahu, tvorby, spolupráce, zapojení se, socializace a občanské angažovanosti. Osnovy by měly rovněž obsahovat výuku kritického myšlení a doporučení, jak nalézt důvěryhodné zdroje informací a zjistit nesprávné informace a jiné formy zkresleného nebo falešného obsahu, včetně obsahu týkajícího se otázek sexuálního a reprodukčního zdraví, lidských práv, včetně práv dětí v digitálním prostředí, a dostupných forem podpory a právních prostředků. Měly by podporovat povědomí dětí o možných nepříznivých dopadech vystavování se riziku týkajícímu se obsahu, styku, jednání a závazku, včetně kyberšikany, obchodování s lidmi, sexuálního vykořisťování a pohlavního zneužívání a jiných forem násilí, a o strategiích pro zmírnění újmy a ochranu jejich osobních údajů a osobních údajů jiných a o budování sociálních a emočních dovedností a odolnosti. 

105.  Je stále důležitější, aby děti porozuměly digitálnímu prostředí, včetně jeho infrastruktury, obchodních praktik, přesvědčovacích strategií a používání automatizovaného zpracování osobních údajů a sledování, a možným negativním důsledkům digitalizace na společnost. Učitelům, zejména těm, kteří učí o digitální gramotnosti a sexuálním a reprodukčním zdraví, by se mělo dostat školení o zárukách týkajících se digitálního prostředí.

B.    PRÁVO NA KULTURU, VOLNÝ ČAS A HRU

106.  Digitální prostředí podporuje právo dětí na kulturu, volný čas a hru, které je zásadní pro jejich blaho a rozvoj. Děti všech věkových skupin uváděly, že při používání nejrůznějších digitálních produktů a služeb podle jejich volby zažívají radost, zájem a odpočinek, ale obávají se, že by dospělí nemuseli rozumět významu digitálních her a tomu, jak by je mohly sdílet s přáteli.

107.  Digitální formy kultury, odpočinku a hry by měly děti podporovat a být pro ně přínosem a měly by odrážet rozličnou identitu dětí, zejména jejich kulturní identitu, jazyk a zvyky. Mohou usnadnit získávání sociálních dovedností dětmi, učení, vyjadřování, kreativní činnost, například učení se hudbě a umění, a pocitu příslušnosti k určité skupině a sdílení kultury. Účast na kulturním životě na internetu přispívá k tvořivosti, identitě, sociální soudržnosti a kulturní rozmanitosti. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby měly děti příležitost využívat svůj volný čas experimentováním s informačními a komunikačními technologiemi, vyjádřit se a účastnit se kulturního života na internetu. 

108.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly přijmout opatření a poskytnout doporučení odborníkům, rodičům a osobám pečujícím o dítě a spolupracovat s poskytovateli digitálních služeb, aby zajistily, že digitální technologie a služby určené pro volný čas dětí, přístupné dětem ve volném čase nebo mající dopad na volný čas dětí byly vytvářeny, distribuovány a používány způsoby, které zlepšují příležitosti dětí týkající se kultury, odpočinku a hry. To může zahrnovat podporu inovací digitálních her a souvisejících činností, které podporují autonomii dětí, jejich osobní rozvoj a požívání práv.

109.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby podpora příležitostí pro kulturu, volný čas a hru v digitálním prostředí byla vyvážena poskytováním lákavých alternativ v místě, kde dítě žije. Zejména v raném věku nabývají dětí jazykové, koordinační a sociální dovednosti a emoční inteligenci převážně formou hry, která zahrnuje fyzický pohyb a přímou osobní interakci s jinými lidmi. U větších dětí hra a odpočinek, které zahrnují fyzickou aktivitu, týmové sporty a jiné venkovní odpočinkové aktivity, mohou být přínosné pro zdraví i pro funkční a sociální dovednosti. 

110.  Volný čas strávený v digitálním prostředí může děti vystavovat riziku újmy, například v případě skryté nebo klamavé reklamy nebo vysoce přesvědčivých designových rysů nebo rysů obdobných hazardním hrám. Zavedením nebo používáním přístupu ochrany údajů a ochrany soukromí a bezpečnosti již při jejich tvorbě nebo jiných opatření by měly státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistit, aby podniky necílily na děti používáním těchto nebo jiných technik určených k upřednostnění obchodních zájmů nad zájmy dítěte.

111.  Pokud státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, nebo podniky zavedou u některých digitálních her a forem zábavy návody, doporučení pro věkové skupiny, označování a certifikaci, měly by být formulovány tak, aby neomezovaly přístup dětí k digitálnímu prostředí jako celku ani nezasahovaly do jejich příležitostí k trávení volného času nebo do jiných práv. 

XII.    Zvláštní ochranná opatření

A.    OCHRANA PŘED HOSPODÁŘSKÝM A SEXUÁLNÍM VYKOŘISŤOVÁNÍM A JINÝMI FORMAMI VYKOŘISŤOVÁNÍ

112.  Děti by měly být chráněny před všemi formami vykořisťování, které je v souvislosti s digitálním prostředím škodlivé pro všechny aspekty jejich blaha. Vykořisťování může mít mnoho forem, například hospodářské vykořisťování, které zahrnuje dětskou práci, sexuální vykořisťování a pohlavní zneužívání, prodej dětí, obchodování s lidmi a únosy dětí a verbování dětí k účasti na trestné činnosti, včetně počítačové trestné činnosti. Vytvářením a sdílením obsahu se mohou děti stát v digitálním prostředí hospodářskými činiteli, což může vést k jejich vykořisťování. 

113.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly přezkoumat příslušné právní předpisy a politiky, aby zajistily, že děti budou chráněny před hospodářským a sexuálním vykořisťováním a jinými formami vykořisťování a že budou chráněna jejich práva v souvislosti s jejich činností v digitálním prostředí a příležitostmi k výdělku. 

114.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby byly zavedeny odpovídající mechanismy, a podporovat děti, rodiče a osoby, které o děti pečují, v přístupu k příslušné ochraně. Měly by přijmout právní předpisy, které zajistí, že děti budou chráněny před škodlivým zbožím, jako jsou zbraně nebo návykové látky, nebo službami, jakými jsou hazardní hry. Měly by být používány spolehlivé systémy pro ověřování věku, které dětem zabrání získat přístup k produktům a službám, jejichž používání nebo vlastnění dětmi je protiprávní. Tyto systémy by měly být v souladu s ochranou údajů a požadovanými zárukami. 

115.  S ohledem na povinnost států vyšetřovat, stíhat a trestat obchodování s lidmi, včetně účasti na něm a souvisejících činností, by měly státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijmout a aktualizovat právní předpisy upravující obchodování s lidmi tak, aby zakazovaly verbování dětí kriminálními skupinami pomocí technologií. 

116.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby byly přijaty příslušné právní předpisy na ochranu dětí před trestnou činností páchanou v digitálním prostředí, včetně podvodů a krádeží identity, a vynaložily dostatečné zdroje na to, aby zajistily, že trestná činnost páchaná v digitálním prostředí bude vyšetřována a stíhána. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly za účelem minimalizace rizika páchání této trestné činnosti rovněž požadovat vysoké standardy kybernetické bezpečnosti, ochrany soukromí a bezpečnosti digitálních služeb a produktů, které děti používají, a to již při jejich tvorbě.

B.    VÝKON SOUDNICTVÍ VE VĚCECH MLÁDEŽE

117.  Děti mohou být podezřelé, obviněné nebo uznané vinnými z porušení právních předpisů upravujících počítačovou trestnou činnost. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby tvůrci politik zvážili dopad těchto právních předpisů na děti, zaměřili se na prevenci a vynaložili veškeré úsilí k tomu, aby vytvořili a využívali alternativy k zásahu ze strany trestního soudnictví.

118.  Materiály sexuální povahy vytvořené samotnými dětmi, které vlastní a/nebo sdílí s ostatními se svým souhlasem a pouze pro svou soukromou potřebu, by neměly být kriminalizovány. Měly by být vytvořeny programy vstřícné k dětem, které by jim umožnily vyhledávat bezpečné poradenství a pomoc, pokud jde o sexuální obsah materiálů jimi vytvořených. 

119.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby digitální technologie, mechanismy dohledu, například software umožňující automatické rozpoznávání obličeje a profilování rizik, které jsou využívány pro zabránění páchání trestných činů, jejich vyšetřování a stíhání, nebyly používány tak, aby nepřiměřeně cílily na děti podezřelé nebo obviněné ze spáchání trestného činu, ani způsobem, který porušuje jejich práva, zejména právo na soukromí, důstojnost a svobodu sdružování.

120.  Výbor uznává, že pokud digitalizace soudního řízení vyústí v nedostatečný osobní kontakt s dětmi, může to mít negativní dopad na opatření rehabilitační a restorativní justice, která jsou založena na rozvíjení vztahů s dítětem. V těchto případech a rovněž v případě, kdy jsou děti zbaveny svobody, by měly státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistit osobní kontakt a usnadnit tak dětem schopnost smysluplně se účastnit soudního řízení a podílet se na své rehabilitaci.

C.    OCHRANA DĚTÍ V OZBROJENÉM KONFLIKTU, MIGRUJÍCÍCH DĚTÍ A DĚTÍ V JINÝCH ZRANITELNÝCH SITUACÍCH

121.  Digitální prostředí může dětem ve zranitelných situacích, včetně dětí v ozbrojeném konfliktu, vnitřně vysídlených dětí, migrujících dětí, dětí žádajících o azyl a uprchlických dětí, dětí bez doprovodu, dětí žijících na ulici a dětí postižených přírodními katastrofami, poskytnout přístup k životu zachraňujícím informacím, které jsou pro jejich ochranu zásadní. Digitální prostředí jim rovněž může umožnit udržet si kontakt s jejich rodinou, umožnit přístup ke vzdělávání, zdravotním a jiným základním službám a umožnit získat potraviny a bezpečné přístřeší. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit bezpečný, soukromý a přínosný přístup těchto dětí k digitálnímu prostředí a chránit je před všemi formami násilí, vykořisťování a zneužívání. 

122.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby děti nebyly prostřednictvím digitálního prostředí verbovány do konfliktů, včetně ozbrojených, ani do nich nebyly zapojovány. To zahrnuje zabránění různým formám svádění dětí a navazování důvěrných vztahů s nimi za účelem jejich zneužití, které technologie umožňují, například používáním sociálních sítí a platforem nebo chatovacích služeb v rámci online her, jejich vyšetřování a trestání.

XIII.    Mezinárodní a regionální spolupráce

123.  Přeshraniční a nadnárodní povaha digitálního prostředí vyžaduje pevnou mezinárodní a regionální spolupráci, která zajistí, že všechny zúčastněné strany, včetně státu, podnikatelského sektoru a jiných činitelů, budou v souvislosti s digitálním prostředím účinně respektovat, chránit a naplňovat práva dětí. Proto je pro státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zásadní, aby na dvoustranné a mnohostranné úrovni spolupracovaly s vnitrostátními a mezinárodními nevládními organizacemi, agenturami Organizace spojených národů, podniky a organizacemi zabývajícími se ochranou dítěte a lidskými právy v souvislosti s digitálním prostředím. 

124.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly podporovat mezinárodní a regionální výměnu odborných poznatků a osvědčených postupů a přispívat k ní a podporovat přeshraniční budování kapacit, zdroje, normy, předpisy a ochranu, které umožní výkon práv dětí v digitálním prostředí ve všech státech. Měly by podporovat vytvoření společné definice skutkové podstaty trestného činu v digitálním prostředí, společnou právní pomoc a společné shromažďování a sdílení důkazů.

XIV.    Šíření

125.  Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit, aby byl tento obecný komentář šířen, a to i za použití digitálních technologií, mezi všechny zúčastněné strany, zejména parlamenty, správní orgány, včetně těch, které jsou odpovědné za průřezovou a odvětvovou digitální transformaci, a dále mezi soudy, podniky, sdělovací prostředky, občanskou společnost a širokou veřejnost, učitele a děti a byl dostupný ve více formátech a jazycích, včetně verzí pro jednotlivé věkové skupiny.

Upozornění:

Tento dokument je v autentickém znění publikován v databázi smluvních orgánů OSN Treaty bodies Search (ohchr.org). Pořízený úřední překlad do českého jazyka není autentickým zněním.

¹ „Naše práva v digitálním světě“, souhrnná zpráva o konzultaci dětí za účelem vypracování tohoto obecného komentáře, s. 14 a 22. Dostupné z https://5rightsfoundation.com/uploads/Our%20Rights%20in%20a%20Digital%20World.pdf. Veškeré odkazy na názory dětí odkazují na tuto zprávu.

² Terminologický slovníček je dostupný z internetové stránky výboru: https://tbinternet.ohchr.org/_layouts/15/treatybodyexternal/Download.aspx?symbolno=INT%2fCRC%2fINF%2f9314&Lang=en.

³ „Naše práva v digitálním světě“, s. 14, 16, 22 a 25.

⁴ Obecný komentář č. 9 (2006), body 37–38.

⁵ Obecný komentář č. 14 (2013), bod 1.

⁶ Obecný komentář č. 24 (2019), bod 22. a obecný komentář č. 20(2016), body 911.
⁷ „Naše práva v digitálním světě“, s. 17.
⁸ Obecný komentář č. 14 (2013), body 89–91.

⁹ Obecný komentář č. 7 (2005), bod 17, a obecný komentář č. 20(2016), body 18 a 20.

¹⁰ Obecný komentář č. 20 (2016), bod 20.

¹¹ Obecný komentář č. 5 (2003), bod 45; obecný komentář č. 14 (2013), bod 99, a obecný komentář č. 16 (2013), body 78–81.

¹² Obecný komentář č. 5 (2003), bod 37.

¹³ Tamtéž, body 27 a 39.

¹⁴ Obecný komentář č. 19 (2016), bod 21.

¹⁵ Tamtéž, bod 27 písm. b).

¹⁶ Obecný komentář č. 5 (2003), body 48 a 50.

¹⁷ Obecný komentář č. 2 (2002), body 2 a 7.

¹⁸ Tamtéž, bod 7.

¹⁹ Obecný komentář č. 16 (2013), body 28, 42 a 82. 

²⁰ Tamtéž, bod 60.

²¹ Tamtéž, body 50 a 62–65.

²² Obecný komentář č. 21 (2017), bod 22. Viz též rezoluce Valného shromáždění 60/147, příloha.

²³ Obecný komentář č. 5 (2003), bod 24.

²⁴ Obecný komentář č. 16 (2013), body 66–67. 

²⁵ Tamtéž, body 30 a 43.

²⁶ Obecný komentář č. 7 (2005), bod 35, a obecný komentář č. 20 (2016), bod 47.

²⁷ Obecný komentář č. 17 (2013), bod 46, a obecný komentář č. 20 (2016), body 47–48.

²⁸ Obecný komentář č. 16 (2013), bod 58, a obecný komentář č. 7 (2005), bod 35.

²⁹ Výbor pro lidská práva, obecný komentář č. 34 (2011), bod 43. 

³⁰ Obecný komentář č. 16 (2013), body 19 a 59.

³¹ Tamtéž, body 58 a 61.

³² Naše práva v digitálním světě“, s. 16.

³³ Obecný komentář č. 17 (2013), bod 21, a obecný komentář č. 20 (2016), body 44–45.

³⁴ „Naše práva v digitálním světě“, s. 20.

³⁵ Výbor pro lidská práva, obecný komentář č. 37 (2020), body 6 a 34.

³⁶ Výbor pro lidská práva, obecný komentář č. 16 (1988), bod 10.

³⁷ Tamtéž a Výbor pro práva dítěte, obecný komentář č. 20 (2016), bod 46.

³⁸ Obecný komentář č. 20 (2016), bod 60.

³⁹ Obecný komentář č. 24 (2019), bod 101, a CRC/C/156, bod 71.

⁴⁰ „Naše práva v digitálním světě“, s. 30.

⁴¹ Obecný komentář č. 21 (2017), bod 35.

⁴² „Naše práva v digitálním světě“, s. 37.

⁴³ Obecný komentář č. 20 (2016), bod 59.

⁴⁴ Tamtéž, body 47 a 59.

⁴⁵ Tamtéž, body 47–48.

⁴⁶ Obecný komentář č. 15 (2013), bod 84.

⁴⁷ Obecný komentář č. 17 (2013), bod 13.

⁴⁸ Obecný komentář č. 15 (2013), bod 77.

⁴⁹ „Naše práva v digitálním světě“, s. 14, 16 a 30.

⁵⁰ Obecný komentář č. 17 (2013), bod 10.

⁵¹ Společné obecné doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen č. 31 / obecný komentář Výboru pro práva dítěte č. 18 (2019), bod 64, a Výbor pro práva dítěte, obecný komentář č. 11 (2009), bod 61, a obecný komentář č. 21 (2017), bod 55.

⁵² Obecný komentář č. 20 (2016), bod 47.

⁵³ Obecný komentář č. 17 (2013), bod 7.

⁵⁴ „Naše práva v digitálním světě“, s. 22.

⁵⁵ Obecný komentář č. 17 (2013), bod 33.

⁵⁶ Tamtéž, bod 5.

⁵⁷ Obecný komentář č. 16 (2013), bod 37.