IV.ÚS 624/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky Silvie Šaradínové, zastoupené Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem, sídlem Pařížská 204/21, Praha 1 - Josefov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2023 č. j. 33 Cdo 569/2023-114, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti BW Motors s. r. o., sídlem Nad Hutěmi 981/19, Praha 9 - Hloubětín, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Odůvodnění

I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ,,Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného dovolání se podává, že se stěžovatelka domáhala po vedlejší účastnici zaplacení 12 201,76 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka si sjednala u vedlejší účastnice opravu vozidla. Ta měla být uhrazena ze zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Pojišťovna však odmítla zaplatit opravu zadního víka pátých dveří, protože náklady na opravu tohoto dílu byly již proplaceny dříve jinou pojišťovnou. Stěžovatelka proto byla vyzvána vedlejší účastnicí k doplacení částky 12 201,76 Kč představující rozdíl mezi vyčíslenou cenou provedené opravy a pojistného plnění. Vedlejší účastnice uplatnila vůči stěžovatelce zadržovací právo k vozidlu a stěžovatelka proto složila vedlejší účastnici jistotu ve výši tvrzeného dluhu. Po vedlejší účastnici se pak domáhala bezdůvodného obohacení odpovídajícího této částce. Jednak podle stěžovatelky nebyly dveře vozidla lakovány, jednak u vedlejší účastnice objednala opravu vozidla pouze v rozsahu pojistného krytí z pojištění.

3. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 2. 3. 2022 č. j. 18 C 13/2021-71 žalobu stěžovatelky zamítl. Došel k závěru, že stěžovatelka a vedlejší účastnice uzavřely smlouvu o opravě vozidla po dopravní nehodě, rozsah opravy byl stanoven na základě šetření pojišťovny v souladu s § 2586 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z."), mezi účastníky byl sjednán způsob určení ceny. Cena za opravu byla doložena, včetně opravy pátých dveří vozidla. Oprava pátých dveří byla prokázána. Vedlejší účastnice měla na zaplacení ceny opravy pátých dveří vozidla nárok.

4. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 20. 10. 2022 č. j. 29 Co 221/2022-93 rozsudek obvodního soudu potvrdil. V odůvodnění uvedl, že z provedeného dokazování nevyplývá, že by si stěžovatelka výslovně vymínila, že veškerá oprava bude hrazena pojišťovnou a že nic, co pojišťovna neproplatí, opravováno nebude. Pravidlem je, že k plnění pojišťovnou dochází vždy až po opravě a vystavení faktury. Pojišťovna navíc neodmítla plnit proto, že by opravu zadních dveří nepovažovala za nutnou, ale až poté, co dospěla k závěru, že se stěžovatelka pokusila nahlásit již jednou proplacenou škodu. Cena opravy byla odhadnuta již předem a koresponduje i s odhadem stanoveným v potvrzení o účasti na dopravní nehodě.

5. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelky odmítl. Stěžovatelka dovozovala přípustnost dovolání v otázce: "Přihlíží se k ujednání, kterým se spotřebitel zaváže k úhradě ceny za dílo, jehož rozsah ani jedné ze smluvních stran v době uzavření takové smlouvy není znám, přičemž tato cena je od rozsahu díla odvozena?" (bod III. dovolání). Podle Nejvyššího soudu mají námitky stěžovatelky, včetně formulace k přezkumu předestřené otázky, základ v polemice se skutkovými zjištěními městského soudu. Své přesvědčení, že ujednání o ceně opravy vozidla bylo nepřiměřené a zakázané, buduje na vlastní skutkové verzi. Důkazům, které byly v řízení provedeny a následně zhodnoceny, odpovídá mj. skutkový závěr, že došlo k dohodě o opravě vozidla stěžovatelky v rozsahu jeho poškození po nehodě zahrnující i poškození pátých dveří vozidla.


II.
Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka uvádí, že Nejvyššímu soudu předestřela otázku, zda se přihlíží k ujednání, kterým se spotřebitel zaváže k úhradě ceny za dílo, jehož rozsah ani jedné ze smluvních stran v době uzavření takové smlouvy není znám, přičemž tato cena je od rozsahu díla odvozena. V dovolání vycházela výhradně ze skutkového stavu zjištěného obvodním soudem a převzatého městským soudem. Obvodní soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že stěžovatelka ke dni předání vozidla do servisu nemohla vědět, v jakém rozsahu je vozidlo poškozeno a v jakém rozsahu dojde k plnění ze zákonného pojištění provozu vozidla škůdce. Tvrzení Nejvyššího soudu, že došlo k dohodě o opravě vozidla stěžovatelky v rozsahu jeho poškození po nehodě zahrnující i poškození pátých dveří vozidla, je mylné.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní stížnost má náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. Je přípustná (stěžovatelka neměla k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a byla podána oprávněnou navrhovatelkou a včas. Stěžovatelka je zastoupena advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu).


IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, postihuje-li chybná interpretace nebo aplikace podústavního práva nepřípustně některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky řádného procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, příslušejí civilním soudům. Zřetelně tak zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy).

9. Stěžovatelka navíc podává ústavní stížnost v tzv. bagatelní věci [srov. § 202 odst. 2, § 238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád]. Z ustálené judikatury Ústavního soudu přitom vyplývá, že v těchto věcech je úspěšnost ústavní stížnosti obvykle vyloučena, neboť zpravidla (často jen pro svou výši) nejsou způsobilé porušit základní práva a svobody. Výjimku představují pouze zcela extrémní pochybení soudů přivozující zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (srov. např. usnesení ze dne 1. 8. 2011 sp. zn. IV. ÚS 1393/11 a ze dne 8. 4. 2015 sp. zn. IV. ÚS 193/14).

10. Žádná taková pochybení však Ústavní soud v nyní posuzované věci nezjistil. Těžištěm ústavní stížnosti je polemika stěžovatelky se závěrem Nejvyššího soudu o nepřípustnosti dovolání. Nesouhlasí s jeho závěrem, že při formulaci právní otázky vycházela stěžovatelka z vlastní verze skutkového stavu. Skutkový stav popsaný Nejvyšším soudem neodpovídá stavu zjištěnému obvodním soudem a městským soudem.

11. Stěžovatelce je možné přisvědčit, že obvodní soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že stěžovatelka ke dni předání vozidla do servisu nemohla vědět, v jakém rozsahu je vozidlo poškozeno, nevěděla a ani nemohla vědět, zda páté dveře vozidla byly při dopravní nehodě skutečně poškozeny a zda bude nutná jejich oprava, event. v jakém rozsahu. Stěžovatelce sice nebyl znám přesný rozsah oprav, z odůvodnění rozhodnutí je však zřejmé, že z detailu relace dopravní nehody vyplynulo, že došlo k poškození zadního víka zavazadlového prostoru. Městský soud pak v bodě 12 rozsudku výslovně uvedl, že stěžovatelka poškození zadních dveří nahlásila do potvrzení o účasti na dopravní nehodě, při telefonické konzultaci přejímacího technika vedlejší účastnice s pojišťovnou byla přítomna a zjevně proti zahrnutí zadních dveří do opravy vozu nic nenamítala. Stěžovatelka to ostatně nijak nerozporuje ani v ústavní stížnosti.

12. Pokud tedy Nejvyšší soud dovodil, že stěžovatelka staví své dovolání na vlastní skutkové verzi, Ústavní soud v jeho závěrech neshledal žádné ústavně relevantní pochybení. Nejvyšší soud dostatečně a srozumitelně osvětlil, proč takto vymezená námitka nemůže založit přípustnost dovolání. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit a je pro dovolací soud závazný. Nesprávná skutková zjištění nejsou zásadně způsobilým dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2019 sp. zn. 32 Cdo 154/2019). Ústavní soud tedy neshledává, že by ústavní stížností napadené rozhodnutí bylo projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

13. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. června 2024


Josef Fiala v. r.
předseda senátu