Obecný komentář č. 28 (2000) Článek 3 Rovnost práv mužů a žen (Výbor OSN pro lidská práva)

Obecný komentář č. 28
Článek 3 (rovnost práv mužů a žen)
(nahrazuje obecný komentář č. 4)

1. Výbor se s ohledem na zkušenosti, které získal při své činnosti za posledních 20 let, roz-hodl aktualizovat svůj obecný komentář k článku 3 paktu a nahradit obecný komentář č. 4 (třinácté zasedání, 1981). Tato revize si klade za cíl zohlednit důležitý dopad tohoto člán-ku na požívání lidských práv chráněných paktem ženami.
   
   
2. Z článku 3 vyplývá, že všechny lidské bytosti by měly požívat veškerá práva zakotvená v paktu na rovnoprávném základě. Plný účinek tohoto ustanovení je narušen vždy, když je jakékoliv osobě upřeno plné a stejné požívání jakéhokoli práva. Státy by proto měly mužům a ženám zajistit požívání všech práv zakotvených v paktu na rovnoprávném zá-kladě.
   
   
3. Povinnost zajistit všem jednotlivcům práva uznávaná v paktu, stanovená v článcích 2 a 3 paktu, vyžaduje, aby státy, které jsou smluvní stranou paktu, učinily všechny nezbytné kroky k tomu, aby tato práva mohla požívat každá osoba. Tyto kroky zahrnují odstranění překážek bránících rovnému požívání těchto práv, vzdělávání obyvatelstva a státních úředníků v oblasti lidských práv a úpravu vnitrostátních právních předpisů tak, aby byly naplněny závazky stanovené v paktu. Stát, který je smluvní stranou paktu, musí přijmout nejen ochranná opatření, ale též jasná opatření ve všech dalších oblastech, aby dosáhl účinného a rovnoprávného postavení žen. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, musí poskytnout informace o skutečné úloze žen ve společnosti, aby výbor mohl zjistit, jaká opatření nad rámec ustanovení právních předpisů byla nebo by měla být přijata ke splnění těchto závazků, jakého pokroku bylo dosaženo, s jakými obtížemi se státy setkávají a jaké kroky činí k jejich překonání.
   
   
4. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, jsou odpovědné za zajištění požívání práv na rov-noprávném základě bez jakékoli diskriminace. Články 2 a 3 ukládají státům, které jsou smluvní stranou paktu, podniknout nutné kroky, včetně zákazu diskriminace na základě pohlaví, k ukončení diskriminačních opatření ve veřejném i soukromém sektoru, která po-rušují požívání práv na rovnoprávném základě.
   
   
5. Nerovnost v požívání práv ženami na celém světě je hluboce zakořeněna v tradicích, his-torii a kultuře, včetně náboženských postojů. Podřízenou úlohu žen v některých zemích dokládá vysoký výskyt prenatální selekce pohlaví a potratů ženských plodů. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly zajistit, aby tradiční, historické, náboženské nebo kulturní postoje nebyly využívány k ospravedlnění porušování práva žen na rovnost před zákonem a na požívání všech práv podle paktu na rovnoprávném základě. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly poskytnout příslušné informace o těch aspektech tra-dic, historie, kulturních zvyklostí a náboženských postojů, které ohrožují nebo mohou ohrozit dodržování článku 3, a uvést, jaká opatření k překonání těchto faktorů přijaly ne-bo zamýšlejí přijmout.
6. Za účelem splnění závazku stanoveného v článku 3 by státy, které jsou smluvní stranou paktu, měly vzít v úvahu faktory, které brání požívání jednotlivých práv stanovených v paktu ženami a muži na rovnoprávném základě. Aby si výbor mohl udělat úplný obraz o situaci žen v jednotlivých státech, které jsou smluvní stranou paktu, pokud jde o uplat-ňování práv obsažených v paktu, poukazuje tento obecný komentář na některé skutečnos-ti, které ovlivňují užívání práv žen podle paktu na rovnoprávném základě, a upřesňuje druh informací, které jsou v souvislosti s těmito právy požadovány.
   
   
7. Požívání lidských práv ženami na rovnoprávném základě musí být chráněno i během mi-mořádné situace (článek 4). Státy, které jsou smluvní stranou paktu, které přijímají opatře-ní odchylující se od jejich závazků vyplývajících z paktu za mimořádné situace, jak je sta-noveno v článku 4, by měly výboru poskytnout informace o dopadu těchto opatření na si-tuaci žen a měly by prokázat, že nejsou diskriminační.
   
   
8. Ženy jsou zvláště zranitelné v době vnitrostátních nebo mezinárodních ozbrojených kon-fliktů. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly výbor informovat o všech opatře-ních, která byla v těchto situacích přijata na ochranu žen před znásilněním, únosy a jinými formami genderově podmíněného násilí.
   
   
9. Tím, že se státy stanou smluvními stranami paktu, se v souladu s článkem 3 zavazují zajis-tit stejná práva mužů a žen na požívání všech občanských a politických práv stanovených v paktu a v souladu s článkem 5 nemůže být nic v paktu vykládáno tím způsobem, jako by dávalo kterémukoliv státu, kterékoli skupině nebo osobě jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení některého z práv stanovených v článku 3 nebo k jejich omezení ve větším rozsahu než stanoví pakt. Kromě toho nesmí dojít k žádnému omezení nebo odchýlení od stejného požívání všech základních lidských práv, která jsou uznávána nebo existují podle zákonů, úmluv, předpisů nebo zvyklostí, ženami pod záminkou, že pakt tato práva neuznává nebo že je uznává v menším rozsahu.
   
   
10. Při předkládání zpráv o právu na život chráněném článkem 6 by státy, které jsou smluvní stranou paktu, měly poskytovat údaje o porodnosti a o úmrtích žen v souvislosti s těhotenstvím a porodem. Měly by být poskytovány údaje o kojenecké úmrtnosti členěné podle pohlaví. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly poskytnout informace o všech opatřeních, které přijaly na pomoc ženám, aby zabránily nechtěným těhotenstvím a zajistily, aby ženy nemusely podstupovat tajné potraty ohrožující život. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly rovněž informovat o opatřeních na ochranu žen před praktikami, které porušují jejich právo na život, jakými je zabíjení novorozených dětí žen-ského pohlaví, upalování vdov a zabíjení žen kvůli sporům o věno. Výbor by rovněž rád získat informace o zvláštním dopadu chudoby a nouze na ženy, které mohou ohrozit je-jich život.
    
    
11. Pro posouzení souladu s článkem 7 a s článkem 24 paktu, který stanoví zvláštní ochranu dětí, je třeba výboru poskytnout informace o vnitrostátních právních předpisech a praxi, pokud jde o domácí násilí a jiné druhy násilí na ženách, včetně znásilnění. Rovněž potře-buje vědět, zda stát, který je smluvní stranou paktu, poskytuje přístup k bezpečnému ukončení těhotenství ženám, které otěhotněly v důsledku znásilnění. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly výboru rovněž poskytnout informace o opatřeních, která mají zabránit nucenému ukončení těhotenství nebo nucené sterilizaci. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, kde dochází k mrzačení pohlavních orgánů, by měly poskytnout informace o rozsahu těchto praktik a o opatřeních, která jim mají zabránit. Informace po-skytované státy, které jsou smluvní stranou paktu, o všech těchto otázkách by měly zahr-novat opatření na ochranu žen, jejichž práva podle článku 7 byla porušena, včetně práv-ních prostředků pro nápravu.
    
    
12. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly s ohledem na své závazky podle článku 8 informovat výbor o opatřeních přijatých k odstranění vnitrostátního nebo přeshraničního obchodování se ženami a dětmi a nucené prostituce. Musí rovněž poskytnout informace o opatřeních přijatých na ochranu žen a dětí, včetně cizinek a dětí cizinců, před otroctvím, které se mimo jiné maskuje jako služby v domácnosti nebo jiné druhy osobních služeb. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, v nichž jsou ženy a děti najímány a z nichž jsou odváděny, a státy, které jsou smluvní stranou paktu, v nichž jsou přijímány, by měly po-skytnout informace o vnitrostátních nebo mezinárodních opatřeních, která byla přijata s cílem zabránit porušování práv žen a dětí.
    
    
13. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly poskytnout informace o všech zvláštních právních předpisech upravujících oděv, který mají ženy nosit na veřejnosti. Výbor zdů-razňuje, že tyto právní předpisy mohou představovat porušení řady práv zaručených pak-tem, například článku 26 o zákazu diskriminace; článku 7, pokud jsou za účelem vynuce-ní těchto právních předpisů ukládány tělesné tresty; článku 9, pokud je nedodržení práv-ních předpisů trestáno odnětím svobody; článku 12, pokud toto omezení omezuje svobo-du pohybu; článku 17, který zaručuje všem osobám právo na soukromý život bez svévol-ných nebo protiprávních zásahů; článků 18 a 19, pokud jsou na ženy kladeny požadavky na oděv, které nejsou v souladu s jejich náboženstvím nebo právem na sebevyjádření; a konečně článku 27, pokud jsou požadavky na oděv ženy v rozporu s její kulturou.
    
    
14. Pokud jde o článek 9, měly by státy, které jsou smluvní stranou paktu, poskytnout infor-mace o veškerých právních předpisech nebo praxi, které mohou ženy svévolně nebo na nerovném základě zbavovat svobody, například uzavřením v domě (viz obecný komentář č. 8, bod 1).
    
    
15. Pokud jde o články 7 a 10, musí státy, které jsou smluvní stranou paktu, poskytnout veš-keré informace pro zajištění toho, aby práva osob zbavených svobody byla chráněna u mužů i žen za stejných podmínek. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly zejména informovat o tom, zda jsou muži a ženy ve věznicích odděleni a zda ženy hlídají pouze ženy. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly rovněž informovat o dodr-žování pravidla, že obviněné mladistvé ženy musí být odděleny od dospělých, a o každém rozdílném zacházení s osobami mužského a ženského pohlaví zbavenými svobody, jako je přístup k rehabilitačním a vzdělávacím programům a k návštěvám manžela a dalších ro-dinných příslušníků. Těhotným ženám, které jsou zbaveny svobody, by se mělo dostat lidského zacházení a respektování jejich přirozené důstojnosti po celou dobu, a zejména během porodu a péče o novorozené děti; státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly informovat o zařízeních, která tuto praxi zajišťují, a o lékařské a zdravotní péči o tyto matky a jejich děti.
    
    
16. Pokud jde o článek 12, měly by státy, které jsou smluvní stranou paktu, poskytnout in-formace o veškerých ustanoveních právních předpisů nebo praxi, které omezují právo žen na svobodu pohybu, například výkon manželských pravomocí vůči manželce nebo rodi-čovských pravomocí vůči dospělým dcerám; právní nebo faktické požadavky, které že-nám brání v cestování, mezi které patří požadavek souhlasu třetí osoby s vydáním cestov-ního pasu nebo jiného typu cestovních dokladů dospělé ženě. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly rovněž informovat o opatřeních přijatých za účelem zrušení těchto právních předpisů a praxe a na ochranu žen před těmito předpisy a praxí, včetně odkazu na dostupné vnitrostátní prostředky nápravy (viz obecný komentář č. 27, body 6 a 18).
    
    
17. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly zajistit, aby bylo cizinkám přiznáno stej-né právo na předložení argumentů proti jejich vyhoštění a na přezkoumání jejich případu, jak je stanoveno v článku 13. V tomto ohledu by měly být oprávněny předložit argumenty založené na genderově podmíněném porušování paktu, například argumenty uvedené v bodech 10 a 11 výše.
    
    
18. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly poskytnout informace, které výboru umožní zjistit, zda mají ženy přístup ke spravedlnosti a právo na spravedlivý proces podle článku 14 za stejných podmínek jako muži. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly zejména informovat výbor o tom, zda existují právní předpisy, které ženám brání v přímém a samostatném přístupu k soudům (viz sdělení č. 202/1986, Ato del Avellanal proti Peru, názory výboru ze dne 28. října 1988), zda mohou ženy vypovídat jako svědci za stejných podmínek jako muži a zda jsou přijata opatření k zajištění stejného přístupu žen k právní pomoci, zejména v rodinných věcech. Státy, které jsou smluvní stranou pak-tu, by měly předložit zprávu o tom, zda je některým kategoriím žen odepřena presumpce neviny podle čl. 14 odst. 2, a o opatřeních, která byla přijata k odstranění této situace.
    
    
19. Právo každého podle článku 16, aby byla všude uznávána jeho právní osobnost se týká zejména žen, které jsou často omezovány z důvodu pohlaví nebo rodinného stavu. Toto právo znamená, že možnost žen vlastnit majetek, uzavírat smlouvy nebo vykonávat jiná občanská práva nesmí být omezována na základě rodinného stavu nebo jiného diskrimi-načního důvodu. Z toho rovněž vyplývá, že se se ženami nesmí zacházet jako s věcmi, které mají být spolu s majetkem zemřelého manžela předány jeho rodině. Státy musí po-skytnout informace o právních předpisech nebo praxi, které brání v tom, aby bylo s ženami zacházeno jako s plnoprávnými osobami nebo mohly ženy jako plnoprávné osoby fungovat, a o opatřeních přijatých ke zrušení právních předpisů nebo praxe, které takové zacházení umožňují.
    
    
20. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, musí poskytnout informace, které výboru umožní posoudit účinek veškerých právních předpisů a praxe, které mohou zasahovat do práva žen na soukromí a dalších práv chráněných článkem 17 na rovnoprávném základě s muži. Příkladem takového zasahování je situace, kdy je sexuální život ženy zohledňován při rozhodování o rozsahu jejích zákonných práv a ochrany, včetně ochrany před znásilně-ním. Další oblast, v níž státy často nerespektují soukromí žen, se týká jejich reprodukčních funkcí, například pokud je vyžadováno povolení manžela k rozhodnutí o sterilizaci; po-kud jsou pro sterilizaci žen stanoveny obecné požadavky, například mít určitý počet dětí nebo dosažení určitého věku, nebo pokud státy ukládají lékařům a jinému zdravotnické-mu personálu právní povinnost hlásit případy žen, které podstoupily přerušení těhotenství. V těchto případech mohou být ohrožena i další práva zakotvená v paktu, například práva uvedená v článcích 6 a 7. Do soukromí žen mohou zasahovat i soukromé subjekty, napří-klad zaměstnavatelé, kteří před přijetím ženy do zaměstnání požadují těhotenský test. Stá-ty, které jsou smluvní stranou paktu, by měly předložit zprávu o všech právních předpi-sech a opatřeních veřejnoprávní či soukromoprávní povahy, která zasahují do požívání práv ženami na rovnoprávném základě podle článku 17, a o opatřeních přijatých k odstranění takových zásahů a k poskytnutí ochrany ženám před takovými zásahy.
    
    
21. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, musí přijmout opatření, která zajistí, že svoboda myšlení, svědomí a náboženství a dále svoboda přijmout náboženství nebo víru podle vlastní volby, včetně svobody změnit náboženství nebo víru a vyznávat své náboženství nebo víru, budou zaručeny a chráněny zákonem i v praxi za stejných podmínek pro muže i ženy a bez diskriminace. Tyto svobody chráněné článkem 18 nesmí podléhat jiným omezením než těm, která povoluje pakt, a nesmí být mimo jiné omezovány pravidly vy-žadujícími povolení třetích osob, ani zapojení otců, manželů, bratrů či dalších osob. Člán-ku 18 se nelze dovolávat pro ospravedlňování diskriminace žen odkazem na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; státy, které jsou smluvní stranou paktu, by proto měly poskytnout informace o postavení žen, pokud jde o jejich svobodu myšlení, svědomí a náboženství, a uvést, jaké kroky přijaly nebo hodlají přijmout jak k odstranění a předchá-zení porušování těchto svobod ve vztahu k ženám, tak k ochraně jejich práva nebýt dis-kriminovány.
    
    
22. V souvislosti s článkem 19 by měly státy, které jsou smluvní stranou paktu, informovat výbor o veškerých právních předpisech nebo jiných faktorech, které mohou bránit ženám ve výkonu práv chráněných tímto ustanovením na rovnoprávném základě. Vzhledem k tomu, že zveřejňování a šíření necudných a pornografických materiálů, které zobrazují ženy a dívky jako objekty násilí nebo ponižujícího či nelidského zacházení, může podpo-rovat tyto druhy zacházení se ženami a dívkami, měly by státy, které jsou smluvní stranou paktu, poskytnout informace o právních opatřeních omezujících zveřejňování nebo šíření těchto materiálů.
    
    
23. Státy jsou povinny zacházet s muži a ženami, pokud jde o manželství, stejně a v souladu s článkem 23, jak bylo dále rozvedeno v obecném komentáři č. 19 (1990). Muži a ženy mají právo uzavřít manželství pouze na základě svého svobodného a plného souhlasu a státy mají povinnost chránit požívání tohoto práva na rovnoprávném základě. Ženám mů-že ve svobodném rozhodnutí uzavřít sňatek bránit mnoho faktorů. Jeden z faktorů se týká minimálního věku pro uzavření manželství. Tento věk by měl být stanoven státem pro muže i ženy na základě stejných kritérií. Tato kritéria by měla zajistit, aby ženy byly schopny učinit informované a nevynucené rozhodnutí. Druhým faktorem může být v některých státech to, že podle zákona nebo zvykového práva dává souhlas k uzavření manželství namísto samotné ženy poručník, kterým je zpravidla muž, což ženám brání ve svobodné volbě.
    
    
24. Dalším faktorem, který může mít vliv na právo žen uzavřít manželství pouze tehdy, pokud k tomu daly svobodný a úplný souhlas, je existence společenských postojů, které mají tendenci utlačovat ženy, jež se staly oběťmi znásilnění, a vyvíjet na ně nátlak, aby souhla-sily se sňatkem. Svobodný a plný souhlas ženy s uzavřením manželství mohou narušit i předpisy, které umožňují, aby trestní odpovědnost násilníka zanikla nebo se zmírnila, po-kud se s obětí ožení. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly uvést, zda sňatkem s obětí zaniká nebo se zmírňuje trestní odpovědnost a zda v případě, že je oběť nezletilá, znásilnění snižuje věk oběti pro uzavření manželství, zejména ve společnostech, ve kte-rých oběti znásilnění musí snášet utlačování ze strany společnosti. Další aspekt práva uza-vřít manželství může být narušen, pokud státy ukládají ženám omezení týkající se uzavře-ní nového manželství, která se nevztahují na muže. Právo na volbu manžela nebo manžel-ky může být také omezeno zákony nebo zvyklostmi, které brání sňatku ženy určitého ná-boženství s mužem, který nevyznává žádné náboženství nebo vyznává jiné náboženství. Státy by měly poskytnout informace o těchto právních předpisech a praxi a o opatřeních přijatých ke zrušení zákonů a vymýcení praxe, které podrývají právo žen uzavřít manžel-ství pouze s jejich svobodným a plným souhlasem. Je třeba rovněž poznamenat, že rovné zacházení, pokud jde o právo uzavřít manželství, znamená, že polygamie je s touto zása-dou neslučitelná. Polygamie porušuje důstojnost žen. Jedná se o nepřípustnou diskriminaci žen. Proto by měla být s konečnou platností zrušena všude tam, kde nadále existuje.
    
    
25. Pro splnění závazků podle čl. 23 odst. 4 musí státy, které jsou smluvní stranou paktu, za-jistit, aby manželský režim obsahoval stejná práva a povinnosti pro oba manžele, pokud jde o péči o děti a jejich výchovu, jejich náboženskou a mravní výchovu, možnost, aby děti nabyly státní příslušnost rodičů, a vlastnictví nebo správu majetku, ať už společného majetku nebo majetku ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly přezkoumat své právní předpisy, aby zajistily, že vdané ženy budou mít v případě potřeby stejná práva, pokud jde o vlastnictví a správu takového majetku. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by rovněž měly zajistit, aby nedocházelo k diskriminaci na základě pohlaví, pokud jde o nabývání nebo pozbývaní občanství z důvodu uzavření manželství, právo na pobyt a právo každého z manželů zachovat si své původní příjmení nebo se stejným způsobem podílet na výběru nového příjmení. Rovnost v manželství znamená, že manžel a manželka by se měli rovnoměrně podílet na odpověd-nosti a rozhodování v rodině.
    
    
26. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, musí rovněž zajistit rovnost, pokud jde o zánik manželství, což vylučuje možnost zapuzení. Důvody pro rozvod a prohlášení manželství za neplatné by měly být stejné pro muže i ženy, stejně jako rozhodnutí o rozdělení majet-ku, výživném a péči o děti. Určení potřeby udržovat styk dětí s rodičem, který je nemá v péči, by mělo být založeno na stejných hlediscích. Ženy by také měly mít stejné právo dě-dit jako muži v případě zániku manželství v důsledku úmrtí jednoho z manželů.
    
    
27. V rámci uznání rodiny v souvislosti s článkem 23 je důležité přijmout pojetí různých po-dob rodiny, včetně nesezdaných párů a jejich dětí a osamělých rodičů a jejich dětí, a zajis-tit v této souvislosti rovné zacházení se ženami (viz obecný komentář č. 19, bod 2). Rodi-ny samoživitelů se často skládají z osamělé ženy, která pečuje o jedno nebo více dětí; stá-ty, které jsou smluvní stranou paktu, by měly popsat, jaká podpůrná opatření jí umožňují vykonávat rodičovskou zodpovědnost na rovném základě s muži v obdobném postavení.
    
    
28. Závazek chránit děti (článek 24) by státy, které jsou smluvní stranou paktu, měly plnit stejným způsobem ve vztahu k chlapcům i dívkám. Státy, které jsou smluvní stranou pak-tu, by měly předložit zprávu o opatřeních přijatých k zajištění rovného zacházení s dívkami a chlapci v oblasti vzdělávání, výživy a zdravotní péče a poskytnout výboru v tomto ohledu rozčleněné údaje. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly pro-střednictvím právních předpisů a dalších vhodných opatření vymýtit všechny kulturní ne-bo náboženské praktiky, které ohrožují svobodu a blaho dětí ženského pohlaví.
    
    
29. Právo podílet se na správě veřejných záležitostí není všude uplatňováno na rovnoprávném základě v plné míře. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, musí zajistit, aby právní předpisy zaručovaly ženám práva obsažená v článku 25 za stejných podmínek jako mužům, a přijmout účinná a jasná opatření na podporu a zajištění účasti žen na správě ve-řejných záležitostí a ve veřejných funkcích, včetně vhodných pozitivních opatření. Účinná opatření přijatá státy, které jsou smluvní stranou paktu, k zajištění toho, aby všechny oso-by oprávněné volit mohly toto právo vykonávat, by neměla diskriminovat na základě po-hlaví. Výbor od států, které jsou smluvní stranou paktu, požaduje, aby poskytly statistické informace o podílu žen ve veřejně volených funkcích, včetně zákonodárných orgánů, a rovněž ve vysokých státních službách a soudnictví.
    
    
30. Diskriminace žen se často prolíná s diskriminací z jiných důvodů, jakými jsou rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, majetek, rod nebo jiné postavení. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by se měly za-bývat způsoby, jaké případy diskriminace z jiných důvodů dopadají zejména na ženy, a uvést informace o opatřeních přijatých k potlačení těchto dopadů.
    
    
31. Právo na rovnost před zákonem a stejnou ochranu zákona bez jakékoli diskriminace chrá-něné článkem 26 vyžadují, aby státy zakročily proti diskriminaci ze strany veřejných a soukromých subjektů ve všech oblastech. Diskriminace žen v oblastech, jakými jsou zá-kony o sociálním zabezpečení (sdělení č. 172/84, Broeks proti Nizozemsku, názory výboru ze dne 9. dubna 1987; č. 182/84, Zwaan de Vries proti Nizozemsku, názory výboru ze dne 9. dubna 1987; č. 218/1986, Vos proti Nizozemsku, názory výboru ze dne 29. března 1989), a dále v oblasti občanství nebo práv osob, které nejsou státními příslušníky dané země (sdělení č. 035/1978, Aumeeruddy-Cziffra a další proti Mauriciu, názory výboru při-jaté dne 9. dubna 1981), porušuje článek 26. Netrestání takzvaných „zločinů ze cti“ před-stavuje závažné porušení paktu, zejména článků 6, 14 a 26. Požadavek rovného zacházení porušují i právní předpisy, které za cizoložství nebo jiné trestné činy ukládají ženám přís-nější tresty než mužům. Výbor při posuzování zpráv států, které jsou smluvní stranou pak-tu, rovněž často konstatoval, že velká část žen je zaměstnána v oblastech, které pracovní právo nechrání, a že převládající zvyky a tradice diskriminují ženy, zejména pokud jde o přístup k lépe placenému zaměstnání a stejnou odměnu za práci stejné hodnoty. Státy, kte-ré jsou smluvní stranou paktu, by měly přezkoumat své právní předpisy a postupy a uj-mout se vedení při provádění všech opatření nezbytných k odstranění diskriminace žen ve všech oblastech, například zákazem diskriminace ze strany soukromých subjektů v oblastech, jakými jsou zaměstnání, vzdělávání, politická činnost a poskytování ubyto-vání, zboží a služeb. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly předložit zprávu o všech těchto opatřeních a poskytnout informace o právních prostředcích, které mají oběti takové diskriminace k dispozici.
    
    
32. Práva, jež požívají podle článku 27 paktu osoby náležející k menšinám, pokud jde o jejich jazyk, kulturu a náboženství, neopravňují žádný stát, skupinu ani osobu k tomu, aby po-rušovaly právo na požívání jakýchkoli práv podle paktu, včetně práva na rovnost před zá-konem, na rovnoprávném základě. Státy by měly předložit zprávu o veškerých právních předpisech nebo správních postupech týkajících se příslušnosti k menšinovým komuni-tám, které by mohly představovat porušení stejných práv žen podle paktu (sdělení č. 24/1977, Lovelace proti Kanadě, názory výboru přijaté v červenci 1981), a o přijatých nebo plánovaných opatřeních k zajištění stejného práva mužů a žen požívat všechna ob-čanská a politická práva podle paktu. Stejně tak by státy měly informovat o opatřeních přijatých k plnění svých závazků v souvislosti s kulturními nebo náboženskými zvyklost-mi v menšinových komunitách, které mají vliv na práva žen. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly ve svých zprávách věnovat pozornost přínosu žen ke kulturnímu životu jejich komunit.
     

Obecný komentář č. 28
Článek 3 (rovnost práv mužů a žen)
(nahrazuje obecný komentář č. 4)

1. Výbor se s ohledem na zkušenosti, které získal při své činnosti za posledních 20 let, roz-hodl aktualizovat svůj obecný komentář k článku 3 paktu a nahradit obecný komentář č. 4 (třinácté zasedání, 1981). Tato revize si klade za cíl zohlednit důležitý dopad tohoto člán-ku na požívání lidských práv chráněných paktem ženami.
   
   
2. Z článku 3 vyplývá, že všechny lidské bytosti by měly požívat veškerá práva zakotvená v paktu na rovnoprávném základě. Plný účinek tohoto ustanovení je narušen vždy, když je jakékoliv osobě upřeno plné a stejné požívání jakéhokoli práva. Státy by proto měly mužům a ženám zajistit požívání všech práv zakotvených v paktu na rovnoprávném zá-kladě.
   
   
3. Povinnost zajistit všem jednotlivcům práva uznávaná v paktu, stanovená v článcích 2 a 3 paktu, vyžaduje, aby státy, které jsou smluvní stranou paktu, učinily všechny nezbytné kroky k tomu, aby tato práva mohla požívat každá osoba. Tyto kroky zahrnují odstranění překážek bránících rovnému požívání těchto práv, vzdělávání obyvatelstva a státních úředníků v oblasti lidských práv a úpravu vnitrostátních právních předpisů tak, aby byly naplněny závazky stanovené v paktu. Stát, který je smluvní stranou paktu, musí přijmout nejen ochranná opatření, ale též jasná opatření ve všech dalších oblastech, aby dosáhl účinného a rovnoprávného postavení žen. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, musí poskytnout informace o skutečné úloze žen ve společnosti, aby výbor mohl zjistit, jaká opatření nad rámec ustanovení právních předpisů byla nebo by měla být přijata ke splnění těchto závazků, jakého pokroku bylo dosaženo, s jakými obtížemi se státy setkávají a jaké kroky činí k jejich překonání.
   
   
4. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, jsou odpovědné za zajištění požívání práv na rov-noprávném základě bez jakékoli diskriminace. Články 2 a 3 ukládají státům, které jsou smluvní stranou paktu, podniknout nutné kroky, včetně zákazu diskriminace na základě pohlaví, k ukončení diskriminačních opatření ve veřejném i soukromém sektoru, která po-rušují požívání práv na rovnoprávném základě.
   
   
5. Nerovnost v požívání práv ženami na celém světě je hluboce zakořeněna v tradicích, his-torii a kultuře, včetně náboženských postojů. Podřízenou úlohu žen v některých zemích dokládá vysoký výskyt prenatální selekce pohlaví a potratů ženských plodů. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly zajistit, aby tradiční, historické, náboženské nebo kulturní postoje nebyly využívány k ospravedlnění porušování práva žen na rovnost před zákonem a na požívání všech práv podle paktu na rovnoprávném základě. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly poskytnout příslušné informace o těch aspektech tra-dic, historie, kulturních zvyklostí a náboženských postojů, které ohrožují nebo mohou ohrozit dodržování článku 3, a uvést, jaká opatření k překonání těchto faktorů přijaly ne-bo zamýšlejí přijmout.
6. Za účelem splnění závazku stanoveného v článku 3 by státy, které jsou smluvní stranou paktu, měly vzít v úvahu faktory, které brání požívání jednotlivých práv stanovených v paktu ženami a muži na rovnoprávném základě. Aby si výbor mohl udělat úplný obraz o situaci žen v jednotlivých státech, které jsou smluvní stranou paktu, pokud jde o uplat-ňování práv obsažených v paktu, poukazuje tento obecný komentář na některé skutečnos-ti, které ovlivňují užívání práv žen podle paktu na rovnoprávném základě, a upřesňuje druh informací, které jsou v souvislosti s těmito právy požadovány.
   
   
7. Požívání lidských práv ženami na rovnoprávném základě musí být chráněno i během mi-mořádné situace (článek 4). Státy, které jsou smluvní stranou paktu, které přijímají opatře-ní odchylující se od jejich závazků vyplývajících z paktu za mimořádné situace, jak je sta-noveno v článku 4, by měly výboru poskytnout informace o dopadu těchto opatření na si-tuaci žen a měly by prokázat, že nejsou diskriminační.
   
   
8. Ženy jsou zvláště zranitelné v době vnitrostátních nebo mezinárodních ozbrojených kon-fliktů. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly výbor informovat o všech opatře-ních, která byla v těchto situacích přijata na ochranu žen před znásilněním, únosy a jinými formami genderově podmíněného násilí.
   
   
9. Tím, že se státy stanou smluvními stranami paktu, se v souladu s článkem 3 zavazují zajis-tit stejná práva mužů a žen na požívání všech občanských a politických práv stanovených v paktu a v souladu s článkem 5 nemůže být nic v paktu vykládáno tím způsobem, jako by dávalo kterémukoliv státu, kterékoli skupině nebo osobě jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení některého z práv stanovených v článku 3 nebo k jejich omezení ve větším rozsahu než stanoví pakt. Kromě toho nesmí dojít k žádnému omezení nebo odchýlení od stejného požívání všech základních lidských práv, která jsou uznávána nebo existují podle zákonů, úmluv, předpisů nebo zvyklostí, ženami pod záminkou, že pakt tato práva neuznává nebo že je uznává v menším rozsahu.
   
   
10. Při předkládání zpráv o právu na život chráněném článkem 6 by státy, které jsou smluvní stranou paktu, měly poskytovat údaje o porodnosti a o úmrtích žen v souvislosti s těhotenstvím a porodem. Měly by být poskytovány údaje o kojenecké úmrtnosti členěné podle pohlaví. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly poskytnout informace o všech opatřeních, které přijaly na pomoc ženám, aby zabránily nechtěným těhotenstvím a zajistily, aby ženy nemusely podstupovat tajné potraty ohrožující život. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly rovněž informovat o opatřeních na ochranu žen před praktikami, které porušují jejich právo na život, jakými je zabíjení novorozených dětí žen-ského pohlaví, upalování vdov a zabíjení žen kvůli sporům o věno. Výbor by rovněž rád získat informace o zvláštním dopadu chudoby a nouze na ženy, které mohou ohrozit je-jich život.
    
    
11. Pro posouzení souladu s článkem 7 a s článkem 24 paktu, který stanoví zvláštní ochranu dětí, je třeba výboru poskytnout informace o vnitrostátních právních předpisech a praxi, pokud jde o domácí násilí a jiné druhy násilí na ženách, včetně znásilnění. Rovněž potře-buje vědět, zda stát, který je smluvní stranou paktu, poskytuje přístup k bezpečnému ukončení těhotenství ženám, které otěhotněly v důsledku znásilnění. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly výboru rovněž poskytnout informace o opatřeních, která mají zabránit nucenému ukončení těhotenství nebo nucené sterilizaci. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, kde dochází k mrzačení pohlavních orgánů, by měly poskytnout informace o rozsahu těchto praktik a o opatřeních, která jim mají zabránit. Informace po-skytované státy, které jsou smluvní stranou paktu, o všech těchto otázkách by měly zahr-novat opatření na ochranu žen, jejichž práva podle článku 7 byla porušena, včetně práv-ních prostředků pro nápravu.
    
    
12. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly s ohledem na své závazky podle článku 8 informovat výbor o opatřeních přijatých k odstranění vnitrostátního nebo přeshraničního obchodování se ženami a dětmi a nucené prostituce. Musí rovněž poskytnout informace o opatřeních přijatých na ochranu žen a dětí, včetně cizinek a dětí cizinců, před otroctvím, které se mimo jiné maskuje jako služby v domácnosti nebo jiné druhy osobních služeb. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, v nichž jsou ženy a děti najímány a z nichž jsou odváděny, a státy, které jsou smluvní stranou paktu, v nichž jsou přijímány, by měly po-skytnout informace o vnitrostátních nebo mezinárodních opatřeních, která byla přijata s cílem zabránit porušování práv žen a dětí.
    
    
13. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly poskytnout informace o všech zvláštních právních předpisech upravujících oděv, který mají ženy nosit na veřejnosti. Výbor zdů-razňuje, že tyto právní předpisy mohou představovat porušení řady práv zaručených pak-tem, například článku 26 o zákazu diskriminace; článku 7, pokud jsou za účelem vynuce-ní těchto právních předpisů ukládány tělesné tresty; článku 9, pokud je nedodržení práv-ních předpisů trestáno odnětím svobody; článku 12, pokud toto omezení omezuje svobo-du pohybu; článku 17, který zaručuje všem osobám právo na soukromý život bez svévol-ných nebo protiprávních zásahů; článků 18 a 19, pokud jsou na ženy kladeny požadavky na oděv, které nejsou v souladu s jejich náboženstvím nebo právem na sebevyjádření; a konečně článku 27, pokud jsou požadavky na oděv ženy v rozporu s její kulturou.
    
    
14. Pokud jde o článek 9, měly by státy, které jsou smluvní stranou paktu, poskytnout infor-mace o veškerých právních předpisech nebo praxi, které mohou ženy svévolně nebo na nerovném základě zbavovat svobody, například uzavřením v domě (viz obecný komentář č. 8, bod 1).
    
    
15. Pokud jde o články 7 a 10, musí státy, které jsou smluvní stranou paktu, poskytnout veš-keré informace pro zajištění toho, aby práva osob zbavených svobody byla chráněna u mužů i žen za stejných podmínek. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly zejména informovat o tom, zda jsou muži a ženy ve věznicích odděleni a zda ženy hlídají pouze ženy. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly rovněž informovat o dodr-žování pravidla, že obviněné mladistvé ženy musí být odděleny od dospělých, a o každém rozdílném zacházení s osobami mužského a ženského pohlaví zbavenými svobody, jako je přístup k rehabilitačním a vzdělávacím programům a k návštěvám manžela a dalších ro-dinných příslušníků. Těhotným ženám, které jsou zbaveny svobody, by se mělo dostat lidského zacházení a respektování jejich přirozené důstojnosti po celou dobu, a zejména během porodu a péče o novorozené děti; státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly informovat o zařízeních, která tuto praxi zajišťují, a o lékařské a zdravotní péči o tyto matky a jejich děti.
    
    
16. Pokud jde o článek 12, měly by státy, které jsou smluvní stranou paktu, poskytnout in-formace o veškerých ustanoveních právních předpisů nebo praxi, které omezují právo žen na svobodu pohybu, například výkon manželských pravomocí vůči manželce nebo rodi-čovských pravomocí vůči dospělým dcerám; právní nebo faktické požadavky, které že-nám brání v cestování, mezi které patří požadavek souhlasu třetí osoby s vydáním cestov-ního pasu nebo jiného typu cestovních dokladů dospělé ženě. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly rovněž informovat o opatřeních přijatých za účelem zrušení těchto právních předpisů a praxe a na ochranu žen před těmito předpisy a praxí, včetně odkazu na dostupné vnitrostátní prostředky nápravy (viz obecný komentář č. 27, body 6 a 18).
    
    
17. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly zajistit, aby bylo cizinkám přiznáno stej-né právo na předložení argumentů proti jejich vyhoštění a na přezkoumání jejich případu, jak je stanoveno v článku 13. V tomto ohledu by měly být oprávněny předložit argumenty založené na genderově podmíněném porušování paktu, například argumenty uvedené v bodech 10 a 11 výše.
    
    
18. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly poskytnout informace, které výboru umožní zjistit, zda mají ženy přístup ke spravedlnosti a právo na spravedlivý proces podle článku 14 za stejných podmínek jako muži. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly zejména informovat výbor o tom, zda existují právní předpisy, které ženám brání v přímém a samostatném přístupu k soudům (viz sdělení č. 202/1986, Ato del Avellanal proti Peru, názory výboru ze dne 28. října 1988), zda mohou ženy vypovídat jako svědci za stejných podmínek jako muži a zda jsou přijata opatření k zajištění stejného přístupu žen k právní pomoci, zejména v rodinných věcech. Státy, které jsou smluvní stranou pak-tu, by měly předložit zprávu o tom, zda je některým kategoriím žen odepřena presumpce neviny podle čl. 14 odst. 2, a o opatřeních, která byla přijata k odstranění této situace.
    
    
19. Právo každého podle článku 16, aby byla všude uznávána jeho právní osobnost se týká zejména žen, které jsou často omezovány z důvodu pohlaví nebo rodinného stavu. Toto právo znamená, že možnost žen vlastnit majetek, uzavírat smlouvy nebo vykonávat jiná občanská práva nesmí být omezována na základě rodinného stavu nebo jiného diskrimi-načního důvodu. Z toho rovněž vyplývá, že se se ženami nesmí zacházet jako s věcmi, které mají být spolu s majetkem zemřelého manžela předány jeho rodině. Státy musí po-skytnout informace o právních předpisech nebo praxi, které brání v tom, aby bylo s ženami zacházeno jako s plnoprávnými osobami nebo mohly ženy jako plnoprávné osoby fungovat, a o opatřeních přijatých ke zrušení právních předpisů nebo praxe, které takové zacházení umožňují.
    
    
20. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, musí poskytnout informace, které výboru umožní posoudit účinek veškerých právních předpisů a praxe, které mohou zasahovat do práva žen na soukromí a dalších práv chráněných článkem 17 na rovnoprávném základě s muži. Příkladem takového zasahování je situace, kdy je sexuální život ženy zohledňován při rozhodování o rozsahu jejích zákonných práv a ochrany, včetně ochrany před znásilně-ním. Další oblast, v níž státy často nerespektují soukromí žen, se týká jejich reprodukčních funkcí, například pokud je vyžadováno povolení manžela k rozhodnutí o sterilizaci; po-kud jsou pro sterilizaci žen stanoveny obecné požadavky, například mít určitý počet dětí nebo dosažení určitého věku, nebo pokud státy ukládají lékařům a jinému zdravotnické-mu personálu právní povinnost hlásit případy žen, které podstoupily přerušení těhotenství. V těchto případech mohou být ohrožena i další práva zakotvená v paktu, například práva uvedená v článcích 6 a 7. Do soukromí žen mohou zasahovat i soukromé subjekty, napří-klad zaměstnavatelé, kteří před přijetím ženy do zaměstnání požadují těhotenský test. Stá-ty, které jsou smluvní stranou paktu, by měly předložit zprávu o všech právních předpi-sech a opatřeních veřejnoprávní či soukromoprávní povahy, která zasahují do požívání práv ženami na rovnoprávném základě podle článku 17, a o opatřeních přijatých k odstranění takových zásahů a k poskytnutí ochrany ženám před takovými zásahy.
    
    
21. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, musí přijmout opatření, která zajistí, že svoboda myšlení, svědomí a náboženství a dále svoboda přijmout náboženství nebo víru podle vlastní volby, včetně svobody změnit náboženství nebo víru a vyznávat své náboženství nebo víru, budou zaručeny a chráněny zákonem i v praxi za stejných podmínek pro muže i ženy a bez diskriminace. Tyto svobody chráněné článkem 18 nesmí podléhat jiným omezením než těm, která povoluje pakt, a nesmí být mimo jiné omezovány pravidly vy-žadujícími povolení třetích osob, ani zapojení otců, manželů, bratrů či dalších osob. Člán-ku 18 se nelze dovolávat pro ospravedlňování diskriminace žen odkazem na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; státy, které jsou smluvní stranou paktu, by proto měly poskytnout informace o postavení žen, pokud jde o jejich svobodu myšlení, svědomí a náboženství, a uvést, jaké kroky přijaly nebo hodlají přijmout jak k odstranění a předchá-zení porušování těchto svobod ve vztahu k ženám, tak k ochraně jejich práva nebýt dis-kriminovány.
    
    
22. V souvislosti s článkem 19 by měly státy, které jsou smluvní stranou paktu, informovat výbor o veškerých právních předpisech nebo jiných faktorech, které mohou bránit ženám ve výkonu práv chráněných tímto ustanovením na rovnoprávném základě. Vzhledem k tomu, že zveřejňování a šíření necudných a pornografických materiálů, které zobrazují ženy a dívky jako objekty násilí nebo ponižujícího či nelidského zacházení, může podpo-rovat tyto druhy zacházení se ženami a dívkami, měly by státy, které jsou smluvní stranou paktu, poskytnout informace o právních opatřeních omezujících zveřejňování nebo šíření těchto materiálů.
    
    
23. Státy jsou povinny zacházet s muži a ženami, pokud jde o manželství, stejně a v souladu s článkem 23, jak bylo dále rozvedeno v obecném komentáři č. 19 (1990). Muži a ženy mají právo uzavřít manželství pouze na základě svého svobodného a plného souhlasu a státy mají povinnost chránit požívání tohoto práva na rovnoprávném základě. Ženám mů-že ve svobodném rozhodnutí uzavřít sňatek bránit mnoho faktorů. Jeden z faktorů se týká minimálního věku pro uzavření manželství. Tento věk by měl být stanoven státem pro muže i ženy na základě stejných kritérií. Tato kritéria by měla zajistit, aby ženy byly schopny učinit informované a nevynucené rozhodnutí. Druhým faktorem může být v některých státech to, že podle zákona nebo zvykového práva dává souhlas k uzavření manželství namísto samotné ženy poručník, kterým je zpravidla muž, což ženám brání ve svobodné volbě.
    
    
24. Dalším faktorem, který může mít vliv na právo žen uzavřít manželství pouze tehdy, pokud k tomu daly svobodný a úplný souhlas, je existence společenských postojů, které mají tendenci utlačovat ženy, jež se staly oběťmi znásilnění, a vyvíjet na ně nátlak, aby souhla-sily se sňatkem. Svobodný a plný souhlas ženy s uzavřením manželství mohou narušit i předpisy, které umožňují, aby trestní odpovědnost násilníka zanikla nebo se zmírnila, po-kud se s obětí ožení. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly uvést, zda sňatkem s obětí zaniká nebo se zmírňuje trestní odpovědnost a zda v případě, že je oběť nezletilá, znásilnění snižuje věk oběti pro uzavření manželství, zejména ve společnostech, ve kte-rých oběti znásilnění musí snášet utlačování ze strany společnosti. Další aspekt práva uza-vřít manželství může být narušen, pokud státy ukládají ženám omezení týkající se uzavře-ní nového manželství, která se nevztahují na muže. Právo na volbu manžela nebo manžel-ky může být také omezeno zákony nebo zvyklostmi, které brání sňatku ženy určitého ná-boženství s mužem, který nevyznává žádné náboženství nebo vyznává jiné náboženství. Státy by měly poskytnout informace o těchto právních předpisech a praxi a o opatřeních přijatých ke zrušení zákonů a vymýcení praxe, které podrývají právo žen uzavřít manžel-ství pouze s jejich svobodným a plným souhlasem. Je třeba rovněž poznamenat, že rovné zacházení, pokud jde o právo uzavřít manželství, znamená, že polygamie je s touto zása-dou neslučitelná. Polygamie porušuje důstojnost žen. Jedná se o nepřípustnou diskriminaci žen. Proto by měla být s konečnou platností zrušena všude tam, kde nadále existuje.
    
    
25. Pro splnění závazků podle čl. 23 odst. 4 musí státy, které jsou smluvní stranou paktu, za-jistit, aby manželský režim obsahoval stejná práva a povinnosti pro oba manžele, pokud jde o péči o děti a jejich výchovu, jejich náboženskou a mravní výchovu, možnost, aby děti nabyly státní příslušnost rodičů, a vlastnictví nebo správu majetku, ať už společného majetku nebo majetku ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly přezkoumat své právní předpisy, aby zajistily, že vdané ženy budou mít v případě potřeby stejná práva, pokud jde o vlastnictví a správu takového majetku. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by rovněž měly zajistit, aby nedocházelo k diskriminaci na základě pohlaví, pokud jde o nabývání nebo pozbývaní občanství z důvodu uzavření manželství, právo na pobyt a právo každého z manželů zachovat si své původní příjmení nebo se stejným způsobem podílet na výběru nového příjmení. Rovnost v manželství znamená, že manžel a manželka by se měli rovnoměrně podílet na odpověd-nosti a rozhodování v rodině.
    
    
26. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, musí rovněž zajistit rovnost, pokud jde o zánik manželství, což vylučuje možnost zapuzení. Důvody pro rozvod a prohlášení manželství za neplatné by měly být stejné pro muže i ženy, stejně jako rozhodnutí o rozdělení majet-ku, výživném a péči o děti. Určení potřeby udržovat styk dětí s rodičem, který je nemá v péči, by mělo být založeno na stejných hlediscích. Ženy by také měly mít stejné právo dě-dit jako muži v případě zániku manželství v důsledku úmrtí jednoho z manželů.
    
    
27. V rámci uznání rodiny v souvislosti s článkem 23 je důležité přijmout pojetí různých po-dob rodiny, včetně nesezdaných párů a jejich dětí a osamělých rodičů a jejich dětí, a zajis-tit v této souvislosti rovné zacházení se ženami (viz obecný komentář č. 19, bod 2). Rodi-ny samoživitelů se často skládají z osamělé ženy, která pečuje o jedno nebo více dětí; stá-ty, které jsou smluvní stranou paktu, by měly popsat, jaká podpůrná opatření jí umožňují vykonávat rodičovskou zodpovědnost na rovném základě s muži v obdobném postavení.
    
    
28. Závazek chránit děti (článek 24) by státy, které jsou smluvní stranou paktu, měly plnit stejným způsobem ve vztahu k chlapcům i dívkám. Státy, které jsou smluvní stranou pak-tu, by měly předložit zprávu o opatřeních přijatých k zajištění rovného zacházení s dívkami a chlapci v oblasti vzdělávání, výživy a zdravotní péče a poskytnout výboru v tomto ohledu rozčleněné údaje. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly pro-střednictvím právních předpisů a dalších vhodných opatření vymýtit všechny kulturní ne-bo náboženské praktiky, které ohrožují svobodu a blaho dětí ženského pohlaví.
    
    
29. Právo podílet se na správě veřejných záležitostí není všude uplatňováno na rovnoprávném základě v plné míře. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, musí zajistit, aby právní předpisy zaručovaly ženám práva obsažená v článku 25 za stejných podmínek jako mužům, a přijmout účinná a jasná opatření na podporu a zajištění účasti žen na správě ve-řejných záležitostí a ve veřejných funkcích, včetně vhodných pozitivních opatření. Účinná opatření přijatá státy, které jsou smluvní stranou paktu, k zajištění toho, aby všechny oso-by oprávněné volit mohly toto právo vykonávat, by neměla diskriminovat na základě po-hlaví. Výbor od států, které jsou smluvní stranou paktu, požaduje, aby poskytly statistické informace o podílu žen ve veřejně volených funkcích, včetně zákonodárných orgánů, a rovněž ve vysokých státních službách a soudnictví.
    
    
30. Diskriminace žen se často prolíná s diskriminací z jiných důvodů, jakými jsou rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, majetek, rod nebo jiné postavení. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by se měly za-bývat způsoby, jaké případy diskriminace z jiných důvodů dopadají zejména na ženy, a uvést informace o opatřeních přijatých k potlačení těchto dopadů.
    
    
31. Právo na rovnost před zákonem a stejnou ochranu zákona bez jakékoli diskriminace chrá-něné článkem 26 vyžadují, aby státy zakročily proti diskriminaci ze strany veřejných a soukromých subjektů ve všech oblastech. Diskriminace žen v oblastech, jakými jsou zá-kony o sociálním zabezpečení (sdělení č. 172/84, Broeks proti Nizozemsku, názory výboru ze dne 9. dubna 1987; č. 182/84, Zwaan de Vries proti Nizozemsku, názory výboru ze dne 9. dubna 1987; č. 218/1986, Vos proti Nizozemsku, názory výboru ze dne 29. března 1989), a dále v oblasti občanství nebo práv osob, které nejsou státními příslušníky dané země (sdělení č. 035/1978, Aumeeruddy-Cziffra a další proti Mauriciu, názory výboru při-jaté dne 9. dubna 1981), porušuje článek 26. Netrestání takzvaných „zločinů ze cti“ před-stavuje závažné porušení paktu, zejména článků 6, 14 a 26. Požadavek rovného zacházení porušují i právní předpisy, které za cizoložství nebo jiné trestné činy ukládají ženám přís-nější tresty než mužům. Výbor při posuzování zpráv států, které jsou smluvní stranou pak-tu, rovněž často konstatoval, že velká část žen je zaměstnána v oblastech, které pracovní právo nechrání, a že převládající zvyky a tradice diskriminují ženy, zejména pokud jde o přístup k lépe placenému zaměstnání a stejnou odměnu za práci stejné hodnoty. Státy, kte-ré jsou smluvní stranou paktu, by měly přezkoumat své právní předpisy a postupy a uj-mout se vedení při provádění všech opatření nezbytných k odstranění diskriminace žen ve všech oblastech, například zákazem diskriminace ze strany soukromých subjektů v oblastech, jakými jsou zaměstnání, vzdělávání, politická činnost a poskytování ubyto-vání, zboží a služeb. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly předložit zprávu o všech těchto opatřeních a poskytnout informace o právních prostředcích, které mají oběti takové diskriminace k dispozici.
    
    
32. Práva, jež požívají podle článku 27 paktu osoby náležející k menšinám, pokud jde o jejich jazyk, kulturu a náboženství, neopravňují žádný stát, skupinu ani osobu k tomu, aby po-rušovaly právo na požívání jakýchkoli práv podle paktu, včetně práva na rovnost před zá-konem, na rovnoprávném základě. Státy by měly předložit zprávu o veškerých právních předpisech nebo správních postupech týkajících se příslušnosti k menšinovým komuni-tám, které by mohly představovat porušení stejných práv žen podle paktu (sdělení č. 24/1977, Lovelace proti Kanadě, názory výboru přijaté v červenci 1981), a o přijatých nebo plánovaných opatřeních k zajištění stejného práva mužů a žen požívat všechna ob-čanská a politická práva podle paktu. Stejně tak by státy měly informovat o opatřeních přijatých k plnění svých závazků v souvislosti s kulturními nebo náboženskými zvyklost-mi v menšinových komunitách, které mají vliv na práva žen. Státy, které jsou smluvní stranou paktu, by měly ve svých zprávách věnovat pozornost přínosu žen ke kulturnímu životu jejich komunit.
     

Upozornění:

Tento dokument je v autentickém znění publikován v databázi smluvních orgánů OSN Treaty bodies Search (ohchr.org). Pořízený úřední překlad do českého jazyka není autentickým zněním.