IV.ÚS 392/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. P., zastoupeného Mgr. Janem Andráškem, advokátem, sídlem Kopečná 241/20, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2024 č. j. 38 Co 172/2024-964, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a L. S., zastoupené Mgr. Karlem Borkovcem, advokátem, sídlem Lesnická 787/10, Brno, a nezletilého A. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž se dovolává porušení svých základních práv a ústavních principů zaručených čl. 3 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

2. Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 14. 6. 2024 č. j. 121 P 31/2020-916, ve spojení s opravným usnesením ze dne 28. 6. 2024 č. j. 121 P 31/2020-927, rozhodl o změně stávajících výchovných poměrů nezletilého vedlejšího účastníka tak, že jej svěřil do střídavé péče obou rodičů.

3. K odvolání vedlejší účastnice ve věci rozhodoval Krajský soud v Brně, který napadeným rozhodnutím rozsudek městského soudu změnil tak, že se návrh stěžovatele na svěření nezletilého syna do střídavé péče zamítá.

4. Podle § 469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, § 892 odst. 3 a § 943 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, nemůže-li dítě (z důvodů kolize zájmů v řízení) zastoupit žádný z rodičů, jmenuje soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla jmenuje orgán vykonávající sociálněprávní ochranu dětí.

5. V řízení o ústavní stížnosti jeho otce má nezletilý postavení vedlejšího účastníka, obdobně jako jeho matka. Protože by mohlo dojít ke střetu jejich zájmů se zájmy nezletilého, je nutno jmenovat nezletilému kolizního opatrovníka. Ústavní soud proto rozhodl usnesením tak, jak je ve výroku uvedeno. Nezletilý se v prosinci 2024 přestěhoval do jiné městské části X, konkrétně na adresu XX. Ústavní soud přesto jmenoval výše uvedeného opatrovníka, jelikož právě statutární město X, městská část XY, mělo nezletilého v péči v době vydání napadeného rozhodnutí, vystupovalo v řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí jako jeho opatrovník, se situací v dané době je tedy nejlépe obeznámeno, a jeví se proto jako nejvhodnější k ochraně zájmů nezletilého v tomto řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. dubna 2025


Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu