I.ÚS 2332/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Mgr. Martina Hirsche a 2. Vladimíra Hodovance, zastoupených Mgr. Janem Mauricem, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 142, Příbram, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2025 č. j. 28 Cdo 1752/2024-284 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. listopadu 2023 č. j. 25 Co 196/2023-253, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení a Dušana Krále, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Odůvodnění

1. Stěžovatelé uzavřeli jako kupující v roce 2019 s vedlejším účastníkem kupní smlouvu k pozemku. Na tomto pozemku se nachází bazén, který je zčásti i na pozemku vedlejšího účastníka, přičemž vedlejší účastník je vlastníkem tohoto bazénu. Strany tak současně uzavřely také dodatek, na základě kterého se stěžovatelé mj. zavázali, že na pozemku bazén strpí. Stěžovatelé rovněž prohlásili, že umožní vedlejšímu účastníkovi bazén a jeho bezprostřední okolí užívat.

2. Stěžovatelé však od dodatku odstoupili, a to dvakrát, nejprve dopisem ze dne 20. 4. 2020 a následně dopisem ze dne 18. 5. 2022. Tvrdili, že vedlejší účastník podstatně porušuje dodatek ke smlouvě - opakovaně "ruší sousedské vztahy", protiprávně na pozemku vystavěl oplocení atd. Vedlejší účastník reagoval tak, že považuje odstoupení za neplatné.

3. Stěžovatelé se nakonec v řízení před obecnými soudy domáhali ochrany prostřednictvím negatorní žaloby. Požadovali, aby vedlejší účastník odstranil veškeré oplocení, nebránil stěžovatelům v odstranění bazénu, ani jinak nezasahoval do vlastnického práva stěžovatelů, zejména nevstupoval na pozemek. Okresní soud v Trutnově žalobě z valné většiny vyhověl (výroky I, II a III). Dospěl k závěru, že vedlejší účastník porušil dodatek podstatným způsobem, odstoupení od dodatku učiněné v roce 2022 bylo tedy platné, a proto vedlejší účastník nyní nemá žádný právní titul k bazénu a jeho okolí. Soud žalobu zamítl pouze v rozsahu, ve kterém se stěžovatelé domáhali, aby v případě, kdy vedlejší účastník nesplní povinnost odstranit oplocení, byli stěžovatelé oprávněni odstranit jej na náklady vedlejšího účastníka (výrok IV). Výrokem V rozhodl okresní soud o nákladech řízení.

4. Krajský soud v Hradci Králové však následně rozsudek okresního soudu ve výrocích I až III změnil tak, že se žaloba zamítá. Větší část plotu (složeného z paravánů), který na pozemku vystavěl vedlejší účastník, byla na pozemku postavena se souhlasem stěžovatelů; pouze menší část bez jejich souhlasu, a to navíc jako reakce na to, že stěžovatelé odstranili část živého plotu, který zajišťoval soukromí vedlejšího účastníka (bod 15 rozsudku krajského soudu). Ani další důvody pro odstoupení od dodatku ze strany stěžovatelů neshledal krajský soud za relevantní, natož podstatné (body 15 a 16 rozsudku krajského soudu).

5. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelů jako nepřípustné.

6. Stěžovatelé navrhují zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku krajského soudu. Obsáhle popisují skutkové okolnosti věci, uvádí, proč dle jejich názoru vedlejší účastník porušoval dobré sousedské vztahy a v konečném důsledku i dodatek ke smlouvě. Soudy věc posoudily tak, že vedlejší účastník může rušit výkon vlastnického práva stěžovatelů a jejich vlastnické právo fakticky vyprázdnit. Obecné soudy opomněly vzít v potaz řadu skutečností a nevypořádaly se se všemi námitkami stěžovatelů, čímž porušily právo stěžovatelů na spravedlivý proces. Stěžovatelé mají rovněž za to, že bylo porušeno jejich právo vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny, jelikož obecné soudy rozhodly, že porušování dobrých sousedských vztahů není důvodem pro odstoupení od dodatku. Obecné soudy podle stěžovatelů "zcela rezignovaly na svou povinnost rozpoznat práva stran, která jsou ve střetu, a provést test proporcionality". Soudy také rezignovaly na posouzení právní povahy části dodatku.

7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V případě usnesení Ústavního soudu o zjevné neopodstatněnosti přitom postačí, je-li stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

8. Ústavní stížnost představuje pouhý nesouhlas stěžovatelů s tím, jak krajský soud (a Nejvyšší soud) vyhodnotil, zda vedlejší účastník podstatně porušil dodatek ke smlouvě. Argumentace stěžovatelů však vyjma obecných odkazů postrádá jakýkoli ústavněprávní rozměr. Jde čistě o hodnocení skutkových okolností věci, které mají význam pro právní závěr o platnosti odstoupení od dodatku. Není však rolí Ústavního soudu, aby hodnotil, resp. jako několikátý soud v pořadí znovu přehodnocoval, zda jeden z účastníků řízení porušil, či neporušil sousedské vztahy, nakolik intenzivní toto případné porušování bylo, atd.

9. Pro ústavnost napadených rozhodnutí je zásadní, že těmito skutkovými okolnostmi se již podrobně zabývaly obecné soudy. Závěry krajského soudu nejsou zjevně nelogické ani svévolné - krajský soud přesvědčivě vysvětlil, proč se s hodnocením okresního soudu neztotožnil, a jaké okolnosti okresní soud nevzal v potaz (bod 15 rozsudku). Není rovněž pravdou, že by se krajský soud opomněl vypořádat se zásadními tvrzeními stěžovatelů; ve skutečnosti pouze jejich tvrzení vyhodnotil jinak, než by si stěžovatelé přáli. Tak např. stěžovatelé tvrdí, že se krajský soud "řádně nevypořádal" s jejich námitkou, že vedlejší účastník umožnil přístup na pozemek i třetím osobám. Krajský soud však v bodě 15 napadeného rozsudku výslovně uvedl, že vedlejší účastník mohl umožnit vstup na pozemek i třetím osobám, a že tedy tato skutečnost porušení dodatku nepředstavuje. Obdobné platí i pro mnohé další námitky stěžovatelů, vznesené v ústavní stížnosti. Pro některé z nich rovněž platí to, co již také uvedl krajský soud, totiž že nemohou zakládat důvod odstoupení od dodatku již pro svou neurčitost (konec bodu 15 rozsudku krajského soudu).

10. Lze shrnout, že obecné soudy se věcí řádně zabývaly, spor se týká posuzování skutkových okolností a stěžovatelé nevznesli žádnou námitku ústavněprávního významu. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. prosince 2025

Tomáš Langášek, v. r.
předseda senátu