IV.ÚS 3020/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Kučerové, zastoupené Mgr. Petrem Kučerou, advokátem se sídlem Sloupská 135, Nový Bor, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. srpna 2024 č. j. 2 Ads 301/2023-57 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 24. srpna 2023 č. j. 60 Ad 4/2023-39, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníků řízení, a České správy sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Odůvodnění

I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 36 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelce byl rozhodnutím vedlejší účastnice ze dne 27. 1. 2023 snížen ode dne 14. 10. 2022 starobní důchod z původní částky 18 843 Kč na částku 18 656 Kč měsíčně podle § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Vedlejší účastnice snížení důchodu odůvodnila nesprávným započtením evidenčního listu důchodového pojištění (dále jen "ELDP") s vyměřovacím základem ve výši 389 738 Kč za rok 2021, který měl být stornován.

3. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále "krajský soud") žalobu stěžovatelky na zrušení rozhodnutí vedlejší účastnice napadeným rozsudkem zamítl. Krajský soud konstatoval, že vedlejší účastnice jasně a srozumitelně vysvětlila, jaká zjištění vedla k závěru, že dřívější rozhodnutí přiznalo stěžovatelce starobní důchod vyšší, než jaký jí náleží, přičemž postupovala v souladu s § 56 odst. 1 písm. c) a e) zákona o důchodovém pojištění. V předchozím rozhodnutí vedlejší účastnice byla výše starobního důchodu stanovena na základě nesprávně vyhotoveného ELDP tehdejšího zaměstnavatele stěžovatelky, který špatně započetl náhrady mzdy přiznané stěžovatelce v řízení před obecnými soudy za období, kdy došlo k jejich vyplacení, namísto období, za která náhrady mzdy náleží. Stěžovatelkou navržené dokazování správním spisem krajský soud neprovedl, s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009 č. j. 9 Afs 8/2008-117.

4. Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky odmítl pro nepřijatelnost, přičemž aproboval závěry krajského soudu.


II.
Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka namítá, že stornovaný ELDP z roku 2021 vyjadřuje dodatečné příjmy stěžovatelky plynoucí z pravomocných soudních rozhodnutí vydaných v souvislosti s neplatným rozvázáním pracovního poměru a následnou povinností zaměstnavatele poskytnout stěžovatelce náhradu mzdy včetně úroků z prodlení (tyto příjmy podléhají odvodům na důchodové pojištění a jsou součástí vyměřovacího základu pro stanovení výše důchodu). Stěžovatelka dále namítá, že od vedlejší účastnice ani zaměstnavatele žádnou zprávu o stornu neobdržela, nemohla tudíž reagovat, a dále nebylo v soudním ani správním řízení vysvětleno, kam a jak byla částka vyměřovacího základu ve výši 389 738 Kč rozpočítána a zahrnuta.

6. Stěžovatelka namítá, že při jednání před krajským soudem nebyl proveden žádný (ani jediný) důkaz, ačkoli jako důkaz označila správní spis vedený vedlejší účastnicí, ve kterém jsou uloženy veškeré relevantní listiny. Stěžovatelka polemizuje s použitelností rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Afs 8/2008 na posuzovanou věc a podává svůj výklad rozsudku.


III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. Z hlediska pravomoci Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti mu nepřísluší přezkoumávat výklad podústavního práva. Ve smyslu § 12 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s."), je to především Nejvyšší správní soud, jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, který je k tomu v zájmu zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování povolán.

9. Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší správní soud při odmítnutí kasační stížnosti postupoval v mezích § 104a odst. 1 s. ř. s., ve znění účinném od 1. 4. 2021, a v souladu se svou ustálenou judikaturou (srov. usnesení ze dne 26. 4. 2006 č. j. 1 Azs 13/2006-39 a ze dne 16. 6. 2021 č. j. 9 As 83/2021-28). Podle uvedeného ustanovení platí, že kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (což byla podle § 31 odst. 2 s. ř. s. i věc stěžovatelky) odmítne Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost, nepřesahuje-li svým významem podstatně vlastní zájmy stěžovatelky. Nejvyšší správní soud vysvětlil, proč je kasační stížnost stěžovatelky nepřijatelná, a tedy věcně neprojednatelná. Zhodnotil, že krajský soud hrubě nepochybil při výkladu práva a nejsou tu ani jiné důvody pro přijetí kasační stížnosti, tj. právní otázka řešená judikaturou nedostatečně, rozporně nebo nesprávně. Nejvyšší správní soud při svém rozhodování postupoval v intencích příslušného ustanovení soudního řádu správního, tedy ústavně konformním způsobem, a své odmítavé stanovisko odůvodnil.

10. Obsah ústavní stížnosti stěžovatelky představuje polemiku se závěry správních soudů a opakování námitek uplatněných již v předchozích řízeních a řádně vypořádaných správními soudy. Stěžovatelka nesouhlasí se snížením výše starobního důchodu, přičemž tvrdí, že její motivací pro podání žaloby bylo dozvědět se, co vyjadřovala částka 389 738 Kč zaevidovaná v původním ELDP za rok 2021, kam byla tato částka po stornování ELDP zahrnuta a co znamená částka 9 106 Kč v novém ELDP. Stěžovatelka však pomíjí, že rozhodnutí vedlejší účastnice odpovědi na tyto otázky obsahuje (především bod 15 rozsudku krajského soudu). Stěžovatelkou vysouzené náhrady mzdy a úroky z prodlení tehdejší zaměstnavatel stěžovatelky nesprávně započítal do vyměřovacího základu ELDP za rok 2021, tedy v roce, kdy jí byly náhrady mzdy a úroky z prodlení vyplaceny. V souladu s § 16 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění jsou však vysouzené náhrady mzdy a úroky z prodlení zahrnuty do vyměřovacích základů za měsíce, za které stěžovatelce náležely, nikoli za období, v nichž jí byly vyplaceny. Vedlejší účastnice v rozhodnutí dostatečně srozumitelně odůvodnila a vysvětlila (s odkazem na příslušné rozsudky obecných soudů a platnou právní úpravu), proč měl být stěžovatelce za rok 2021 zohledněn vyměřovací základ pouze ve výši 9 106 Kč.

11. Nejvyšší správní soud konstatoval (s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Afs 8/2008), že teprve pokud žalobce (stěžovatelka) před správním soudem rozporuje obsah spisu ("učiní jej sporným"), pak "[p]rostředky, kterými se snaží žalobce zpochybnit jednotlivé fragmenty správního spisu či rozhodnutí, jsou již důkazními prostředky ve smyslu § 52 s. ř. s., které musí být provedeny zásadně při jednání a účastníci musí mít možnost se k nim vyjádřit". Stěžovatelka žádnou část správního spisu nezpochybnila, naopak jej označila za důkaz, který je potřeba provést. Pokud se tedy krajský soud seznámil s obsahem spisu, aniž jeho jednotlivé součásti provedl jako důkaz a hodnotil je, nedopustil se tím pochybení, které by představovalo porušení práva na spravedlivý proces, a Nejvyšší správní soud nepochybil tím, že tento postup u krajského soudu aproboval. Závěr ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu o tom, že se správním spisem nedokazuje [např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 18. 12. 2018 č. j. 4 As 113/2018-39 (č. 3836/2019 Sb. NSS)] Ústavní soud aproboval (např. nález ze dne 16. 6. 2020 sp. zn. IV. ÚS 4141/18, bod 25).

12. Správní soudy řádně osvětlily, jakými úvahami se řídily při posouzení nynější věci, přičemž ani po obsahové stránce úvahy nijak z ústavněprávních limitů nevybočují. Na závěru správních soudů o tom, že vedlejší účastnice při snížení výše starobního důchodu stěžovatelky postupovala v souladu s § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s písm. c) zákona o důchodovém pojištění, nezjistil Ústavní soud žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatelky.

13. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2025


Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu