III.ÚS 2344/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Špačka, zastoupeného Mgr. Petrem Zemlákem, advokátem, sídlem Jiráskovo náměstí 121/8, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2024 č. j. 24 Cdo 1125/2024-614, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. srpna 2022 č. j. 10 Co 578/2021-520 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. září 2021 č. j. 99 D 3442/2009-502, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a 1) Anny Špačkové a 2) Jaroslavy Pavlíkové, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Odůvodnění:

I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny a právo na zaručené dědění ve smyslu čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny.

2. V řízení o pozůstalosti po otci stěžovatele Jaroslavu Špačkovi zemřelém dne 19. 11. 2009 (dále též "zůstavitel") se stěžovatel návrhem ze dne 29. 7. 2021 domáhal vydání neodkladného opatření podle § 175e zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 11. 2009 (dále jen "o. s. ř."). Stěžovatel požadoval vydání takového rozhodnutí, které umožní správci daně vyřídit žádost stěžovatele, jako pokračovatele v živnosti zůstavitele, o vrácení přeplatku na dani z podnikatelských daňových účtů zůstavitele a současně jím mělo být stěžovateli umožněno disponovat s podnikatelským bankovním účtem zůstavitele. Vydání navrhovaného rozhodnutí odůvodňoval tím, že je ohrožena hodnota děděného majetku, neboť na spor o dodávku elektrické energie, který vede, nemá finanční prostředky a přerušení její dodávky negativně dopadá na nemovitost patřící do pozůstalosti.

3. Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") usnesením vydaným notářským kandidátem, jako pověřeným zástupcem soudního komisaře, ze dne 30. 9. 2021 č. j. 99 D 3442/2009-502 návrh stěžovatele na vydání neodkladného opatření zamítl.

4. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 25. 8. 2022 č. j. 10 Co 578/2021-520 usnesení okresního soudu potvrdil. Ve shodě s okresním soudem (i rozhodnutím správce daně, který řízení o žádosti stěžovatele o vrácení přeplatku na dani zastavil) dospěl k závěru, že žádosti o vrácení přeplatku na dani nelze vyhovět, neboť zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění, nestanoví po dobu pozůstalostního řízení žádnou osobu, která by takovou žádost mohla podat. Dále doplnil, že otázka pokračovatele v živnosti byla vyřešena v rámci správního řízení podle § 13 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), v rozhodném znění. V situaci, kdy si stěžovatel nepřál být ustanoven správcem dědictví, nemůže soud absenci této zákonné úpravy jakýmkoliv svým rozhodnutím nahradit. Co se týče dispozice s bankovním účtem zůstavitele, krajský soud konstatoval, že stěžovatel požadoval umožnění dispozice za účelem vedení soudních a správních řízení. Takovou činnost ovšem nelze považovat za úkony směřující k ochraně a zachování majetku patřícího do dědictví a nelze dovodit obecný zájem nebo důležitý zájem všech účastníků řízení (tedy i obou vedlejších účastnic řízení) k vydání neodkladného opatření, jak má na mysli § 175e o. s. ř. Účelem neodkladného opatření je vyloučení možnosti ztráty či poškození majetku, avšak nelze jím řešit užívání věcí (nakládání s účtem) jednotlivými dědici do skončení dědického řízení. Závěrem poukázal krajský soud na § 175r o. s. ř., podle něhož je pro nakládání s majetkem zůstavitele přesahujícím rámec obvyklého hospodaření při pokračování v živnosti třeba svolení dědického soudu.

5. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 5. 2024 č. j. 24 Cdo 1125/2024-614 odmítl jako nepřípustné, neboť závěry krajského soudu byly v souladu s ustálenou rozhodovací praxí. Nejvyšší soud konstatoval, že zvláštní úprava neodkladných opatření podle § 175e o. s. ř. a povaha řízení o dědictví jako nesporného soudního řízení vylučují, aby soud vydával předběžná opatření ve smyslu § 74 a násl. o. s. ř. a aby rozhodoval o tom, jak má být majetek patřící do dědictví užíván, tj. aby umožňoval nebo zakazoval některému z dědiců takový majetek užívat. Z tvrzení stěžovatele přitom vyplynulo, že nepožadoval přijetí opatření, které by vyloučilo možnost poškození nebo ztráty majetku zůstavitele, ale ve skutečnosti se domáhal toho, aby mohl nejméně do skončení pozůstalostního řízení výlučně užívat část majetku zůstavitele pro svoji potřebu.


II.
Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel nejprve rekapituluje průběh řízení a obsah napadených rozhodnutí. Vysvětluje, že vydání přeplatků na dani a dispozice s bankovním účtem jsou nutné k tomu, aby mohl zabezpečit aktiva dědictví, tzn. i práva, která brání soudní cestou a která slouží k zachování hodnoty dědictví. Nejvyššímu soudu vytýká, že nezkoumal skutečný obsah jeho podání a nezohlednil jeho tvrzení, že podstatou jeho návrhu je ochrana veřejných zájmů a vyloučení možnosti poškození nebo ztráty majetku zůstavitele. Veřejný zájem spočívá podle stěžovatele v potřebě finančních prostředků na zabezpečení distribuce elektrické energie v podniku zůstavitele. Rovněž namítá nedostatečnost odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu. Dále uvádí, že netvrdil a neprokazoval, že by chtěl majetek z pozůstalosti užívat pro svou potřebu, ale naopak jednal výhradně ve veřejném zájmu, aby byly ochráněny majetkové hodnoty po zůstaviteli. Napadenými rozhodnutími je mu odpíráno právo disponovat s bankovním účtem a daňovými přeplatky, které mají sloužit ve prospěch ochrany veřejných zájmů a za účelem odvrácení nebezpečí vzniku škody.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).


IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

9. Ústavní soud si podle § 42 odst. 3 zákona o Ústavním soudu vyžádal příslušný spis okresního soudu (sp. zn. 99 D 3442/2009).

10. Stěžovatel napadá soudní rozhodnutí, jimiž nebylo vyhověno jeho návrhu na vydání neodkladného opatření. Podle § 175e odst. 1 o. s. ř. platí, vyžaduje-li to obecný zájem nebo důležitý zájem účastníků, učiní soud i bez návrhu neodkladná opatření, zejména zajistí dědictví, svěří věci osobní potřeby manželovi zůstavitele nebo jinému členu domácnosti, postará se o prodej věcí, které nelze uschovat bez nebezpečí škody nebo nepoměrných nákladů, popřípadě ustanoví správce dědictví nebo jeho části. Zajištění dědictví se provede zejména jeho uložením u soudu nebo u schovatele, zapečetěním v zůstavitelově bytě nebo na jiném vhodném místě, zákazem výplaty u dlužníka zůstavitele nebo soupisem na místě samém (§ 175e odst. 2 o. s. ř.). Účelem neodkladných opatření je tedy pouze vyloučit v důležitém zájmu účastníků řízení nebo v obecném zájmu možnost poškození nebo ztráty majetku zůstavitele dříve, než se řádně zjistí jeho stav. Prostřednictvím neodkladných opatření ale nelze řešit užívání věci jednotlivými dědici do skončení dědického řízení.

11. Nejvyšší soud judikuje (srov. usnesení ze dne 30. 1. 2008 sp. zn. 21 Cdo 1923/2007), že usnesení soudu vydané v řízení o dědictví o neodkladném opatření podle 175e o. s. ř. (včetně zamítnutí návrhu účastníka na takové opatření) není usnesením ve věci samé. Z uvedeného lze dovodit, že neodkladná opatření aplikovaná ve smyslu § 175e o. s. ř. jsou svojí povahou a účelem (byť se samozřejmě používají v jiném typu řízení) přirovnatelná k předběžným opatřením ve smyslu § 74 a násl. o. s. ř. Obdobně jako u předběžných opatření zaujímá Ústavní soud i k přezkumu neodkladných opatření zdrženlivý postoj, neboť jsou pouze omezeně způsobilá zasáhnout do práv účastníků řízení.

12. Stěžovatel především namítá, že obecné soudy nezohlednily skutečnost, že požadoval vydání neodkladného opatření z důvodu veřejného zájmu (stěžovatelem tvrzená potřeba finančních prostředků na zabezpečení distribuce elektrické energie v podniku zůstavitele). Z obsahu stěžovatelových podání reprodukovaných v odůvodnění napadených soudních rozhodnutí (viz bod 3 usnesení okresního soudu nebo bod 2 usnesení krajského soudu), ale i z obsahu příslušného spisu okresního soudu se mj. podává, že vede spory (správní i soudní) ohledně dodávek elektrické energie a hodnota děděného majetku je ohrožena tím, že se blíží zimní sezóna a přerušení dodávky elektřiny negativně dopadá na nemovitost patřící do pozůstalosti. Stěžovatel zdůrazňoval nezbytnost využití finančních prostředků pro vedení a hrazení nákladů těchto řízení, jakož i pro plnění povinností a závazků váznoucích na pozůstalostním majetku.

13. K námitce stěžovatele, podle které obecné soudy interpretovaly jeho tvrzení zkresleně a nikoli podle jeho obsahu, Ústavní soud uvádí, že stěžovatelova argumentace je v převážné části chaotická a jen těžce srozumitelná. Stěžovatel k účelu využití finančních prostředků setrvale uváděl, že je potřebuje k tomu "aby mohl zabezpečit aktiva dědictví sčítající ochranu obecně chráněných zájmů život, zdraví a majetek podle energetického zákona" (viz např. bod 5 dovolání doplněného právním zástupcem ze dne 28. 3. 2024, a shodně bod 7 ústavní stížnosti), z čehož nelze dovodit splnění podmínek pro vydání neodkladného opatření podle § 175e odst. 1 o. s. ř. Tato vyjádření jsou kombinovaná s dalšími skutečnostmi, které se s podmínkami navrhovaného neodkladného opatření míjejí a z nichž nelze potřebu využití prostředků pro ochranu a zachování majetku tvořícího dědictví, případně obecný zájem či důležitý zájem účastníků dědického řízení, dovodit.

14. Z ústavní stížností napadených soudních rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že obecné soudy stěžovatelovy námitky jasně a srozumitelně vypořádaly (viz body 7 až 10 usnesení okresního soudu a bod 4 usnesení krajského soudu). Stěžovatel svůj požadavek na přístup k bankovnímu účtu a k finančním prostředkům z přeplatků na daních odůvodňoval potřebou hrazení výloh na vedení jím vedených soudních a správních řízení, které stěžovatel v ústavní stížnosti blíže nespecifikuje, ale zjevně jsou vedeny v souvislosti se zabezpečením dodávky elektrické energie do podniku zůstavitele. Z vlastní úřední činnosti i veřejně dostupných zdrojů Ústavní soud zjistil, že stěžovatel u správních soudů napadá rozhodnutí správního orgánu (Energetického regulačního úřadu) vydaná v mezích jeho pravomoci v soukromoprávní věci. Jeho správní žaloby, které podává jako fyzická osoba - podnikatel (Jaroslav Špaček - TEPELNÉ IZOLACE), popř. jako jednatel obchodní společnosti CZ Izolace, s. r. o., proti obchodní společnosti ČEZ Prodej, a. s. jsou odmítány jako nepřípustné, neboť k řízení ve sporech soukromoprávní povahy (mezi dvěma podnikateli), ačkoliv jsou řešeny před správním orgánem, jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy rozhodující v občanském soudním řízení. O nesprávnosti svého postupu byl stěžovatel správními soudy opakovaně informován (mj. ústavní stížnosti ve věcech sp. zn. II. ÚS 1611/19 a sp. zn. III. ÚS 1410/23 proti zamítnutí kasačních stížností Nejvyšším správním soudem byly odmítnuty pro zjevnou neopodstatněnost). Podal-li již stěžovatel správně civilní žalobu (řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 464/2021), pak z listin, které tvoří přílohu jeho dovolání ve stávající věci, se podává, že mu pro toto řízení bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 10. 2022 č. j. 16 C 464/2021-66). Zároveň z těchto listin vyplývá, že v tomto mu byl s ohledem na jeho majetkové poměry ustanoven zástupce z řad advokátů a do té doby nebyl advokátem zastoupen.

15. Pokud stěžovatel v nyní posuzované věci zmiňoval v návrhu, popř. v dovolání, správní řízení vedené u Krajského soudu v Brně, jako důvod pro vydání neodkladného opatření, Ústavní soud z vyžádaného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2021 č. j. 30 A 76/2021-30 zjistil, že žaloba proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 23. 3. 2021 č. j. 07907-28/2020-ERU byla odmítnuta pro nepřípustnost, neboť směřovala proti předběžnému opatření, které je podle § 70 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ze soudního přezkumu vyloučeno.

16. Za dané situace, kdy stěžovatelova tvrzení ohledně využití žádaných finančních prostředků jsou rozporuplná, a s ohledem na výše uvedené ani není jasné, o jaké náklady na vedení jakých sporů jde, nemá Ústavní soud výhrady proti závěru obecných soudů, že nebyly naplněny podmínky pro vydání neodkladného opatření podle § 175e o. s. ř., neboť nebylo možno dovodit obecný zájem nebo důležitý zájem všech účastníků řízení (tedy i vedlejších účastnic řízení) na jeho vydání. Je rovněž sporné, zda je vůbec v zájmu vedlejších účastnic řízení, aby stěžovatel vedl řízení, která se týkají jen podniku zůstavitele, který by měl i podle svých tvrzení provozovat pouze stěžovatel, ale byla by financovaná z pozůstalostního majetku určeného pro všechny dědice. Nelze přehlédnout ani to, že zpřístupnění finančních prostředků na bankovním účtu nespadá mezi (byť jen demonstrativní) výčet neodkladných opatření ve smyslu § 175e odst. 1 o. s. ř. Závěr, že stěžovatel finanční prostředky chce použít pro vlastní potřebu, resp. především pro vedení soudních a správních řízení, vyplynul především z jeho vlastních tvrzení, jimiž se obecné soudy dostatečně zabývaly. Z obsahu spisu rovněž vyplynulo, že stěžovatel sice usiloval o uvolnění finančních prostředků již v roce 2014, ale dělo se tak zcela neformálním způsobem, např. e-mailovou komunikací s pověřeným notářem (viz č. l. 186 vyžádaného spisu), nicméně projednatelný návrh na vydání neodkladného opatření, jímž se domáhal umožnění dispozice s penězi na účtech, podal až v roce 2021, tedy téměř 12 let po smrti zůstavitele. Za takové situace je závěr obecných soudů o absenci podmínek pro vydání neodkladného opatření podle § 175e o. s. ř. logický, udržitelný a ústavně souladný.

17. Co se týče námitky nedostatečnosti odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, je třeba konstatovat, že odůvodnění je sice stručné, ale vychází z předchozí judikatury a reaguje na stěžovatelova zásadní tvrzení, jejichž podstatou je, jak už bylo uvedeno výše, primárně snaha o výlučné užívání majetku (peněžních prostředků na podnikatelských účtech) pro hrazení nákladů na vedení správních a soudních sporů.

18. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelovy opakující se námitky se pohybují pouze v rovině polemiky se závěry obecných soudů, která ovšem nedosahuje ústavněprávní roviny. Obecné soudy srozumitelně a logicky uvedly, z jakých skutečností vycházely a jakými úvahami se při rozhodování řídily, jejich závěry jsou plně akceptovatelné a nelze je považovat ani za jakkoliv vybočující či překvapivé. Ústavní soud tak neshledává, že by ústavní stížností napadená rozhodnutí byla projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

19. Ústavní soud závěrem připomíná, že právo na přístup k soudu i právo na spravedlivý proces zaručuje každému, že řízení v jeho věci bude probíhat podle předem stanovených pravidel u nestranného a nezávislého soudu. Tato práva však neposkytují záruku, že rozhodnutí bude odpovídat očekávání účastníka řízení, ani že jím vyslovený výklad právní normy bude bez dalšího přijat a aplikován. Pokud tedy obecné soudy rozhodly jinak, než stěžovatel očekával, nejde o porušení jeho základních práv a sama nespokojenost s výsledkem řízení nezakládá důvodnost ústavní stížnosti.

20. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. března 2025


Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu