Posudek týkající se právního uznání rodičovského vztahu mezi dítětem narozeným v zahraničí skrze náhradní mateřství a zamýšlenou matkou

Posudek ze dne 10. dubna 2019 ve věci č. P16-2018-001 týkající se právního uznání rodičovského vztahu mezi dítětem narozeným v zahraničí skrze náhradní mateřství a zamýšlenou matkou

Velký senát Soudu v odpovědi na otázky položené francouzským kasačním soudem (Cour de cassation) jednomyslně shledal, že v případě dítěte narozeného v zahraničí skrze náhradní mateřství za užití gamet zamýšleného otce a neznámé dárkyně, kdy již byl právně uznán rodičovský vztah mezi dítětem a zamýšleným otcem, právo dítěte na respektování soukromého života vyžaduje, aby vnitrostátní právo umožňovalo i právní uznání rodičovského vztahu dítěte a zamýšlené matky. Toto uznání nicméně nemusí mít formu zapsání údajů z rodného listu vystaveného v zahraničí do matriky, ale může proběhnout jinými prostředky, např. osvojením.

I. Vnitrostátní řízení, v jehož rámci byl posudek vyžádán

Soud ve věci Mennesson proti Francii (č. 65192/11, rozsudek ze dne 26. června 2014) shledal, že tím, že vnitrostátní orgány odmítly zapsat do matričních knih rodičovský vztah mezi zamýšlenými rodiči a jejich dětmi narozenými skrze náhradní mateřství ve Spojených státech, došlo k porušení práv dětí na respektování jejich soukromého života chráněného článkem 8 Úmluvy. Soud konstatoval, že nemožnost právního uznání rodičovského vztahu je v rozporu s nejlepším zájmem dětí, a to zejména jde-li o uznání otcovství stěžovatele, který je i biologickým otcem dětí.

V návaznosti na tento rozsudek byl Dominique Mennesson zapsán do matriky jako otec dětí, jeh manželka Sylvie Mennesson však nikoli. Stěžovatelé proto podali návrh na obnovu vnitrostátního řízení, v němž byla odmítnuta jejich žaloba brojící proti rozhodnutí o jejich nezapsání jakožto rodičů svých dvou dcer. Cour de cassation vyhověl návrhu na obnovu řízení a následně řízení přerušil a obrátil se na Soud s žádostí o vydání posudku.

II. Položené otázky

Cour de Cassation v žádosti o posudek Soudu formuloval následující otázky:

1. Překročil by stát tím, že odmítne zanést do matriční knihy údaj z rodného listu dítěte narozeného v zahraničí prostřednictvím náhradního mateřství, který jakožto „právní matku“ uvádí „zamýšlenou matku“, když zároveň zanese údaj, dle něhož je „právním otcem“ biologický otec dítěte, prostor pro uvážení, který mu ponechává článek 8 Úmluvy? Mělo by v této souvislosti být postupováno odlišně v závislosti na tom, zda bylo dítě počato za použití vajíček „zamýšlené matky“?

2. Pakliže je na kteroukoli z předchozích otázek kladná odpověď, zajistila by možnost zamýšlené matky osvojit dítě svého manžela a biologického otce dítěte, čímž by došlo k právnímu uznání rodičovského vztahu mezi nimi, dodržení požadavků vyplývajících z článku 8 Úmluvy?

III. Odůvodnění posudku Soudu

A. Obecné úvahy

Soud úvodem připomněl, že účelem řízení o posudcích je posílit vztahy a spolupráci mezi Soudem a vnitrostátními soudy a zlepšit naplňování Úmluvy na vnitrostátní úrovni. Cílem posudku není rozhodnout spor vedený na vnitrostátní úrovni, ale poskytnout vnitrostátnímu soudu vodítka, jež by tomuto soudu umožnila při rozhodování předmětné věci zajistit dodržení práv zakotvených v Úmluvě. Posudek by též měl být vydán v co nejkratším čase.

Z těchto východisek Soud dovodil, že posudek se musí v zásadě soustředit jen na aspekty, které jsou přímo spojeny s řízením na vnitrostátní úrovni, byť hodnota posudku spočívá i v poskytnutí obecných vodítek všem vnitrostátním soudům ohledně zásadních otázek týkajících se Úmluvy. V projednávané věci proto Soud shledal, že se nebude zabývat situacemi, kdy bylo dítě počato s využitím vajíček zamýšlené matky, ani situacemi, kdy byla použita vajíčka náhradní matky, jelikož v projednávané věci byla použita vajíčka neznámé dárkyně. Dále Soud konstatoval, že jelikož příslušné vnitrostátní řízení je řízeným vedeným v rámci výkonu rozsudku Mennesson proti Francii (cit. výše), v němž Soud shledal porušení toliko práva na respektování soukromého života dětí, bude se v posudku zabývat jen tímto právem, a nikoli i právem na respektování soukromého života rodičů a právem na respektování rodinného života dětí i rodičů.

B. K první otázce Cour de cassation

V prvé řadě Soud zkoumal, zda v situaci, kdy je dítě narozeno náhradním mateřstvím v zahraničí za využití spermií zamýšleného otce a vajíček neznámé dárkyně, zahraniční rodný list jako rodiče uvádí zamýšlené rodiče a vnitrostátní orgány uznají otcovství zamýšleného otce, právo na respektování soukromého života dítěte chráněné článkem 8 Úmluvy vyžaduje, aby ve vnitrostátním právu existovala možnost právního uznání rodičovství zamýšlené matky.

Soud předeslal, že pro zodpovězení této otázky mají zvláštní váhu dva faktory: nejlepší zájem dítěte a prostor pro uvážení států.

K nejlepšímu zájmu dítěte Soud připomněl, že kdykoli je rozhodováno o dítěti, jeho nejlepší zájem musí být na prvním místě (zejm. X proti Lotyšsku, č. 27853/09, rozsudek velkého senátu ze dne 26. listopadu 2013, § 95). Jakkoli státy mohou mít zájem na odrazení svých občanů od využívání náhradního mateřství, které je na jejich území zakázáno, v zahraničí, účinky nemožnosti dosáhnout právního uznání rodičovství nedopadají jen na rodiče, ale také na děti. Absence právního uznání mateřství staví dítě do právní nejistoty ohledně jeho identity uvnitř společnosti – existuje riziko, že dítě nebude moci nabýt občanství své zamýšlené matky a bude mít obtížnější podmínky pobytu na území, jeho dědické právo může být ohroženo a jeho vztah s matkou může být v ohrožení, pakliže by se například rodiče rozešli či otec zemřel. Dítě by též nepožívalo ochrany, pokud by se o něj zamýšlená matka přestala starat. Soud dále připustil, že nejlepší zájem dítěte má i složky, které nutně nehovoří ve prospěch uznání rodičovství. Jsou jimi například ochrana dítěte před zneužitím, které s sebou náhradní mateřství může nést, a možnost dítěte znát své kořeny. Nejlepší zájem dítěte nicméně dle Soudu zahrnuje i právní určení osob, které jsou odpovědné za výchovu dítěte a péči o něj, stejně jako možnost dítěte žít a vyrůstat ve stabilním prostředí. Podle Soudu je proto obecný a absolutní zákaz právního uznání rodičovství zamýšlené matky neslučitelný s nejlepším zájmem dítěte, který vyžaduje, aby každá situace byla přezkoumána ve světle individuálních okolností věci.

Ohledně prostoru pro uvážení Soud podotkl, že z komparativní studie vyplývá, že na evropské úrovni nepanuje navzdory určitému trendu směřujícímu k uznání shoda. Jelikož však ve věci jde o zvláště důležitý aspekt identity jednotlivce, prostor pro uvážení musí být užší. Navíc, dané rozhodování přesahuje otázky identity jednotlivce, a týká se i dalšího zásadního aspektu soukromého života, konkrétně prostředí, v němž dítě žije a rozvíjí se, a osob, které mu poskytují péči. Prostor pro uvážení proto musí být ještě více omezen.

Podle Soudu z požadavků nejlepšího zájmu dítěte a omezeného prostoru pro uvážení vyplývá, že právo na respektování soukromého života dítěte vyžaduje, aby vnitrostátní právo nabízelo možnost právního uznání rodičovského vztahu dítěte a zamýšlené matky, která je jako právní matka uvedena v zahraničním rodném listě. Soud závěrem dodal, že ač o tuto situaci v projednávané věci nejde, výše uvedené platí tím spíše, je-li zamýšlená matka též biologickou matkou dítěte.

C. K druhé otázce Cour de cassation

Soud dále řešil, zda uznání musí nabýt formy zápisu údajů ze zahraničního rodného listu do matriční knihy, nebo může proběhnout jinými prostředky, například osvojením dítěte zamýšlenou matkou.

V této souvislosti zdůraznil, že nejlepší zájem dítěte vyžaduje, aby nejistota ohledně právního vztahu k zamýšlené matce trvala co nejkratší dobu. To však dle Soudu neznamená, že by státy byly povinny uznat v zahraničí vystavené rodné listy a do svých matričních knih zanést údaje v nich obsažené. Též s přihlédnutím k tomu, že v Evropě neexistuje shoda na způsobu, jakým by k právnímu uznání rodičovství mělo dojít, spadá tato otázka do prostoru pro uvážení, jimž státy disponují. Nejlepší zájem dítěte, posouzený dle konkrétních okolností věci, však vyžaduje, aby právní uznání rodičovství bylo možné nejpozději v okamžiku, kdy se vztah zamýšlené matky a dítěte stane praktickou realitou. Může se tak stát například formou řízení o osvojení. Klíčové je, aby příslušný mechanismus byl účinný, rychlý a zahrnoval posouzení nejlepšího zájmu dítěte soudem ve světle individuálních okolností věci.
Závěrem Soud poznamenal, že z hlediska účinnosti může být francouzská právní úprava problematická. Osvojení je sice v těchto případech možné, ale toliko pro manžele. Je navíc vyžadován předchozí souhlas náhradní matky s osvojením, jehož opatření může být nejisté. V řízení o posudku nicméně není úkolem Soudu rozhodnout o tom, zda příslušné vnitrostátní právo zajišťuje v konkrétní věci účinný a rychlý mechanismus zhodnocení nejlepšího zájmu dotčeného dítěte a uznání rodičovství, což bude úkolem vnitrostátních soudů.