I.ÚS 1762/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného Mgr. Markem Ježkem, advokátem se sídlem Tovární 1707/33, Český Těšín, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 234/2024-178 ze dne 13. 3. 2025, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, Vyšehradská 424/16, Praha, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, Rašínovo nábřeží 390/42, Praha, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Odůvodnění

1. Stěžovatel byl stíhán za přečiny nebezpečného vyhrožování a výtržnictví. Stíhání bylo pravomocně skončeno postoupením věci k projednání v řízení o přestupku, načež se stěžovatel před Okresním soudem v Karviné domáhal po vedlejší účastnici náhrady nemajetkové újmy ve výši 75 800 Kč. Okresní soud rozhodl, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo nezákonné, a přiznal stěžovateli náhradu nemajetkové újmy ve výši 12 500 Kč, ve zbytku žalobu zamítl. Okresní soud konstatoval, že trestní stíhání zasáhlo žalobce po psychické stránce, nicméně zohlednil, že nebyl prokázán zásah do sféry profesní, rodinné ani společenské. Po srovnání s částečně obdobnými případy dospěl k závěru, že konstatování porušení práva a omluvu nelze považovat za dostatečné zadostiučinění.

2. K odvolání vedlejší účastnice Krajský soud v Ostravě změnil vyhovující výrok rozsudku okresního soudu tak, že žalobu zamítl. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovateli vznikla zanedbatelná újma, k jejímuž odčinění postačuje konstatování porušení jeho práva a omluva. Krajský soud doplnil porovnání věci s obdobnými případy učiněné okresním soudem a shledal, že v daných případech, v nichž zadostiučinění bylo přiznáno, došlo k zásadnějším dopadům, ať už šlo o zadržení ve vazbě, riziko významně vyšší trestí sazby, rozvoj psychických problémů či o zásadní zhoršení společenského postavení. Stěžovatelem vnímané negativní dopady nejsou podle krajského soudu nijak zásadní (soudy zjistily, že stěžovatel musel na trestní stíhání myslet, špatně spal a zhubl). Negativní následky v profesním životě nebyly prokázány a dopady na sousedské vztahy hodnotil krajský soud jako marginální.

3. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku, jelikož má za to, že jím došlo k porušení jeho práv zaručených v čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel namítá, že krajský soud nesprávně hodnotil dopady trestního řízení do jeho sféry jako marginální. Krajský soud bagatelizoval námitky o tom, že stěžovatel byl sám napaden, tím, že se jedná o samostatný nárok, který nelze v řízení o nároku na náhradu nemajetkové újmy zohlednit. Podle stěžovatele bylo od počátku zjevné, že trestní stíhání je bezdůvodné. Postup krajského soudu byl v rozporu s usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 217/16 ze dne 6. 4. 2016, z nějž vyplývá, že měly být zohledněny všechny zásahy, které stěžovatele poškodily. Stěžovatel dále tvrdí, že na jeho případ nelze aplikovat předchozí judikaturu pro odlišnost v rozhodných znacích. Stěžovatel rozporuje postup krajského soudu, jenž provedl důkaz předložením rozsudku okresního soudu k nahlédnutí, přestože tento rozsudek neměl souvislost se zjišťováním skutkového stavu v projednávané věci; údajně nejde o důkaz ve smyslu § 125 občanského soudního řádu. Zároveň uvádí, že řešení otázky zadostiučinění a jeho případné výše je nepřezkoumatelné. Stěžovatel namítá, že krajský soud nepoukázal na konkrétní okolnosti srovnávaných případů, které je odlišují od případu stěžovatele a které vedly krajský soud k závěru, že mu nemá být přiznána náhrada nemajetkové újmy.

4. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti, nikoli běžné zákonnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není povolán k přezkumu aplikace podústavního práva a do rozhodovací činnosti obecných soudů může zasáhnout jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody.

5. Po pravomocném rozhodnutí o žalobní částce 63 300 Kč I. výrokem rozsudku okresního soudu byl před krajským soudem předmětem řízení pouze nárok na zaplacení 12 500 Kč. Tedy částka svou výší tzv. bagatelní, nepřipouštějící podat proti rozsudku krajského soudu dovolání. Ústavní soud dal opakovaně najevo, že v případech bagatelních věcí je už z jejich podstaty opodstatněnost ústavní stížnosti vyloučena, s výjimkou extrémních rozhodnutí obecného soudu [viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. Za takové extrémní rozhodnutí napadený rozsudek považovat nelze.

6. Nad rámec bagatelní povahy věci Ústavní soud shledal, že se stěžovatel domáhá revize aplikace podústavního práva, která Ústavnímu soudu nepřísluší. Stěžovatel neuvedl téměř žádnou ústavněprávní argumentaci, nýbrž polemiku s tím, jakou váhou obecný soud kterému argumentu či srovnatelnému případu přisoudil. Dané úvahy se vymykají přezkumné činnosti Ústavního soudu, nejsou-li excesivní. Odůvodnění rozsudku krajského soudu je však řádné; lze z něj seznat úvahy soudu, které nejsou zjevně nepřiměřené, a racionální důvody zakládající dané rozhodnutí. Z toho také plyne, že zjevně neopodstatněná je rovněž námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Krajský soud v bodech 18 až 21 důkladně srovnal obdobné případy týkající se náhrady nemajetkové újmy a vysvětlil, v čem spatřuje odlišnosti od případu stěžovatele. Krajský soud vzal v potaz významné okolnosti stěžovatelova případu a své rozhodnutí podrobně a srozumitelně vysvětlil. Ústavní soud nezjistil ani rozpor se závěry usnesení sp. zn. II. ÚS 217/16, na které stěžovatel poukazuje. Co se týče provádění důkazů, tak postup předložení listiny, na nějž stěžovatel upozorňuje, nevzbuzuje ústavněprávní pochybnosti.

7. Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. září 2025

Tomáš Langášek, v. r.
předseda senátu