Přehled
Text
Obecné doporučení č. 21
Rovnost v manželských a rodinných vztazích
- Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (rezoluce Valného shromáždění 34/180, příloha) potvrzuje rovnost lidských práv žen i mužů ve společnosti a v rodině. Úmluva zaujímá mezi mezinárodními úmluvami o lidských právech významné místo.
- Jiné úmluvy a prohlášení rovněž přikládají velký význam rodině a postavení ženy v ní. Tyto úmluvy a prohlášení zahrnují Všeobecnou deklaraci lidských práv (rezoluce Valného shromáždění 217/A (III)), Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (rezoluce 2200 A (XXI), příloha), Úmluvu o státním občanství vdaných žen (rezoluce 1040 (XI), příloha), Úmluvu o souhlasu k manželství, nejnižším věku pro uzavření manželství a registraci manželství (rezoluce 1763 A (XVII), příloha) a následná doporučení k těmto úmluvám a prohlášením (rezoluce 2018 (XX)) a Nairobské strategie na podporu žen zaměřené na budoucnost.
- Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen připomíná nezcizitelná práva žen, která jsou již zakotvena ve výše uvedených úmluvách a prohlášeních, ale jde ještě dále, neboť uznává význam kultury a tradic při formování myšlení a chování mužů a žen a významnou úlohu, kterou při omezování výkonu základních práv žen hrají.
Souvislosti
4. Rok 1994 označilo Valné shromáždění ve své rezoluci 44/82 za Mezinárodní rok rodiny. Výbor by chtěl využít tuto příležitost ke zdůraznění významu dodržování základních práv žen v rodině jakožto jednoho z opatření, která podpoří a podnítí konání národních oslav.
5. Výbor, který se rozhodl takto připomenout Mezinárodní rok rodiny, by rád rozebral tři články úmluvy, které mají pro postavení žen v rodině zvláštní význam:
Článek 9
- Státy, smluvní strany, poskytnou ženám rovná práva s muži nabývat, měnit nebo ponechávat si svou státní příslušnost. Zejména zajistí, že ani manželství s cizincem, ani změna státní příslušnosti manžela během manželství nezmění automaticky státní příslušnost manželky, neučiní ji osobou bez státní příslušnosti a ani ji nepřinutí přijmout státní příslušnost manžela.
- Státy, smluvní strany, poskytnou ženám stejná práva s muži, pokud jde o státní příslušnost jejich dětí.
Komentář
6. Státní příslušnost je pro plnou účast ve společnosti naprosto klíčová. Obecně platí, že státy udělují státní příslušnost osobám narozeným na jejich území. Státní příslušnost lze rovněž nabýt z důvodu usazení nebo z humanitárních důvodů, například v případě osob bez státní příslušnosti. Bez postavení státního příslušníka nebo občana jsou ženy zbaveny práva volit a ucházet se o veřejnou funkci a může jim být odepřen přístup k veřejným dávkám a možnost zvolit si místo bydliště. Zletilé ženě by mělo být umožněno státní příslušnost změnit a neměla by jí být svévolně odnímána z důvodu uzavření nebo zániku manželství nebo z důvodu změny státní příslušnosti manžela nebo otce.
Článek 15
- Státy, smluvní strany, poskytnou ženám rovnost s muži před zákonem.
- Státy, smluvní strany, poskytnou ženám v občanskoprávních záležitostech právní způsobilost, která je totožná se způsobilostí mužů, a stejné možnosti pro uplatnění této způsobilosti. Zejména poskytnou ženám stejná práva uzavírat smlouvy a spravovat majetek a budou vůči nim postupovat stejně ve všech stadiích soudního řízení
- Státy, smluvní strany, souhlasí s tím, aby veškeré smlouvy a všechny jiné soukromé dokumenty jakéhokoli druhu, jejichž právní účinek je namířen na omezení právní způsobilosti žen, byly považovány za neplatné od samého počátku.
- Státy, smluvní strany, poskytnou mužům a ženám stejná práva, pokud jde o zákony vztahující se na pohyb osob a svobodu zvolit si místo pobytu a bydliště.
Komentář
7. Pokud žena vůbec nemůže uzavřít smlouvu nebo nezíská úvěr nebo tak může učinit pouze se souhlasem nebo zárukou manžela nebo mužského příbuzného, je jí odpírána plná právní způsobilost. Jakékoliv takové omezení jí brání vlastnit majetek jako výlučný vlastník a právně spravovat vlastní záležitosti nebo uzavírat jiné typy smluv. Tato omezení závažným způsobem omezují schopnost ženy postarat se o sebe a osoby, kterým poskytuje výživu.
8. Právo ženy podat žalobu je v některých zemích omezeno právními předpisy nebo přístupem ženy k právnímu poradenství a její schopností žádat soud o nápravu. V jiných zemích je jejímu postavení svědka nebo její svědecké výpovědi přikládána menší váha nebo význam než postavení muže a jeho svědecké výpovědi. Tyto právní předpisy a zvyky omezují právo ženy účinně získat nebo si udržet rovný podíl majetku a oslabují její postavení jako nezávislého, zodpovědného a ctěného příslušníka komunity. Pokud země omezují právní způsobilost ženy právními předpisy nebo toto omezování umožňují jednotlivcům nebo institucím, upírají ženám jejich právo na rovné postavení s muži a omezují schopnost žen postarat se o sebe a osoby, kterým poskytují výživu.
9. Domicil (obvyklý pobyt) je pojem vyskytující se v zemích založených na zvykovém právu a odkazuje na zemi, ve které osoba zamýšlí pobývat a jejíž pravomoci se podřídí. Domicil získává dítě původně prostřednictvím rodičů, ale v dospělosti označuje zemi, ve které osoba obvykle pobývá a ve které zamýšlí pobývat trvale. Obdobně jako tomu je v případě státní příslušnosti, ukazuje přezkum zpráv států, smluvních stran, že ne vždy právní předpisy ženě umožňují zvolit si svůj vlastní domicil. Obdobně jako tomu je v případě státní příslušnosti, by měla mít zletilá žena možnost si domicil libovolně změnit bez ohledu na rodinný stav. Jakékoliv omezení práva ženy zvolit si domicil stejně jako muž může omezovat její přístup k soudům země, ve které žije, nebo jí bránit ve svobodném vstupu do země a v jejím opuštění podle vlastního rozhodnutí.
10. Migrujícím ženám, které žijí a pracují přechodně v jiné zemi, by měla být přiznána stejná práva jako mužům, pokud jde o právo, aby se k nim mohli připojit jejich manželé, partneři a děti.
Článek 16
- Státy, smluvní strany, přijmou veškerá příslušná opatření k odstranění diskriminace žen ve všech věcech týkajících se manželství a rodinných vztahů a zejména zajistí, na základě rovnoprávnosti mužů a žen:
a) stejné právo na vstup do manželství;
b) stejné právo svobodně si vybrat manžela a vstoupit do manželství pouze se svobodným a úplným souhlasem;
c) stejná práva a povinnosti po dobu trvání manželství a při jeho zániku;
d) stejná rodičovská práva a povinnosti bez ohledu na jejich manželský stav, ve věcech týkajících se jejich dětí. Ve všech případech musí být zájmy dětí prvořadé;
e) stejná práva rozhodnout se svobodně a odpovědně o počtu a době narození jejich dětí a mít přístup k informacím, vzdělání a prostředkům, které jim umožní uplatňovat tato práva;
f) stejná práva a povinnosti, pokud jde o poručnictví, svěřenectví, opatrovnictví a adopci dětí, nebo o obdobné instituty, existující v národní legislativě. Ve všech případech musí být zájmy dětí prvořadé;
g) stejná osobní práva manželů, včetně práva zvolit si rodinné jméno, povolání nebo zaměstnání;
h) stejná práva pro oba manžely, pokud jde o vlastnictví, nabytí, řízení, správu, užívání a disponování s majetkem, bezplatně či za protihodnotu. - Zasnoubení a manželství dětí nemají právní účinek a budou přijata veškerá nezbytná opatření, včetně legislativních, k tomu, aby byl stanoven minimální věk pro uzavření manželství a aby registrace manželství v úřední matrice byla učiněna povinnou.
Komentář
Veřejný a soukromý život
11. V minulosti byla činnost člověka ve veřejném a soukromém životě vnímána rozdílně a podle toho byla regulována. Ve všech společnostech byla činnost žen, které tradičně pů-sobily v soukromé a domácí sféře, dlouho považována za méně hodnotnou.
12. Vzhledem k tomu, že tyto činnosti jsou pro přežití společnosti nedocenitelné, nelze odů-vodnit, aby se na ně vztahovaly rozdílné a diskriminační právní předpisy. Zprávy států, smluvních stran, ukazují, že stále existují země, ve kterých podle právních předpisů nee-xistuje rovnost. Ženám je proto bráněno v rovném přístupu ke zdrojům a rovném postave-ní v rodině a společnosti. I v případě, že podle právních předpisů rovnost existuje, všech-ny společnosti připisují ženám různé role, které jsou považovány za méně hodnotné. Tak-to dochází k porušení zásady spravedlnosti a rovnosti obsažené zejména v článku 16 a rovněž v článcích 2, 5 a 24 úmluvy.
Různé podoby rodiny
13. Podoba a pojetí rodiny se mohou lišit stát od státu, a dokonce v rámci státu region od regionu. Bez ohledu na podobu a bez ohledu na právní systém, náboženství, obyčeje a tradice v dané zemi musí zacházení se ženami v rodině jak dle práva, tak v praxi odpovídat zásadě rovnosti a spravedlnosti pro všechny, jak vyžaduje článek 2 úmluvy.
Polygamní sňatky
14. Zprávy států, smluvních stran, rovněž ukazují, že v řadě zemí je praktikována polygamie. Polygamní sňatek je v rozporu s právem ženy na rovné postavení s muži a může mít pro ženu a osoby, kterým poskytuje výživu, závažné citové a finanční dopady, proto by těmto sňatkům mělo být bráněno a měly by být zakázány. Výbor se znepokojením konstatuje, že některé státy, smluvní strany, jejichž ústavy zaručují rovná práva, umožňují polygamní sňatky podle právních předpisů vztahujících se na určitou skupinu lidí nebo podle zvykového práva. To porušuje ústavní práva žen a je v rozporu s ustanovením čl. 5 písm. a) úmluvy.
Ustanovení čl. 16 odst. 1 písm. a) a b)
15. Ačkoliv většina zemí ve svých zprávách uvádí, že jejich vnitrostátní ústavy a právní před-pisy jsou s úmluvou v souladu, obyčeje, tradice a nevymáhání právních předpisů v praxi úmluvě odporují.
16. Právo ženy vybrat si manžela a svobodně vstoupit do manželství je pro její život, důstoj-nost a rovnost jako lidské bytosti zásadní. Přezkum zpráv států, smluvních stran, ukazuje, že existují země, které z důvodu zvyků, náboženského přesvědčení nebo etnického půvo-du určitých skupin umožňují nucené sňatky nebo opětovné sňatky vdov. Jiné země umožňují, aby byl sňatek ženy sjednán za peníze nebo za účelem zlepšení postavení a v jiných zemích nutí chudoba ženy vdát se za cizince z důvodu finančního zajištění. S výhradou rozumných omezení založených například na mládí ženy nebo pokrevním příbuzenství s partnerem musí být právo ženy vybrat si, kdy, zda a za koho se vdá, práv-ními předpisy chráněno a vymáháno.
Ustanovení čl. 16 odst. 1 písm. c)
17. Přezkum zpráv států, smluvních stran, ukazuje, že mnoho zemí ve svém právním systému stanoví práva a povinnosti manželů odkazem na zásady zvykového práva (common law), církevní nebo obyčejové právo, a nikoliv podle zásad obsažených v úmluvě. Tyto od-chylky v právu a praxi týkající se manželství mají pro ženy dalekosáhlé důsledky, které trvale omezují jejich právo na rovné postavení a odpovědnost v manželství. Tato omezení často ústí v to, že manželovi je přiznáno postavení hlavy rodiny a osoby, která primárně rozhoduje, a proto jsou v rozporu s úmluvou.
18. Faktickým svazkům navíc není obecně poskytována vůbec žádná ochrana. Rovné posta-vení žen žijících v těchto svazcích s muži jak v rodinném životě, tak při sdílení příjmů a majetku by mělo být chráněno právními předpisy. Tyto ženy by měly sdílet stejná práva a stejnou odpovědnost s muži, pokud jde o péči o děti a rodinné příslušníky, kterým posky-tují výživu a výchovu.
Ustanovení čl. 16 odst. 1 písm. d) a f)
19. Jak je uvedeno v čl. 5 písm. b), většina států uznává společnou odpovědnost rodičů za péči, ochranu a výživu dětí. Zásada, že „nejlepší zájem dítěte je prvořadým hlediskem“ byla zahrnuta do Úmluvy o právech dítěte (rezoluce Valného shromáždění 44/25, příloha), a zdá se, že je všeobecně přijímána. V praxi však některé země nedodržují zásadu, že rodiče dětí mají rovné postavení, zejména pokud nejsou sezdáni. Děti narozené v těchto svazcích nemají vždy stejné postavení jako děti narozené v manželství, a pokud jsou jejich matky rozvedené nebo žijí odděleně, mnoho otců nesdílí odpovědnost za péči, ochranu a výživu svých dětí.
20. Sdílená práva a odpovědnost zakotvené v úmluvě by měly být právně vymáhány, pokud jde o poručnictví, svěřenectví, opatrovnictví a adopci. Státy, smluvní strany, by měly ve svých právních předpisech zajistit, aby oba rodiče sdíleli ve vztahu ke svým dětem stejná práva a odpovědnost bez ohledu na rodinný stav a bez ohledu na to, zda se svými dětmi žijí.
Ustanovení čl. 16 odst. 1 písm. e)
21. Odpovědnost, kterou musí ženy nést při výchově dětí, má vliv na právo na přístup ke vzdělávání, zaměstnání a další činnosti spojené s jejich osobním rozvojem. Tato odpovědnost s sebou rovněž nese pro ženy nerovnou pracovní zátěž. Počet dětí a jejich věkový rozdíl má obdobný dopad na život žen a rovněž ovlivňuje jejich tělesné a duševní zdraví, jakož i tělesné a duševní zdraví jejich dětí. Z těchto důvodů mají ženy právo rozhodnout se o počtu dětí a věkovém rozestupu mezi nimi.
22. Některé zprávy odhalují donucovací praxi, která má pro ženy závažné důsledky, například nucená těhotenství, přerušení těhotenství nebo sterilizaci. Rozhodnutí o tom, zda mít dítě, nesmí být omezováno manželem, partnerem, rodičem nebo vládou, i když je žádoucí, aby bylo učiněno po poradě s manželem nebo partnerem. K tomu, aby ženy mohly učinit informované rozhodnutí o bezpečné a spolehlivé antikoncepci, musí být informovány o antikoncepčních metodách a jejich použití a mít zajištěný přístup k sexuální výchově a službám plánování rodiny, jak stanoví čl. 10 písm. h) úmluvy.
23. Existuje všeobecná shoda na tom, že tam, kde jsou volně k dispozici vhodná opatření pro dobrovolnou regulaci plodnosti, zlepšuje se zdraví, vývoj a pohoda a spokojenost všech rodinných příslušníků. Kromě toho tyto služby obecně zlepšují kvalitu života a zdraví obyvatelstva a dobrovolná regulace nárůstu obyvatelstva pomáhá zachovat životní prostředí a dosáhnout udržitelného hospodářského a společenského rozvoje.
Ustanovení čl. 16 odst. 1 písm. g)
24. Stabilní rodina je rodina založená na zásadě rovnosti, spravedlnosti a seberealizaci každého rodinného příslušníka. Každý partner proto musí mít právo zvolit si povolání nebo zaměstnání, které nejlépe odpovídá jeho schopnostem, kvalifikaci a touhám, jak stanoví čl. 11 písm. a) a c) úmluvy. Kromě toho by měl mít každý partner právo zvolit si své rodinné jméno, a tak zachovat individualitu a identitu v komunitě a odlišit se od ostatních příslušníků společnosti. Pokud je žena podle právních předpisů nebo zvyklostí povinna změnit si při uzavření manželství nebo jeho zániku jméno, jsou jí tato práva odpírána.
Ustanovení čl. 16 odst. 1 písm. h)
25. Práva uvedená v tomto článku se překrývají s právy uvedenými v čl. 15 odst. 2, který stanoví pro státy povinnost poskytnout ženám stejná práva, aby mohly uzavírat smlouvy a spravovat majetek, a doplňují je.
26. Ustanovení čl. 15 odst. 1 zaručuje ženám rovnost s muži před zákonem. Právo vlastnit, spravovat, požívat a zcizovat majetek je pro právo ženy na finanční nezávislost důležité a v mnoha zemích je zásadní pro její schopnost vydělat si na živobytí a zajistit přiměřené bydlení a výživu pro ni a pro její rodinu.
27. V zemích, ve kterých probíhají programy zemědělské reformy nebo přerozdělování půdy mezi různé etnické skupiny, by mělo být pečlivě dbáno na právo žen sdílet tuto přerozdělenou půdu za stejných podmínek jako muži bez ohledu na jejich rodinný stav.
28. Ve většině zemí je značné procento žen svobodných nebo rozvedených a mnoho žen nese samo odpovědnost za obživu rodiny. Jakákoliv diskriminace při dělení majetku, která vychází z předpokladu, že pouze muž je odpovědný za obživu žen a dětí ve své rodině a že může a bude tuto povinnost čestně plnit, je zjevně nerealistická. V důsledku toho jakýkoliv právní předpis nebo obyčej, který přiznává mužům větší podíl na majetku při zániku manželství nebo faktického svazku nebo v případě smrti příbuzného, je diskriminační a bude mít v praxi závažný dopad na schopnost ženy se rozvést, živit sebe a svou rodinu a žít důstojně jako nezávislá osoba.
29. Všechna tato práva by měla být zaručena bez ohledu na rodinný stav ženy.
Společné jmění manželů
30. Existují země, které neuznávají právo žen vlastnit po dobu trvání manželství nebo faktického svazku či při jejich zániku rovný díl majetku. Mnoho států toto právo uznává, ale v praxi může být schopnost žen toto právo uplatnit omezena soudní praxí nebo zvyklostmi.
31. když ženy tato práva mají a jsou vymáhána soudně, může majetek vlastněný ženou v průběhu manželství nebo při rozvodu spravovat muž. V mnoha státech včetně států, ve kterých existuje režim společného jmění, neexistuje právní požadavek, aby byla žena konzultována v případě, že má být majetek ve vlastnictví manželů nebo partnerů ve faktickém svazku prodán nebo s ním má být jinak naloženo. To omezuje schopnost ženy spravovat majetek nebo příjmy z něj.
32. V některých zemích je při dělení majetku kladen větší důraz na to, jak kdo v průběhu manželství k nabytí majetku finančně přispěl, a jiné zásluhy, například výchova dětí, péče o starší příbuzné a o domácnost jsou upozaďovány. Často tyto zásluhy ženy, které nemají finanční povahu, umožňují manželovi vydělávat peníze a zvětšovat majetek. Finančním příspěvkům a zásluhám, které nemají finanční povahu, by měla být přikládána stejná váha.
33. V mnoha zemích není s majetkem nabytým během faktického svazku dle právních předpisů zacházeno stejně jako s majetkem nabytým během manželství. Pokud svazek zanikne, žena vždy získá výrazně nižší podíl než její partner. Právní předpisy a zvyklosti upravující vlastnictví, které takto diskriminují vdané či nevdané ženy, ať již mají či nemají děti, by měly být zrušeny a mělo by být bráněno v jejich přijímání.
Dědění
34. Zprávy států, smluvních stran, by měly obsahovat komentář k ustanovením právních předpisů a zvyklostem týkajícím se dědění, neboť mají dopad na postavení žen, jak stanoví Úmluva a rezoluce Hospodářské a sociální rady 884D (XXXIV), ve které Rada doporučuje, aby státy zajistily, že muži a ženy ve stejném stupni vztahu k zůstaviteli, budou mít nárok na stejný podíl na majetku a budou patřit do stejné dědické skupiny. Toto ustanovení nebylo obecně uplatňováno.
35. Existuje mnoho zemí, ve kterých právní předpisy a praxe týkající se dědění a majetku vedou k závažné diskriminaci žen. V důsledku tohoto nerovného zacházení mohou ženy získat menší podíl z majetku manžela nebo otce v případě jejich smrti, než by získali vdovci a synové. V některých případech jsou ženám přiznávána omezená a kontrolovaná práva a příjem mají pouze z majetku po zůstaviteli. Dědická práva vdov často neodrážejí zásadu rovného vlastnického práva k majetku nabytému v průběhu manželství. Tato ustanovení odporují úmluvě a měla by být zrušena.
Ustanovení čl. 16 odst. 2
36. Ve Vídeňské deklaraci a akčním plánu, které přijala Světová konference o lidských právech konaná ve Vídni od 14. do 25. června 1993, jsou státy naléhavě vyzývány, aby zrušily stávající právní předpisy, obyčeje a praxi, které diskriminují dívky a působí jim újmu. Ustanovení čl. 16 odst. 2 a ustanovení Úmluvy o právech dítěte brání státům, které jsou jejich smluvními stranami, v tom, aby umožňovaly nebo uznávaly sňatky mezi osobami, které nedosáhly zletilosti. Pro účely Úmluvy o právech dítěte se „dítětem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve“. Bez ohledu na tuto definici a s ohledem na ustanovení Vídeňské deklarace je výbor názoru, že nejnižší věk pro uzavření manželství by měl činit 18 let jak pro muže, tak pro ženu. Když muži a ženy uzavřou sňatek, mají stejnou odpovědnost. V důsledku toho by jim vstup do manželství neměl být umožněn do doby, než dosáhnou zletilosti a plné svéprávnosti. Podle Světové zdravotnické organizace může být zdraví nezletilých, zejména dívek, negativně ovlivněno a jejich vzdělávání ztíženo, pokud uzavřou sňatek a mají děti. V důsledku toho dojde k omezení jejich hospodářské samostatnosti.
37. To nejen že má dopad na ženy osobně, ale také omezuje rozvoj jejich dovedností a nezávislosti a jejich přístup k zaměstnání, a tím působí škodlivě na jejich rodiny a komunity.
38. Některé země stanoví pro muže a ženy různé věkové hranice pro uzavření manželství. Vzhledem k tomu, že tato ustanovení nesprávně předpokládají, že ženy mají jinou úroveň rozumového vývoje než muži nebo že jejich stadium tělesného a rozumového vývoje není v manželství rozhodující, měla by být tato ustanovení zrušena. V jiných zemích je povoleno zasnoubení dívek nebo závazky rodinných příslušníků učiněné jejich jménem. Tato opatření odporují nejen úmluvě, ale též právu ženy vybrat si svobodně partnera.
39. Státy, smluvní strany, by měly rovněž vyžadovat registraci všech manželství bez ohledu na to, zda jsou uzavřena civilně nebo podle zvykového nebo náboženského práva. Stát by měl proto zajistit dodržování úmluvy a zajistit rovnost mezi partnery, stanovit nejnižší věk pro uzavření manželství, zakázat dvojí manželství a polygamii a chránit práva dětí.
Doporučení
Násilí na ženách
40. Při zkoumání postavení žen v rodině by výbor rád zdůraznil, že ustanovení obecného doporučení č. 19 (jedenácté zasedání) týkajícího se násilí na ženách mají velký význam pro schopnost žen uplatňovat práva a svobody na rovném základě s muži. Státy, smluvní strany, jsou naléhavě vyzývány, aby vyhověly tomuto obecnému doporučení, a zajistily tak, aby jak ve veřejném životě, tak v rodinném životě ženám nehrozilo genderově podmíněné násilí, které závažným způsobem ztěžuje uplatňování jejich práv a svobod jako jednotlivců.
Výhrady
41. Výbor se znepokojením konstatuje, že existuje řada států, smluvních stran, které učinily výhrady k celému článku 16 nebo jeho částem, zejména pokud rovněž učinily výhradu k článku 2, s tvrzením, že jeho uplatňování by mohlo být v rozporu s obecně vnímaným pojetím rodiny založené mimo jiné na kulturním nebo náboženském přesvědčení nebo na hospodářském nebo politickém postavení země.
42. Mnoho těchto zemí věří v patriarchální pojetí rodiny, které do výhodného postavení staví otce, manžela nebo syna. V některých zemích, kde fundamentalistické či extremistické názory nebo hospodářské potíže povzbudily návrat ke starým hodnotám a tradicím, se místo ženy v rodině zásadně zhoršilo. V jiných státech, ve kterých bylo uznáno, že hospodářský rozvoj moderní společnosti a obecné blaho komunit závisí na rovném zapojení všech dospělých osob bez ohledu na jejich pohlaví, se snaží, aby bylo těmto tabu a zpátečnickým či extremistickým myšlenkám postupně bráněno.
43. Zejména v souladu s články 2, 3 a 24 výbor požaduje, aby všechny státy, smluvní strany, postupně pokročily do stadia, kdy každá země vezme zpět své výhrady, zejména k článkům 9, 15 a 16 úmluvy, a rázně tak bude odrazovat od genderové nerovnosti.
44. Státy, smluvní strany, by měly rázně odrazovat od genderové nerovnosti, kterou utvrzují právní předpisy nebo náboženská pravidla či soukromoprávní předpisy nebo zvyklosti, a postoupit do stadia, kdy vezmou zpět své výhrady, zejména k článku 16.
45. Výbor na základě přezkumu prvních a následných periodických zpráv konstatoval, že v některých státech, smluvních stranách, které ratifikovaly úmluvu nebo k ní přistoupily bez výhrad, některé právní předpisy, zejména předpisy týkající se rodiny, ve skutečnosti neodpovídají ustanovením úmluvy.
46. Jejich právní předpisy stále obsahují mnoho opatření, která diskriminují ženy na základě norem, obyčejů a společenských a kulturních předsudků. Tyto státy z důvodu své specifické situace týkající se těchto článků výboru ztěžují hodnocení a porozumění postavení žen.
47. Zejména na základě článků 1 a 2 úmluvy výbor požaduje, aby tyto státy, smluvní strany, vyvinuly nezbytné úsilí k tomu, aby přezkoumaly skutečnou situaci týkající se těchto otázek a přijaly požadovaná opatření ohledně právních předpisů, které stále obsahují ustanovení, která diskriminují ženy.
Zprávy
48. S pomocí komentářů obsažených v tomto obecném doporučení by měly státy, smluvní strany, ve svých zprávách:
a) uvést stadium, kterého bylo dosaženo v postupu země směrem ke zpětvzetí výhrad k úmluvě, zejména výhrad k článku 16;
b) uvedly, zda jejich právní předpisy odpovídají zásadám článků 9, 15 a 16 a zda je z důvodu náboženských pravidel či soukromoprávních předpisů nebo zvyklostí sou-lad právních předpisů s úmluvou ztěžován.
Právní předpisy
49. Státy, smluvní strany, by měly, pokud je to nezbytné, dodržovat úmluvu, zejména její články 9, 15 a 16, přijmout právní předpisy a vymáhat je.
Podpora dodržování úmluvy
50. S pomocí komentářů obsažených v tomto obecném doporučení a v souladu s požadavky článků 2, 3 a 24 by měly státy, smluvní strany, přijmout opatření s cílem podpořit plný soulad se zásadami úmluvy, zejména v případě, kdy náboženská pravidla či soukromo-právní předpisy nebo zvyklosti těmto zásadám odporují.
Upozornění:
Tento dokument je v autentickém znění publikován v databázi smluvních orgánů OSN Treaty bodies Search (ohchr.org). Pořízený úřední překlad do českého jazyka není autentickým zněním.