Přehled
Text
I. Úvod
1. Vzdělávání hraje klíčovou, transformační a posilující úlohu při prosazování hodnot v oblasti lidských práv a považuje se za cestu k genderové rovnosti a k posílení postavení žen.1 Jedná se rovněž o zásadní nástroj pro osobní rozvoj i pro rozvoj posílené pracovní síly a občanských postojů, jež mohou přispět k občanské odpovědnosti a národnímu rozvoji. V Deklaraci tisíciletí Organizace spojených národů si Valné shromáždění předsevzalo, že zajistí, aby do roku 2015 mohly děti všude na světě absolvovat úplnou základní školní docházku a dívky a chlapci měly rovný přístup ke všem úrovním vzdělávání (rezoluce 55/2).
2. I přes významný pokrok se tento cíl nepodařilo splnit. Vzdělávání dívek a žen je považováno za jednu z nejúčinnějších investic do udržitelného a inkluzivního rozvoje, v roce 2012 však školu nenavštěvovalo 32 milionů dívek ve věku primárního vzdělávání, což představuje 53 % všech dětí, které nechodily do školy, a 31,6 milionu dospívajících dívek (50,2 %) ve věku odpovídajícím druhému stupni základní školy.2 I tam, kde jsou vzdělávací příležitosti dostupné, přetrvávají nerovnosti, které brání ženám a dívkám, aby je plně využívaly. V září 2013 Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) uvedla3, že 773,5 milionu dospělých (ve věku 15 let a starších) na celém světě bylo negramotných, z nichž 61,3 % byly ženy, zatímco mezi mladými lidmi (ve věku 15 až 24 let) bylo negramotných 125,2 milionu, přičemž ženy a dívky představují 61,3 % této populace. Dívky a ženy jsou během vyučovacího procesu nepřiměřeně diskriminovány, pokud jde o přístup k výuce, setrvání v ní, dokončení vzdělávání, chování vůči nim a výsledky výuky, jakož i při volbě povolání, což vede ke znevýhodnění i nad rámec školní docházky a školního prostředí.
3. Nutnost zajistit inkluzivní a kvalitní vzdělávání pro všechny a podporovat celoživotní vzdělávání je prioritou v rámci cíle udržitelného rozvoje č. 4, jak je uvedeno v rezoluci Valného shromáždění 70/1, která byla přijata s cílem změnit svět do roku 2030. V oblasti vzdělávání existují dva základní cíle, které je třeba splnit: zajistit, aby všechny dívky a chlapci získali bezplatné, spravedlivé a kvalitní základní a střední vzdělání, které povede k relevantním a účinným výsledkům výuky, a odstranit genderové rozdíly ve vzdělávání a zajistit rovný přístup ke všem úrovním vzdělávání a odborné přípravy pro zranitelné osoby, včetně osob se zdravotním postižením, původních obyvatel a dětí ve zranitelném postavení. V rámci agendy Vzdělávání 2030: akční rámec, který dne 4. listopadu 2015 přijala Generální konference UNESCO a který globální komunita v oblasti vzdělání považuje za doplnění k cílům udržitelného rozvoje, se uznává, že genderová rovnost je neoddělitelně spjata s právem na vzdělání pro všechny a že její dosažení vyžaduje přístup, který je založen na dodržování práv, s cílem zajistit, že všichni studující nejenže získají přístup ke vzdělávacím cyklům a dokončí je, ale také při vzdělávání a prostřednictvím vzdělávání budou mít stejné postavení.
4. Některé faktory však dívkám a ženám neúměrně brání v tom, aby nárokovaly své základní lidské právo na vzdělání a uplatňovaly jej. K těmto faktorům patří překážky v přístupu ke vzdělávání u dívek a žen ze znevýhodněných a marginalizovaných skupin, jež zhoršuje chudoba a hospodářské krize, genderové stereotypy v osnovách, učebnicích a vyučovacích postupech, násilí páchané na dívkách a ženách ve škole i mimo školu a strukturální a ideologická omezení jejich zapojení do akademických a odborných oblastí, v nichž mají převahu muži.
5. Nedostatek právního uznání práva dívek a žen na vzdělání je i nadále kritický a k účinnému uplatňování tohoto práva jsou nutné další pokyny a opatření dle článku 10 úmluvy, jak je uvedeno níže. Tato doporučení vycházejí ze stávající judikatury podle úmluvy, včetně závěrečných připomínek výboru, stávajících obecných doporučení a informací získaných z podkladů a ústních vystoupení států, smluvních stran, a široké škály zúčastněných stran, včetně nevládních organizací a organizací občanské společnosti a akademických pracovníků, a to během předběžné půldenní konzultace, kterou uspořádal výbor v červenci roku 2014.4
II. Soudní vymahatelnost práva na vzdělání
6. Přijetím Všeobecné deklarace lidských práv Valným shromážděním v prosinci 1948 bylo vzdělání uznáno za základní lidské právo. Několik mezinárodních, regionálních a vnitrostátních nástrojů a soudních rozhodnutí5 následně stanovilo, že toto právo je soudně vymahatelné, a tudíž i právně vynutitelné. Tyto nástroje proto stanoví, že ochrana před diskriminací v oblasti vzdělávání je podstatnou a základní zásadou v oblasti lidských práv.
7. Proto v souladu s obecným doporučením výboru č. 33 (2015) o přístupu žen ke spravedlnosti mají všechny státy, smluvní strany, povinnost chránit dívky a ženy před jakoukoli formou diskriminace, která jim odepírá přístup ke všem úrovním vzdělávání, a zajistit, aby tam, kde k tomu dojde, měly možnost obrátit se na soudní systém.
III. Právo na vzdělání: stávající normativní rámec
8.Právo na vzdělání je kromě Všeobecné deklarace lidských práv zakotveno i v řadě mezinárodních a regionálních6 právně závazných nástrojích. Státy, smluvní strany, jsou proto povinny respektovat, chránit a naplňovat právo na vzdělání, které musí být ve vnitrostátních právních řádech soudně vymahatelné.
9. Vzdělání jakožto lidské právo zlepšuje využívání dalších lidských práv a svobod, přináší významné výhody pro rozvoj, přispívá k genderové rovnosti a podporuje mír. Rovněž snižuje chudobu, podporuje hospodářský růst a zvyšuje příjmy, zlepšuje šance na zdravý život, snižuje počet dětských sňatků a úmrtí matek a poskytuje lidem nástroj k boji proti nemocem.
10. Ačkoli je na mezinárodní úrovni i organizací UNESCO uznávána myšlenka, že vzdělávání může být uskutečňováno postupně na základě dostupných zdrojů, je nutné okamžitě uvést do praxe aspekty vnitrostátních zákonů, které tvoří jádro práva na vzdělání, včetně zajištění práva na přístup k veřejným vzdělávacím institucím a programům na nediskriminačním základě, zajištění toho, aby vzdělání bylo v souladu s cíli, jež stanoví mezinárodní normy, poskytnutí základního vzdělání všem, spolu s přijetím a prováděním národní vzdělávací strategie, k níž patří poskytování základního, středního a vysokoškolského vzdělání a zajištění svobodné volby vzdělání bez zásahu státu či třetích stran v souladu s minimálními vzdělávacími standardy.7
11. K mezinárodně právně závazným nástrojům, které se týkají práva na vzdělání, patří: Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (článek 13); Úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (článek 5); Úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin (článek 30); Úmluva o právech osob se zdravotním postižením (článek 24); Úmluva o právech dítěte (článek 28); Mezinárodní charta tělesné výchovy, fyzické aktivity a sportu UNESCO (článek 1) a Úmluva UNESCO o technickém a odborném vzdělávání.
12. Nezávazné politické přísliby a globální strategie zdůrazňují odpovědnost vlád za uznání vzdělání jakožto katalyzátoru, který urychluje vnitrostátního rozvoj a sociální transformaci. Státy se vyzývají, aby přijaly strategická opatření v boji proti nerovnostem a nedostatkům v přístupu dívek a žen ke vzdělávání a odborné přípravě. Patří k nim tyto dokumenty: Akční program Mezinárodní konference o populaci a rozvoji, 1994; Pekingská akční platforma, 1995; Světová deklarace o vzdělání pro všechny, 1990; Dakarský akční rámec, 2000; Rozvojové cíle tisíciletí, 2000, a Agenda pro udržitelný rozvoj 2030, kam patří cíle udržitelného rozvoje a cíle zaměřené na odstranění veškerých forem diskriminace vůči všem ženám a dívkám.
IV. Oblasti obecného doporučení: třístranný rámec pro lidská práva
13. Vzdělání, které dívky a ženy posiluje, jim dává možnost nárokovat si ve svých společenstvích rozsáhlejší sociálně-ekonomická, kulturní a politická práva na rovnoprávném základě s chlapci a muži a tato práva uplatňovat. V zájmu dosažení genderové rovnosti by měly všechny aspekty vzdělávacího systému, právních předpisů a politik, vzdělávací obsah, pedagogický přístup a vzdělávací prostředí zohledňovat genderové aspekty, reagovat na potřeby dívek a žen a být pro všechny transformační.
14. Toto obecné doporučení vychází z rámce pro lidská práva v oblasti vzdělávání, který se zaměřuje na tři aspekty. Prvním z nich je právo na přístup ke vzdělání, druhým jsou práva v rámci vzdělávání a třetím je instrumentalizace vzdělávání s cílem využít všechna lidská práva prostřednictvím vzdělávání. Třístranný rámec do značné míry odráží práva, jež jsou stanovena zvláštním zpravodajem pro právo na vzdělání v rámci vládních povinností, které se týkají přístupnosti, dostupnosti, přijatelnosti a přizpůsobitelnosti8 škol, jak je uvedeno níže.
15. K právu na přístup ke vzdělání patří účast na něm a odráží se v tom, do jaké míry jsou dívky a chlapci, ženy a muži rovnoměrně zastoupeni a do jaké míry existuje odpovídající infrastruktura na různých úrovních s cílem přizpůsobit se příslušným věkovým skupinám. Docházka, setrvání ve škole a přechod z jedné úrovně na druhou jsou ukazateli toho, do jaké míry je právo na přístup ke vzdělání dodržováno.
16. Práva v rámci vzdělávání přesahují rámec početní rovnosti a jsou zaměřena na podporu nezávislé hmotněprávní rovnosti žen a mužů ve vzdělávání. Týkají se rovného zacházení a rovných příležitostí, jakož i povahy genderových vztahů mezi studentkami a studenty a učiteli a učitelkami ve vzdělávacím prostředí. Aspekt rovnosti je obzvláště důležitý vzhledem k tomu, že společnost vytváří a reprodukuje genderovou nerovnost prostřednictvím sociálních institucí, přičemž vzdělávací instituce jsou v tomto ohledu klíčovými aktéry. Namísto zpochybňování zakořeněných diskriminačních genderových norem a praxe jsou v mnoha společnostech genderové stereotypy posilovány prostřednictvím školního vzdělávání, které udržuje genderové uspořádání společnosti, jež se projevuje reprodukováním hierarchií mezi ženami a muži, mezi podřízeností a dominancí a dichotomiemi mezi reproduktivním a produktivním a soukromým a veřejným životem.
17. Práva zprostředkovávaná prostřednictvím vzdělávání vymezují způsoby, jakými vzdělávací proces formuje práva a genderovou rovnost v oblastech života mimo oblast vzdělávání. Neexistence tohoto práva je obzvláště zřejmá, pokud vzdělání, které by mělo být transformační, výrazně nezlepšuje postavení žen v sociální, kulturní, politické a hospodářské oblasti a znemožňuje jim, aby plně využívaly svých práv v těchto oblastech. Hlavní otázkou je, zda má vzdělání stejnou hodnotu a společenský význam pro ženy jako pro muže. Globální trendy ukazují, že v mnoha případech, i když je úroveň dosaženého vzdělání mužů nižší než u žen, zastávají muži v daných oblastech lepší postavení.
18. Cílem tohoto obecného doporučení je zajistit, že budou řešeny a v konečném důsledku odstraněny regionální rozdíly a nerovnosti v rámci jednotlivých zemí, která jsou založeny na četných a intersekcionálních formách diskriminace, jež brání dívkám a ženám využívat práv na vzdělávání, v rámci vzdělávání a jeho prostřednictvím. Toto obecné doporučení rozvádí článek 10 úmluvy a propojuje jej se všemi ostatními články a s příslušnými stávajícími obecnými doporučeními s cílem vytvořit vzájemný vztah mezi právem na vzdělání a využíváním dalších práv, jež jsou zakotvena v úmluvě.
19. K cílovým uživatelům tohoto obecného doporučení patří: všichni státní úředníci pověření přípravou a prováděním právních a politických rozhodnutí, jež se týkají veřejného a soukromého vzdělávání na všech úrovních; akademická obec a výzkumní pracovníci, sdružení studujících, vyučujících a rodičů; vládní agentury a nevládní organizace, které se zabývají vzděláváním dívek a žen; tradiční a nábožensky orientované organizace; sdělovací prostředky a korporátní organizace a odborové svazy.
V. Řešení diskriminace ve vzdělávání na základě pohlaví
20. Úmluva je mezinárodní listinou práv žen a slouží jako závazný mezinárodní právní předpis pro 189 států, které ji ratifikovaly v červnu 2017. Článek 10 se zabývá zákonným právem žen a dívek na vzdělání; státy, smluvní strany, přijímají veškerá vhodná opatření k odstranění diskriminace žen s cílem zajistit jim stejná práva v oblasti vzdělávání, jako mají muži, a odstranit tak diskriminaci žen ve vzdělávání v průběhu celého životního cyklu a na všech úrovních vzdělávání. Aby bylo kritérium zákazu diskriminace splněno, musí být vzdělání přístupné jak podle zákona, tak i v praxi všem dívkám a ženám, včetně těch, které patří ke znevýhodněným a marginalizovaným skupinám, a to bez jakékoli diskriminace na základě zakázaných důvodů.
21. Článek 1 úmluvy definuje diskriminaci jako jakékoli rozlišování, vyloučení nebo omezování na základě pohlaví, které má za následek nebo za cíl narušit nebo zrušit uznání, využívání nebo uplatňování lidských práv a základních svobod žen bez ohledu na jejich rodinný stav na základě genderové rovnosti v politické, hospodářské, sociální, kulturní, občanské nebo jiné oblasti. Státy, smluvní strany, proto mají povinnost zajistit, aby bylo vzdělání uznáno jako lidské právo, ale také vytvořit vhodné podmínky k tomu, aby toto právo bylo dívkami a ženami plně a svobodně využíváno a uplatňováno.
22. Článek 2 úmluvy znovu potvrzuje jak negativní, tak pozitivní závazky při stanovení situací a požadavků, na jejichž základě musí státy, smluvní strany, zajistit, aby muži a ženy toto právo uplatňovali a využívali na rovnoprávném základě. Základem tohoto článku je zákaz diskriminace, což znamená, že státy, smluvní strany, se musí zdržet přímého či nepřímého zasahování do plného vyžívání práva na vzdělání ze strany dívek a žen – mají povinnost jej respektovat. Stejně tak musí státy, smluvní strany, přijmout pozitivní opatření, aby splnily svou povinnost plně rozvíjet potenciál dívek a žen na rovnoprávném základě s muži, a to zajištěním práv na vzdělávání, v rámci vzdělávání a jeho prostřednictvím.
23. Zlepšení, kterého dívky a ženy dosáhly v oblasti vzdělávání v některých oblastech světa, pokud jde o početní rovnost, zakrývají přetrvávající diskriminaci, jíž čelí, a to navzdory existenci formálních právních a politických rámců, jejichž cílem je prosazovat faktickou rovnost. Ochrana rovnosti obsažená ve formálních nástrojích je účinná pouze tehdy, jsou-li tyto nástroje prosazovány v souladu s ustanoveními článků 1 a 2 úmluvy.
24. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany, zavedly následující opatření s cílem dodržovat, chránit a naplňovat práva dívek a žen na vzdělávání, v rámci vzdělávání a jeho prostřednictvím:
(a) zlepšit dodržování článku 10 úmluvy a zvýšit společenské povědomí o významu vzdělání jakožto základního lidského práva a základu pro posílení postavení žen;
(b) začlenit do školních osnov téma lidských práv žen a úmluvy na všech úrovních vzdělávání s náročností odpovídající věku;
(c) přijmout ústavní novelizace a/nebo jiné vhodné legislativní opatření k zajištění ochrany a prosazování práv dívek a žen na vzdělávání, v rámci vzdělávání a jeho prostřednictvím;
(d) schválit právní předpisy, které stanoví právo na vzdělání v průběhu celého života pro všechny dívky a ženy, včetně všech znevýhodněných skupin žen a dívek;
(e) odstranit a/nebo reformovat politiky, institucionální, správní a regulační směrnice a postupy, které přímo či nepřímo diskriminují dívky nebo ženy v oblasti vzdělávání;
(f) schválit právní předpisy, které pro dívky stanoví minimální věk pro uzavření sňatku na 18 let a v souladu s mezinárodními normami sladit dokončení povinné školní docházky s minimálním věkem pro nástup do zaměstnání;
(g) přezkoumat a/nebo zrušit právní předpisy a politiky, které umožňují vylučování těhotných dívek a učitelek, a zajistit, aby po porodu neexistovala žádná omezení pro jejich návrat;
(h) uznat práva na vzdělávání jako vymahatelná právními prostředky, přičemž v případě porušení těchto práv budou mít dívky a ženy rovný a účinný přístup ke spravedlnosti a právo na prostředky nápravy, včetně odškodnění;
(i) sledovat provádění vnitrostátních, regionálních a mezinárodních ustanovení, která upravují právo dívek a žen na vzdělání, a zajistit právo na prostředek nápravy v případě jejich porušení;
(j) spolupracovat s mezinárodním společenstvím a občanskou společností na posílení a rozvoji práva dívek a žen na vzdělání.
VI. Řešení genderových stereotypů
25. Diskriminace dívek a žen ve vzdělávání je ideologická i strukturální. Ideologickým rozměrem se zabývají články 5 a čl. 10 písm. c) úmluvy; státy, smluvní strany, mají změnit přijímané sociální a kulturní vzorce chování mužů a žen, které jsou založeny na stereotypních úlohách žen a mužů, což má zásadní význam pro zajištění toho, aby ženy a dívky mohly využívat svých práv na vzdělávání, v rámci vzdělávání i jeho prostřednictvím, přičemž jde o podstatnou skutečnost, neboť tyto diskriminační praktiky jsou uplatňovány nejen na individuální úrovni, ale jsou rovněž kodifikovány v právních předpisech, politikách a programech, a proto jsou zachovávány a uplatňovány ze strany státu.
26. V čl. 5 písm. a) je strukturální rozměr diskriminace popisován jako zakořeněný v předsudcích a zvyklostech a všech dalších praktikách, které vycházejí z myšlenky podřízenosti nebo nadřazenosti pohlaví či stereotypních úloh mužů a žen. Státy, smluvní strany, mají přijmout opatření, která směřují ke skutečné transformaci příležitostí, institucí a systémů tak, aby již nevycházely z historicky daných modelů moci a životního stylu. Vzdělávací systém je příkladem oblasti transformace, která po svém dokončení může urychlit pozitivní změny i v jiných oblastech.
27. V souladu s článkem 5 a čl. 10 písm. c) úmluvy výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany, zvýšily své úsilí a přijaly proaktivní opatření k odstranění genderových stereotypů ve vzdělávání, které udržují přímou a nepřímou diskriminaci dívek a žen, a to tím, že:
(a) zpochybní a změní patriarchální ideologie a struktury, které brání dívkám a ženám ve svobodném a plném uplatňování a využívání svých lidských práv ke vzdělávání, v rámci vzdělávání a jeho prostřednictvím;
(b) připraví a budou provádět politiky a programy, včetně informačních a vzdělávacích kampaní, které se týkají úmluvy, vztahů mezi ženami a muži a genderové rovnosti, a to na všech úrovních školní docházky a v rámci celé společnosti, se zaměřením na změnu sociálních a kulturních vzorců chování mužů a žen s cílem odstranit předsudky a zvyklosti v souladu s čl. 5 písm. a) úmluvy;
(c) budou vybízet sdělovací prostředky, aby poskytovaly pozitivní a nesexualizovaný obraz žen, včetně žen a dívek z etnických menšin, starších žen a žen a dívek se zdravotním postižením, a prosazovaly hodnotu genderové rovnosti pro společnost jako celek;
(d) budou revidovat a rozvíjet nestereotypní vzdělávací osnovy, učebnice a výukové materiály s cílem odstranit tradiční genderové stereotypy, které reprodukují a posilují genderově podmíněnou diskriminaci žen a dívek, přičemž budou podporovat vyváženější, přesnější, zdravější a pozitivní obraz žen a dívek a jejich názorů;
(e) zavedou povinnou odbornou přípravu pedagogických pracovníků na všech úrovních vzdělávání v genderových otázkách a genderové vnímavosti a dopadu genderově podmíněného chování na výukové a vzdělávací postupy.
VII. Právo na přístup ke vzdělání
28. Právo dívek a žen na přístup ke kvalitnímu vzdělání je založeno na dostupnosti odpovídající infrastruktury pro uspokojení jejich potřeb. Bez této dostupnosti je právo na tento přístup ohroženo. V případě, že dívky a ženy nemají přístup ke kvalitnímu vzdělání, čelí v konečném důsledku závažným obtížím, včetně nedostatku osobní autonomie a možností volby, jakož i kontroly nad svým zdravím a sexuálními a reprodukčními rozhodnutími, nižší kvalitě zdravotní péče pro sebe a své děti, mezigenerační chudobě a nedostatečném podílení se na moci a rovnoprávné účasti na soukromém i veřejném sektoru s chlapci a muži. Zajištění tohoto práva vyžaduje náležitou pozornost z hlediska fyzického, technologického a ekonomického přístupu, zejména pro znevýhodněné skupiny a osoby v obtížných situacích.
Fyzický přístup: dostupnost odpovídající infrastruktury
29. Dostupností se rozumí poskytnutí fungujících vzdělávacích institucí a programů, a to v množství, které dostačuje k tomu, aby byly uspokojeny potřeby dívek a žen v rámci jurisdikce státu, smluvní strany, bez ohledu na místo (článek 14) nebo jakýkoli jiný faktor. Přístup ke vzdělávacím zařízením musí být zajištěn tak, aby se nacházely v bezpečném dosahu pro dívky a ženy, a to buď tak, že bude zajištěna jejich dostupnost v přiměřeně vhodném zeměpisném místě, nebo prostřednictvím technologických prostředků. Zásadní význam má blízkost škol, zejména ve venkovských oblastech, a to vzhledem k rozšířenému genderově podmíněnému násilí páchanému na dívkách a ženách na veřejných prostranstvích a vzhledem k riziku, jemuž čelí při cestě do školy a zpět. Vzdálenost od školy může představovat významnou překážku pro školní docházku, zejména ve venkovských oblastech, kde žije více než 80 % všech dětí, které nechodí do školy.
30. Je třeba věnovat zásadní pozornost tomu, aby byla zajištěna odpovídající infrastruktura ve vzdělávacích zařízeních s cílem odstranit překážky úspěšného dokončení školní docházky, jimž čelí dívky od věku první menstruace. Nedostatek příznivého školního prostředí, včetně nepřiměřeného zásobování vodou a sociálních a hygienických zařízení oddělených podle pohlaví, neškolení nebo nevstřícní zaměstnanci, nedostatek vhodných hygienických ochranných prostředků a nedostatek informací o otázkách dospívání a menstruace, to vše přispívá k sociálnímu vyloučení, k nižší účasti na výuce a soustředění se na ni a ke snížené školní docházce.
31. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany, přijaly následující opatření k zajištění dostupnosti fyzických zařízení pro vzdělávání dívek a žen:
(a) poskytnout odpovídající rozpočtové, lidské a administrativní zdroje s cílem zajistit, aby byla na úrovni základní a střední školy přijata odpovídající opatření pro všechny dívky podle jejich věkových skupin;
(b) zabývat se nerovnováhou v přidělování rozpočtových prostředků skupinám dívek a žen znevýhodněným a marginalizovaným na základě socioekonomického postavení, místa, etnického původu, genderové identity a náboženského přesvědčení;
(c) zavést v souladu s článkem 4 úmluvy dočasná zvláštní opatření ke zvýšení počtu kvalifikovaných vyučujících, zejména žen, pokud učitelskou pracovní sílu tvoří převážně muži, a to i prostřednictvím poskytování vhodné a průběžné odborné přípravy;
(d) monitorovat uplatňování práva dívek a žen na vzdělání prostřednictvím pravidelného shromažďování údajů, které budou rozčleněny podle pohlaví, místa, věku, typu školy a etnické skupiny, a to na všech úrovních vzdělávání, včetně následujících ukazatelů: počet zapsaných studentek a studentů a v poměru k celkové populaci ve školním věku na každé úrovni vzdělávání; setrvání ve škole, její předčasné ukončení, docházka a četnost opakování; průměrný počet let školní docházky u studentek a studentů; míra úspěšného přechodu mezi jednotlivými úrovněmi škol, a to včetně od raného dětství do základní školy, ze základní do střední a ze střední školy do terciárního nebo odborného školství; počet učitelů a učitelek jako ukazatel úrovně parity mezi vyučujícími; míra gramotnosti žen a mužů v různých věkových skupinách a využívání informací k informování o rozhodování, formulování politik a pravidelným zprávám výboru o překážkách, které brání přístupu dívek a žen ke vzdělání;
(e) přijmout strategie s cílem podpořit a monitorovat zápis do škol, docházku, setrvání ve škole a opětovné začlenění po přerušení školní docházky, a to na základě rozčleněných údajů;
(f) zlepšit hygienická zařízení tím, že ve všech školách budou poskytovány toalety a umývárny rozdělené na základě pohlaví, jakož i přístup k nezávadné pitné vodě.
32. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany, přijaly následující opatření k zajištění přístupu ke vzdělání pro všechny dívky a ženy:
(a) zajistit, aby dívky a ženy, které žijí ve venkovských a odlehlých oblastech, měly přístup ke vzdělání v souladu s článkem 4 a čl. 14 písm. d) úmluvy, a případně přijmout dočasná zvláštní opatření na podporu jejich práva na vzdělání;
(b) zajistit, aby byly školy fyzicky dostupné a nacházely se v bezpečné vzdálenosti od domovů studentek, zejména ve venkovských a odlehlých oblastech;
(c) poskytovat příležitosti pro přístup k programům dalšího vzdělávání, včetně programů zaměřených na gramotnost dospělých a funkční gramotnost, zejména těch, jejichž cílem je snížit rozdíly ve vzdělání mezi muži a ženami (čl. 10 písm. e));
(d) zavést politické iniciativy, včetně programů sociální ochrany, iniciativ v oblasti školní výživy a poskytování hygienických ochranných materiálů s cílem zvýšit školní docházku, zejména ve venkovských a odlehlých oblastech;
(e) poskytovat ubytovny a dopravu dívkám tam, kde vzdálenost mezi domovem a školou brání přístupu ke vzdělání, a zajistit, aby dívky v těchto zařízeních byly chráněny před sexuálními a jinými formami zneužívání;
(f) vyškolit vyučující, aby zajistili prostředí podpory a kulturu, které dospívajícím dívkám umožní účastnit se výuky s důvěrou, beze strachu, studu nebo rizika.
Technologická dostupnost
33. Tam, kde je financování omezené, je alternativou k zajištění fyzického přístupu ke vzdělávacím institucím využít informační a komunikační technologie v distančním a otevřeném vzdělávacím prostředí. Tento přístup poskytuje zvláštní výhody dívkám a ženám s omezeným přístupem ke konvenčním formám vzdělávání a odborné přípravy, včetně těch, které jsou z nich vyloučeny z důvodu vzdálenosti od školy ve venkovských oblastech, kvůli práci v domácnosti a rodičovským povinnostem, zejména v případech dětských sňatků a těhotenství dospívajících, a na základě jiných sociálních a kulturních překážek. Z těchto možností mají prospěch i ženy, které chtějí pokračovat ve vyšším vzdělávání a zároveň kombinovat pracovní a domácí povinnosti.
34. K dalším zvláštním výhodám, které lze získat z používání otevřených vzdělávacích technologií, patří rozvoj nových vzorců výuky a učení, podpora nové kultury učení, větší flexibilita pro dospělé studující, příležitosti pro zaměstnavatele zajistit nákladově efektivní profesní rozvoj na pracovišti a příležitosti pro vlády, aby zvýšily nákladovou efektivnost a kapacitu vzdělávání a odborné přípravy.
35. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany, přijaly následující opatření v případech, kdy neexistují příležitosti pro dívky a ženy, aby získaly přístup ke vzdělání prostřednictvím dálkového a otevřeného vzdělávání:
(a) posoudily proveditelnost zavedení přístupu na vyšší sekundární a terciární úrovni, a to zřízením institucí pro vydávání osvědčení o vzdělání využitím příležitostí k otevřenému vzdělávání;
(b) zlepšily znalosti a kompetence vyučujících v oblasti používání informačních a komunikačních technologií a poskytly odbornou přípravu v oblasti dovedností, které jsou potřebné pro působení v prostředí otevřeného vzdělávání;
(c) zajistily, aby dívky a ženy, které patří do znevýhodněných skupin, ženy z venkovských komunit a ženy s nízkou úrovní gramotnosti nebyly z těchto příležitostí vyloučeny z důvodu nedostatečného přístupu k nástrojům a k dovednostem, které jsou nutné k jejich smysluplnému zapojení.
Ekonomická dostupnost
36. Vzdělávání musí být dostupné pro všechny, bez diskriminace na základě pohlaví nebo jiných zakázaných důvodů, mělo by být bezplatné a povinné od předškolního vzdělávání po střední školu a mělo by se postupně stát bezplatným až do terciární úrovně. Přestože existují právní předpisy, které stanoví bezplatné vzdělávání až do stanoveného věku nebo třídy, v mnoha státech, smluvních stranách, jsou studentům, kteří navštěvují veřejné školy, ukládány poplatky navíc, aby se posílily dotace od státu. Rodiče navíc čelí skrytým nákladům na uniformy, dopravu, učebnice a další školní materiály, školní obědy a různé odvody a uživatelské poplatky, přičemž studenti z nejchudšího kvintilu jsou nejvíce postiženi a často stigmatizováni.
37. Zpoplatnění přístupu prostřednictvím uživatelských poplatků nutí chudé rodiče, aby volili, které ze svých dětí budou posílat do školy, a často dávají přednost vzdělávání chlapců před dívkami. Rozhodují se na základě toho, co považují za maximální dlouhodobý ekonomický přínos investic do vzdělání pro svou rodinu. Kvůli přetrvávající genderové nerovnosti zvýhodňují trhy práce obecně muže. Rodiče proto docházejí k závěru, že je lepší vzdělávat chlapce, kteří mají po ukončení školní docházky přístup k lepším pracovním příležitostem. Rozhodnutí rodičů jsou rovněž ovlivněna stereotypy, které určují dívkám místo v domácí sféře.
38. V souvislosti s hospodářskou krizí provádí mnoho států, smluvních stran, škrty v sociálních službách a vzdělávání je zajišťováno soukromými subjekty, jakož i nestátními organizacemi, jako jsou náboženské či komunitní skupiny nebo nevládní organizace. Bylo zjištěno, že privatizace má specifické negativní důsledky pro dívky a ženy, zejména dívky z chudších rodin, konkrétně jejich vyloučení ze vzdělávání.
39. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany, přijaly veškerá opatření k zajištění toho, aby uživatelské poplatky a skryté náklady neměly negativní dopad na přístup dívek a žen ke vzdělání, a to zavedením následujících opatření:
(a) všeobecná, bezplatná a povinná školní docházka od předškolního věku po střední školu, bez ohledu na sociálně-ekonomický status, pro občany státu, smluvní strany, jakož i pro dívky a ženy s postavením migranta nebo uprchlíka;
(b) finančně dostupné vzdělávání na terciární úrovni snížením uživatelských poplatků a nepřímých a alternativních nákladů;
(c) zavedení sociálních záchranných sítí a dalších opatření, které zajistí, aby dívkám a ženám z nižších sociálně-ekonomických vrstev nebyl odepřen přístup k žádné úrovni vzdělání na základě toho, že nemohou platit uživatelské poplatky nebo hradit skryté náklady;
(d) zajistit, aby soukromé subjekty dodržovaly stejné standardy, pokud jde o nediskriminaci dívek a žen, jak to činí veřejné instituce, jako podmínku jejich fungování jako akademických institucí;
(e) kampaně zaměřené na rodiče a širší společnost s cílem překonat preferování mužů v oblasti vzdělávání a uznávat hodnotu vzdělávání dívek.
Znevýhodněné skupin dívek a žen
40. Mnoho dívek a žen je vyloučeno ze vzdělávání a jsou marginalizovány, protože jsou současně vystaveny průsečíku vícenásobných forem diskriminace, jakož i kvůli nedostatečné relevanci učebních osnov, výuce vedené pouze ve většinovém jazyce, nutnosti čelit násilí, stigmatům nebo chudobě. Mezi tyto znevýhodněné nebo zranitelné skupiny patří:
Studentky z etnických menšin a domorodých skupin
41. Většina dívek, které nedochází na základní školu, patří k etnickým menšinám a dalším vyloučeným skupinám. K hlavním faktorům, které mají dopad na přístup těchto skupin ke vzdělání, patří chudoba, diskriminace, nedostatek kulturní hodnoty a často i výuka poskytovaná pouze v převládajícím jazyce, což vede k nižšímu dosaženému vzdělání, vyšší míře předčasného ukončení školní docházky, ztrátě jazyků kulturního dědictví a nižšímu sebevědomí.
Studentky, které jsou uprchlicemi, žadatelkami o azyl, nemají státní příslušnost, nemají doklady, jsou vnitřně vysídlenými osobami a migrantkami
42. Jsou-li dívky a ženy násilně vykořeněny, končí v této situaci v táborech beze škol nebo v provizorních školách s omezenou kapacitou, bez učebních osnov nebo výuky ve svém jazyce. Zvláštní překážky učení způsobuje vysídlování; dochází k možné ztrátě lidských zdrojů a zničení fyzické infrastruktury a děti mohou během útěku přijít o státem poskytnutou dokumentaci, což jim brání v zápisu do nových škol. Dívky mohou být během vysídlování postiženy zejména proto, že situace zvýšené nejistoty vede k tomu, že někteří rodiče dívky nechávají doma.
Studentky se zdravotním postižením
43. Miliony dívek a žen se zdravotním postižením jsou připraveny o právo na vzdělání v důsledku intersekcionálních forem diskriminace na základě pohlaví a zdravotního postižení. Podle organizace UNESCO tvoří třetinu dětí bez školní docházky na celém světě děti se zdravotním postižením.9
44. Řada vlád oficiálně podporuje inkluzivní vzdělávání; v praxi jsou však děti se zdravotním postižením, zejména dívky, buď vyloučeny, nebo segregovány ve zvláštních školách. Nízká míra docházky dětí se zdravotním postižením, zejména dívek, má v celosvětovém měřítku podobné příčiny, konkrétně nedostatek fyzické přístupnosti, odmítání ze strany vyučujících nebo ředitelů škol tyto děti zapsat, nedostatečné přizpůsobení jejich potřebám ve školních osnovách a výukových materiálech a obecněji stigmatizace a nedostatečná informovanost rodičů a komunit, což vede k negativním postojům ke studijním schopnostem žen a dívek se zdravotním postižením. Kromě toho je počet vyučujících vyškolených k tomu, aby se věnovali studentkám se zvláštními potřebami, často nedostatečný.
Lesbické, bisexuální, transsexuální a intersexuální studentky
45. Šikana, obtěžování a výhrůžky vůči těmto studentkám ze strany spolužáků a vyučujících znamenají překážky pro jejich právo na vzdělání. Školy udržují a posilují společenské předsudky, často v důsledku špatného provádění politik ze strany řídících orgánů škol, jakož i nesystematického prosazování politik zákazu diskriminace ze strany vyučujících, ředitelů a dalších školských orgánů. Omezené vzdělání a kulturní tabu patří mezi faktory, které znemožňují lesbickým, bisexuálním, transsexuálním a intersexuálním studentkám dosáhnout sociální mobility a zvyšují jejich zranitelnost vůči násilí.
46. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany, přijaly veškerá vhodná opatření k zajištění práva všech znevýhodněných a marginalizovaných skupin na vzdělání tím, že odstraní stereotypy a diskriminaci, odstraní překážky přístupu a budou provádět následující opatření:
(a) budou se zabývat stereotypy, zejména u dívek a žen z řad původních obyvatel a menšinových skupin, které je vystavují riziku při získávání přístupu ke vzdělání, vystavují je násilí ve škole a ve společnosti a na cestě do školy a ze školy, zejména v odlehlých oblastech;
(b) budou se zabývat špatným sociálně-ekonomickým postavením a životními podmínkami, zejména dívek a žen z řad původních obyvatel a menšinových skupin, které jim brání v přístupu ke vzdělání, zejména s ohledem na upřednostňování mužů v případě školní docházky v situaci, kdy jsou finanční zdroje omezeny;
(c) v případě potřeby ve spolupráci s dárci a humanitárními agenturami zajistí, aby byla přijata vhodná opatření pro vzdělávání a bezpečnost všech znevýhodněných skupin dívek a žen;
(d) zajistí, aby uplatňování povinného kodexu oblečení a zákazu konkrétních oděvů nebránilo přístupu k inkluzivnímu vzdělávání, zejména pokud jde o vzdělávání z rodin migrantů;
(e) odstraní všechny formy diskriminace dívek a žen se zdravotním postižením tím, že určí a odstraní právní, fyzické, sociální, finanční, postojové, komunikační a jazykové bariéry ve vzdělávacích institucích a v komunitě;
(f) přijmou opatření nezbytná k zajištění zákazu diskriminace dívek a žen se zdravotním postižením na všech úrovních vzdělávání, a to prostřednictvím inkluzivního vzdělávání ve výukovém prostředí, které nabídne přiměřené přizpůsobení;
(g) zajistí fyzickou přístupnost vzdělávacích institucí a zabrání ředitelům v blokování zápisu studentů se zdravotním postižením, zejména dívek, a zajistí, aby učební osnovy, učební materiály a pedagogické strategie odpovídaly jedinečným potřebám osob trpících různými formami zdravotního postižení;
(h) v souladu s článkem 4 úmluvy o dočasných zvláštních opatřeních zavedou pobídky k přilákání a odborné přípravě vyučujících pro speciální vzdělávání na všech úrovních vzdělání;
(i) budou se zabývat diskriminaci lesbických žen, bisexuálních a transsexuálních žen a dívek a intersexuálních osob tím, že zajistí, aby byly zavedeny politiky pro řešení překážek, které brání jejich přístupu ke vzdělání.
Přístup ke vzdělání během konfliktů a přírodních katastrof
47. Dalším faktorem, který omezuje přístup dívek a žen ke vzdělání, je úplný rozpad infrastruktury pro poskytování státních veřejných služeb v důsledku ozbrojeného konfliktu, který vede k nedostatečnému poskytování základních služeb obyvatelstvu. V oblastech zasažených konfliktem jsou školy zavřené z důvodu snížené bezpečnosti, jsou obsazeny státními a nestátními ozbrojenými skupinami nebo zničeny, což brání dívkám v přístupu ke školní docházce. Ve svém obecném doporučení č. 30 (2013) pro ženy při předcházení konfliktům, v konfliktních situacích a situacích po ukončení konfliktu výbor konstatoval, že mezi další faktory, které brání přístupu dívek ke vzdělání, patří cílené útoky a hrozby nestátních subjektů vůči nim a jejich vyučujícím, jakož i další poskytování péče a povinnosti ve vedení domácnosti, které jsou povinny plnit.
48.Podle Globální koalice na ochranu vzdělání před útoky byly v letech 2005 až 2012 vzdělávací instituce terčem při konfliktech nejméně ve 24 zemích na čtyřech kontinentech. Kromě rizika smrti nebo vážného zranění v důsledku útoků mohou být studující, kteří navštěvují třídy ve školách, jež jsou zabrány vojenskými jednotkami nebo ozbrojenými silami, vystaveni fyzickému nebo pohlavnímu zneužívání, přičemž dívky jsou ohroženy více než chlapci. Přítomnost ozbrojených mužů často odrazuje rodiny od toho, aby posílaly dívky do školy, ze strachu, že se stanou oběťmi sexuálního násilí nebo budou vystaveny sexuálnímu obtěžování. Proto často své dcery vdají v raném věku, přičemž věří, že jim to může poskytnout ochranu. Útoky na vzdělávání a využívání škol a univerzit vojenskými nebo ozbrojenými skupinami mají celkově na dívky a ženy nepatřičný nebo diskriminační dopad.
49. Ženy a děti jsou nejzranitelnějšími skupinami během každé přírodní katastrofy. Ničení nebo využívání škol jako komunitních přístřeší pro postižené rodiny má závažné důsledky pro přístup ke vzdělání, což způsobuje ztrátu času pro výuku ve třídě a vysokou míru předčasného ukončení školní docházky.
50. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany, při konfliktu a přírodních katastrofách zavedly následující opatření s cílem minimalizovat jejich dopad na přístup dívek a žen ke vzdělání a chránit jejich právo na vzdělání a bezpečnost:
(a) schválit právní předpisy, revidovat vojenské praktiky a politiku a zavést výcvik s cílem zakázat národním ozbrojeným silám a skupinám využívat nebo zabírat školy, školní pozemky nebo jiná vzdělávací zařízení a instituce způsobem, který porušuje mezinárodní humanitární právo a/nebo právo na vzdělání podle mezinárodních předpisů v oblasti lidských práv;
(b) zavést opatření na ochranu studentek a učitelek před fyzickým a sexuálním zneužíváním ze strany státních a nestátních subjektů, které obsadily vzdělávací instituce;
(c) posoudit a řešit dopad ozbrojených konfliktů na přístup dívek a žen ke vzdělání;
(d) s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti 1325 (2000) o ženách, míru a bezpečnosti a následných rezolucích o ženách, míru a bezpečnosti se aktivně zavázaly, že přijmou opatření nezbytná k předcházení cíleným útokům na vzdělávací instituce a k ochraně žen a dívek;
(e) zajistit smysluplnou účast žen na monitorování útoků a na rozvoji preventivních, ochranných a mírových opatření a zajistit účast žen, včetně žen ze znevýhodněných skupin, na jejich rozvoji;
(f) navrhnout účinné, koordinované, rekonstruktivní a rychlé reakce, včetně opatření právní i neprávní odpovědnosti s cílem přivést pachatele k odpovědnosti;
(g) systematicky vyšetřovat a stíhat v souladu s mezinárodními normami ty osoby, které jsou odpovědné za vydávání rozkazů a které se účastní nebo mají velitelskou odpovědnost za porušování mezinárodních lidských práv, humanitárního a trestního práva, které představuje útok na vzdělávání;
(h) zajistit, aby v případě, že jsou školy zničeny nebo využívány jako přístřeší během přírodních katastrof, nebyl přístup dívek a žen ke vzdělávání nepřiměřeně omezen;
(i) upřednostnit obnovu škol postižených přírodními katastrofami, zejména těch, které slouží znevýhodněným dívkám a ženám;
(j) zajistit, aby všechny nové školní budovy dodržovaly předepsané stavební předpisy, mezi něž patří odolnost vůči katastrofám, a provádět pravidelné audity stávajících škol.
Kulturní překážky
51. I v případech, kdy je zajištěno odpovídající vzdělávání a kdy přístupnost není omezujícím faktorem, se přetrvávající patriarchální systémy a kulturní normy a postupy založené na těchto systémech a tradiční roli dívek a žen mohou stát silnými překážkami pro to, aby dívky a ženy mohly využívat svého práva na vzdělání.
52. Pokud dívky nechodí do školy, je pravděpodobnější, že budou nuceny uzavřít sňatek. Diskriminační a škodlivé praktiky dětských a/nebo nucených sňatků spojené s náboženskými nebo kulturními praktikami v některých společenstvích mají negativní dopad na právo na vzdělání. Pokud dívky nemohou dokončit své vzdělání z důvodu dětských a/nebo nucených sňatků a těhotenství, čelí praktickým překážkám, včetně nuceného vyloučení ze školy, a sociálním normám, které nutí dívky zůstávat doma a stigmatizují je. Dětské sňatky rovněž přispívají ke zvýšenému riziku domácího násilí, k ohrožení reprodukčního zdraví a k omezení práva na svobodu pohybu. Vlády tím, že neomezují dětské sňatky, neplní svou povinnost, aby zajistily přístup dívek ke vzdělání na rovnoprávném základě s chlapci.
53. V některých oblastech světa existuje všudypřítomná kulturní praxe mrzačení ženských pohlavních orgánů, která brání a/nebo ukončuje vzdělávání dívek. Komplikace po tomto zákroku mohou způsobit, že dívky budou ve škole méně soustředěné nebo budou chybět, což bude mít za následek jejich špatné výsledky, a nakonec předčasné ukončení studia. V některých zemích mají vysoké náklady spojené s tímto zákrokem také dopad na možnosti rodičů následně hradit školní výdaje, což vede k tomu, že dívky opustí školu. Nucené manželství po tomto zákroku, který se považuje za iniciační obřad dospělosti, může také vést k předčasnému ukončení školní docházky v důsledku těhotenství nebo soustředění se na úkoly v domácnosti.
54. Chudoba spojená s kulturními praktikami vyžaduje od dětí, aby vykonávaly placenou i neplacenou práci. Ve zprávě z roku 2015 o dětské práci a vzdělávání10 uvedla Mezinárodní organizace práce (MOP), že k dětské práci je nuceno 168 milionů dětí ve věku od 5 do 17 let. Dívky jsou nadměrně zastoupeny v pečovatelském sektoru, kam patří práce ve vlastní domácnosti nebo v domácnosti jiných osob, a nesou dvojí zátěž spojenou s prací doma i mimo domov, často s minimálním nebo žádným časem, který jim zbývá na školu. Ty dívky, kterým se podaří skloubit školu a práci, mají často špatné výsledky, což vede k předčasnému ukončení školní docházky. V mnoha regionech je praxe dětské práce rovněž daná kulturně, kdy se děti účastní rodinné práce v určitých ročních obdobích nebo v určitých dnech v týdnu.
55. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany, přijaly následující opatření ke zmírnění dopadu kulturních a náboženských praktik na přístup dívek a žen ke vzdělání:
(a) chránit dívky a ženy před tím, aby byly zbaveny svého práva na vzdělání na základě patriarchálních, náboženských nebo kulturních norem a zvyklostí v souladu se společným obecným doporučením č. 31 Výboru pro odstranění diskriminace žen / obecným komentářem č. 18 Výboru pro práva dítěte (2014) o škodlivých praktikách;
(b) usnadnit dialog s náboženskými a tradičními vůdci o hodnotě vzdělávání dívek a o důležitosti zabývat se praktikami a zvyklostmi, které brání jejich účasti na všech úrovních vzdělávání;
(c) zajistit, aby minimální věk pro uzavření sňatku, ať už se souhlasem rodičů nebo bez něj, byl pro dívky stanoven na 18 let v souladu se společným obecným doporučením č. 31 / obecným komentářem č. 18;
(d) začlenit téma mrzačení ženských pohlavních orgánů do formálního a neformálního vzdělávání tak, aby se o něm otevřeně diskutovalo, a to bez stigmatizace, s cílem umožnit dívkám a ženám získat přesné informace o škodlivých a neblahých účincích této praktiky v souladu s obecným doporučením výboru č. 14 (1990), které se týká obřízky žen;
(e) proškolit vyučující, facilitátory a pracovníky s mládeží tak, aby byli schopni vzdělávat dívky v oblasti mrzačení ženských pohlavních orgánů, a podporovat dívky, kterým hrozí, že se tomuto zákroku podrobí nebo které jej již podstoupily;
(f) vyzvat náboženské a komunitní vůdce, aby se postavili proti praktice mrzačení ženských pohlavních orgánů a informovali a vzdělávali své komunity o nebezpečích této praktiky;
(g) vytvořit nové politiky opětovného zahájení vzdělávání a inkluzivního vzdělávání, které těhotným dívkám, mladým matkám a vdaným dívkám mladším 18 let umožní zůstat ve škole nebo se do ní vrátit, a zajistit, aby se tyto politiky rozšířily do všech vzdělávacích zařízení a k jejich správcům, jakož i mezi rodiči a komunitami;
(h) zabývat se praktikami, které mohou bránit přístupu ke vzdělání, jako je zapojení dívek do neplacené práce v domácnosti;
(i) zajistit, aby všechny děti, zejména dívky, které nedosáhly minimálního věku pro zaměstnání, docházely do školy na celé vyučování, včetně, je-li to patřičné a v souladu s příslušnými mezinárodními pracovními normami, do odborné nebo technické školy.
VIII. Práva v rámci vzdělávání
56. Práva dívek a žen v rámci vzdělávání souvisejí s povinností vlády zajistit, aby bylo vzdělávání přijatelné.11 Přijatelnost řeší otázky formy (obsahu) a podstaty (kvality) vzdělávání, které se týkají školního prostředí, jakož i vzdělávacího obsahu a metody. Realizace práv v rámci vzdělávání vyžaduje, aby vláda poskytovala finanční prostředky, nezbytnou infrastrukturu, podporu a materiál studentům a vyučujícím. Rovněž vyžaduje, aby byl dívkám zajištěn rovný přístup ke stejné kvalitě vzdělání jako chlapcům, pokud jde o kvalitu vyučujících a vzdělávacích zařízení, a prostředí, které se vyznačuje tím, že dívky a ženy budou mít příležitosti splnit cíle, které souvisejí s jejich sebeurčením a seberealizací. Práva v rámci vzdělávání proto zahrnují dodržování a prosazování lidských práv dívek a žen v průběhu celého vzdělávacího cyklu.
57. Nedostatek úcty a důstojnosti, s nimiž se dívky a ženy setkávají ve vzdělávacích institucích, v závislosti na genderovém režimu ve škole, je odrazem obecnějšího společenského řádu. Prostředí, v němž chybí úcta a důstojnost vůči dívkám a ženám, se často vyznačuje zakořeněnými patriarchálními ideologiemi, postupy a strukturami, které utvářejí každodenní zkušenosti vyučujících a studentů. V důsledku toho, že jsou dívky vystaveny takovému prostředí, kde může existovat fyzické, emoční a pohlavní zneužívání, jsou jim po dobu až 10 let nebo déle upírána jejich práva v oblasti vzdělávání. Je třeba se zabývat různými otázkami, aby se dívkám a ženám, včetně zaměstnankyní vzdělávacích institucí, dostalo rovného zacházení a rovných příležitostí.
Stratifikace škol a znalostí (čl. 10 písm. a) a b))
58. Obecně platí, že vzdělávací systémy jsou velmi diferencované, pokud jde o způsoby dělení studentů, zejména v okamžiku přechodu ze základní a střední úrovně do škol a/nebo oborů, které kladou důraz na odbornou nebo akademickou přípravu. V některých systémech je po umístění studentů obtížný přesun mezi odborným nebo akademickým vzděláváním. Sociálně-ekonomický status silně ovlivňuje umisťování studentů do různých typů škol. U studentů s vysokým ekonomickým statusem je pravděpodobnější, že navštěvují akademicky orientované školy, které nabízejí znalosti na vysoké úrovni, jež umožňují přímou cestu k terciárnímu vzdělávání. Vysoce diferencované vzdělávací systémy proto udržují sociálně-ekonomické nerovnosti od poměrně rané fáze životního cyklu a již dlouho před tím, než studenti dokončí své vzdělání a vstoupí na trh práce.
59. V takto diferencovaném vzdělávacím systému existují rovněž výrazné rozdíly v materiálních zdrojích, které jsou přidělovány školám na podporu realizace učebních osnov. Školy v komunitách s nižší sociálně-ekonomickou úrovní jsou obecně hůře vybaveny, a to jak z hlediska materiálních zdrojů, tak z hlediska kvality vyučujících ve srovnání se školami na vyšší sociálně-ekonomické úrovni, přičemž studenti v těchto komunitách mají lepší předpoklady k tomu, aby mohli využívat podporu od rodičů za účelem kompenzace nedostatečného veřejného financování.
60. V jednotlivých typech škol a v jejich rámci jsou činěny rozdíly mezi studujícími rovněž na základě představ o tom, jaké odborné směry jsou vhodné pro jednotlivá pohlaví. Na akademických školách se dívky často soustřeďují v programech humanitních věd a jsou nedostatečně zastoupeny v přírodních vědách, technologiích, inženýrství a matematice, zatímco na odborných školách převažují ženy a dívky v oblastech, jako jsou potraviny a výživa, kosmetologie a administrativní studium. Stratifikace studentů a znalostí vede v konečném důsledku k tomu, že jsou dívky podněcovány k volbě povolání, které mají ze společenského hlediska nízký status. Tato stratifikace má potenciál k dalšímu posilování ve školách pro jedno pohlaví, kde jsou často nabízeny pouze předměty považované za vhodné pro příslušné pohlaví. V důsledku toho by škola pro dívky nenabízela výuku v oblasti zpracování dřeva nebo stavebnictví. Pro usnadnění realizace práva dívek a žen na stejně kvalitní vzdělání, jaké je poskytováno chlapcům a mužům, je nutné zajistit celou škálu akademických a odborných předmětů ve školách a nepodporovat oddělování školních osnov podle pohlaví.
61. Kritickou technickou a odbornou oblastí, v níž jsou dívky a ženy nedostatečně zastoupeny, jsou informační a komunikační technologie. Šedesáti procentům lidí na světě, přičemž většina z nich jsou dívky a ženy, je upíráno právo na přístup k transformační síle internetu. Aby bylo možné překonat digitální propast mezi muži a ženami v používání nových technologií a zajistit ženám rovný přístup k informacím a pracovním příležitostem v těchto oborech, musí se školy zabývat překážkami, které vedou k jejich vylučování.
62. V čl. 10 písm. g) úmluvy se stanoví, že státy, smluvní strany, zajistí, aby dívky a ženy měly stejné příležitosti jako chlapci a muži k tomu, aby se aktivně účastnily sportu a tělesné výchovy. Na základě převládajících stereotypů jsou však pozitivní výsledky s cílem posílit postavení žen a genderovou rovnost v této oblasti snižovány tím, že ve všech oblastech sportu a tělesné aktivity existuje diskriminace. Přetrvává segregace pohlaví a na vnitrostátní i mezinárodní úrovni je účast žen na rozhodování omezená. Kromě toho je hodnota přikládaná ženským sportům často nižší, což vede k nedostatečnému přidělování zdrojů na podporu jejich účasti, jakož i k nižšímu odměňování sportovkyň. Převládající stereotypy ovlivňuje také mediální prezentace žen ve sportu. Násilí páchané na ženách, vykořisťování a obtěžování ve sportu rovněž odráží tradiční mužskou dominanci na sportovní scéně.
63. Výbor doporučuje státům, smluvním stranám, aby přijaly následující opatření s cílem zajistit, že vzdělávací systémy umožní rovné příležitosti pro obě pohlaví a svobodný výběr studijních oborů a kariéry:
(a) reformovat a podle potřeby standardizovat vzdělávací systém tak, aby bylo zajištěno spravedlivé rozdělení všech vzdělávacích zdrojů ve všech školách bez ohledu na místo nebo obyvatelstvo, kterému slouží;
(b) odstranit ideologické a strukturální překážky ve smíšených školách, zejména na úrovni středního školství, včetně takových překážek, jako je školní rozvrh, který je uspořádán tak, aby v daném časovém období byly nabízeny pouze předměty oddělené podle pohlaví, což od studujících vyžaduje, aby měly vyučovací hodinu oddělenou podle pohlaví, a brání interakci a diskusi mezi dívkami a chlapci o těchto tématech, jakož i postoje vyučujících, které brání dívkám v tom, aby se svobodně rozhodovaly, pokud jde o volbu předmětu a nabídku kurzů;
(c) připravit stážisty a vyučující tak, aby studujícím a rodičům poskytovali poradenství pro volbu povolání s cílem řešit a změnit zakořeněné vnímání toho, které předměty a kariéra jsou vhodné pro jednotlivá pohlaví;
(d) zavést opatření s cílem zvýšit účast žen a dívek v programech přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky na všech úrovních vzdělávání, a to poskytováním zvláštních pobídek, například stipendií, a přijetím dočasných zvláštních opatření v souladu s článkem 4 Úmluvy a s obecným doporučením Výboru č. 25 (2004) o dočasných zvláštních opatřeních;
(e) zajistit, že ve školách pro jedno pohlaví bude nabízena úplná škála předmětů, zejména v technických a odborných oblastech, aby se dívky mohly zapojit do oblastí s dominantním postavením mužů a naopak, s cílem umožnit jim více kariérních možností;
(f) vypracovat vnitrostátní plány nebo strategie v oblasti informačních a komunikačních technologií s konkrétními cíli pro dosažení rovnosti žen a mužů v přístupu k informačním a komunikačním technologiím ve školách a institucích na terciární úrovni, které budou podpořeny zvláštními programy, jež mohou být zaváděny ve školách, spolu s rozpočtem potřebným pro jejich realizaci a s včasným shromážděním údajů, které budou rozčleněny podle pohlaví s cílem sledovat plnění cílů;
(g) zavést jasná legislativní a politická opatření s cílem zajistit, aby dívky a ženy, které se ve vzdělávacích institucích účastní oborů a činností, kde převládají muži, byly chráněny před sexuálním obtěžováním a násilím;
(h) poskytovat ve vzdělávacích institucích rovné příležitosti pro dívky a ženy, aby si svobodně vybraly oblasti fyzické aktivity a sporty, do kterých se chtějí zapojit, a využívaly zdravotní a psychologické výhody, jež z tohoto zapojení vyplývají;
(i) zabývat se tradičními stereotypy a poskytovat prostory, které umožní účast dívek a žen na fyzických aktivitách a sportech, kde převládají muži, a to jak ve smíšených vzdělávacích institucích, tak ve vzdělávacích institucích pro jedno pohlaví;
(j) zavést pozitivní opatření, preferenční zacházení nebo systémy kvót v oblasti sportu, kultury a rekreace v souladu s obecným doporučením č. 25 a v případě potřeby zaměřit tato opatření na dívky a ženy, které jsou vystaveny vícenásobným formám diskriminace, včetně žen na venkově, v souladu s obecným doporučením č. 34 (2016) o právech venkovských žen.
Genderová nerovnost, zneužívání a sexuální násilí ve školách
64. K genderové nerovnosti ve vzdělávání patří rozdílné zacházení, kdy je jednomu pohlaví dávána přednost nebo umožněn přednostní přístup k oceněním ze strany školského systému, pokud jde o pozornost, známky, příležitosti a pochvaly, a jsou udělovány mírnější tresty za špatné chování. Genderová nerovnost se také projevuje nerovným přístupem k neformálnímu postavení a autoritě při jednáních mezi vyučujícím a studujícím. Ve školním prostředí je způsob, jakým dívky zažívají tuto nerovnost, ovlivněn několika aspekty, včetně jejich pohlaví, socioekonomického postavení, rasy nebo etnického původu či příslušnosti k menšinové skupině, jejich vzhledu a jazykových vzorců.
65. Další oblastí, kde dívky a ženy čelí negativnímu vlivu, je sexuální politika, která souvisí s jejich účastí na vzdělávání. Sexuální politika ve školách se týká vztahů mezi ženami a muži, které se vyznačují nemístným sexuálním podtextem, jako je sexuální obtěžování dívek ve školách nebo na cestě do školy a ze školy. Mohou čelit sexuálnímu obtěžování a zneužívání ze strany studentů, učitelů a členů komunity, jakož i předpojatému zacházení ve škole. Sexuální napadání a další formy genderově podmíněného násilí ve školách významně přispívají k nízkému sebevědomí, špatným výsledkům v oblasti vzdělávání a mají nepříznivé dlouhodobé dopady na zdraví a kvalitu života. V důsledku násilí dívky nechodí do školy, předčasně ji ukončují nebo se školní docházky plně neúčastní. Násilí často začíná slovními urážkami a výhrůžnými gesty, po nichž v případě, že nezakročí osoby, které tomu mají pravomoc, následují násilné činy.
66. Znevýhodněným skupinám dívek hrozí zvýšené riziko násilí ve škole kvůli četným formám diskriminace, kterým čelí, zejména na základě onemocnění HIV, kasty, etnické příslušnosti, rasy a náboženství, což zvyšuje riziko zneužívání a ovlivňuje povahu násilí, k němuž dochází. Dívky se zdravotním postižením čelí diskriminaci na základě pohlaví i zdravotního postižení, zatímco lesbické, bisexuální, transsexuální a intersexuální děti zažívají sexismus i homofobii.
67. Navzdory rozsáhlému sexuálnímu obtěžování a zneužívání dívek ve vzdělávacích institucích, které představují klíčovou překážku jejich práva na vzdělání a v jeho rámci, nebyly tyto skutečnosti systematicky začleňovány do vzdělávací politiky a programů. V mnoha případech neexistuje žádný striktní mechanismus odpovědnosti a tento problém je ve školách ignorován nebo se na něj reaguje obviněním oběti, bez trestu pro pachatele.
68. Pohlavní zneužívání dívek může vést k nechtěnému těhotenství, a proto je třeba na tento problém a jeho důsledky dívky upozornit, zejména během dospívání. Důležitou reakcí na rozsah problému v domácnostech, školách a komunitách je zavedení povinných, věkově přiměřených osnov na všech úrovních vzdělávání, týkajících se komplexní sexuální výchovy, včetně vzdělávání o sexuálním a reprodukčním zdraví, odpovědném sexuálním chování, prevenci předčasného těhotenství a prevenci pohlavně přenosných infekcí, v souladu s čl. 10 písm. h) a článkem 12 úmluvy, obecným doporučením výboru č. 24 (1999) o ženách a zdraví a obecným doporučením č. 35 (2017) o genderově podmíněném násilí páchaném na ženách, kterým se aktualizuje obecné doporučení č. 19. Vyučující by měli být speciálně vyškoleni pro různé úrovně výuky, které odpovídají věku. V situacích, kdy jsou vyučujícími převážně muži, například na úrovni středních škol, by měla existovat snaha o nábor, odbornou přípravu a zaměstnání učitelek, které mohou být vzorem a díky nimž se třídy stanou bezpečnějším a příznivějším místem pro dívky a mladé ženy.
69. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany, přijaly následující opatření k omezení násilí páchaného na dívkách a ženách, které souvisí se vzdělávacími institucemi a školní docházkou, a chránily tak jejich právo na důstojné zacházení:
(a) přijmout a prosazovat vhodné zákony, politiky a postupy s cílem zakázat a potírat násilí páchané na dívkách a ženách ve vzdělávacích zařízeních a v jejich okolí, včetně slovního a emočního zneužívání, pronásledování, sexuálního obtěžování a sexuálního násilí, fyzického násilí a vykořisťování;
(b) provádět nábor, školit a zaměstnávat více žen ve vzdělávacích institucích, kde je učitelský sbor převážně mužský;
(c) zajistit, aby dívky a ženy postižené násilím ve školách měly účinný přístup ke spravedlnosti a prostředkům právní ochrany;
(d) reagovat na případy násilí páchaného na dívkách a ženách ve vzdělávacích institucích, a to prostřednictvím důvěrných a nezávislých mechanismů pro jejich nahlášení, účinného vyšetřování, případného trestního stíhání a odpovídajícího potrestání pachatelů a poskytování služeb obětem/pozůstalým;
(e) zajistit, aby všechny případy násilí páchaného na dívkách a ženách ve vzdělávacích institucích byly nahlášeny a zaznamenány, prověřovat trestní rejstřík školských pracovníků před jejich zaměstnáním a vypracovat a prosazovat kodexy chování pro všechny zaměstnance škol i studující;
(f) přijmout národní akční plány pro řešení násilí páchaného na dívkách ve škole, včetně pokynů pro školy a povinného školení vyučujících a studujících v oblasti strategií včasné intervence, které jsou zaměřeny na sexuální obtěžování a násilí páchaného na dívkách;
(g) navrhnout vládní mechanismus pro prevenci a vyšetřování násilných incidentů ve vzdělávacích institucích a poskytnout odpovídající veřejné finanční prostředky k řešení tohoto problému;
(h) poskytovat podpůrné služby pro dívky, které zažily násilí, včetně poradenství, lékařské péče, informací o HIV/AIDS a léků;
(i) vypracovat a zavést povinné osnovy odpovídající věku, které jsou založeny na důkazech a jsou vědecky přesné, a to na všech úrovních vzdělávání, a které budou zahrnovat komplexní informace o sexuálním a reprodukčním zdraví a právech, odpovědném sexuálním chování, prevenci raného těhotenství a pohlavně přenosných infekcí.
Kyberšikana
70. Další formu zneužívání, kterou dívky zažívají, je kyberšikana, kdy jsou informační a komunikační technologie a různé platformy sociálních médií prostředkem, kterým pachatelé dívky zastrašují, ohrožují nebo obtěžují. Ačkoli jsou do kybernetické šikany zapojeny jak chlapci, tak dívky, výzkum ukazuje, že u dívek, zejména dospívajících, je pravděpodobnost, že se stanou oběťmi i pachateli, téměř dvakrát vyšší než u chlapců. Internetová viktimizace dospívajících dívek má mnoho podob, včetně nadávek, pomluv, výhrůžek, zveřejnění důvěrných informací, fotografií a videí, pornografie ze msty, sexuální obtěžování a sexuální návrhy, často od cizích osob.
71. Kyberšikana má na dospívající dívky nejrůznější dopad, včetně mírných nebo extrémních emocionálních účinků, pocitů, že nejsou v bezpečí a mají strach, a v některých případech sebevražedných myšlenek nebo sebevraždy.
72. Přestože kyberšikana vždy nevychází ze školního prostředí, výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany, přijaly ve školách následující opatření na ochranu dívek:
(a) upozornit rodiče na šíření fenoménu kybernetické šikany a na dopady, které může mít na dívky;
(b) rozvíjet komplexní programy, které informují vyučující, studující a rodiče o formách, jež může kyberšikana mít, a o jejích možných dopadech, a poskytnout poradenství a podporu studujícím, jež jsou oběťmi kybernetické šikany;
(c) zavést politiky, které zajistí, aby technologie dostupné ve školách nebyly využívány pro účely kybernetické šikany, a sledovat provádění těchto politik;
(d) zavést několik snadno dostupných kanálů, které mohou studenti využít k nahlášení těchto incidentů, a to vzájemných poradenských služeb a poradenských služeb vyučujících, bezpečných míst ve školách a horkých linek pro anonymní oznamování;
(e) informovat dívky o důsledcích kybernetické šikany pro zdraví obětí a jejich duševní pohodu, jakož i o sankcích, které lze uplatnit vůči pachatelům;
(f) přijmout právní předpisy, které vymezují a trestají obtěžování prostřednictvím informačních a komunikačních technologií a obtěžování žen a dívek online ve všech jeho podobách.
Spravedlivá účast žen v řídících strukturách
73. Genderový režim, který je patrný ve vzdělávacích institucích, má negativní dopad na zaměstnankyně, zejména na zaměstnankyně v systémech středoškolského a terciárního vzdělávání. Tyto dopady jsou nejzřetelnější, pokud jde o omezení jejich kariérního vzestupu a míru, v jaké se dostávají do rozhodovacích pozic. Ačkoli je učitelství považováno za feminizované povolání, na celém světě existuje nepřiměřeně nízké zastoupení žen ve vyšších a nejvyšších řídících funkcích na všech úrovních vzdělávání.
74. Nedostatečné zastoupení žen ve vedoucích a rozhodovacích pozicích na všech úrovních vzdělávání je způsobeno několika faktory. Patří k nim omezený přístup ke vzdělání, zejména příležitostem k získání vysokoškolských diplomů pro ty, kdo vyučují na nižších úrovních, diskriminační postupy jmenování do funkcí a povyšování, postoje rodiny, přerušování kariéry, kulturní stereotypy, vyloučení z mužské kultury spojenectví a protěžování a pokračující odpor vůči zařazení žen do řídících funkcí.
75. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany, zavedly následující opatření k odstranění genderových rozdílů ve vedoucích pozicích na všech úrovních vzdělávání s cílem zajistit odstranění diskriminace, jíž ženy v tomto ohledu čelí:
(a) zvýšit profesní mobilitu žen v institucích vysokoškolského vzdělávání tak, že jim budou poskytovány granty a/nebo stipendia, která jim umožní získat vyšší postgraduální titul a zavést pobídky a programy k jejich setrvání;
(b) posílit snahy o zvýšení počtu žen ve vedoucích pozicích na všech úrovních vzdělávání, zejména v případě univerzitních profesorů ve všech oborech, a to prostřednictvím opatření, mezi která budou patřit zvláštní dočasná opatření v souladu s čl. 4 odst. 1 písm.) Úmluvy a obecným doporučením č. 25;
(c) přezkoumat postupy jmenování a povyšování a odstranit veškerá diskriminační ustanovení, která brání rovné účasti žen ve vedoucích pozicích ve vzdělávacích institucích, a věnovat se předcházení diskriminace při jmenování do funkcí a povyšování;
(d) zabývat se převažujícími organizačními kulturami, které jsou nepříznivé pro mobilitu žen v učitelském povolání směrem k vyšším pozicím;
(e) stanovit cíle v daném časovém rámci, aby byla zajištěna parita ve funkcích v oblasti vysokoškolského vzdělávání, včetně vyšších pozic, profesur, rektorství a prorektorství na univerzitách;
(f) zavedení politik a kvót pro rovné zastoupení žen v řídících orgánech vysokoškolského vzdělávání, jako jsou senáty a rady, a ve výzkumných orgánech.
IX. Práva prostřednictvím vzdělávání
76. Od roku 1985 se několik mezinárodních konferencí OSN zaměřilo na lidská práva, ženy, sociální otázky a udržitelný rozvoj a určilo řadu opatření na podporu genderové rovnosti a posílení postavení žen. Řada konferencí zdůraznila vzdělávání jako prostředek k dosažení těchto cílů a ke zlepšení postavení žen ve společnosti. Vzdělávání dává jednotlivcům dovednosti, které jim umožňují přizpůsobit se potřebám měnících se společností, a má proto multiplikační účinek, který ženám umožňuje domáhat se práv ve všech oblastech, a to i mimo školství. Práva žen prostřednictvím vzdělávání se však zdaleka neuskutečňují.
77. Navzdory regionálním rozdílům ukazují celosvětové údaje, že vyšší dosažené vzdělání má více žen než mužů a jsou tak vysoce kvalifikovaným zdrojem lidského kapitálu. U některých pracovních míst a pozic jsou však upřednostňováni muži s nižší úrovní vzdělání než ženy s vyšší úrovní, což přispívá ke všeobecnému jevu horizontální a vertikální segregace trhů práce podle pohlaví. Proto vzdělání nemá pro ženy a pro muže stejný společenský význam. I v případě, že obě pohlaví mají stejnou úroveň vzdělání, muži v zaměstnání často dostávají přednost.12
78. Tyto systémové vzorce chování se stále upevňují, zejména na trhu práce, který funguje na základě ideologie „muže jako živitele“, což vede k tomu, že muži zaujímají dominantní postavení v oblasti práce za mzdu. V důsledku toho mají ženy ve většině společností nižší míru zaměstnanosti a vyšší míru nezaměstnanosti a chudoby, jsou více zastoupeny jako pracovnice na částečný úvazek, vydělávají v průměru méně než muži, jsou nepřiměřeně zastoupeny ve zranitelných oblastech práce a mají méně šancí na důstojné pracovní podmínky. Ženy jsou nedostatečně zastoupeny v rozhodovacích pozicích na všech úrovních společenských a politických institucí a postrádají skutečnou osobní autonomii. Ačkoli zvýšený přístup ke vzdělávání zlepšil podmínky pro život žen a jejich dětí, nebylo dosaženo potenciálu pro vzdělávání, který je v současné době k dispozici tak, aby došlo k posunu celkové rovnováhy moci v hospodářské, politické a sociální oblasti a rovněž ke strategické změně, pokud jde o posílení postavení žen, a to kvůli kulturnímu přesvědčení a zvyklostem, které reprodukují zakořeněné genderové ideologie, struktury a systémy.
79. Tento stálý vzorec je spojen s procesy genderové socializace, které reprodukují a udržují dělbu práce podle pohlaví, jež definuje, co je ženské a co mužské, a jsou zároveň spojeny s dichotomií veřejného vůči soukromému, což je systém, kde muži převládají ve veřejné sféře a ženy v soukromé. Výsledkem je, že institucionalizovaná školní docházka se namísto toho, aby byla transformační, stala nástrojem státu pro reprodukování genderového uspořádání a zachování hierarchie mužské versus ženské, dominantní versus podřízené a veřejné versus soukromé.13
80. Pokud jde o úroveň účasti žen v politických procesech a na rozhodování, pokračuje trend, kdy vzhledem k tomu, že ženy jsou stále nedostatečně zastoupeny, nemohou účinně ovlivňovat politiku, která má na tuto skutečnost dopad. V roce 2017 činil podíl žen ve volených nebo jmenovaných vládních funkcích na celém světě přibližně 1:4 v porovnání s muži. V dolních komorách parlamentů zastávají ženy 23,4 % poslaneckých funkcí a v horních komorách je to 22,9 %. Stejný trend je patrný v zastoupení žen jako členů a předsedů správních rad ve veřejném a soukromém sektoru. Ženy jsou i nadále z velké části marginalizovány v politické sféře a ve správních radách v důsledku diskriminačních zákonů, praktik, postojů a genderových stereotypů.
81. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany, usilovaly o následující opatření k dosažení rovného zastoupení žen ve společenských, hospodářských a politických procesech, jakož i v rozhodovacích funkcích ve všech odvětvích:
(a) odborně připravovat vyučující, aby přijali konstruktivistické výukové strategie, které dívkám a ženám poskytnou schopnost kritického myšlení a smysl pro pozitivní sebehodnocení a sebedůvěru, aby se stejně jako muži podílely na pozicích na vysoké úrovni a na rozhodovacích pozicích ve společenské, hospodářské a politické sféře;
(b) přizpůsobit možnosti a obsah vzdělávání dívek a žen, zejména na vyšších úrovních, s cílem zvýšit jejich zapojení do vědeckých, technických a manažerských studijních oborů, a tím zvýšil i jejich kvalifikaci, aby měly zajištěn přístup k pracovním místům na vysoké úrovní a místům s rozhodovacími pravomocemi, zejména v profesích a zaměstnáních s dominantním postavením mužů;
(c) posílit občanskou výchovu a vzdělávání ve školách a pokračovat v programech gramotnosti dospělých se zohledněním genderového hlediska, jejichž cílem je posílení úlohy žen a jejich zapojení do rodiny a společnosti;
(d) uznávat význam posílení postavení všech žen prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy ve vládě, veřejné politice, hospodářství, informačních a komunikačních technologiích a ve vědě s cílem zajistit, aby ženy rozvíjely své znalosti a dovednosti potřebné k tomu, aby plně přispívaly ke všem oblastem veřejného života;
(e) chránit právo žen na důstojnou práci tím, že bude zpochybněna zakořeněná horizontální segregace trhů práce, kde jsou muži zvýhodněni a převážně zařazováni do profesních odvětví, které mají vysoký status, a to spíše na základě protežování než za zásluhy;
(f) zlepšit a rozšířit přístup žen k informačním a komunikačním technologiím, včetně nástrojů elektronické veřejné správy, s cílem umožnit ženám účast v politice a podpořit jejich zapojení do širších demokratických procesů a zároveň zlepšit schopnost těchto technologií reagovat na potřeby žen, včetně žen na okraji společnosti;
(g) vytvořit vhodné nástroje, programy dovedností a odborné přípravy, a to po konzultaci se ženami, s cílem připravit je na vedoucí pozice a umožnit jim účast na nich a tím převzít odpovědnost ve veřejném životě;
(h) přijmout veškerá vhodná opatření k odstranění předsudků a genderových stereotypů, které znamenají pro ženy překážky v přístupu do společenské, hospodářské a politické oblasti a plnému zapojení se do těchto oblastí.
X. Odpovědnost státu: provádění a monitorování
82. Z informací uvedených v předchozích oddílech tohoto obecného doporučení vyplývá, že ačkoli došlo k určitým úspěchům při uplatňování práva dívek a žen na vzdělání, jejich práva ve všech třech oblastech – na vzdělávání, v rámci vzdělávání a jeho prostřednictvím – nejsou plně realizována. V těchto doporučeních jsou stanovena kritéria pro přijímání a reformu politických a legislativních rámců a pro finanční a lidské zdroje, které jsou potřebné k zajištění a ochraně práv dívek a žen v těchto třech oblastech. Má-li být vzdělávání nakonec prostředkem k posílení osobního, společenského, hospodářského a politického postavení žen a nástrojem, který jim umožní využít příležitostí, aby přímo přispívaly k vnitrostátním a regionálním procesům rozvoje, pak není pozornost věnovaná těmto činnostem dobrovolná, ale povinná. Transformace systémů a struktur však může být uskutečněna pouze tam, kde existuje politická vůle. Státy, smluvní strany, se musí zavázat, že splní své mezinárodně závazné povinnosti, které vyplývají z dohod, jako je například úmluva, v podobě, která je v souladu s obecnými doporučeními výboru, zejména s obecným doporučením č. 28 (2010) o hlavních povinnostech států, smluvních stran, podle článku 2 úmluvy.
83. Výbor vyzývá státy, smluvní strany, aby přijaly následující opatření s cílem zajistit včasné zavedení a monitorování doporučení, jež jsou obsažena v tomto obecném doporučení na ochranu práva dívek a žen na přístup ke vzdělání a jejich práv v rámci vzdělávání a jeho prostřednictvím, které rozpracovává článek 10 úmluvy a souvisejí s dalšími články úmluvy a dalšími obecnými doporučeními výboru:
(a) zajistit rozsáhlé šíření tohoto obecného doporučení, aby se dostalo ke všem zúčastněným stranám, včetně všech vládních úředníků, kteří působí v oblasti vzdělávání a podpůrných sektorů, pedagogů na všech úrovních vzdělávacího systému, studujících, rodičů, sdělovacích prostředků a příslušných vnitrostátních a komunitních organizací;
(b) podle potřeby přeložit dokument do národních jazyků a do jazyků používaných etnickými menšinami ve státech, smluvních stranách;
(c) zřídit vnitrostátní víceodvětvovou pracovní skupinu, ve které budou zastoupeny hlavní vládní sektory, které jsou zapojeny do poskytování vzdělání a vzdělávacích služeb, a hlavní nevládní zúčastněné strany, které jsou zapojeny do vzdělávání, s cílem vypracovat komplexní strategii pro zavádění a monitorování s jasnými časovými lhůtami, kritérii pro měření dosažených výsledků a osobami, které mají poskytovat dohled nad konkrétními aspekty této strategie;
(d) zajistit, aby byly k dispozici a přístupné odpovídající kvantitativní a kvalitativní soubory údajů s cílem informovat o monitorování výsledků a maximalizaci výsledků prostřednictvím harmonizace provádění tohoto obecného doporučení s požadavky na základě jiných mezinárodních, regionálních a vnitrostátních nástrojů, které se zabývají právy dívek a žen na vzdělávání, v rámci vzdělávání a prostřednictvím vzdělávání, jež jsou v souladu s tímto nástrojem.
Upozornění:
Tento dokument je v autentickém znění publikován v databázi smluvních orgánů OSN Treaty bodies Search (ohchr.org). Pořízený úřední překlad do českého jazyka není autentickým zněním.
1 Azza Karam, „Education as the pathway towards gender equality“, UN Chronicle, sv. L, č. 4 (2013).
2 Statistický úřad při UNESCO a Dětský fond OSN, Fixing the Broken Promise of Education for All: Findings from the Global Initiative on Out-of-School Children (2015).
3 Statistický úřad při UNESCO, Informační přehled o gramotnosti dospělých a mládeže č. 26, září 2013. Do-stupný z http://uis.unesco.org/sites/default/files/documents/fs26-adult-and-youth-literacy-2013-en_1.pdf.
4 Viz www.ohchr.org/EN/HRBodies/CEDAW/Pages/Womensrighttoeducation.aspx.
5 Viz Serap proti Nigérii, rozsudek Soudního dvora Hospodářského společenství států západní Afriky (č. ECW/CCJ/APP/12/07; rozsudek č. ECW/CCJ/JUD/07/10 (30. listopadu 2010)).
6 Arabská charta lidských práv, Charta Organizace amerických států, Americká deklarace práv a povinností člověka, Africká charta lidských práv a práv národů, Africká charta práv a blaha dítěte, protokol k Africké chartě lidských práv a práv národů o právech žen v Africe, první protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a Evropská úmluva o právním postavení migrujících pracovníků.
7 UNESCO, „The right to education: law and policy review guidelines“ (2014). Dostupné z http://unesdoc.unesco.org/images/0022/002284/228491e.pdf.
8 Viz E/CN.4/1999/49.
9 Viz https://en.unesco.org/themes/inclusion-in-education.
10 MOP, Světová zpráva o dětské práci 2015: Paving the way to decent work for young people (2015).
11 Viz bod 14 výše.
12 Viz prohlášení bývalé členky výboru Barbary Baileyové u kulatého stolu na vysoké úrovni, které se konalo v rámci padesátého pátého zasedání Komise pro postavení žen. Dostupné z www.un.org/womenwatch/daw/csw/csw55/panels/HLRTA-Bailey-Barbara.pdf.
13 Tamtéž.