III.ÚS 2527/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky ENVIROPOL, s. r. o., se sídlem Československého exilu 2062/8, Praha 4, zastoupené Mgr. et Mgr. Janem Kořánem, advokátem, se sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2024 č. j. 23 Cdo 3935/2023-416, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. července 2023 č. j. 4 Cmo 55/2023-350 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. listopadu 2022 č. j. 74 Cm 5/2020-297, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Moravské kovárny, a. s., se sídlem Hruškové Dvory 44, Jihlava, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Odůvodnění:

I.
Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení

1. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, Krajský soud v Brně ("krajský soud") napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se stěžovatelka domáhala, aby se žalovaná vedlejší účastnice řízení zdržela uveřejňování a rozšiřování konkrétně specifikovaných výroků poškozujících dobrou pověst stěžovatelky v médiích. Dále zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala, aby vedlejší účastnice v periodiku Jihlavské listy na vlastní náklady uveřejnila omluvu ve znění a za podmínek uvedených ve výroku tohoto rozsudku. Krajský soud zamítl rovněž žalobu na zaplacení 200 000 Kč na přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu a zaplacení 977 916 Kč z titulu náhrady škody.

2. K odvolání stěžovatelky ve věci rozhodoval Vrchní soud v Olomouci ("vrchní soud"), který rovněž napadeným rozsudkem rozhodnutí krajského soudu potvrdil.

3. Stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.


II.
Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka se závěry obecných soudů nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž se dovolává porušení svých základních práv a ústavních principů zaručených čl. 10 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 14 odst. 1 a čl. 17 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

5. Soudům vytýká, že jednání vedlejší účastnice řízení neposoudily jako jednání nekalosoutěžní. Má za to, že výraz "soutěžní vztah" vyložily příliš restriktivně a v rozporu s extenzivním výkladem aprobovaným v judikatuře i odborné literatuře. Zdůrazňuje, že výroky vedlejší účastnice řízení jsou nepochybně způsobilé ovlivnit úspěšnost stěžovatelky na trhu, a tedy mají soutěžní povahu. Stěžovatelka se vymezuje rovněž vůči aktuální judikatuře Nejvyššího soudu vylučující nárok právnických osob na náhradu nemajetkové újmy způsobené zásahem do jejich pověsti. Tuto judikaturu považuje za diskriminační. Dále obsáhle napadá a rozporuje závěry soudů týkající se pravdivosti výroků vedlejší účastnice řízení, jejich oprávněnosti (ve smyslu oprávněné kritiky) a přiměřenosti.


III.
Splnění podmínek řízení

6. Ústavní soud předně posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.
Vlastní posouzení

7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

8. Pro Ústavní soud je v nyní posuzované věci podstatné, že soudy v napadených rozhodnutích dostatečně odůvodnily závěr, že výroky vedlejší účastnice řízení na adresu stěžovatelky byly projevem oprávněné kritiky založené na pravdivých skutkových tvrzeních a nebyly prezentované defamačním způsobem (srov. zejména rozsudek krajského soudu, bod 7 a dále body 23-28; srov. též hodnocení Nejvyššího soudu - napadené usnesení, bod 23). Ve vztahu k výroku posouzenému jako hodnotící soud krajský soud vysvětlil, že jím nemohla vedlejší účastnice zasáhnout do práv stěžovatelky, neboť jeho prostřednictvím prezentovaná kritika se netýkala stěžovatelky, ale spíše zákonodárce (srov. tamtéž, bod 31; srov. rozsudek vrchního soudu, bod 24). Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že soudy nyní posuzovanou věc hodnotily prizmatem střetu základního práva vedlejší účastnice na svobodu projevu zaručeného čl. 17 Listiny na straně jedné a ochrany dobré pověsti a práv plynoucích z hospodářské soutěže, jež je možné v ústavní rovině podřadit pod čl. 10 odst. 1 a čl. 26 Listiny, na straně druhé (srov. usnesení Nejvyššího soudu, bod 15; rozsudek krajského soudu, bod 6). Tento střet soudy s ohledem na obsah i formu rozporovaných výroků prezentovaných vedlejší účastnicí řízení vyhodnotily v neprospěch stěžovatelky.

9. Soudy dospěly k závěru, že vedlejší účastnice řízení svými výroky nezasáhla do stěžovatelčiných práv. Podle Ústavního soudu je proto nadbytečné zabývat se otázkami, které stěžovatelka opětovně předkládá v ústavní stížnosti, ať už se jedná o otázky přítomnosti soutěžního vztahu či možnosti uplatnění nároků (např. v podobě náhrady za nemajetkovou újmu) plynoucích z případného zásahu do práv právnických osob (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu, bod 17).

10. Ústavní soud dodává, že stěžovatelka své námitky předkládala opakovaně v průběhu celého předchozího řízení. Její námitky tak byly vypořádány nalézacím, odvolacím i dovolacím soudem, a to v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Ústavní soud nespatřuje žádný důvod, pro který by měl závěry obecných soudů nyní revidovat, neboť v nich neshledal jakýkoliv ústavněprávní deficit, který by byl způsobilý iniciovat uplatnění jeho kasační pravomoci. Vyjadřuje-li stěžovatelka s odkazem na tvrzené porušení práva na spravedlivý proces přesto nespokojenost s výsledkem řízení, Ústavní soud připomíná, že toto základní právo nelze zaměňovat s neexistujícím právem na úspěch ve věci. Jednoduše vyjádřeno, právo na spravedlivý proces je právem na férového arbitra, nikoliv však právem na vítězství v civilním řízení.


V.
Závěr

11. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2024


Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu