Přehled
Text
Obsah
I. Úvod a rozsah působnosti 2
II. Obecné problémy a doporučení ohledně přístupu žen ke spravedlnosti 4
A. SOUDNÍ VYMAHATELNOST, DOSTUPNOST, PŘÍSTUPNOST, KVALITA, ZJEDNÁVÁNÍ NÁPRAVY A ODPOVĚDNOST SOUDNÍCH SYSTÉMŮ 4
B. DISKRIMINAČNÍ ZÁKONY, POSTUPY A PRAKTIKY 8
C. STEREOTYPY A GENDEROVÉ PŘEDSUDKY V SOUDNÍM SYSTÉMU A DŮLEŽITOST ROZVOJE SCHOPNOSTÍ 10
D. VZDĚLÁNÍ A ZVYŠOVÁNÍ POVĚDOMÍ O DOPADU STEREOTYPŮ 11
E. PRÁVNÍ POMOC A VEŘEJNÁ OBHAJOBA 12
F. ZDROJE 13
III. Doporučení pro konkrétní oblasti práva 13
A. ÚSTAVNÍ PRÁVO 13
B. OBČANSKÉ PRÁVO 14
C. RODINNÉ PRÁVO 14
D. TRESTNÍ PRÁVO 15
E. SPRÁVNÍ, SOCIÁLNÍ A PRACOVNÍ PRÁVO 17
IV. Doporučení pro konkrétní mechanismy 17
A. SPECIALIZOVANÉ SOUDNÍ/KVAZISOUDNÍ SYSTÉMY A MEZINÁRODNÍ/REGIONÁLNÍ SOUDNÍ SYSTÉMY 17
B. ALTERNATIVNÍ POSTUPY ŘEŠENÍ SPORŮ 18
C. NÁRODNÍ INSTITUCE PRO LIDSKÁ PRÁVA A ÚŘADY OMBUDSMANŮ 19
D. PLURALITNÍ SOUDNÍ SYSTÉMY 19
V. Odvolání výhrad k úmluvě 20
VI. Ratifikace Opčního protokolu k úmluvě 21
I. Úvod a rozsah působnosti
1. Právo žen na přístup ke spravedlnosti je nezbytné k uskutečňování veškerých práv chráněných Úmluvou o odstranění všech forem diskriminace žen. Je základním prvkem vlády práva a dobré správy, spolu s nezávislostí, nestranností, integritou a důvěryhodností soudnictví, bojem proti beztrestnosti a korupci a rovné účasti žen v soudnictví a ostatních mechanismech uplatňování práva. Právo na přístup ke spravedlnosti je vícerozměrné. Zahrnuje soudní vymahatelnost, dostupnost, přístupnost, kvalitu, poskytnutí nápravy obětem a odpovědnost soudních systémů. Pro účely tohoto obecného doporučení by všechna použití výrazu „ženy“ měla být vykládána tak, že zahrnují ženy i dívky, ledaže je výslovně uvedeno jinak.
2. Výbor se v tomto obecném doporučení zabývá povinnostmi států, smluvních stran, zabezpečit ženám přístup ke spravedlnosti. Tyto povinnosti pokrývají ochranu práv žen proti všem formám diskriminace za účelem posílení jejich postavení jako jednotlivců a jako nositelek práv. Účinný přístup ke spravedlnosti optimalizuje emancipační a transformativní potenciál práva.
3. V praxi výbor vysledoval množství překážek a omezení, které ženám brání uskutečňovat své právo na přístup ke spravedlnosti na základě rovnosti, včetně nedostatku účinné soudní ochrany nabízené státy, smluvními stranami, ve vztahu ke všem aspektům přístupu ke spravedlnosti. Tyto překážky se vyskytují ve strukturálním kontextu diskriminace a nerovnosti způsobených faktory, jako jsou genderové stereotypy, diskriminační zákony, intersekcionální nebo kumulativní diskriminace, procesní a důkazní požadavky a stav, kdy není strukturálně zabezpečeno, že soudní mechanismy jsou fyzicky, ekonomicky, společensky a kulturně přístupné všem ženám. Všechny tyto překážky představují trvající porušování lidských práv žen.
4. Působnost tohoto obecného doporučení zahrnuje postupy a kvalitu soudnictví ve vztahu k ženám na všech úrovních soudních systémů včetně specializovaných a kvazisoudních mechanismů. Mezi kvazisoudní mechanismy patří veškeré činnosti veřejných správních úřadů nebo orgánů podobné činnostem vykonávaným soudní mocí, které mají právní důsledky a mohou ovlivnit zákonná práva, povinnosti a výsady.
5. Rozsah práva na přístup ke spravedlnosti pokrývá také pluralitní soudní systémy. Výraz „pluralitní soudní systémy“ označuje koexistenci státních zákonů, předpisů, postupů a rozhodnutí na jedné straně a náboženských, obyčejových, domorodých nebo komunitních zákonů a praktik na straně druhé, uvnitř státu, smluvní strany. Pluralitní soudní systémy tudíž zahrnují vícero pramenů práva, ať už formálních či neformálních, buď státních, nwstátních, anebo smíšených, s nimiž se ženy mohou setkat, když se domáhají výkonu svého práva na přístup ke spravedlnosti. Náboženské, obyčejové, domorodé nebo komunitní soudní systémy – označované v tomto obecném doporučení jako tradiční soudní systémy – mohou být formálně uznány státem, působit se svolením státu, s výslovným statusem nebo bez něj anebo fungovat mimo rámec regulace státu.
6. Mezinárodní a regionální dohody a deklarace o lidských právech a většina národních ústav obsahují záruky související s rovností pohlaví a/nebo genderovou rovností před zákonem a povinnosti zajistit, aby každý měl prospěch z rovné ochrany zákonem.1 Článek 15 úmluvy stanoví, že ženy a muži si musí být rovni před zákonem a mít prospěch z rovné ochrany zákonem. Článek 2 stanoví, že státy, smluvní strany, jsou povinny přijmout veškerá příslušná opatření s cílem zajišťovat skutečnou rovnost mužů a žen ve všech oblastech života, a to rovněž prostřednictvím ustanovení příslušných národních soudů a jiných veřejných institucí, a tím zabezpečit účinnou ochranu žen proti jakémukoli aktu diskriminace. Obsah a rozsah uvedeného ustanovení jsou dále podrobně rozvedeny v obecném doporučení výboru č. 28 (2010) o základních povinnostech států, smluvních stran, podle článku 2 úmluvy. Článek 3 zmiňuje potřebu příslušných opatření k tomu, aby bylo zajištěno, že ženy budou moci uplatňovat a využívat svá základní lidská práva a svobody na základě rovnoprávnosti s muži.
7. Diskriminace může být proti ženám namířena na základě jejich pohlaví anebo genderu. Gender označuje společensky vytvořené identity, vlastnosti a role pro ženy a muže a kulturní význam, které společnost připisuje biologickým rozdílům a které se soustavně odrážejí v soudním systému a jeho institucích. Podle čl. 5 písm. a) úmluvy mají státy, smluvní strany, povinnost odhalit a odstranit skryté společenské a kulturní bariéry, včetně genderových stereotypů, které ženám brání vykonávat svá práva a domáhat se jich a překáží jim v přístupu k účinným prostředkům nápravy.
8. Diskriminace žen, založená na genderových stereotypech, stigmatech, škodlivých a patriarchálních kulturních normách a genderově podmíněném násilí, které postihuje obzvláště ženy, má neblahý vliv na schopnost žen získat přístup ke spravedlnosti na rovném základě s muži. Kromě toho bývá diskriminace žen složena z intersekcionálních faktorů ovlivňujících některé ženy do té míry nebo takovými způsoby, jež se liší od těch, které ovlivňují muže nebo jiné ženy. Důvody intersekcionální nebo kumulativní diskriminace mohou zahrnovat etnickou/rasovou příslušnost, status příslušnice původního obyvatelstva nebo menšiny, barvu pleti, socioekonomické postavení a/nebo příslušnost ke kastě, jazyk, náboženské vyznání nebo přesvědčení, politický názor, národnostní původ, rodinný stav a/nebo mateřský status, věk, život v městské/venkovské oblasti, zdravotní stav, zdravotní postižení, vlastnictví majetku a identitu lesbické, bisexuální anebo transgender ženy či intersexuální osoby. Tyto intersekcionální faktory ženám z uvedených skupin ztěžují získání přístupu ke spravedlnosti.2
9. Mezi další faktory ztěžující ženám přístup ke spravedlnosti patří negramotnost, obchod s lidmi, ozbrojený konflikt, status žadatelky o azyl, vnitřní vysídlení, situace, kdy je žena bez státní příslušnosti, migrace, skutečnost, že žena je hlavou domácnosti, vdovství, život s HIV, zbavení svobody, kriminalizace prostituce, zeměpisná odlehlost a stigmatizace žen bojujících za svá práva. Je nutné zdůraznit skutečnost, že osoby a organizace bránící lidská práva bývají kvůli své práci terčem útoků, a je nutné chránit jejich vlastní právo na přístup ke spravedlnosti.
10. Výbor zdokumentoval mnoho příkladů negativních dopadů intersekcionálních forem diskriminace na přístup ke spravedlnosti pro specifické skupiny žen, včetně neúčinných prostředků nápravy. Ženy náležející do těchto skupin porušení svých práv veřejným orgánům často neoznamují ze strachu, že budou ponižovány, stigmatizovány, zatčeny, vyhoštěny, mučeny nebo budou podrobeny jiné formě násilí, a to rovněž příslušníky donucovacích orgánů. Výbor rovněž zaznamenal, že pokud ženy z těchto skupin podávají stížnosti, příslušné orgány často nekonají s náležitou péčí směřující k vyšetření věci, stíhání a potrestání pachatelů a/nebo poskytnutí nápravy.3
11. Navíc k ustanovením čl. 2 písm. c), článku 3, čl. 5 písm. a) a článku 15 úmluvy mají státy, smluvní strany, další povinnosti plynoucí z úmluvy, a to zajistit, aby ženy měly přístup ke vzdělávání a informacím o svých právech a dostupných prostředcích nápravy a o tom, jak k nim získat přístup, a dále přístup ke kompetentním, systémům řešení sporů zohledňujícím genderové aspekty, jakož i rovný přístup k účinné a včasné nápravě.4
12. Výbor pro své názory a doporučení týkající se kroků, které je třeba podniknout k překonání překážek, s nimiž se ženy při získávání přístupu ke spravedlnosti setkávají, čerpá informace ze svých zkušeností získaných z posuzování zpráv předkládaných státy, smluvními stranami, svých analýz individuálních oznámení a z vedení svých šetření na základě Opčního protokolu k úmluvě. Dále výbor odkazuje na činnosti týkající se přístupu ke spravedlnosti, kterou vykonávají jiné mechanismy Organizace spojených národů pro lidská práva, národní instituce pro lidská práva, organizace občanské společnosti, včetně komunitních ženských sdružení, a akademičtí či vědečtí pracovníci.
II. Obecné problémy a doporučení ohledně přístupu žen ke spravedlnosti
A. SOUDNÍ VYMAHATELNOST, DOSTUPNOST, PŘÍSTUPNOST, KVALITA, ZJEDNÁVÁNÍ NÁPRAVY A ODPOVĚDNOST SOUDNÍCH SYSTÉMŮ
13. Výbor pozoruje, že koncentrovanost soudů a kvazisoudních orgánů v hlavních městech, jejich nedostupnost ve venkovských a odlehlých regionech, čas a peníze potřebné k získání přístupu k nim, složitost řízení, fyzické bariéry pro ženy se zdravotním postižením, chybějící přístup ke kvalitnímu, v oblasti genderové problematiky kompetentnímu právnímu poradenství, včetně právní pomoci, jakož i často zmiňované nedostatky v kvalitě soudních systémů (např. rozsudky nezohledňující genderové aspekty nebo rozhodnutí způsobené nedostatkem odborného vzdělávání, průtahy a nepřiměřená délka řízení, korupce), toto všechno ženám brání získat přístup ke spravedlnosti.
14. Šest vzájemně propojených a zásadních složek – soudní vymahatelnost, dostupnost, přístupnost, kvalita, poskytování nápravy a odpovědnost soudních systémů – je proto pro zajištění přístupu ke spravedlnosti nezbytných. Ačkoliv rozdíly v převládajících právních, společenských, kulturních, politických a hospodářských podmínkách nezbytně vyústí v odlišné uplatňování těchto složek v každém ze států, smluvních stran, základní prvky tohoto přístupu jsou všeobecně relevantní a bezprostředně použitelné. V souladu s uvedeným:
(a) soudní vymahatelnost vyžaduje nerušený přístup žen ke spravedlnosti a jejich způsobilost a zmocnění domáhat se svých práv jakožto právních nároků plynoucích z úmluvy;
(b) dostupnost vyžaduje ustanovení soudů, kvazisoudních orgánů nebo jiných orgánů napříč územím státu, smluvní strany, v městských, venkovských a odlehlých oblastech, jakož i jejich udržování a financování;
(c) přístupnost vyžaduje, aby všechny soudní systémy, jak formální, tak kvazisoudní, byly pro ženy bezpečné, finančně dostupné a fyzicky přístupné a byly potřebám žen uzpůsobeny a pro jejich potřeby vhodné, a to včetně těch žen, které čelí formám intersekcionální nebo kumulativní diskriminace;
(d) kvalita soudních systémů vyžaduje, aby všechny složky systému dodržovaly mezinárodní standardy kompetence, účinnosti, nezávislosti a nestrannosti5 a poskytovaly, a to včas, přiměřenou a účinnou nápravu, která je vymáhána a vede pro všechny ženy k udržitelnému řešení sporu, které zohledňuje genderové aspekty. Rovněž vyžaduje, aby se soudní systémy přizpůsobovaly danému kontextu, byly dynamické, umožňovaly aktivní účast, byly otevřené inovativním praktickým opatřením, zohledňovaly genderové aspekty a braly v potaz zvyšující se nároky žen na spravedlnost;
(e) zjednání nápravy vyžaduje, aby soudní systémy ženám poskytly funkční ochranu a smysluplné odškodnění za jakoukoli újmu, kterou mohly utrpět (viz článek 2), a
(f) odpovědnost soudních systémů je zajištěna prostřednictvím monitoringu, jenž má za cíl zaručit, že fungují v souladu se zásadami soudní vymahatelnosti, dostupnosti, přístupnosti, kvality a zjednávání nápravy. Odpovědnost soudních systémů se rovněž týká monitoringu činnosti odborných pracovníků soudního systému a jejich právní odpovědnosti, pokud se dopustí porušení práva.
15. Ohledně soudní vymahatelnosti výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany:
(a) zajistily, že práva a související prvky právní ochrany budou uznány a začleněny do právního řádu, a tím zlepšily způsobilost soudního systému reagovat na genderové aspekty;
(b) zlepšily nerušený přístup žen k soudním systémům a tím je zmocnily k dosažení rovnosti de iure i de facto;
(c) zajistily, že odborní pracovníci soudního systému budou řešit případy způsobem, který zohledňuje genderové aspekty;
(d) zajistily nezávislost, nestrannost, integritu a důvěryhodnost soudnictví a boj proti beztrestnosti;
(e) řešily korupci v soudních systémech jako důležitý prvek odstraňování diskriminace žen při získávání přístupu ke spravedlnosti;
(f) čelily bariérám účasti žen jako odborných pracovnic v rámci všech orgánů a úrovní soudních a kvazisoudních systémů a poskytovatelek služeb souvisejících se soudnictvím a tyto bariéry odstraňovaly a dále podnikly kroky, včetně dočasných zvláštních opatření, s cílem zajistit, aby ženy byly v soudnictví a jiných systémech uplatňování práva rovnoměrně zastoupeny, a to jako soudkyně, žalobkyně, veřejné obhájkyně, právničky, správkyně, mediátorky, příslušnice donucovacích orgánů, úřednice a odbornice v soudnictví a trestním systému, jakož i v dalších odborných pozicích;
(g) přepracovaly procesní předpisy v oblasti důkazních břemen tak, aby zajistily rovnost stran ve všech oblastech, kde mocenské vztahy připravují ženy o spravedlivé nakládání s jejich případy ze strany soudů;
(h) spolupracovaly s občanskou společností a komunitními organizacemi s cílem vyvinout udržitelné mechanismy na podporu přístupu žen ke spravedlnosti a podporovaly nevládní organizace a subjekty občanské společnosti k účasti na řízeních týkajících se práv žen;
(i) zajistily, že ženy v řadách obránců lidských práv dosáhnou přístupu ke spravedlnosti a obdrží ochranu před obtěžováním, výhrůžkami, odvetou a násilím.
16. Ohledně dostupnosti soudních systémů výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany:
(a) zajistily vytvoření, udržování a rozvoj soudů, tribunálů a dalších subjektů podle potřeby, které ženám zaručí právo na přístup ke spravedlnosti bez diskriminace na celém území státu, smluvní strany, včetně odlehlých, venkovských a odloučených oblastí, a současně zvážily zřízení mobilních soudů, zejména za účelem služby ženám žijícím v odlehlých, venkovských a odloučených oblastech, a kreativní využití řešení moderních informačních technologií tam, kde je to proveditelné;
(b) v případech násilí na ženách zajistily přístup k finanční pomoci, krizovým centrům, přístřeší, tísňovým linkám a zdravotním, psychosociálním a poradenským službám;
(c) zajistily, že předpisy upravující aktivní legitimaci budou dovolovat skupinám a organizacím občanské společnosti zainteresovaným v daném případě podávat návrhy či žaloby a účastnit se řízení;
(d) zřídily dohledový mechanismus nezávislých inspektorů s cílem zajistit řádné fungování soudního systému a zabývat se jakoukoli diskriminaci žen, které se dopustí odborní pracovníci soudního systému.
17. Ohledně přístupnosti soudních systémů výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany:
(a) odstranily ekonomické bariéry v přístupu ke spravedlnosti prostřednictvím poskytování právní pomoci a zajistily, že poplatky za vydávání a předkládání dokladů, jakož i soudní náklady, budou ženám s nízkými příjmy sníženy a ženám žijícím v chudobě prominuty;
(b) odstranily jazykové bariéry pomocí poskytování nezávislých a odborných překladatelských a tlumočnických služeb tam, kde je třeba, a poskytovaly individuálně přizpůsobenou asistenci negramotným ženám s cílem zaručit, že budou plně rozumět soudním a kvazisoudním postupům v řízení;
(c) rozvíjely cílené osvětové činnosti a šířily informace o dostupných soudních mechanismech, postupech a prostředcích nápravy, například prostřednictvím zvláštních oddělení či kanceláří věnujících se ženám, v různých formátech a rovněž v jazycích komunit. Tyto činnosti a informace by měly být přiměřené pro všechny etnické a menšinové skupiny v obyvatelstvu a vytvořeny v úzké spolupráci s ženami z těchto skupin a zejména z ženských a dalších příslušných organizací;
(d) zajistily přístup k internetu a dalším informačním a komunikačním technologiím (ICT) za účelem zlepšení přístupu žen k soudním systémům na všech úrovních a rovněž zvážily rozvoj internetové infrastruktury včetně videokonferencí, s cílem usnadnit vedení soudních jednání a sdílení, shromažďování a podporu údajů a informací mezi zúčastněnými stranami;
(e) zajistily, že prostředí a poloha soudních a kvazisoudních institucí a dalších služeb budou pro všechny ženy přívětivé, bezpečné a přístupné, a současně zvážily vytvoření genderových oddělení jakožto složek soudních institucí a věnovaly zvláštní pozornost pokrytí nákladů na dopravu do soudních a kvazisoudních institucí a k dalším službám pro ženy bez dostatečných prostředků;
(f) zřídily centra přístupu ke spravedlnosti, jako jsou jednotná kontaktní centra, která zahrnují řadu právních a sociálních služeb za účelem snížení množství kroků, které žena musí podniknout, aby získala přístup ke spravedlnosti. Tato centra by měla poskytovat právní poradenství a pomoc, činit kroky k zahájení soudních řízení, koordinovat podpůrné služby pro ženy v oblastech, jako je násilí na ženách, rodinné záležitosti, zdraví, společenská bezpečnost, zaměstnání, majetek a imigrace. Tato centra musí být přístupná všem ženám včetně těch, které žijí v chudobě anebo ve venkovských a odlehlých oblastech;
(g) věnovaly zvláštní pozornost přístupu ke spravedlnosti u žen se zdravotním postižením.
18. Ohledně kvality soudních systémů výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany:
(a) zajistily, že soudní systémy budou kvalitní a budou dodržovat mezinárodní standardy kompetence, účinnosti, nezávislosti a nestrannosti, jakož i mezinárodní judikaturu;
(b) přijaly ukazatele pro měření přístupu žen ke spravedlnosti;6
(c) zajistily inovativní a transformativní přístup a celkové pojetí soudnictví, včetně investic do širších institucionálních reforem, je-li to nezbytné;
(d) poskytovaly, a to včas, přiměřenou a účinnou nápravu, jež je vymáhána a vede k udržitelnému řešení sporu, které zohledňuje genderové aspekty, pro všechny ženy;
(e) zavedly mechanismy, které zajistí, že pravidla dokazování, vyšetřování a dalších právních a kvazisoudních postupů budou nestranná a nebudou ovlivněna genderovými stereotypy ani předsudky;
(f) pakliže je to nezbytné k ochraně soukromí, bezpečnosti a dalších lidských práv žen, zajistily, že řízení bude způsobem souladným s řádným postupem a spravedlivým procesem možné vést soukromě, a to jako celek či v části, anebo bude možné podat svědeckou výpověď na dálku či za využití takového komunikačního vybavení, že pouze zúčastněné osoby budou moci získat přístup k jeho obsahu. Během všech fází soudního řízení by mělo být povoleno používat pseudonymy nebo jiná opatření k ochraně identity těchto žen. Státy, smluvní strany, by měly zaručit možnost přijmout opatření k ochraně soukromí a vzhledu obětí prostřednictvím zákazu obrazového zachycení a vysílání v případech, kdy by tato činnost mohla narušit důstojnost, emoční stav a bezpečnost dívek a žen;
(g) chránily ženy navrhovatelky či žalobkyně, svědkyně, ob/žalované a vězeňkyně před výhrůžkami, obtěžováním a dalšími formami újmy před, během a po soudním řízení a poskytovaly rozpočtové částky, zdroje, pokyny a monitoring a právní rámce nezbytné k zajištění účinného fungování těchto ochranných opatření.7
19. Ohledně poskytování nápravy výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany:
(a) poskytovaly a vymáhaly přiměřenou a včasnou nápravu diskriminace žen a zajistily, že ženy budou mít přístup ke všem soudním i mimosoudním prostředkům nápravy;
(b) zajistily, že náprava bude odpovídající, účinná, přiznána bez prodlení, holistická a úměrná závažnosti utrpěné újmy. Náprava by měla dle okolností zahrnovat restituci (uvedení do původního stavu), kompenzaci (ať už poskytnutou ve formě peněz, zboží anebo služeb) a rehabilitaci (zdravotní a psychologickou péči a další sociální služby).8 Odškodnění občanskoprávních škod a trestní sankce by se neměly vzájemně vylučovat;
(c) plně zohlednily neplacenou domácí práci a pečovatelskou činnost žen při hodnocení škod za účelem určení přiměřené kompenzace újmy v občanských, trestních, správních a jiných řízeních;
(d) vytvořily finanční prostředky určené ženám s cílem zajistit, že ženy obdrží odpovídající odškodnění v situacích, kdy jednotlivci nebo subjekty odpovědné za porušení jejich lidských práv nejsou schopni či ochotni toto odškodnění poskytnout;
(e) v případech sexuálního násilí v konfliktech nebo situacích po skončení konfliktu nařídily institucionální reformy, zrušily diskriminační legislativu a přijaly předpisy poskytující odpovídající sankce v souladu s mezinárodními standardy lidských práv a dále stanovily odškodňovací opatření v úzké spolupráci s ženskými organizacemi a občanskou společností, s cílem překonat diskriminaci, která konfliktu předcházela;9
(f) zajistily, že mimosoudní prostředky nápravy, jako veřejná omluva, veřejné uctění památky a záruky neopakování poskytnuté výbory pravdy, spravedlnosti nebo smíření, nebudou využívány jako náhrada za vyšetřování a stíhání pachatelů tehdy, jestliže se porušení lidských práv odehrála v rámci konfliktu nebo situace po skončení konfliktu; odmítly amnestie u genderově podmíněných porušení lidských práv, jako je sexuální násilí na ženách, a dále odmítly zákonné promlčecí doby pro stíhání těchto porušení (viz obecné doporučení č. 30 o ženách při předcházení konfliktům, v konfliktech a situacích po skončení konfliktu);
(g) poskytovaly účinné a včasné prostředky nápravy a zajistily, že budou odpovídat různým druhům porušení práv, které ženy zažívají, jakož i odpovídající odškodnění, a zabezpečily účast žen na vytváření všech odškodňovacích programů, jak je uvedeno v obecném doporučení č. 30.10
20. Ohledně odpovědnosti soudních systémů výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany:
(a) vyvinuly účinné a nezávislé mechanismy ke sledování a monitorování přístupu žen ke spravedlnosti s cílem zajistit, že soudní systémy jsou v souladu se zásadami soudní vymahatelnosti, dostupnosti, přístupnosti, kvality a účinnosti prostředků nápravy, včetně periodických kontrol/přezkumů autonomie, účinnosti a transparentnosti soudních, kvazisoudních a správních orgánů, které přijímají rozhodnutí ovlivňující práva žen;
(b) zajistily, že případy zjištěných diskriminačních praktik a jednání odborných pracovníků soudnictví budou účinně řešeny prostřednictvím disciplinárních a dalších opatření;
(c) vytvořily speciální subjekt k přijímání stížností, žádostí a návrhů ohledně všeho podpůrného personálu v rámci činnosti soudního systému, včetně sociálních a zdravotnických pracovníků a pracovnic, jakož i technických expertů a expertek;
(d) Údaje by měly zahrnovat, avšak není třeba je omezovat na:
i. počet a geografické rozmístění soudních a kvazisoudních orgánů;
ii. počet mužů a žen, kteří pracují v donucovacích orgánech a soudních a kvazisoudních institucích na všech úrovních;
iii. počet a geografické rozmístění mužů a žen – právníků a právniček, včetně těch poskytujících právní pomoc;
iv. povahu a počet případů a stížností podaných soudním, kvazisoudním a správním orgánům, rozdělené dle pohlaví stěžovatelů;
v. povahu a počet případů řešených formálními a neformálními soudními systémy, rozdělené dle pohlaví žalující strany;
vi. povahu a počet případů, v jejichž rámci byla požadována, přijata a poskytnuta právní pomoc a/nebo veřejná obhajoba, rozdělené dle pohlaví žalující strany;
vii. délku řízení a jejich výsledek, rozdělené dle pohlaví žalující strany;
(e) prováděly a usnadňovaly kvalitativní studie a kritické genderové analýzy všech soudních systémů ve spolupráci s organizacemi občanské společnosti a akademickými institucemi s cílem poukázat na praktiky, postupy a judikaturu, které napomáhají plnému přístupu žen ke spravedlnosti, anebo jej omezují;
(f) systematicky aplikovaly zjištění těchto analýz za účelem rozvoje priorit, politik, právních předpisů a postupů s cílem zajistit, že všechny složky soudního systému budou zohledňovat genderové aspekty, budou uživatelsky přívětivé a odpovědné.
B. DISKRIMINAČNÍ ZÁKONY, POSTUPY A PRAKTIKY
21. Státy, smluvní strany, mají často ustanovení ústavy, zákony, předpisy, postupy, obyčeje a praktiky, jež jsou založeny na tradičních genderových stereotypech a normách, a jsou tudíž diskriminační a upírají ženám plné užívání jejich práv plynoucích z úmluvy. Výbor proto ve svých závěrečných komentářích trvale vybízí státy, smluvní strany, aby přezkoumaly své legislativní rámce a změnily a/nebo zrušily ustanovení, která diskriminují ženy. Toto je v souladu s článkem 2 úmluvy, který zakotvuje povinnosti států, smluvních stran, přijmout příslušná právní a jiná opatření s cílem odstranit všechny formy diskriminace žen prováděné orgány veřejné moci a nestátními subjekty, ať už jde o jednotlivce, organizace nebo podnikatelské subjekty.
22. Ženy při získávání přístupu ke spravedlnosti nicméně čelí mnoha obtížím v důsledku přímé a nepřímé diskriminace, jak ji definuje odstavec 16 obecného doporučení č. 28. Tato nerovnost je zjevná nikoli pouze v diskriminujícím obsahu a/nebo dopadu zákonů, předpisů, postupů, obyčejů a praktik, ale také v nedostatku schopností a povědomí na straně soudních a kvazisoudních institucí k tomu, aby se odpovídajícím způsobem zabývaly porušeními lidských práv žen. Výbor proto ve svém obecném doporučení č. 28 poznamenává, že soudní instituce jsou povinny uplatňovat zásadu skutečné či faktické rovnosti, jak je zakotvena v úmluvě, a vykládat právo, včetně národního, náboženského a obyčejového práva, v souladu s touto povinností. Článek 15 obsahuje povinnosti států, smluvních stran, zabezpečit, že ženy budou požívat skutečné rovnosti s muži ve všech oblastech práva.
23. Mnohé ze závěrečných komentářů a názorů výboru podle Opčního protokolu však ukazují, že diskriminační procesní a důkazní pravidla a nedostatek náležité péče při předcházení, vyšetřování, stíhání a trestání porušení práv žen a poskytování nápravy za ně mají za následek pohrdání povinnostmi zajistit, aby ženy měly rovný přístup ke spravedlnosti.
24. Je třeba klást zvláštní zřetel na dívky (včetně dívek v dětském věku a dospívajících dívek tam, kde je to vhodné), neboť při získávání přístupu ke spravedlnosti čelí specifickým překážkám. Často postrádají společenskou či právní způsobilost činit podstatná rozhodnutí ohledně svého života v oblastech souvisejících se vzděláním, zdravím a sexuálními a reprodukčními právy. Mohou být nuceny k sňatku nebo podrobeny jiným poškozujícím praktikám a různým formám násilí.
25. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany:
(a) zajistily, že zásada rovnosti před zákonem bude uplatňována prostřednictvím přijetí kroků majících za cíl zrušit existující zákony, postupy, předpisy, judikaturu, obyčeje a praktiky, které přímo či nepřímo diskriminují ženy, zejména co se týká jejich přístupu ke spravedlnosti, a zrušily diskriminační překážky přístupu ke spravedlnosti včetně:
i. povinnosti nebo potřeby, aby ženy získaly povolení členů rodiny či komunity, než podají žalobu;
ii. stigmatizace žen, které bojují za svá práva aktivní účastí v soudním systému;
iii. pravidel o potvrzování pravdivosti, která diskriminují ženy jako svědkyně, žalobkyně a žalované tím, že od nich k prokázání trestného činu nebo k domáhání se nápravy vyžadují splnění vyšší úrovně důkazního břemene než od mužů;
iv. postupů, které vylučují svědectví žen nebo mu udělují nižší status;
v. chybějících opatření k zabezpečení rovných podmínek mužů a žen během přípravy a projednávání případů a následných postupů;
vi. neadekvátní vedení případů a shromažďování důkazů v případech, kdy jsou ženy žalující stranou, vedoucí k systematickým selháním ve vyšetřování případů;
vii. překážek, jimž se čelí při shromažďování důkazů v souvislosti s objevujícími se porušeními práv žen, jež se dějí online nebo při využití ICT a nových sociálních médií;
(b) zajistily, že dívkám budou dostupné nezávislé, bezpečné, účinné, přístupné a k dětem citlivé mechanismy pro stížnosti a oznamování. Tyto mechanismy by měly být ustanoveny v souladu s mezinárodními normami, zejména Úmluvou o právech dítěte, a obsazeny náležitě vyškolenými úředními osobami, pracujícími účinně a způsobem, který zohledňuje genderové aspekty, v souladu s obecným komentářem Výboru pro práva dítěte č. 14 (2013), a to tak, aby prvořadým hlediskem byl nejlepší zájem dotčených dívek;
(c) přijaly opatření s cílem zabránit marginalizaci dívek z důvodu konfliktů a snižování jejich postavení v rodinách a z toho vyplývajícího nedostatku podpory jejich práv a dále zrušily předpisy a praktiky, které vyžadují povolení rodičů či manžela pro přístup ke službám, jako je vzdělání a zdravotní služby, včetně sexuálního a reprodukčního zdraví, jakož i k právním službám a soudním systémům;
(d) chránily ženy a dívky před výkladem náboženských textů a tradičních norem, které vytváří bariéry jejich přístupu ke spravedlnosti a vedou k jejich diskriminaci.
C. STEREOTYPY A GENDEROVÉ PŘEDSUDKY V SOUDNÍM SYSTÉMU A DŮLEŽITOST ROZVOJE SCHOPNOSTÍ
26. Stereotypy a genderové předsudky v soudním systému mají dalekosáhlé důsledky pro plné uplatňování lidských práv ženami. Brání ženám v přístupu ke spravedlnosti ve všech oblastech práva a mohou mít obzvláště negativní vliv na ženy, jež jsou oběťmi a přeživšími násilí. Stereotypy zkreslují vnímání a vedou k rozhodnutím založeným na předem vytvořených přesvědčeních a mýtech spíše než na relevantních skutečnostech. Soudci si často osvojují strnulé standardy o tom, co u žen považují za vhodné chování a penalizují ty, kdo těmto stereotypům neodpovídají. Stereotypy také ovlivňují důvěryhodnost přikládanou hlasům, argumentům a svědectvím žen jako stran sporu a svědkyň. Tyto stereotypy mohou způsobit, že soudce nesprávně interpretuje či aplikuje právo. Tato skutečnost má značné důsledky například v trestním právu, kde v jejím důsledku pachatelé nejsou nuceni nést právní odpovědnost za porušení práv žen, a tím potvrzují kulturu beztrestnosti. Stereotypy ve všech oblastech práva ohrožují nestrannost a integritu soudního systému, což následně může obratem vést k justičním omylům, včetně opakované viktimizace žalující strany.
27. Soudci a rozhodci nejsou jediní činitelé soudního systému, kteří uplatňují, upevňují a udržují stereotypy. Státní zástupci, úřední osoby donucovacích orgánů a další aktéři často umožňují, aby stereotypy ovlivňovaly vyšetřování a soudní řízení, zvláště v případech genderově podmíněného násilí, neboť stereotypy podrývají tvrzení oběti/přeživší a současně podporují obranu předkládanou podezřelým. Stereotypy tudíž mohou prostupovat jak stádii vyšetřování, tak řízení před soudem a utvářet konečný rozsudek.
28. Ženy by se měly moci spolehnout na soudní systém oproštěný od mýtů a stereotypů a na soudnictví, jehož nestrannost není ohrožována těmito předsudečnými předpoklady. Odstranění stereotypů v soudním systému je zásadní krok v zabezpečení rovnosti a spravedlnosti pro oběti a přeživší.
29. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany:
(a) přijaly opatření, včetně programů zvyšujících povědomí a rozvoje schopností pro všechny osoby pracující v soudním systému a studenty práv, k odstranění genderových stereotypů a začlenění hlediska rovnosti žen a mužů do všech oblastí soudního systému;
(b) zapojily do těchto programů zvyšujících povědomí a rozvoje schopností další odborníky, zvláště osoby poskytující zdravotní péči a sociální pracovníky, kteří mohou hrát důležitou roli v případech násilí na ženách a rodinných záležitostech;
(c) zajistily, že programy budování schopností budou řešit zejména:
i. problém důvěryhodnosti a váhy přikládané hlasům, argumentům a svědectvím žen jako žalujících stran a svědkyň;
ii. archaické standardy často vytvořené soudci, státními zástupci ohledně toho, co je u žen považováno za vhodné chování;
(d) zvážily podporu dialogu o negativním dopadu stereotypů a genderových předsudků v soudním systému a potřebu lepších výstupů soudnictví pro ženy, jež jsou oběťmi a přeživšími násilí;
(e) zvyšovaly povědomí o negativním dopadu stereotypů a genderových předsudků a podporovaly prosazování snah o řešení stereotypů a genderových předsudků v soudních systémech, zvláště v případech genderově podmíněného násilí;
(f) provozovaly programy rozvoje schopností pro soudce, státní zástupce, právníky a úřední osoby donucovacích orgánů týkající se uplatňování mezinárodních právních nástrojů souvisejících s lidskými právy včetně této Úmluvy a judikatury Výboru a uplatňování právních předpisů zakazujících diskriminaci žen.
D. VZDĚLÁNÍ A ZVYŠOVÁNÍ POVĚDOMÍ O DOPADU STEREOTYPŮ
30. Poskytování vzdělání z hlediska rovnosti žen a mužů a zvyšování povědomí veřejnosti prostřednictvím občanské společnosti, médií a využití ICT jsou zásadní pro překonání četných forem diskriminace a stereotypů, jež mají dopad na přístup ke spravedlnosti a zajištění efektivity a účinnosti spravedlnosti pro ženy.
31. Článek 5 písm. a) úmluvy stanoví, že státy, smluvní strany, jsou povinny přijmout veškerá příslušná opatření ke změně společenských a kulturních zvyklostí, pokud jde o chování, s cílem dosáhnout odstranění předsudků a zvyků a všech jiných praktik založených na myšlence podřazenosti nebo nadřazenosti některého z pohlaví. Výbor ve svém obecném komentáři č. 28 zdůraznil, že všechna ustanovení úmluvy je nutné chápat ve vzájemné souvislosti, aby bylo zajištěno, že veškeré formy diskriminace z důvodu pohlaví budou odsouzeny a odstraněny.11
1. Vzdělávání z hlediska rovnosti žen a mužů
32. Ženy, které si nejsou vědomy svých lidských práv, nejsou schopny se naplnění těchto práv domáhat. Výbor vysledoval, a to zejména v rámci projednávání periodických zpráv předložených státy, smluvními stranami, že tyto státy mnohdy nezaručují rovný přístup žen ke vzdělávání, informacím a programům právní gramotnosti. Kromě toho je k zaručení nediskriminace a rovnosti, a obzvláště za účelem zabezpečení přístupu žen ke spravedlnosti, rovněž nepostradatelné povědomí o lidských právech žen na straně mužů.
33. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany:
(a) rozvíjely odborné znalosti o rovnosti žen a mužů, a to rovněž zvyšováním počtu poradců v oblasti rovnosti žen a mužů, za účasti organizací občanské společnosti, akademických institucí a médií;
(b) rozšiřovaly materiály ve vícero formátech za účelem informování žen o jejich lidských právech a dostupnosti mechanismů pro přístup ke spravedlnosti a informovaly ženy o tom, že jsou oprávněny obdržet podporu, právní pomoc a sociální služby, které jsou propojeny se soudními systémy;
(c) začlenily do osnov na všech úrovních vzdělávání vzdělávací programy o ženských právech a genderové rovnosti, včetně programů právní gramotnosti, které budou klást důraz na zásadní roli přístupu žen ke spravedlnosti a roli mužů a chlapců jako podporovatelů a osob majících na problematice účast.
2. Zvyšování povědomí prostřednictvím občanské společnosti, médií a informačních a komunikačních technologií
34. Občanská společnost, média a ICT hrají důležitou roli jak v utvrzování, tak v reprodukci genderových stereotypů, jakož i v jejich překonávání.
35. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany:
(a) zdůrazňovaly roli, kterou mohou v odbourávání kulturních stereotypů ohledně žen v souvislosti s jejich právem na přístup ke spravedlnosti hrát média a ICT, se zvláštní pozorností zaměřenou na potýkání se s kulturními stereotypy týkajícími se diskriminace na základě pohlaví a násilí, včetně domácího násilí, znásilnění a dalších forem sexuálního násilí;
(b) vyvíjely a zaváděly opatření pro zvýšení povědomí ohledně práva žen mít přístup ke spravedlnosti v médiích a mezi obyvatelstvem, v úzké spolupráci s komunitami a organizacemi občanské společnosti. Tato opatření by měla mít více rozměrů a měla by cílit na dívky a ženy, jakož i na chlapce a muže a měla by zohledňovat význam a potenciál ICT pro přetváření kulturních a společenských stereotypů;
(c) podporovaly mediální orgány a osoby pracující s ICT v trvajícím veřejném dialogu o lidských právech žen obecně, a zvláště v souvislosti s přístupem ke spravedlnosti a dané orgány a osoby do tohoto dialogu zapojovaly;
(d) činily kroky k podpoře kulturního a společenského prostředí, v němž je domáhání se spravedlnosti ženami vnímáno jako legitimní a přijatelné spíše než jako důvod pro další diskriminaci a/nebo stigmatizaci.
E. PRÁVNÍ POMOC A VEŘEJNÁ OBHAJOBA
36. Zásadním prvkem při poskytování záruk, že soudní systémy jsou ekonomicky přístupné ženám, je poskytování bezplatné nebo nízkonákladové právní pomoci, poradenství a zastoupení v soudních a kvazisoudních procesech ve všech oblastech práva.
37. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany:
(a) institucionalizovaly systémy právní pomoci a veřejné obhajoby, jež jsou přístupné, udržitelné a reagují na potřeby žen, dále aby zajistily, že tyto služby budou poskytovány včas, soustavně a účinně ve všech fázích soudních nebo kvazisoudních řízení, včetně mechanismů alternativních řešení sporů a procesů restorativní justice, a zabezpečily nerušený přístup poskytovatelů a poskytovatelek právní pomoci a veřejné obhajoby k veškeré příslušné dokumentaci a dalším informacím, včetně výpovědí svědků;
(b) zajistily, že poskytovatelé právní pomoci a veřejné obhajoby budou kompetentní, budou zohledňovat genderové aspekty, zachovávat mlčenlivost a k obhajobě jejich klientek jim bude poskytována dostatečná doba;
(c) provozovaly informační programy a programy zvyšující povědomí pro ženy o existenci služeb právní pomoci a veřejné obhajoby a podmínkách pro jejich obdržení, za efektivního využití ICT k usnadnění fungování těchto programů;
(d) rozvíjely partnerskou spolupráci s příslušnými nevládními poskytovateli právní pomoci a/nebo školily pracovníky s nižším právním vzděláním k poskytování informací a asistence ženám při orientaci v soudních a kvazisoudních procesech a tradičních soudních systémech;
(e) v případech konfliktu v rodině, nebo pokud žena nemá rovný přístup k příjmu rodiny, by prostředky posuzované pro účely zjištění nároku na právní pomoc a veřejnou obhajobu měly vycházet ze skutečného příjmu ženy nebo majetku, jímž disponuje.12
F. ZDROJE
38. Vysoce kvalifikované lidské zdroje v kombinaci s odpovídajícími technickými a finančními zdroji jsou zásadní pro zabezpečení soudní vymahatelnosti, dostupnosti, přístupnosti, kvality, poskytování nápravy obětem a odpovědnosti soudních systémů.
39. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany:
(a) poskytovaly odpovídající rozpočtovou a technickou pomoc a přidělovaly vysoce kvalifikované lidské zdroje všem složkám soudních systémů, včetně specializovaných soudních, kvazisoudních a správních orgánů, mechanismů alternativních řešení sporů, národních institucí pro lidská práva a kanceláří ombudsmanů;
(b) jestliže jsou národní zdroje omezené, žádaly podporu z vnějších zdrojů, jako jsou specializované agentury systému Spojených národů, mezinárodní komunita a občanská společnost, současně však zajistily, že ve středním a dlouhodobém časovém horizontu budou soudním systémům za účelem zajištění jejich udržitelnosti přidělovány odpovídající státní zdroje.
III. Doporučení pro konkrétní oblasti práva
40. Vzhledem k různorodosti institucionálního a soudního uspořádání ve světě mohou být některé prvky řazené v určité zemi do jednoho právního odvětví jinde zařazeny do odvětví jiného. Například definice diskriminace může, avšak nemusí být obsažena v ústavě; ochranná opatření se mohou objevit v rodinném právu a/nebo právu trestním a azylové a uprchlické otázky mohou být řešeny správními soudy nebo kvazisoudními orgány. Po státech, smluvních stranách, se proto žádá, aby následující odstavce zvažovaly v tomto světle.
A. ÚSTAVNÍ PRÁVO
41. Výbor vysledoval, že státy, smluvní strany, které přijaly ústavní záruky týkající se skutečné rovnosti mužů a žen a začlenily mezinárodní lidskoprávní úpravu včetně této úmluvy do svých národních právních řádů, jsou v praxi lépe vybaveny k tomu, aby zabezpečily rovnost žen a mužů v přístupu ke spravedlnosti. Podle ustanovení čl. 2 písm. a) a článku 15 úmluvy státy, smluvní strany, zakotví zásadu rovnoprávnosti mužů a žen ve svých národních ústavách nebo jiných příslušných právních předpisech, a to i prostřednictvím založení příslušných národních soudů a dalších veřejných institucí, a přijmout opatření za účelem zajištění uskutečnění této zásady ve všech oblastech veřejného a soukromého života, jakož i ve všech oblastech práva.
42. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany:
(a) poskytly výslovnou ústavní ochranu formální i materiální rovnosti a zákazu diskriminace ve veřejné i soukromé sféře, a to rovněž vzhledem ke všem záležitostem osobního statusu, rodiny, manželství a dědického práva, a napříč všemi oblastmi práva;
(b) tam, kde ustanovení mezinárodního práva nejsou přímo použitelná, plně začlenily mezinárodní lidskoprávní úpravu do svého ústavního a právního rámce s cílem účinně zaručit přístup žen ke spravedlnosti;
(c) vytvořily struktury nezbytné k zajištění dostupnosti a přístupnosti soudního přezkumu a monitorovací mechanismy za účelem dohledu nad uplatňováním všech základních práv, včetně práva na skutečnou genderovou rovnost.
B. OBČANSKÉ PRÁVO
43. V některých komunitách se ženy nemohou obrátit na soudní systémy bez podpory mužského příbuzného a společenské normy jim brání v tom, aby mohly uplatňovat svoji autonomii mimo domácnost. Článek 15 úmluvy stanoví, že ženy a muži si mají být rovni před zákonem a že státy, smluvní strany, jsou povinny poskytnout ženám v občanskoprávních záležitostech právní způsobilost, která je totožná se způsobilostí mužů, a stejné možnosti pro uplatnění této způsobilosti. Mezi občanskoprávní postupy a prostředky nápravy, k nimž mají mít ženy přístup, patří postupy a prostředky v oblastech smluvního práva, zaměstnání u soukromoprávních subjektů, osobní újmy, spotřebitelské ochrany, dědictví, pozemkového a majetkového práva.
44. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany:
(a) odstranily všechny bariéry založené na genderu při přístupu k občanskoprávním řízením, jako je požadavek, aby ženy před podáním žaloby nebo návrhu získaly povolení soudních, kvazisoudních nebo správních orgánů či členů rodiny nebo předkládaly doklady týkající se jejich identity nebo vlastnického práva;
(b) vymáhaly ustanovení uvedená v čl. 15 odst. 3 úmluvy, aby veškeré smlouvy a všechny jiné soukromé dokumenty jakéhokoli druhu, jejichž právní účinek je namířen na omezení právní způsobilosti žen, byly považovány za neplatné od samého počátku;
(c) přijaly pozitivní opatření s cílem zajistit, že bude vymožena svoboda žen uzavírat smlouvy a jiné soukromoprávní dohody.
C. RODINNÉ PRÁVO
45. Nerovnost v rodině tvoří základ všech ostatních aspektů diskriminace žen a mnohdy bývá ospravedlňována ve jménu ideologie, tradice a kultury. Výbor opakovaně zdůrazňuje, že předpisy rodinného práva a mechanismy jejich uplatňování musí splňovat zásadu rovnoprávnosti zakotvenou v článcích, 2, 15 a 16 úmluvy.13
46. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany:
(a) přijaly kodifikované rodinné zákoníky nebo zákony o osobním statusu, které poskytnou rovný přístup manželů či partnerů ke spravedlnosti bez ohledu na jejich náboženství nebo etnickou identitu či příslušnost ke komunitě, v souladu s úmluvou a obecnými doporučeními Výboru;13
(b) zvážily vytvoření, a to ve stejném institucionálním rámci, rodinných soudních nebo kvazisoudních mechanismů zohledňujících genderové aspekty s cílem zabývat se záležitostmi, jako je vypořádání majetku, pozemková práva, dědictví, ukončení manželství a péče o děti, a
(c) v podmínkách, kde neexistuje jednotná úprava rodinného práva a kde existuje vícero systémů rodinného práva, jako občanské, domorodé a obyčejové právní systémy, zajistily, že předpisy o osobním statusu budou ve všech fázích daného vztahu poskytovat možnost volby jednotlivce ohledně použitelného rodinného práva. Státní soudy by měly přezkoumávat rozhodnutí přijatá v tomto ohledu všemi ostatními orgány.
D. TRESTNÍ PRÁVO
47. Předpisy trestního práva jsou pro to, aby ženy mohly vykonávat svá lidská práva, včetně práva na přístup ke spravedlnosti, na rovném základě, obzvláště důležité. Státy, smluvní strany, jsou dle článků 2 a 15 úmluvy povinny zajistit, že ženy budou mít přístup k ochraně a prostředkům nápravy poskytovaným prostřednictvím trestního práva a že nebudou v rámci těchto mechanismů vystaveny diskriminaci, a to ani jako oběti, ani jako pachatelky trestných činů. Některé trestní zákoníky nebo úkony a/nebo trestní procesní předpisy diskriminují ženy tím, že:
(a) kriminalizují formy chování, které kriminalizovány buď nejsou, nebo jsou trestány méně přísně, pokud jsou prováděny muži;
(b) kriminalizují formy chování, které mohou vykonat pouze ženy, jako je potrat;
(c) nekriminalizují trestné činy, které neúměrně nebo výlučně postihují ženy, nebo neupravují konání s náležitou péčí směřující k jejich předcházení a poskytování náhrady za ně;
(d) vedou k uvěznění žen za méně závažné přestupky a/nebo neschopnost zaplatit v těchto případech kauci.
48. Výbor rovněž zdůraznil skutečnost, že ženy trpí diskriminací v trestněprávních případech kvůli nedostatku alternativ odnětí osobní svobody zohledňujících genderové aspekty, dále tím, že nejsou naplněny specifické potřeby žen ve věznicích a chybí monitoring a nezávislé mechanismy přezkumu zohledňující genderové aspekty.14 Sekundární viktimizace žen v systému trestního soudnictví má dopad na přístup žen ke spravedlnosti, a to kvůli jejich zvýšené zranitelnosti vůči psychickému a fyzickému zneužití a hrozbám v průběhu zatý-kání, výslechů a zadržování.
49. Ženy bývají rovněž nepřiměřeně kriminalizovány kvůli situaci, v níž se nacházejí, nebo statusu, jako je zapojení do prostituce, skutečnost, že jsou migrantkami, obvinění z cizoložství, identita lesbické, bisexuální nebo transgender ženy nebo intersexuální osoby, podstoupení potratu nebo příslušnost k jiným skupinám čelícím diskriminaci.
50. Výbor poznamenává, že mnoho zemí má kritický nedostatek školených policejních, právních a forenzních pracovníků schopných vypořádat se s požadavky trestních vyšetřování.
51. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany:
(a) konaly s náležitou péčí s cílem předcházet veškerým trestným činům páchaným na ženách, vyšetřovat je a trestat a poskytovat za ně odškodnění, ať už se jich dopustil stát nebo nestátní subjekty;
(b) zajistily, že zákonné promlčecí doby budou stanovené v souladu se zájmy obětí;
(c) přijaly účinná opatření k ochraně žen před sekundární viktimizací při jejich komunikaci s donucovacími a soudními orgány a zvážily založení specializovaných genderových oddělení v rámci systémů prosazování práva, systémů trestání a stíhání;
(d) přijaly vhodná opatření s cílem vytvořit podpůrné prostředí, které ženy podporuje, aby se domáhaly svých práv, oznamovaly trestné činy spáchané proti nim a aktivně se účastnily řízení v trestním soudnictví a dále aby přijaly opatření k předcházení odvetným činům proti ženám obracejícím se na soudní systém. Za účelem rozvoje právních předpisů, politik a programů v těchto oblastech by mělo být usilováno o projednávání s ženskými skupinami a organizacemi občanské společnosti.
(e) přijaly opatření, včetně přijetí právních předpisů, k ochraně žen před trestnými činy a přestupky páchanými na internetu;
(f) v případech obchodu s lidmi a organizovaného zločinu se zdržely toho, aby podmiňovaly poskytnutí podpory a pomoci ženám, včetně udělení povolení k pobytu, spoluprací se soudními orgány;15
(g) používaly důvěrný přístup zohledňující genderové aspekty s cílem zabránit stigmatizaci, včetně sekundární diskriminace v případech násilí, a to v průběhu všech právních řízení, zahrnujíce v to výslechy, shromažďování důkazů a další postupy související s vyšetřováním;
(h) přezkoumaly pravidla dokazování a jejich uplatňování, zejména v případech násilí na ženách, a přijaly opatření s náležitým ohledem na práva obětí a obžalovaných na spravedlivý proces při trestním řízení s cílem zajistit, že požadavky dokazování nebudou příliš omezující, nedostatečně pružné nebo ovlivněny genderovými stereotypy;
(i) zlepšily odpověď trestního soudnictví na domácí násilí, a to včetně nahrávání nouzových volání, zajištění fotografických důkazů o ničení majetku a známkách násilí a zohlednění zpráv lékařů, sociálních pracovníků, které mohou ukázat, jak násilí, i když páchané beze svědků, může mít reálné dopady na kvalitu fyzického, duševního a sociálního života obětí;
(j) podnikly kroky s cílem zaručit, že ženy nebudou vystaveny nedůvodným prodlením při provádění ochranných příkazů a že všechny případy diskriminace na základě pohlavím spadající pod trestní právo, včetně případů zahrnujících násilí, budou projednávány včas a nestranně;
(k) vytvořily protokoly pro policii a poskytovatele zdravotní péče ohledně shromažďování a uchovávání forenzních důkazů v případech násilí na ženách a proškolily dostatečné množství policejního, právního a forenzního personálu za účelem kompetentního vedení trestních vyšetřování;
(l) zrušily diskriminační kriminalizaci a přezkoumaly a monitorovaly veškeré trestní postupy s cílem zajistit, že přímo ani nepřímo nediskriminují ženy; dekriminalizovaly formy chování, které kriminalizovány buď nejsou, nebo jsou trestány méně přísně, pokud jsou prováděny muži; dekriminalizovaly formy chování, které mohou vykonat pouze ženy, jako potrat, a jednaly s náležitou péčí s cílem předcházet trestným činům, které neúměrně nebo výlučně postihují ženy, a poskytovat za ně náhradu, ať už se jich dopustil stát nebo nestátní subjekty;
(m) pečlivě sledovaly postupy rozhodování o trestech a odstranily veškerou diskriminaci žen v rámci trestů udělovaných za určité trestné činy a přestupky a v rozhodování o oprávněnosti podmínečného propuštění či předčasného propuštění z trestu odnětí svobody;
(n) zajistily, že budou zavedeny mechanismy monitorování detenčních zařízení, věnovaly zvláštní pozornost situaci vězněných žen a prováděly mezinárodní pokyny a standardy týkající se zacházení se ženami zbavenými osobní svobody;16
(o) uchovávaly přesné údaje a vedly statistiky ohledně počtu žen v každém detenčním zařízení, důvodů a délky jejich zadržování, o tom, zda jsou těhotné či doprovázené kojenci či dětmi, o jejich přístupu k právním, zdravotnickým a sociálním službám a o jejich způsobilosti pro přístup k dostupným postupům přezkumu případů, k alternativám odnětí svobody a možnostem vzdělávání a jejich využívání;
(p) využívaly předběžné zadržení jako poslední možnost a pouze tak krátce, jak je možné, a zabránily předběžnému zadržování a zadržování po skončení řízení při méně závažných trestných činech a za neschopnost uhradit v těchto případech kauci.
E. SPRÁVNÍ, SOCIÁLNÍ A PRACOVNÍ PRÁVO
52. V souladu s články 2 a 15 úmluvy by dostupnost a přístupnost soudních a kvazisoudních mechanismů a prostředků nápravy podle správního, sociálního a pracovního práva měly být ženám zaručeny na základě rovnoprávnosti. Oblasti, které zpravidla spadají do sféry správního, sociálního a pracovního práva a mají pro ženy zvláštní důležitost, zahrnují zdravotní služby, nároky na sociální zabezpečení, pracovní vztahy, včetně rovných odměn, rovných příležitostí k přijetí do zaměstnání a povýšení a rovných odměn úředníků a úřednic, bydlení a územní plánování, granty, subvence a stipendia, kompenzační fondy, správu internetových zdrojů a politik a migraci a azylové záležitosti.17
53. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany:
(a) zajistily dostupnost nezávislého přezkumu všech rozhodnutí správních orgánů, vykonávaného v souladu s mezinárodními standardy;
(b) zajistily, že zamítavé rozhodnutí o žádosti bude odůvodněno a že žadatelka bude proti danému rozhodnutí moci podat opravný prostředek příslušnému orgánu a dále že provádění jakýchkoli předchozích správních rozhodnutí bude pozastaveno, dokud bude probíhat následný soudní přezkum. Toto je obzvláště důležité v oblasti azylového a migračního práva, kde odvolatelé mohou být deportováni dříve, než se dočkají projednání svého případu;
(c) využívaly správní zadržení pouze výjimečně, jako poslední možnost, na omezenou dobu, je-li to v konkrétním případě nezbytné a důvodné, přiměřené legitimnímu účelu a v souladu s národním právem a mezinárodními standardy; zajistily, že budou k dispozici veškerá vhodná opatření, včetně účinné právní pomoci a postupů, s cílem umožnit ženám zpochybnit zákonnosti jejich zadržení; zajistily pravidelné přezkumy těchto zadržení v přítomnosti zadržované a zajistily, že podmínky správního zadržení budou splňovat příslušné mezinárodní standardy ochrany práv žen omezených na svobodě.
IV. Doporučení pro konkrétní mechanismy
A. SPECIALIZOVANÉ SOUDNÍ/KVAZISOUDNÍ SYSTÉMY A MEZINÁRODNÍ/REGIONÁLNÍ SOUDNÍ SYSTÉMY
54. Ostatní specializované soudní a kvazisoudní mechanismy,18 včetně soudů pracovních,19 zabývajících se pozemkovými nároky, volebních a vojenských, inspektorátů a správních orgánů,20 mají rovněž povinnost dodržovat mezinárodní standardy nezávislosti, nestrannosti a efektivity a ustanovení mezinárodního práva v oblasti lidských práv, včetně člán-ku 2, čl. 5 písm. a) a článku 15 úmluvy.
55. Přechodná období a situace po skončení konfliktu mohou vést k narůstajícím problémům pro ženy domáhající se uplatnění svého práva na přístup ke spravedlnosti. Ve svém obecném komentáři č. 30 výbor zdůraznil zvláštní povinnosti států, smluvních stran, ve spojení s přístupem žen ke spravedlnosti v těchto situacích.
56. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany:
(a) podnikly veškeré příslušné kroky s cílem zajistit, že všechny specializované soudní a kvazisoudní mechanismy budou dostupné a přístupné ženám a budou vykonávat své pravomoci podle stejných požadavků jako běžné soudy;
(b) zajistily nezávislý monitoring a přezkum rozhodnutí specializovaných soudních a kvazisoudních mechanismů;
(c) zavedly programy, politiky a strategie s cílem usnadnit a zaručit rovnou účast žen na všech úrovních těchto specializovaných soudních a kvazisoudních mechanismů;
(d) prováděly doporučení ohledně přístupu žen ke spravedlnosti v přechodných obdobích a situacích po skončení konfliktu, jež jsou stanovena v odstavci 81 obecného doporučení č. 30, a současně zaujaly komplexní, inkluzivní a participativní přístup k mechanismům přechodného soudnictví;
(e) zajistily vnitrostátní provádění mezinárodních nástrojů a rozhodnutí mezinárodních a regionálních soudních systémů týkajících se práv žen, a zavedly monitorovací mechanismy pro provádění mezinárodního práva.
B. ALTERNATIVNÍ POSTUPY ŘEŠENÍ SPORŮ
57. V mnoha jurisdikcích byly zavedeny povinné nebo dobrovolné systémy pro mediaci, smírčí řízení, arbitráž a společné řešení sporů, jakož i pro facilitaci a vyjednávání na základě zájmů. Toto se týká zejména oblastí rodinného práva, domácího násilí, soudnictví ve věcech mladistvých a pracovního práva. Alternativní postupy řešení sporů jsou někdy označovány za neformální soudnictví a jsou spojeny, avšak fungují mimo jejich rámec, s formálními procesy soudního vedení sporů. Alternativní postupy řešení sporů zahrnují také neformální domorodé soudy a alternativní řešení sporů na základě vůdcovství, při nichž náčelníci a další vůdci komunit řeší spory mezi osobami, včetně rozvodů, péče o děti a sporů o pozemky. Ačkoliv tyto postupy mohou poskytovat více pružnosti a ženám domáhajícím se spravedlnosti mohou snížit náklady i dobu průtahů, mohou rovněž vést k dalšímu porušování jejich práv a beztrestnosti pachatelů, neboť často fungují na základě patriarchálních hodnot a mají tudíž negativní dopad na přístup žen k soudnímu přezkumu a prostředkům nápravy.
58. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany:
(a) informovaly ženy o jejich právu využít mediaci, smírčí řízení, arbitráž a společné řešení sporů;
(b) zaručily, že alternativní postupy urovnání sporů nebudou omezovat přístup žen k soudním nebo jiným prostředkům nápravy v žádné oblasti práva a nepovedou k dalšímu porušování jejich práv;
(c) zajistily, že případy násilí na ženách, včetně domácího násilí, nebudou za žádných okolností odkazovány na žádný alternativní postup řešení sporů.
C. NÁRODNÍ INSTITUCE PRO LIDSKÁ PRÁVA A ÚŘADY OMBUDSMANŮ
59. Rozvoj národních institucí pro lidská práva a úřady ombudsmanů mohou ženám otevřít další možnosti získání přístupu ke spravedlnosti.
60. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany:
(a) podnikly kroky:
i. s cílem poskytovat odpovídající zdroje pro vytvoření a udržitelné fungování nezávislých národních institucí pro lidská práva, v souladu se zásadami týkajícími se statusu národních institucí pro propagaci a ochranu lidských práv (pařížské zásady);
ii. s cílem zajistit, že složení a činnost těchto institucí budou zohledňovat genderové aspekty;
(b) poskytly národním institucím pro lidská práva široký mandát a pravomoc posuzovat stížnosti týkající se lidských práv žen;
(c) usnadňovaly ženám přístup k řízením o individuálních stížnostech u úřadů ombudsmanů a národních institucí pro lidská práva na základě rovnosti a poskytovaly ženám možnost podávat žádosti zahrnující formy vícenásobné či intersekcionální diskriminace a
(d) poskytovaly národním institucím pro lidská práva a úřadům ombudsmanů odpovídající zdroje a podporu k provádění výzkumů.
D. PLURALITNÍ SOUDNÍ SYSTÉMY
61. Výbor si je vědom, že státní zákony, předpisy, postupy a rozhodnutí mohou někdy v rámci daného státu, smluvní strany, spoluexistovat s náboženskými, obyčejovými, domorodými nebo komunitními zákony a praktikami. Výsledkem je existence pluralitních soudních systémů. Je zde tudíž vícero pramenů práva, které mohou být formálně uznány za součást národního právního řádu anebo fungovat bez výslovného právního základu. Státy, smluvní strany, mají dle článku 2, čl. 5 písm. a) a článku 15 úmluvy a dle dalších mezinárodních lidskoprávních nástrojů povinnost zabezpečit, aby práva žen byla rovným způsobem dodržována a aby ženy byly chráněny před porušováním svých práv všemi prvky pluralitních soudních systémů.21
62. Existence pluralitních soudních systémů může sama o sobě omezovat přístup žen ke spravedlnosti tím, že udržuje a utvrzuje diskriminační společenské normy. V mnoha prostředích, navzdory dostupnosti řady cest k získání přístupu ke spravedlnosti v rámci pluralitních soudních systémů, si ženy nemohou účinně vybrat příslušný soud. Výbor vypozoroval, že v některých státech, smluvních stranách, kde systémy rodinného práva a/nebo osobnostního práva založené na obyčejových, náboženských nebo komunitních normách spoluexistují vedle systémů občanského práva, se může stát, že jednotlivé ženy nejsou natolik obeznámeny s oběma systémy nebo nemají tolik svobody, aby rozhodly, který z režimů se na ně vztahuje.
63. Výbor vysledoval řadu modelů, pomocí kterých mohou být praktiky zakotvené v pluralitních soudních systémech harmonizovány s úmluvou za účelem minimalizace konfliktů právních pravidel a s cílem zaručit, aby ženy měly přístup ke spravedlnosti. Tyto modely zahrnují přijetí právních předpisů, které jasně stanoví vztah mezi existujícími pluralitními soudními systémy, vytvoření mechanismů státního přezkumu a formální uznání a kodifikaci náboženských, obyčejových, domorodých, komunitních a dalších systémů. K posouzení způsobů, jak mohou pluralitní soudní systémy společně pracovat pro posílení ochrany práv žen, bude třeba společného úsilí států, smluvních stran, a nestátních subjektů.22
64. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany, ve spolupráci s nestátními subjekty:
(a) podnikly okamžité kroky, včetně programů budování kapacit a školicích programů o úmluvě a právech žen pro pracovníky soudních systémů, s cílem zajistit, že náboženské, obyčejové, domorodé a komunitní soudní systémy harmonizují své normy, postupy a praktiky se standardy lidských práv zakotvenými v úmluvě a dalších mezinárodních lidskoprávních nástrojích;
(b) přijaly právní předpisy k úpravě vztahů mezi mechanismy v pluralitních soudních systémech za účelem omezení jejich potenciálních konfliktů;
(c) poskytovaly ochranná opatření proti porušováním lidských práv žen tím, že umožní přezkum činností a všech prvků pluralitních soudních systémů prováděný státními soudy nebo správními orgány, se zvláštní pozorností věnovanou vesnickým a tradičním soudům;
(d) zajistily, že ženy budou mít možnost skutečné a informované volby, co se týká použitelného práva a soudu, v němž preferují projednání svých nároků;
(e) zajistily dostupnost služeb právní pomoci pro ženy s cílem umožnit jim domáhat se svých práv v různých pluralitních soudních systémech tím, že pro poskytování této pomoci přijmou kvalifikované místní podpůrné pracovníky;
(f) zajistily rovnou účast žen na všech úrovních orgánů ustanovených za účelem monitorování, hodnocení a podávání zpráv o činnosti pluralitních soudních systémů;
(g) podporovaly konstruktivní dialog a formalizovaly spojení mezi pluralitními soudními systémy, a to rovněž přijetím postupů pro sdílení informací mezi těmito systémy.
V. Odvolání výhrad k úmluvě
65. Mnoho zemí vzneslo výhrady k ustanovením:
(a) článku 2 písm. c), které uvádí, že státy, smluvní strany, se zavazují zavést právní ochranu práv žen na rovném základě s muži a zajišťovat prostřednictvím příslušných národních soudů a jiných veřejných institucí účinnou ochranu žen před jakýmkoli aktem diskriminace;
(b) článku 5 písm. a), které uvádí, že státy, smluvní strany, přijmou veškerá příslušná opatření ke změně společenských a kulturních zvyklostí, pokud jde o chování mužů a žen, s cílem dosáhnout odstranění předsudků a zvyků a všech jiných praktik založených na myšlence podřazenosti nebo nadřazenosti některého z pohlaví nebo na stereotypních úlohách mužů a žen;
(c) článku 15, které uvádí, že státy, smluvní strany, poskytnou ženám v občanskoprávních záležitostech právní způsobilost, která je totožná se způsobilostí mužů, a stejné možnosti pro uplatnění této způsobilosti, a že poskytnou ženám stejná práva uzavírat smlouvy a spravovat majetek a budou vůči nim postupovat stejně ve všech stadiích soudního řízení;
(d) článku 16, které uvádí, že státy, smluvní strany, přijmou veškerá příslušná opatření k odstranění diskriminace žen ve všech věcech týkajících se manželství a rodinných vztahů.
66. Vzhledem k zásadní důležitosti přístupu žen ke spravedlnosti Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany, zrušily své výhrady k úmluvě, a to zvláště k čl. 2 písm. c), čl. 5 písm. a) a článkům 15 a 16.
VI. Ratifikace Opčního protokolu k úmluvě
67. Opční protokol k úmluvě vytváří doplňující mezinárodní právní mechanismus s cílem umožnit ženám podávat stížnosti v souvislosti s tvrzenými porušeními práv stanovených v úmluvě a dále umožnit Výboru vést šetření tvrzených vážných nebo systematických porušení práv stanovených v úmluvě, a tím posilovat právo žen na přístup ke spravedlnosti. Výbor prostřednictvím svých rozhodnutí o individuálních oznámeních vydaných podle Opčního protokolu vytvořil významnou judikaturu týkající se přístupu žen ke spravedlnosti, a týkající se rovněž násilí na ženách,23 žen ve věznicích,24 zdraví25 a zaměstnání.26
68. Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany:
(a) ratifikovaly Opční protokol;
(b) prováděly a podporovaly vytváření a šíření osvětových a vzdělávacích programů, zdrojů a činností v různých jazycích a formátech s cílem informovat ženy, organizace a instituce občanské společnosti o dostupných postupech k prosazování přístupu žen ke spravedlnosti prostřednictvím Opčního protokolu.
Upozornění:
Tento dokument je v autentickém znění publikován v databázi smluvních orgánů OSN Treaty bodies Search (ohchr.org). Pořízený úřední překlad do českého jazyka není autentickým zněním.
1 Viz například články 7 a 8 Všeobecné deklarace lidských práv, články 2 a 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 2 odst. 2 a článek 3 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Na regionální úrovni obsahují příslušná ustanovení všechny tyto dokumenty: Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (Evropská úmluva o lidských právech), Americká úmluva o lidských právech a Africká charta lidských práv a práv národů.
2 Viz odst. 18 obecného doporučení č. 28.
3 Viz například závěrečné komentáře ohledně Baham (CEDAW/C/BHS/CO/1-5, bod. 25 písm. d)), Kostariky (CEDAW/C/CRI/CO/5–6, body 40–41), Fidži (CEDAW/C/FJI/CO/4, body 24–25), Kyrgyzstánu (A/54/38/Rev.1, část první, body 127–128), Korejské republiky (CEDAW/C/KOR/CO/6, body 19–20, a CEDAW/C/KOR/CO/7, bod 23 písm. d)) a Ugandy (CEDAW/C/UGA/CO/7, body 43–44).
4 Viz zejména obecná doporučení č. 19, 21, 23, 24, 26, 27, 29 a 30.
5 Viz Základní zásady pro nezávislost soudů, odsouhlasené Valným shromážděním v rezoluci 40/32.
6 Viz například ukazatele násilí na ženách Organizace spojených národů (viz E/CN.3/2009/13) a ukazatele pokroku pro měření provádění Interamerické úmluvy o předcházení, trestání a odstranění násilí na ženách (Úmluva z Belém do Pará), přijaté dne 21. května 2013.
7 Měly by být dodržovány mezinárodní doporučení a osvědčené postupy pro ochranu obětí a jejich rodin před zastrašováním, odvetou a opakovanou viktimizací. Viz například článek 56 Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí.
8 Viz odstavec 32 obecného doporučení č. 28, které uvádí, že „tyto prostředky nápravy by měly zahrnovat různé formy odškodnění, jako je peněžní kompenzace, restituce, rehabilitace a uvedení do původního stavu; opatření k poskytnutí zadostiučinění, jako je veřejná omluva, veřejné uctění památky nebo záruky neopakování; změny příslušných zákonů a praktik a postavení pachatelů porušení lidských práv žen před soud“.
9 Viz Nairobská deklarace o právu žen a dívek na nápravu a odškodnění.
10 Viz také A/HRC/14/22
11 V odstavci 7 se uvádí, že článek 2 úmluvy by měl být chápán ve spojení s články 3, 4, 5 a 24 a ve smyslu definice diskriminace obsažené v článku 1.
12 Zásady a pokyny OSN pro přístup k právní pomoci v systémech trestního práva, pokyn 1 písm. f): „Jestliže se posuzování prostředků počítá na základě příjmu domácnosti rodiny, ale jednotliví členové rodiny jsou ve vzájemném konfliktu nebo nemají rovný přístup k rodinnému příjmu, pro účely posuzovaných prostředků se použije pouze příjem osoby žádající o právní pomoc.“
13 Viz zejména obecný komentář č. 29 ohledně článku 16 úmluvy (ekonomické důsledky manželství, rodinných vztahů a jejich ukončení).
14 Oznámení č. 23/2009, Abramova proti Bělorusku, názor přijatý dne 25. července 2011; viz také Pravidla Organizace spojených národů pro zacházení s vězněnými ženami a nevazební opatření pro pachatelky (Bangkokská pravidla), přijatá Valným shromážděním v rezoluci 65/229.
15 Viz Recommended Principles and Guidelines on Human Rights and Human Trafficking (Doporučené zásady a pokyny týkající se lidských práv a obchodování s lidmi) (publikace Organizace spojených národů, prodejní kód E.10.XIV.1).
16 Viz Bangkokská pravidla a také pokyny pro soudnictví v záležitostech týkajících se dětských obětí a svědků trestných činů, přijatá Hospodářskou a sociální radou v rezoluci 2005/20.
17 Viz obecné doporučení č. 32 (2014) o aspektech statusu uprchlíka, azylu, státní příslušnosti a stavu bez státní příslušnosti týkajících se rovnosti žen a mužů.
18 Tyto oblasti v závislosti na konkrétní zemi pokrývají obecné či specializované soudní systémy.
19 Co se týče přístupu žen ke spravedlnosti, mezi příslušné úmluvy Mezinárodní organizace práce patří Úmluva o inspekci práce, 1947 (č. 81), Úmluva o migraci za zaměstnáním (revidovaná), 1949 (č. 97), Úmluva o inspekci práce v zemědělství, 1969 (č. 129), Úmluva o domorodých a kmenových národech v nezávislých zemích, 1989 (č. 169), a Úmluva o důstojné práci pro pracovníky v cizí domácnosti, 2011 (č. 189).
20 Viz návrh zásad upravujících výkon spravedlnosti prostřednictvím vojenských soudů (viz E/CN.4/2006/58).
21 Viz zejména obecné doporučení č. 29.
22 Mezinárodní organizace pro rozvoj práva, Accessing Justice: Models, Strategies and Best Practices on Women’s Empowerment (Přístup ke spravedlnosti: Modely, strategie a osvědčené postupy pro posílení postavení žen) (Řím, 2013).
23 Viz oznámení č. 19/2008, Kell proti Kanadě, názor přijatý dne 28. února 2012; oznámení č. 20/2008, V. K. proti Bulharsku, názor přijatý dne 25. července 2011; oznámení č. 18/2008, Vertido proti Filipínám, názor přijatý dne 16. července 2010; oznámení č. 6/2005, Yildirim proti Rakousku, názor přijatý dne 6. srpna 2007; oznámení č. 5/2005, Goekce proti Rakousku, názor přijatý dne 6. srpna 2007, a oznámení č. 2/2003, A. T. proti Maďarsku, názor přijatý dne 26. ledna 2005.
24 Viz oznámení č. 23/2009, Abramova proti Bělorusku, názor přijatý dne 25. července 2011.
25 Viz oznámení č. 17/2008, Teixeira proti Brazílii, názor přijatý dne 25. července 2011.
26 Viz oznámení č. 28/2010, R.K.B. proti Turecku, názor přijatý dne 24. února 2012.