Článek 15 Právo tělesně nebo duševně postižených osob na nezávislost, sociální integraci a na účast v životě společnosti

Přehled

Typ rozhodnutí

Část IV: Výklad různých ustanovení Charty

S cílem zajistit osobám se zdravotním postižením, bez ohledu na věk a povahu a původ jejich postižení, účinný výkon práva na nezávislost, sociální integraci a na účast v životě společnosti, se smluvní strany zejména zavazují:

přijmout nezbytná opatření k poskytování poradenství, vzdělávání a odborné přípravy osobám se zdravotním postižením v rámci obecných systémů, kdykoli je to možné, a pokud to není možné, prostřednictvím specializovaných veřejných nebo soukromých subjektů;
podporovat jejich přístup k zaměstnání pomocí všech opatření vedoucích k povzbuzení zaměstnavatelů najímat a udržovat v zaměstnání osoby se zdravotním postižením v normálním pracovním prostředí a upravovat pracovní podmínky potřebám postižených nebo, tam kde to není možné z důvodu zdravotního postižení, zařídit nebo vytvořit chráněné zaměstnání podle stupně postižení. V určitých případech mohou taková opatření vyžadovat zavedení specializovaných umisťovacích a podpůrných služeb;
podporovat jejich plnou sociální integraci a účast na životě společnosti, zejména prostřednictvím opatření, včetně technických pomůcek, zaměřených na překonání překážek v komunikaci a mobilitě a umožňujících přístup k dopravě, bydlení, kulturním aktivitám a volnému času.

Definice zdravotního postižení

Výbor již dříve zdůraznil, že u sociální definice zdravotního postižení je důležité se odklonit od lékařské definice zdravotního postižení.¹ Jedním z prvních příkladů je ten, který schválila Světová zdravotnická organizace ve své Mezinárodní klasifikaci funkční schopnosti, zdravotního postižení a zdraví (ICF 2001), která se zaměřuje na interakci zdravotních stavů, faktorů prostředí a osobních faktorů.² Článek 1 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením (CRPD) (2006) zdůrazňuje tento trend prohlášením, že osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby s dlouhodobým postižením, včetně fyzického, duševního nebo mentálního postižení, které v interakci s různými vnějšími překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními. Důležité je, že to znamená, že neexistuje žádné vyloučení a priori z inkluzivního vzdělávání na základě druhu zdravotního postižení.³ Článek 2 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, který zakazuje diskriminaci „na základě zdravotního postižení“, lze chápat tak, že navíc zahrnuje i osoby, které prodělaly zdravotní postižení v minulosti, ale je s nimi nadále zacházeno negativně, a osoby, které nikdy neměly zdravotní postižení, ale přesto s nimi mohou ostatní zacházet tak, jako by zdravotní postižením měly („tzv. postižení na základě postoje ostatních“).⁴

Článek 15 se vztahuje na všechny osoby se zdravotním postižením bez ohledu na povahu a původ jejich zdravotního postižení a bez ohledu na jejich věk.⁵ Rovné zacházení s osobami se zdravotním postižením, které jsou státními příslušníky jiných států, které jsou smluvní stranou Charty, zákonně pobývajícími nebo pravidelně pracujícími na území dotčeného smluvního státu, nejenže by mělo být upraveno zákonem, ale mělo by rovněž existovat i v praxi.⁶

(…)

15.1 Smluvní strany se zejména zavazují podporovat jejich přístup k zaměstnání pomocí všech opatření vedoucích k povzbuzení zaměstnavatelů najímat a udržovat v zaměstnání osoby se zdravotním postižením v normálním pracovním prostředí a upravovat pracovní podmínky potřebám postižených nebo, tam kde to není možné z důvodu zdravotního postižení, zařídit nebo vytvořit chráněné zaměstnání podle stupně postižení. V určitých případech mohou taková opatření vyžadovat zavedení specializovaných umísťovacích a podpůrných služeb.

Článek 15 tím, že stanovil zvláštní právo na odbornou přípravu, sociální rehabilitaci a přesídlení pro tělesně a duševně postižené osoby má takovým osobám nabídnout zvýšenou ochranu v oblasti (konkrétně v oblasti zaměstnání), ve které jsou zranitelnější než ostatní pracovní síly.⁷ Podle přístupu přijatého v článku 15 je stát, jenž je smluvní stranou Charty, odpovědný za přijetí opatření, která mají pomoci osobám se zdravotním postižením zapojit se plně a aktivně do společnosti.⁸

Ustanovení čl. 15 odst. 2 vyžaduje, aby státy, jež jsou smluvní stranou Charty, podporovaly rovný a účinný přístup pro osoby se zdravotním postižením k zaměstnání na otevřeném trhu práce.⁹ Vztahuje se na osoby s tělesným a/nebo mentálním postižením.¹⁰ Tato povinnost není omezena na dobu zdravotní krize.¹¹ To vyžaduje, aby smluvní státy přijaly přiměřená opatření potřebná k zajištění toho, aby osoby se zdravotním postižením byly chráněny před riziky způsobenými virem, která souvisejí s jejich pracovištěm (včetně cestování do práce a z práce).¹²

Státy, které jsou smluvní stranou Charty, musí systematicky poskytovat aktualizované údaje o celkovém počtu osob se zdravotním postižením, včetně osob v produktivním věku, včetně zaměstnaných (na volném trhu a v chráněném zaměstnání), včetně osob, které mají prospěch z opatření na podporu zaměstnanosti, které hledají zaměstnání, které jsou nezaměstnané, a také údaje o obecné míře přesunu lidí se zdravotním postižením z chráněného zaměstnání do zaměstnání na volném trhu.¹³

Právní rámec

Za tímto účelem musí právní předpisy zakázat diskriminaci na základě zdravotního postižení, aby byla vytvořena skutečná rovnost příležitostí na otevřeném trhu práce.¹⁴ Podle čl. 15 odst. 2 musí antidiskriminační právní předpisy zahrnovat úpravu pracovních podmínek (přiměřené přizpůsobení) a poskytnout účinnou nápravu těm, u kterých se prokázalo, že byli nezákonně diskriminováni.¹⁵ Dále musí existovat povinnost zaměstnavatele přijmout opatření v souladu s požadavkem přiměřené úpravy zajišťující účinný přístup k zaměstnání osobám se zdravotním postižením a umožňující udržet tyto osoby v zaměstnání, zejména osoby, které se staly zdravotně postiženými během zaměstnání v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.¹⁶

Vzhledem k tomu, že u osob se zdravotním postižením je menší pravděpodobnost, že budou zaměstnány na běžném trhu práce než ostatní, hrozí, že je krize COVID-19 ještě více odsune na okraj společnosti.¹⁷ V této situaci by státy, které jsou smluvní stranou Charty, měly na jedné straně zajistit, aby ztráty zaměstnání a příjmů osob se zdravotním postižením byly kompenzovány přiměřenými dávkami sociálního zabezpečení, a na druhé straně by měly posílit úsilí o integraci osob se zdravotním postižením na trh práce.¹⁸ V tomto posledně jmenovaném ohledu je v podmínkách pandemie obzvláště důležité, aby vnitrostátní právo stanovilo povinnost zaměstnavatele podniknout kroky v souladu s požadavkem přiměřené úpravy k zajištění účinného přístupu k zaměstnání osobám se zdravotním postižením a udržení těchto osob v zaměstnání.¹⁹

Přístup osob se zdravotním postižením k zaměstnání

Účinné uplatňování práva osob se zdravotním postižením na odbornou přípravu a sociální rehabilitaci vyžaduje přijetí konkrétních opatření, která mohou mít v případě potřeby formu pozitivních kroků zaměřených na zlepšení „zaměstnatelnosti“ osob se zdravotním postižením a jejich přístupu k zaměstnání a jejich schopnosti udržet si zaměstnání.²⁰ Politika zaměstnanosti pro osoby se zdravotním postižením jim musí umožnit využít jejich dovedností tím, že jim nabídne zaměstnání, které odpovídá jejich pracovnímu potenciálu v běžném pracovním prostředí.²¹ Kromě toho je třeba klást zvláštní důraz na ochranu osob, které mají zdravotní postižení v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.²²

Konkrétní zohlednění zdravotních postižení v pracovním životě znamená odpovědnost všech jeho účastníků: tedy státu, zaměstnavatelů a odborů.²³ Cílem tohoto ustanovení Charty je tedy dosažení rovných pracovních příležitostí pro osoby se zdravotním postižením, a to nejen přehodnocením zdravotního postižení samotného, ale i prostředků k dosažení rovného zapojení osob se zdravotním postižením do života společnosti.²⁴

Státy, které jsou smluvní stranou Charty, mají určitou volnost, pokud jde o další opatření, která přijmou za účelem podpory přístupu osob se zdravotním postižením k zaměstnání. Ustanovení čl. 15 odst. 2 nevyžaduje zavedení kvót, ale pokud je takový systém uplatněn, bere se jeho účinnost v úvahu při posuzování souladu s čl. 15 odst. 2.²⁵

Ustanovení čl. 15 odst. 2 revidované Charty vyžaduje, aby osoby se zdravotním postižením byly zaměstnávány v běžném pracovním prostředí, s výjimkou případů, kdy to není možné z důvodu povahy zdravotního postižení.²⁶ V takových výjimečných případech lze zajistit chráněné zaměstnání.²⁷ Cílem by mělo být napomoci osobám využívajícím tyto služby vstoupit na otevřený trh práce.²⁸

Osoby pracující v zařízeních chráněného zaměstnání, kde je hlavní činností výroba, mají nárok na základní ustanovení pracovního práva, zejména právo na spravedlivou odměnu a odborová práva.²⁹

[…]

Článek 15 Právo tělesně nebo duševně postižených osob na nezávislost, sociální integraci a na účast v životě společnosti

Přehled

Digesta