Článek 5 Právo organizovat se

Přehled

Typ rozhodnutí

Část IV: Výklad různých ustanovení Charty

Zaměstnavatelé a pracovníci mají právo na svobodu sdružování ve vnitrostátních nebo mezinárodních sdruženích na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů

S cílem zajistit nebo podpořit svobodu pracovníků a zaměstnavatelů vytvářet místní, národní nebo mezinárodní organizace k ochraně jejich hospodářských a sociálních zájmů nebo svobodu připojit se k takovým organizacím se smluvní strany zavazují, že vnitrostátní právní předpisy nebudou takové nebo nebudou aplikovány tak, aby bránily této svobodě. Rozsah, v jakém se budou záruky stanovené v tomto článku vztahovat na policii, bude stanoven vnitrostátními zákony nebo nařízeními. Princip aplikace těchto záruk na členy ozbrojených sil a rozsah, v jakém se budou vztahovat na osoby v této kategorii, bude rovněž stanoven vnitrostátními zákony nebo nařízeními.

Tento článek stanoví zásadu, že zaměstnavatelé i pracovníci mají právo zakládat národní nebo mezinárodní sdružení na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů.¹ Toto ustanovení obsahuje dvá závazky, které mají negativní a pozitivní rovinu.²

Provádění prvního závazku vyžaduje, aby v zákonech každého státu, jenž je smluvní stranou Charty, neexistovala žádná legislativa nebo nařízení nebo jakákoli správní praxe, která by narušovala svobodu zaměstnavatelů nebo pracovníků vstupovat do svých příslušných organizací nebo je zakládat.³ Na základě druhého závazku je stát, jenž je smluvní stranou Charty, povinen přijmout přiměřená legislativní nebo jiná opatření k zaručení výkonu práva organizovat se, a zejména k ochraně organizací zaměstnanců před jakýmikoli zásahy ze strany zaměstnavatelů.⁴

Osobní rozsah použití

Všechny třídy zaměstnavatelů a pracovníků, včetně státních zaměstnanců, s výhradou níže uvedených výjimek, mají plný nárok na právo organizovat se v souladu s Chartou.⁵ Určitá omezení tohoto práva jsou však přípustná za podmínek stanovených ve dvou posledních větách článku 5 ve vztahu k příslušníkům policie a ozbrojených sil.⁶

Nezaměstnaní a důchodci mohou vstoupit do odborů a setrvávat v nich.⁷ Státy, které jsou smluvní stranou Charty, jim však nemusí umožnit zakládat odbory, pokud jsou oprávněni zakládat organizace, které se mohou účastnit konzultačních procesů, které mohou mít dopad na jejich práva a zájmy.⁸

Podle ustanovení čl. 19 odst. 4b Charty musí státy, které jsou smluvními státy Charty, zajistit státním příslušníkům jiných smluvních států zacházení, které není méně příznivé než zacházení s jejich vlastními státními příslušníky, pokud jde o možnost stát se zakládajícími členy oborů, o členství v odborech a o požívání výhod kolektivního vyjednávání.⁹

Ačkoli právem zaručeným v článku 5 je právo jednotlivců zakládat odbory a vstupovat do nich, článek 5 stanoví, že pracovníci musí mít možnost zakládat místní, národní nebo mezinárodní organizace.¹⁰ Z toho vyplývá pro samotné organizace právo zakládat federace a vstupovat do nich.¹¹ Stát, jenž je smluvní stranou Charty, nemůže omezit úroveň, na které se pracovníci mohou organizovat, a musí organizacím umožnit přidružení k federacím a konfederacím.¹²

a) Omezení týkající se policie

Pokud jde o policii, z druhé věty článku 5 a z „přípravných prací (travaux préparatoires)“ k tomuto ustanovení je zřejmé, že ačkoliv může být smluvnímu státu povoleno omezit svobodu organizace příslušníků policie, není smluvní stát oprávněn zbavit je všech záruk uvedených v tomto článku.¹³ Jinými slovy, článek 5 umožňuje státům, které jsou smluvní stranou Charty, omezit, ale ne zcela odepřít policistům právo organizovat se.¹⁴ Omezení práva policie organizovat se je v souladu s Chartou pouze tehdy, pokud splňuje podmínky stanovené v článku G, který stanoví, že jakékoli omezení musí být předepsáno zákonem, musí sledovat legitimní účel a být nezbytné v demokratické společnosti pro uskutečnění takového účelu.¹⁵

Zaprvé z toho vyplývá, že policejní pracovníci musí být schopni zakládat skutečné organizace na ochranu svých materiálních a morálních zájmů nebo se k nim připojit a zadruhé, že takové organizace musí mít možnost těžit z většiny odborových výsad.16 Základními odborovými výsadami se rozumí právo vyjadřovat požadavky týkající se pracovních podmínek a platu, právo na přístup na pracoviště, jakož i právo shromažďovací a právo projevu.¹⁷ Tato definice platí pro profesní organizace policistů i pro další profesní organizace.¹⁸

Právo příslušníků policejní služby sdružovat se v celostátních organizacích zaměstnanců nesmí být omezeno za tím účelem, aby jim bylo znemožněno vyjednávání platů, důchodů a služebních podmínek.¹⁹

Navíc v případě, že omezení fakticky zbavuje reprezentativní sdružení nejúčinnějších prostředků pro sjednávání podmínek zaměstnávání jménem svých členů, nelze je považovat za přiměřené opatření k dosažení cílů veřejné bezpečnosti a veřejného zájmu.²⁰

Dokud jsou předpokládány základní odborové záruky, mohou státy, které jsou smluvní stranou Charty, rozlišovat podle různých kategorií policejních pracovníků a poskytovat těmto různým kategoriím více či méně příznivé zacházení.²¹ Mohou dokonce za zvláštních okolností a za splnění požadavků čl. G Charty z rozsahu práva organizovat se vyšší policejní důstojníky i vyloučit.²²

Ustanovení čl. 5 Charty umožňuje vnitrostátním právním předpisům vyžadovat, aby profesní policejní sdružení byla složena výhradně z příslušníků policejních sil.²³

Ustanovení čl. 5 Charty umožňuje vnitrostátním právním předpisům vyžadovat, aby profesní sdružení policejních pracovníků byla oprávněna přidružovat se pouze k policejním odborovým organizacím, ať už národním nebo mezinárodním.²⁴

Situace je v souladu s čl. 5 v případě, že příslušníci policejní služby nemají právo zakládat odbory, ale mají právo zakládat profesní sdružení s obdobnými charakteristikami a kompetencemi jako odbory.²⁵

b) Ozbrojené síly

Pokud jde o ozbrojené síly, článek 5 stanoví toto: „Princip aplikace těchto záruk na členy ozbrojených sil a rozsah, v jakém se budou vztahovat na osoby v této kategorii, bude rovněž stanoven vnitrostátními zákony nebo nařízeními.”²⁶ Výbor však ověřuje, zda orgány definované ve vnitrostátním právu jako patřící k ozbrojeným silám skutečně plní vojenské funkce.²⁷

Ustanovení čl. 5 Charty umožňuje smluvním státům uvalit omezení na příslušníky ozbrojených sil a poskytuje jim v tomto ohledu široký prostor pro uvážení za podmínek stanovených v článku G Charty.²⁸ Tato omezení však nesmějí zajít tak daleko, aby zcela potlačila právo organizovat se, jako je plošný zákaz profesních sdružení odborové povahy a připojení těchto sdružení k národním federacím či konfederacím.²⁹

Při zvažování, zda je omezení nezbytné v demokratické společnosti ve smyslu čl. G Charty, má Výbor za to, že příslušníci ozbrojených sil, kteří mohou být vyloučeni z práva na svobodu sdružování, by měli být vymezeni omezujícím způsobem a že úplné potlačení práva sdružovat se (které zahrnuje svobodu zakládat organizace/odbory, jakož i svobodu vstupovat či nevstupovat do odborů) není opatřením, které je v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu mj. národní bezpečnost.³⁰

V případě vojenských reprezentativních sdružení není úplný zákaz přidružení k národním organizacím zaměstnanců nutný ani přiměřený, a proto nesplňuje požadavky článků 5 a G Charty, zejména má-li omezení faktický účinek zbavit reprezentativní sdružení účinného prostředku pro vyjednávání podmínek zaměstnávání jménem svých členů, pokud národní zastřešující organizace zaměstnanců mají významnou vyjednávací sílu při vnitrostátních jednáních.³¹

Zakládání odborových organizací a sdružení zaměstnavatelů

Odbory a organizace zaměstnavatelů musí mít svobodu se organizovat bez předchozího povolení a počáteční formality, jako je vyhlášení a registrace, musí být jednoduché a snadno použitelné.³²

Pokud jsou za registraci nebo zřízení organizace účtovány poplatky, musí být přiměřené a navrženy tak, aby pokryly nezbytně nutné administrativní náklady.³³

Legislativa stanovující minimální počet členů nutný k vytvoření odborové organizace, který lze považovat za zjevně nadměrný, by mohla představovat překážku pro zakládání odborových organizací, a tudíž by porušovala svobodu sdružování.³⁴ Minimálně jedna čtvrtina zaměstnanců podniku nutných k založení odborové organizace a 50 zakládajících členů nutných k založení odborové organizace mimo podnik představuje nadměrné omezení práva organizovat se.³⁵

V nadnárodních společnostech musí být v praxi zajištěno právo zakládat odbory a vstupovat do nich.³⁶

Vnitrostátní právo musí také obsahovat ustanovení o právu na odvolání k soudům, aby bylo zajištěno dodržování všech těchto práv.³⁷

Svoboda vstoupit nebo nevstoupit do odborové organizace

Pracovníci musí mít svobodnou možnost do odborů nejen vstoupit, ale také do nich nevstoupit.³⁸ Jakákoli forma povinného odborářství uložená zákonem musí být považována za neslučitelnou s povinností vyplývající z tohoto článku Charty.³⁹

Vnitrostátní právo musí pracovníkům zaručit právo vstoupit do odborů a zahrnovat účinné tresty a opravné prostředky tam, kde toto právo není respektováno.⁴⁰ Členové odborů musí být chráněni před jakýmikoli škodlivými důsledky, které jejich členství v odborech nebo jejich činnost může mít na jejich zaměstnání, zejména před jakoukoli formou odvety nebo diskriminace v oblasti přijímání do pracovní pozice, propouštění nebo povyšování z důvodu, že jsou členem odborové organizace nebo se účastní činností odborové organizace.⁴¹ Formy diskriminace, které jsou zakázány podle článku 5, jsou všechny takové, které se mohou vyskytnout v souvislosti s přijímáním do pracovní pozice a podmínkami zaměstnávání obecně (především odměňování, školení, povyšování, přeložení, propouštění a jiné kroky nepříznivé pro pracovníka).⁴²Pokud k takové diskriminaci dojde, musí vnitrostátní právo stanovit náhradu, která je přiměřená a úměrná újmě, kterou oběť utrpěla.⁴³ V konkrétních případech ukončení pracovního poměru z důvodu účasti na odborové činnosti, v souladu se rozhodnutím Výboru podle čl. 24 revidované Charty, který zakazuje ukončení pracovního poměru bez platného důvodu, má Výbor za to, že náhrada musí odpovídat přinejmenším mzdě, která by byla vyplacena mezi dnem výpovědi a dnem soudního rozhodnutí nebo opětovného přijetí do pracovní pozice.⁴⁴

Svoboda zaručená článkem 5 znamená, že výkon práva pracovníka vstoupit do odborové organizace je výsledkem volby, a že v důsledku toho o něm nemá rozhodovat pracovník pod vlivem omezení, která vylučují výkon této svobody.⁴⁵ Aby byla tato svoboda zajištěna, musí vnitrostátní právo jasně zakázat všechny smluvní doložky, které umožňují zaměstnavateli najímat a zaměstnávat pouze pracovníky, kteří jsou členy odborové organizace, a všechny doložky o zabezpečení odborů (včetně automatických srážek ze mzdy všech pracovníků, ať už jsou členy odborů či nikoli, k financování odborů jednajících v rámci společnost).⁴⁶ V důsledku toho jsou ustanovení v kolektivních smlouvách nebo zákonem povolených ujednáních, podle nichž jsou pracovní místa v praxi vyhrazena členům konkrétního odborového svazu, v rozporu se svobodou zaručenou článkem 5.⁴⁷ Existence přednostních doložek v kolektivních smlouvách, které upřednostňují členy některých odborových organizací při přijímání do pracovního poměru a při jeho ukončování, porušuje právo nevstupovat do odborů.⁴⁸

Odborová činnost

Odbory a organizace zaměstnavatelů musí mít širokou autonomii, pokud jde o jejich vnitřní strukturu a fungování.⁴⁹ Musí být oprávněny vykonávat své činnosti účinně a navrhovat pracovní program.⁵⁰ Jakékoli nadměrné zásahy ze strany smluvního státu proto představují porušení článku 5.⁵¹ Taková autonomie má různé aspekty:

odbory jsou oprávněny zvolit si své členy a zástupce;⁵²
přísné omezení důvodů, na základě kterých může odborová organizace zákonně potrestat členy, představuje neoprávněný zásah do autonomie odborů, kterou vyžaduje článek 5;⁵³
vedoucí odborů musí mít právo přístupu na pracoviště a členové odborů tam musí mít možnost pořádat schůze v rámci omezení souvisejících se zájmy zaměstnavatele a potřebami podniku.⁵⁴

Následující příklady představují porušení článku 5: zákaz volby nebo jmenování zástupců zahraničních odborů; podstatné omezení využívání svého majetku odborovou organizací; a podstatné omezení důvodů, pro které je odborová organizace oprávněna disciplinárně stíhat své členy.⁵⁵

Reprezentativnost

Vnitrostátní právo může omezit účast na různých konzultacích a postupech kolektivního vyjednávání pouze na reprezentativní odbory.⁵⁶

Aby byla situace v souladu s článkem 5, musí být splněny následující podmínky:

rozhodnutí o reprezentativnosti nesmí představovat přímou ani nepřímou překážku pro zakládání odborových organizací;⁵⁷
oblasti činnosti omezené na reprezentativní odbory by neměly zahrnovat klíčové odborové výsady;⁵⁸
kritéria použitá k určení reprezentativnosti musí být přiměřená, jasná, předem stanovená, objektivní, předepsaná zákonem a přístupná soudnímu přezkumu.⁵⁹

Článek 5 Právo organizovat se

Přehled

Digesta