Přehled

Digesta

Část IV: Výklad různých ustanovení Charty

 

Článek 16 Právo rodiny na sociální, právní a ekonomickou ochranu
 

Rodina jako základní jednotka společnosti má právo na přiměřenou sociální, právní a hospodářskou ochranu, aby byl zajištěn její plný rozvoj.

S cílem zajistit nezbytné podmínky pro plný rozvoj rodiny, která je základní jednotkou společnosti, se smluvní strany zavazují podporovat ekonomickou, právní a sociální ochranu rodinného života prostřednictvím sociálních a rodinných dávek, daňových opatření, poskytování rodinného bydlení, dávek pro novomanžele a dalších vhodných prostředků.

Dodatek: Rozumí se, že ochrana poskytovaná tímto ustanovením se vztahuje na neúplné rodiny.1

Jelikož „rodina“ může na různých místech a v různých dobách znamenat různé věci, odkazuje výbor na definice používané ve vnitrostátním právu každého smluvního státu.2 Vnitrostátní právo však nesmí stanovit nepřiměřeně restriktivní definici.3 Oblast působnosti článku 16 není omezena na rodinu založenou na manželství.4 Rodinou se rozumí domácnosti rodičů s dětmi, včetně osamělých rodičů a mladých párů, které budou mít potenciálně děti.5 Nedílnou součástí článku 16 je zásada rovnosti a nediskriminace.6. Rodinným příslušníkům, kteří se nacházejí na území smluvního státu v souladu s právem na sloučení rodiny zaručeným čl. 19 odst. 6, musí být poskytnuto rovné zacházení se státními příslušníky ve všech aspektech souvisejících s ochranou rodiny.7

Výbor zkoumá prostředky, které smluvní státy používají k zajištění sociální, právní a ekonomické ochrany různých typů rodin v populaci, včetně neúplných rodin a zranitelných rodin, a zranitelných rodin, jakými jsou romské rodiny.8

Státy, které jsou smluvní stranou Charty, mohou tyto prostředky volit svobodně s tím, že nesmí ohrozit účinnou ochranu romských rodin.9

Sociální ochrana

Bydlení pro rodiny

Dostatečné/důstojné bydlení

Článek 16 zaručuje rodinám právo na důstojné bydlení.10 Skutečnost, že právo na bydlení je stanoveno v článku 31 Charty, totiž nevylučuje posouzení relevantních otázek bydlení vyplývajících z článku 16, který se bydlením zabývá v souvislosti se zajištěním práva rodin na sociální, právní a hospodářskou ochranu.11 Pojmy přiměřené bydlení a nucené vystěhování jsou v článcích 16 a 31 totožné.12 Právo na bydlení umožňuje výkon mnoha dalších práv - jak občanských a politických, tak hospodářských, sociálních a kulturních.13 Má také zásadní význam pro rodinu.14 Aby byl naplněn článek 16, musí smluvní státy podporovat zajištění přiměřené nabídky bydlení pro rodiny, zohledňovat potřeby rodin v bytové politice a zajistit, aby stávající bydlení mělo přiměřený standard.15 Musí také zahrnovat základní služby (jako je vytápění a elektřina).16 Přiměřené bydlení se vztahuje nejen na bydlení, které nesmí být nevyhovující a musí mít základní vybavení, ale také na bydlení vhodné velikosti s ohledem na složení rodiny, která v něm bydlí.17 Státy, které jsou smluvní stranou Charty, musí přijmout právní a praktická opatření, která jsou nezbytná a přiměřená k dosažení cíle účinné ochrany práva na přiměřené bydlení ve smyslu článku 16.18 Tohoto cíle musí být dosaženo v přiměřené době, s měřitelným pokrokem a v rozsahu odpovídajícím maximálnímu využití dostupných zdrojů.19

Příspěvky na bydlení

K dispozici musí být také dávky na bydlení specificky určené rodinám (např. granty nebo dotace na koupi nebo výstavbu rodinného domu, daňové úlevy na splátky hypotéky, dotované půjčky na pořízení prvního bydlení, dotované nájemné pro rodiny, příspěvky na bydlení atd.20 Je třeba zajistit rovné zacházení s občany jiných smluvních států a s rodinami uprchlíků, pokud jde o vyplácení příspěvků na bydlení.21 Část článku 16 týkající se práva rodin na důstojné bydlení a zejména práva nebýt zbaven přístřeší se vztahuje také na rodiny cizinců, kteří se v zemi nacházejí nezákonně.22 Pro zajištění uspokojivého uplatňování práva na rodinné bydlení podle článku 16 Charty by měly být splněny stejné požadavky jako v případě práva na přiměřené bydlení podle článku 31.23 Státy, které jsou smluvní stranou Charty, by měly:

  • přijmout nezbytné právní, finanční a provozní prostředky k zajištění stálého pokroku při dosahování cílů stanovených Chartou;24
  • vést smysluplné statistiky o potřebách, zdrojích a výsledcích;25
  • provádět pravidelné přezkumy dopadu přijatých strategií;26
  • stanovit časový plán a neodkládat na neurčito termín dosažení cílů jednotlivých etap;27
  • věnovat velkou pozornost dopadu přijatých strategií na jednotlivé kategorie dotčených osob, zejména na ty nejzranitelnější.28

Podle článku 16 Charty však nedodržení všech výše uvedených požadavků samo o sobě nemusí nutně znamenat porušení práva na rodinné bydlení.29

Ochrana před vystěhováním

Účinnost práva na přiměřené bydlení ve smyslu článku 16 vyžaduje jeho právní ochranu prostřednictvím odpovídajících procesních záruk.30 Obyvatelé a nájemníci musí mít přístup k dostupným a nestranným soudním nebo jiným opravným prostředkům.31 Jakékoli odvolací řízení musí být účinné.32 Povinnost podporovat a zajišťovat bydlení se navíc vztahuje i na ochranu před nezákonným vystěhováním.33 Aby byla dodržena Charta, musí být právní ochrana osob ohrožených vystěhováním stanovena zákonem a musí zahrnovat:

  • povinnost konzultovat dotčené strany s cílem nalézt alternativní řešení vystěhování;34
  • povinnost stanovit přiměřenou výpovědní lhůtu před vystěhováním;35
  • zákaz provádět vystěhování v noci nebo v zimě;36
  • přístup k opravným prostředkům;37
  • přístup k právní pomoci;38
  • odškodnění v případě nezákonného vystěhování.39

Kromě toho, pokud k vystěhování dojde, musí být:

  • prováděno za podmínek respektujících důstojnost dotčených osob;40
  • řídit se pravidly dostatečně chránícími práva dotčených osob;41
  • doprovázeny návrhy na náhradní ubytování.42

Nezákonné obsazení pozemku nebo obydlí může být důvodem k vystěhování nezákonných nájemníků.43 Kritéria nezákonného obsazení však nesmí být nepřiměřeně široká, vystěhování by mělo proběhnout v souladu s platnými procesními pravidly a tato pravidla by měla dostatečně chránit práva dotčených osob.44 Pokud došlo k nucenému vystěhování obcí nebo zničení obydlí, musí smluvní státy poskytnout obětem účinnou nápravu a přijmout opatření k opětovnému umístění rodin do důstojného ubytování nebo poskytnout finanční pomoc.45 Pokud byly rodiny vysídleny v důsledku války, mají státy, které jsou smluvní stranou Charty, na základě článku 16 pozitivní povinnost přijmout vhodná opatření k zajištění bydlení a jistoty vlastnictví vysídleným rodinám, které ztratily právo na bydlení a vyjádřily jasné přání vrátit se do své země, nebo které byly od návratu odrazeny z důvodu nedostatku bydlení a jiných forem ochrany.46

Zranitelné skupiny

Pokud nedostatek řešení péče a sociálních služeb přizpůsobených potřebám osob s těžkým zdravotním postižením způsobuje, že mnoho rodin žije v nejistých podmínkách, což podkopává jejich soudržnost, znamená to nedostatečnou ochranu rodiny jako společenské jednotky, což je v rozporu s článkem Charty.47 Romové se v důsledku své historie stali specifickým typem znevýhodněné skupiny a zranitelné menšiny.48 Imperativ zamezit sociálnímu vyloučení, respektovat odlišnost a nediskriminovat se vztahuje na všechny skupiny Romů, ať už kočovných, nebo usazených.49 Vyžadují proto zvláštní ochranu.50 Jejich potřebám v oblasti bydlení a odlišnému způsobu života by měl být věnován zvláštní zřetel jak v příslušném regulačním rámci, tak při rozhodování v konkrétních případech, a to nejen za účelem ochrany zájmů menšin samotných, ale i za účelem zachování kulturní rozmanitosti, která má hodnotu pro celé společenství.51 V tomto ohledu musí být k dispozici vhodné dočasné a trvalé ubytování.52 Každé místo, kde rodina legálně nebo nelegálně pobývá, ať už se jedná o budovu nebo movitý majetek, jako je karavan, musí být považováno za bydlení ve smyslu Charty.53 Práva a povinnosti vyplývající z právního uznání obydlí se musí vztahovat na všechny formy bydlení, včetně alternativních forem, jako jsou karavany.54 Proto musí být předpisy týkající se podmínek bydlení (zejména předpisy týkající se zdraví a bezpečnosti) přiměřeně přizpůsobeny těmto alternativním formám bydlení, aby nedocházelo k neodůvodněnému omezování možnosti bydlet v těchto obydlích.55 Při aplikaci na životní styl kočovníků z tohoto požadavku vyplývá pozitivní povinnost zajistit pro ně dostatečný počet obytných míst pro parkování jejich karavanů.56

Zařízení péče o děti

Pokud smluvní stát přijal článek 27 Charty, jsou podle tohoto ustanovení zkoumána zařízení a opatření péče o děti.57 Státy, které jsou smluvní stranou Charty, jsou povinny zajistit, aby zařízení péče o děti byla dostupná, cenově přijatelná a kvalitní (pokrytí s ohledem na počet dětí ve věku 0-6 let, poměr personálu k dětem, školení personálu, vhodné prostory a náklady na péči o děti pro rodiče atd.).58 Ve venkovských oblastech musí být k dispozici jesle a školky nebo podobná zařízení, jakož i informace o plánování rodiny.59

Rodinné poradenství

Rodiny by měly mít přístup k vhodným sociálním službám, zejména v obtížných obdobích.60 Státy, které jsou smluvní stranou Charty, by měly mimo jiné poskytovat rodinné poradenství a psychologické poradenství v oblasti výchovy dětí.61

Účast sdružení zastupujících rodiny

Aby se zajistilo, že názory rodin budou při formulování rodinné politiky zohledněny, měly by příslušné orgány konzultovat všechny občanské organizace zastupující rodiny.62

Právní ochrana

Práva a povinnosti manželů

Manželé si musí být rovni, pokud jde o práva a povinnosti v rámci manželství, zejména v otázkách souvisejících s vlastnictvím, správou a užíváním majetku, rodičovskými pravomocemi a správou majetku dětí.63 V případě rozpadu rodiny článek 16 vyžaduje právní úpravu řešení manželských konfliktů a zejména konfliktů týkajících se dětí, včetně péče a výživy, zbavení a omezení rodičovských práv, péče o děti a styku s nimi.64

Rodičovská práva

Jakékoli omezení nebo omezení opatrovnických práv rodičů by mělo být založeno na přiměřených a rozumných kritériích stanovených v právních předpisech a nemělo by jít nad rámec toho, co je nezbytné pro ochranu a nejlepší zájem dítěte a sanaci rodiny.65 Umístění dětí mimo domov musí být výjimečným opatřením a je odůvodněno pouze tehdy, vychází-li z potřeb dítěte, konkrétně pokud pobyt v rodinném prostředí představuje pro dítě nebezpečí.66 Na druhé straně by finanční podmínky nebo hmotná situace rodiny neměly být jediným důvodem pro umístění dítěte.67 Za všech okolností by měly být nejprve prozkoumány vhodné alternativy umístění s přihlédnutím k názorům a přáním vyjádřeným dítětem, jeho rodiči a dalšími členy rodiny68. Pokud je umístění nezbytné, mělo by být považováno za dočasné řešení, během něhož by měla být zachována kontinuita vztahu s rodinou.69 Mělo by se usilovat o opětovné začlenění dítěte do rodiny a měly by být zajištěny kontakty s rodinou během umístění, pokud to není v rozporu s nejlepším zájmem dítěte.70 Kdykoli je to možné, mělo by mít umístění do náhradní rodiny nebo do prostředí rodinného typu přednost před umístěním do ústavu.71 Otázky týkající se omezení rodičovských práv a umístění dětí jsou zkoumány podle čl. 17 odst. 1.72

Mediační služby

Podle článku 16 Charty zahrnuje právní ochrana rodiny dostupnost mediačních služeb, jejichž cílem by mělo být zabránit zhoršování rodinných konfliktů, pomoci urovnat spory a zajistit, aby nebyly nepřiměřeně poškozeny budoucí vztahy mezi rodiči a mezi nimi a jejich dětmi.73 Aby byly tyto služby v souladu s článkem 16, musí být snadno dostupné všem rodinám.74 Zejména nesmí být rodiny odrazovány od využívání těchto služeb z finančních důvodů.75 Pokud jsou tyto služby bezplatné, představuje to pro tento účel přiměřené opatření.76 V opačném případě by měla být zajištěna možnost přístupu rodin v případě potřeby.77 Výbor zkoumá podmínky přístupu ke službám rodinné mediace, zda jsou tyto služby bezplatné a pokrývají celou zemi a jak jsou účinné.78

Domácí násilí na ženách

Článek 16 Charty se vztahuje na všechny formy násilí na ženách a domácího násilí a státy, které jsou smluvní stranou Charty, jsou povinny zajistit přiměřenou ochranu před takovým násilím jak v právu, tak v praxi.79 Vzhledem k tomu, že násilí na dětech je konkrétněji řešeno článkem 17 (nebo čl. 7 odst. 10, pokud státy, které jsou smluvní stranou Charty, článek 17 nepřijaly), je tato otázka zkoumána v rámci článku 17.80 S ohledem na výklad povinností států, které jsou smluvní stranou Charty, v této oblasti Výbor odkazuje na článek 8 Evropské úmluvy o lidských právech, který zaručuje právo na respektování soukromého a rodinného života. Článek 8 neukládá smluvnímu státu pouze povinnost zdržet se svévolných zásahů, ale znamená také pozitivní závazky k zajištění účinného dodržování práv, která zaručuje.81 Výbor se domnívá, že totéž platí s ohledem na článek 16.82 Státy, které jsou smluvní stranou Charty, jsou povinny zajistit odpovídající ochranu s ohledem na ženy, a to jak v právu, tak v praxi. Pokud jde o právo, státy, které jsou smluvní stranou Charty, musí zajistit, aby:

  • vhodná opatření - včetně soudních zákazů přiblížení - byla k dispozici a byla vymáhána;
  • pachatelé byli potrestáni;
  • obětem je přiznána spravedlivá náhrada za utrpěnou majetkovou a nemajetkovou újmu;
  • oběti - a sdružení jednající jejich jménem - se mohou obrátit na soud a zvláštní opatření pro výslech obětí u soudu).83

Z praktického hlediska musí smluvní státy zajistit:

  • zaznamenávání a analýzu spolehlivých údajů
  • školení, zejména pro policisty,
  • a služby pro snížení rizika násilí a podporu a rehabilitaci obětí).84

Státy, které jsou smluvní stranou Charty, musí prokázat náležitou péči při zavádění opatření, jako jsou omezující příkazy trestní sankce pro pachatele, upravené soudní postupy a přiměřené odškodnění pro oběti, a školení, zejména pro policisty a další osoby pracující přímo s oběťmi, jakož i shromažďování a analýza spolehlivých údajů.85 Státy musí zajistit poskytnutí přístřeší nebo chráněného ubytování pro oběti nebo pro ženy ohrožené násilím, jakož i služby ke snížení rizika násilí a podporu a rehabilitaci obětí.86 Mělo by být také posíleno posílení postavení obětí prostřednictvím včasného poradenství a ochranných opatření, jakož i minimálního nebo doplňkového příjmu pro oběti nebo budoucí oběti.87 Úsilí smluvních států o ochranu žen před domácím násilím v právu a praxi se posuzuje s ohledem na zásady stanovené v doporučení Rec(2002)5 Výboru ministrů Rady Evropy členským státům o ochraně žen před násilím a doporučení Parlamentního shromáždění č. 1681 (2004) o kampani na potírání domácího násilí na ženách v Evropě.88 Pokud smluvní státy podepsaly a ratifikovaly Istanbulskou úmluvu o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, odkazuje Výbor na postup hodnocení, který probíhá v rámci tohoto mechanismu.89

Hospodářská ochrana

Přehled rodinných dávek

Smluvní státy jsou povinny zajistit ekonomickou ochranu rodiny vhodnými prostředky. Hlavním prostředkem by měly být rodinné dávky nebo dávky na děti poskytované v rámci sociálního zabezpečení, které jsou dostupné buď všeobecně, nebo podléhají testu majetkových poměrů.90

Rodinné dávky v dostatečné výši

Rodinné dávky musí představovat přiměřený doplněk příjmu pro značný počet rodin. Přiměřenost se posuzuje s ohledem na medián ekvivalentního příjmu (Medián ekvivalentního příjmu (Eurostat): příjem domácnosti se stanoví součtem všech peněžních příjmů, které z jakéhokoli zdroje obdrží každý člen domácnosti.91 Aby se zohlednily rozdíly ve velikosti a složení domácnosti, dělí se tento součet počtem „ekvivalentních dospělých osob“ pomocí standardní stupnice (tzv. modifikovaná stupnice ekvivalence OECD). Výsledné číslo se připisuje každému členu domácnosti).92 Výše dávky by měla být podle potřeby upravována tak, aby odpovídala inflaci.93 Pro provádění tohoto ustanovení jsou relevantní i další formy ekonomické ochrany, jako jsou porodné, dodatečné platby pro početné rodiny nebo daňové úlevy na děti.94 Pozastavení nebo ukončení vyplácení rodinného přídavku v případě, že dítě přestane navštěvovat školu, může sledovat legitimní cíl snížit absenci a návrat žáků do školy, přičemž cílem je zaručit práva a svobody jiných osob a v tomto případě i právo dětí na vzdělání.95 Státy, které jsou smluvní stranou Charty, mají při navrhování a provádění takových opatření určitý prostor pro uvážení.96 Taková opatření by však neměla mít sankční povahu, neboť mohou dotyčnou rodinu učinit zranitelnější, pokud jde o její ekonomickou a sociální situaci, a tím ztížit vytvoření nezbytných podmínek pro plnohodnotný rozvoj rodiny a zvýšit ekonomickou a sociální zranitelnost dotyčných dětí.97 Pozastavení poskytování rodinných přídavků na dobu jednoho roku nebo jejich ukončení z důvodu neúčasti dítěte ve škole po dobu 3 po sobě jdoucích měsíců nebo 6 měsíců v jednom školním roce není v souladu s článkem 16.98 Ukončení poskytování rodinných přídavků v případě, že se dítě samo stane rodičem, je porušením článku 16 Charty.99

Zranitelné rodiny

Smluvní státy jsou povinny zajistit ochranu zranitelných rodin, neúplných rodin a romských rodin v souladu se zásadou rovného zacházení.100

Rovné zacházení

Státy, které jsou smluvní stranou Charty, musí zajistit rovné zacházení s cizími státními příslušníky jiných států, které jsou smluvní stranou Charty, kteří oprávněně pobývají nebo pravidelně pracují na jejich území, pokud jde o rodinné dávky.101

Stejně jako v případě čl. 12 odst. 4 a na základě Dodatku článek 16 vylučuje požadavky na délku pobytu, pokud jde o příspěvkové dávky, ale smluvní státy mohou uplatňovat požadavek na délku pobytu, pokud jde o nepříspěvkové dávky, pod podmínkou, že tato délka není nepřiměřená.102 Přiměřenost takových požadavků na délku pobytu se zkoumá případ od případu s ohledem na povahu a účel dávky: doba 6 měsíců je přiměřená, a tudíž v souladu s článkem 16.103 Na druhé straně doby 1 roku, a tím spíše 3-5 let, jsou zjevně nepřiměřené, a tudíž v rozporu s článkem 16.104 Otázka, zda se před výplatou dávek na dítě vyžaduje pobyt dítěte na území, se zkoumá výhradně podle čl. 12 odst. 4.105


 

1 Příloha k Evropské sociální chartě (revidované) – řada evropských smluv – č. 163
2 Závěry 2011, Ázerbájdžán
3 Závěry 2011, Ázerbájdžán
4 Závěry 2011, Ázerbájdžán
5 Závěry XVII-1 (2005), Turecko
6 European Roma Rights Centre (ERRC) proti Řecku, č. 15/2003, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 8. prosince 2004, odst. 26
7 Závěry XVI-1 (2002), výkladové stanovisko k čl. 12 odst. 4 a 16
8 Závěry XVI-1 (2002), výkladové stanovisko k článku 16 
9 Závěry 2006, výkladové stanovisko k článku 16
10 European Roma Rights Center (ERRC) proti Bulharsku, č. 31/2005, rozhodnutí o přijatelnosti ze dne 10. října 2005, odst. 9
11 European Roma Rights Center (ERRC) proti Bulharsku, č. 31/2005, rozhodnutí o přijatelnosti ze dne 10. října 2005, odst. 9
12 Centre on Housing Rights and Evictions (COHRE) proti Itálii, č. 58/2009, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 25. června 2010, odst. 115; Závěry 2011 Ázerbájdžán
13 European Roma Rights Centre (ERRC) proti Řecku, č. 15/2003, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 8. prosince 2004, odst. 24
14 European Roma Rights Centre (ERRC) proti Řecku, č. 15/2003, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 8. prosince 2004, odst. 24
15 European Roma Rights Centre (ERRC) proti Řecku, č. 15/2003, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 8. prosince 2004, odst. 24
16 European Roma Rights Centre (ERRC) proti Řecku, č. 15/2003, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 8. prosince 2004, odst. 24
17 European Roma Rights Centre (ERRC) proti Řecku, č. 15/2003, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 8. prosince 2004, odst. 24
18 International Federation of Human Rights (FIDH) proti Belgii, č. 62/2010, rozhodnutí ze dne 21. března 2013, odst. 113
19 International Federation of Human Rights (FIDH) proti Belgii, č. 62/2010, rozhodnutí ze dne 21. března 2013, odst. 113
20 Závěry XVII-1 (2005), Turecko
21 Závěry 2019, Rakousko
22 Defence for Children International (DCI) proti Belgii, č 69/2011, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2012, odst. 136
23 International Federation for Human Rights (FIDH) proti Irsku, č. 110/2014, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 12. května 2017, odst. 109, citující European Federation of National Organisations Working with the Homeless (FEANTSA) proti Francii, č. 39/2006, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 5. prosince 2007, odst. 54
24 International Federation for Human Rights (FIDH) proti Irsku, č. 110/2014, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 12. května 2017, odst. 109, citující European Federation of National Organisations Working with the Homeless (FEANTSA) proti Francii, č. 39/2006, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 5. prosince 2007, odst. 54
25 International Federation for Human Rights (FIDH) proti Irsku, č. 110/2014, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 12. května 2017, odst. 109, citující European Federation of National Organisations Working with the Homeless (FEANTSA) proti Francii, č. 39/2006, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 5. prosince 2007, odst. 54
26 International Federation for Human Rights (FIDH) proti Irsku, č. 110/2014, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 12. května 2017, odst. 109, citující European Federation of National Organisations Working with the Homeless (FEANTSA) proti Francii, č. 39/2006, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 5. prosince 2007, odst. 54
27 International Federation for Human Rights (FIDH) proti Irsku, č. 110/2014, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 12. května 2017, odst. 109, citující European Federation of National Organisations Working with the Homeless (FEANTSA) proti Francii, č. 39/2006, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 5. prosince 2007, odst. 54
28 International Federation for Human Rights (FIDH) proti Irsku, č. 110/2014, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 12. května 2017, odst. 109, citující European Federation of National Organisations Working with the Homeless (FEANTSA) proti Francii, č. 39/2006, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 5. prosince 2007, odst. 54
29 International Federation for Human Rights (FIDH) proti Irsku, č. 110/2014, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 12. května 2017, odst. 110
30 Závěry 2015, Rakousko
31 Závěry 2015, Rakousko
32 Závěry 2015, Rakousko
33 European Roma Rights Centre (ERRC) proti Řecku, č. 15/2003, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 8. prosince 2004, odst. 24
34 Závěry 2011, Ázerbájdžán
35 Závěry 2011, Ázerbájdžán
36 European Roma Rights Center (ERRC) proti Itálii, č. 27/2004, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 7. prosince 2005, odst. 41
37 Závěry 2011, Ázerbájdžán
38 Závěry 2011, Ázerbájdžán
39 Závěry 2011, Ázerbájdžán
40 Závěry 2011, Turecko, čl. 32 odst. 2; European Roma and Travellers Forum (ERTF) proti České republice, č. 104/2014, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 17. května 2016, odst. 82
41 Závěry 2011, Turecko, čl. 32 odst. 2; European Roma and Travellers Forum (ERTF) proti České republice, č. 104/2014, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 17. května 2016, odst. 82
42 European Roma Rights Center (ERRC) proti Itálii, č. 27/2004, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 7. prosince 2005, odst. 41
43 European Roma Rights Centre (ERRC) proti Řecku, č. 15/2003, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 8. prosince 2004, odst. 51
44 European Roma Rights Centre (ERRC) proti Řecku, č. 15/2003, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 8. prosince 2004, odst. 51
45 Závěry XIII-3 (1995), Turecko
46 Centre on Housing Rights and Evictions (COHRE) proti Chorvatsku, č. 52/2008, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 22. června 2010, odst. 63
47 International Federation of Human Rights (FIDH) proti Belgii, č. 75/2011, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 18. března 2013, odst. 187
48 Centre on Housing Rights and Evictions (COHRE) proti Itálii, č. 58/2009, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 25. června 2010, odst. 39-40
49 European Roma Rights Centre (ERRC) proti Řecku, č. 15/2003, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 8. prosince 2004, odst. 25
50 Centre on Housing Rights and Evictions (COHRE) proti Itálii, č. 58/2009, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 25. června 2010, odst. 39-40
51 Centre on Housing Rights and Evictions (COHRE) proti Itálii, č. 58/2009, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 25. června 2010, odst. 39-40
52 Závěry 2006, výkladové stanovisko k článku 16
53 International Federation of Human Rights (FIDH) proti Belgii, č. 62/2010, rozhodnutí ze dne 21. března 2013, odst. 73
54 International Federation of Human Rights (FIDH) proti Belgii, č. 62/2010, rozhodnutí ze dne 21. března 2013, odst. 74
55 International Federation of Human Rights (FIDH) proti Belgii, č. 62/2010, rozhodnutí ze dne 21. března 2013, odst. 74
56 International Federation of Human Rights (FIDH) proti Belgii, č. 62/2010, rozhodnutí ze dne 21. března 2013, odst. 112, citující European Roma Rights Centre (ERRC) proti Řecku, č. 15/2003, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 8. prosince 2004, odst. 25
57 Závěry 2011, Ázerbájdžán
58 Závěry 2019, Ázerbájdžán
59 Závěry XIII-3 (1995), Turecko
60 Závěry 2011, Turecko
61 Závěry 2011, Turecko
62 Závěry 2006, výkladové stanovisko k článku 16
63 Závěry XIII-3 (1995), Turecko; Závěry XVI-1 (2002), Spojené království; Závěry 2019, Rakousko
64 Závěry 2011, Ázerbájdžán
65 Závěry XV-2 (2001), výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 1
66 Závěry 2011; výkladové stanovisko k článku 16 a čl. 17 odst. 1
67 Závěry 2011; výkladové stanovisko k článku 16 a čl. 17 odst. 1
68 Závěry 2011; výkladové stanovisko k článku 16 a čl. 17 odst. 1
69 Závěry 2011; výkladové stanovisko k článku 16 a čl. 17 odst. 1
70 Závěry 2011; výkladové stanovisko k článku 16 a čl. 17 odst. 1
71 Závěry 2011; výkladové stanovisko k článku 16 a čl. 17 odst. 1
72 Závěry 2019, Rakousko
73 Závěry 2015, Rakousko; Závěry 2016, výkladové stanovisko k článku 16
74 Závěry 2015, Rakousko
75 Závěry 2015, Rakousko
76 Závěry 2015, Rakousko
77 Závěry 2015, Rakousko
78 Závěry 2016, výkladové stanovisko k článku 16
79 Stanovisko ke Covidu 19 a sociálním právům přijaté dne 24. března 2021
80 Závěry 2016, výkladové stanovisko k článku 16; Association for the protection of All Children (APPROACH) Ltd. proti Kypru, č. 97/2013, rozhodnutí o přijatelnosti z 2. července 2013, odst. 10
81 Závěry 2016, výkladové stanovisko k článku 16
82 Závěry 2016, výkladové stanovisko k článku 16
83 Závěry 2016, výkladové stanovisko k článku 16
84 Závěry 2016, výkladové stanovisko k článku 16
85 Stanovisko ke Covidu 19 a sociálním právům přijaté dne 24. března 2021
86 Stanovisko ke Covidu 19 a sociálním právům přijaté dne 24. března 2021
87 Stanovisko ke Covidu 19 a sociálním právům přijaté dne 24. března 2021
88 Závěry 2016, výkladové stanovisko k článku 16
89 Závěry XXI-4 (2019), Dánsko
90 Závěry 2019, Bosna a Hercegovina
91 Závěry 2016, výkladové stanovisko k článku 16
92 Závěry 2016, výkladové stanovisko k článku 16
93 Závěry XVII-1 (2005), Nizozemsko (Aruba)
94 Závěry XVII-1 (2005), Nizozemsko (Aruba)
95 Equal Rights Trust proti Bulharsku, č 121/2016, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 16. října 2018, odst. 58
96 Equal Rights Trust proti Bulharsku, č 121/2016, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 16. října 2018, odst. 58
97 Equal Rights Trust proti Bulharsku, č 121/2016, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 16. října 2018, odst. 59-61
98 Equal Rights Trust proti Bulharsku, č 121/2016, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 16. října 2018, odst. 61
99 Equal Rights Trust proti Bulharsku, č 121/2016, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 16. října 2018, odst. 69
100 Závěry 2019, Bosna a Hercegovina
101 Závěry XV-1 (2000), Spojené království; Závěry 2011, Ázerbájdžán
102 Závěry XIV-1 (1998), Švédsko
103 Závěry XIV-1 (1998), Švédsko
104 Závěry XVIII-1 (2006), Dánsko; Závěry 2019, Bosna a Hercegovina
105 Závěry XVI-1 (2002), výkladové stanovisko k čl. 12 odst. 4 a článku 16