I.ÚS 1447/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti Jitky Čermákové, zastoupené Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem se sídlem Údolní 388/8, Brno, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 504/2024-234 ze dne 5. 3. 2024, Krajského soudu v Brně č. j. 12 Co 311/2023-213 ze dne 12. 10. 2023, Městského soudu v Brně č. j. 78 EXE 61/2021 199 ze dne 8. 8. 2023 a č. j. 78 EXE 61/2021-192 ze dne 21. 7. 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jako účastníků řízení a Statutárního města Brna, Městské části Brno-Královo Pole se sídlem Palackého třída 1365/59, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění

1. Proti stěžovatelce (jako povinné) je vedeno exekuční řízení za účasti vedlejšího účastníka jako oprávněného. Stěžovatelka navrhla zastavení exekuce. Tento návrh Městský soud v Brně zamítl. Krajský soud v Brně jeho zamítavé usnesení potvrdil. Proti usnesení krajského soudu podala stěžovatelka dovolání. Městský soud v záhlaví uvedeným usnesením ze dne 21. 7. 2023 dovolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.

2. K odvolání stěžovatelky krajský soud v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení městského soudu o zastavení dovolacího řízení. Krajský soud rekapituloval, že městský soud stěžovatelku usnesením ze dne 20. 6. 2023 vyzval k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, za dovolání ve výši 4 000 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení v kolcích na připojeném tiskopisu nebo na účet soudu, vedený u České národní banky, se specifikací čísla účtu a variabilního symbolu; zároveň ji poučil, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno ("výzva"). Krajský soud se ztotožnil s postupem a rozhodnutím městského soudu. Stěžovatelka ve lhůtě poplatek nezaplatila, k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se podle zákona nepřihlíží. Krajský soud dále objasnil, že podle judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu je lhůta stanovená k zaplacení soudního poplatku lhůtou soudcovskou a nelze ji podle § 58 odst. 1 občanského soudního řádu prominout (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2025/19 ze dne 21. 4. 2020). Stěžovatelce vznikla poplatková povinnost již v okamžiku podání dovolání, tuto povinnost nesplnila, proto byla soudem vyzvána, aby tak učinila v dodatečné lhůtě, přičemž ani pak soudní poplatek nezaplatila. Povinnost soudu vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je možno vnímat jako benefit. Poplatková povinnost je stanovena zákonem a stěžovatelce v tomto případě objektivně nic nebránilo, aby ji řádně splnila již v okamžiku podání dovolání.

3. Dovolání stěžovatelky odmítl Nejvyšší soud v záhlaví označeným usnesením pro nepřípustnost. Nejvyšší soud rekapituloval ustálenou rozhodovací praxi Nejvyšší soudu a Ústavního soudu a shledal, že usnesení krajského soudu je s ní v souladu a není důvod se od ní odchýlit.

4. Stěžovatelka brojí také proti usnesení městského soudu ze dne 8. 8. 2023, kterým soud zamítl její návrh na prominutí výše uvedené lhůty podle § 58 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti v záhlaví označeným rozhodnutím se brání přípustnou ústavní stížností stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem (k podmínkám řízení viz také § 30 odst. 1 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále, že jimi bylo zasaženo do jejích práv, zaručených v čl. 10 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny.

6. Stěžovatelka namítá, že nezaplacení soudního poplatku bylo pouhým administrativním pochybením. Předčíslí bankovního účtu začlenila do samotného čísla účtu, neboť se do té doby nesetkala s předčíslím, které je od čísla odděleno jen spojovníkem. Stěžovatelka provedla bankovní příkaz před uplynutím lhůty stanovené ve výzvě, o čemž svědčí potvrzení z bankovní aplikace. Zaplacený soudní poplatek se však nedostal včas do dispozice soudu. U více než 90 % českých bankovních účtů se údajně předčíslí neobjevuje. Dokonce i bankovní aplikace platbu přijala ke zpracování, aniž by stěžovatelku upozornila na možnou chybu. Stěžovatelka neprodleně poté, kdy zjistila své pochybení, platbu provedla na správný bankovní účet.

7. Soudy měly klást stěžovatelce k tíži, že se rozhodla soudní poplatek zaplatit až na základě výzvy soudu. Nicméně neměla možnost soudní poplatek zaplatit dříve. Nejvyšší soud shledal námitku stěžovatelky, že poplatník činící procesní úkon vůči soudu datovou schránkou, nemá možnost uhradit soudní poplatek současně se samotným úkonem, nedůvodnou, aniž svůj závěr blíže odůvodnil. Městský soud údajně nemá na webových stránkách uvedeno číslo účtu. Platba kolky se pak vztahuje pouze na listinná podání. Navíc bez výzvy soudu navrhovatel nemá jistotu, že by zaplatil ve správné výši. Stěžovatelka poukazuje na závěry nálezů sp. zn. Pl. ÚS 9/20 ze dne 30. 3. 2021 a III. ÚS 632/20 ze dne 24. 11. 2020, které mají být v rozporu s tím, jak probíhá reálná praxe. Jelikož soudy neumožňují platbu soudního poplatku okamžitou elektronickou platbou (např. platební kartou nebo QR kódem), je představa o možnosti zaplacení poplatku ve lhůtě splatnosti (tedy v den podání návrhu) "čistou právní fikcí".

8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, jestliže porušily ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelky. Jiné vady se nacházejí vně mezí pravomocí Ústavnímu soudu svěřených.

9. Ústavní stížnost proti usnesení městského soudu č. j. 78 EXE 61/2021-199 ze dne 8. 8. 2023 byla podána po lhůtě stanovené k jejímu podání.

10. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Z úřední činnosti a z bodu 9 napadeného usnesení krajského soudu je Ústavnímu soudu známo, že odvolání proti usnesení městského soudu o zamítnutí návrhu stěžovatelky na prominutí zmeškání lhůty potvrdil v odvolacím řízení krajský soud usnesením sp. zn. 12 Co 312/2023 ze dne 11. 10. 2023. Potvrzující usnesení krajského soudu nadto stěžovatelka nenapadá. Ústavní stížnost podala stěžovatelka dne 22. 5. 2024. Vzhledem ke zřejmým časovým souvislostem proto Ústavní soud rozhodl, že ústavní stížnost proti usnesení městského soudu č. j. 78 EXE 61/2021-199 ze dne 8. 8. 2023 je opožděná.

11. Ústavní stížnost proti třem zbývajícím, v záhlaví označeným usnesením, je zjevně neopodstatněná.

12. Stěžovatelka soudní poplatek za dovolání nezaplatila včas vinou administrativního pochybení. Judikatura nejen vrcholných soudů je již mnoha rozhodnutími ustálena v závěru, že na samotném důsledku zmeškání lhůty, které nelze prominout, v podobě zastavení řízení samo administrativní pochybení nic nemění. Řadu těchto konstantních rozhodnutí obecné soudy uvedly, pročež na ně Ústavní soud odkazuje.

13. Námitka stěžovatelky, že neměla reálnou (efektivní) možnost soudní poplatek zaplatit jiným způsobem, je lichá. Stěžovatelka pomíjí zásadní argumentaci soudů, že ze zákona o soudních poplatcích plyne, že soudcovská lhůta k zaplacení soudního poplatku až po podání opravného prostředku je beneficiem, poskytujícím lhůtu dodatečnou. Lhůta přitom musí činit alespoň 15 dnů. O důsledku nezaplacení soudního poplatku byla stěžovatelka poučena. Jinými slovy, v řízení před obecnými soudy se k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty nepřihlíží nikoli proto, že by tím soudy chtěly stěžovatelce uškodit, ale proto, aby mohly tisíce soudních řízení fungovat racionálně a efektivně. Poskytuje-li zákon několik způsobů, jak soudní poplatek včas zaplatit, a je-li nadto primární zákonnou povinností zaplatit poplatek při podání návrhu, nemůže stěžovatelka úspěšně namítat, že posléze není zmeškání lhůty prominuto bez zkoumání důvodů, např. administrativního pochybení.

14. Není pravdou, že by stěžovatelkou výše odkazované nálezy nebyly souladné s praxí placení soudních poplatků. Stěžovatelka srovnává závěry ustálené judikatury se svou představou o tom, jak by placení soudních poplatků mohlo či mělo probíhat. Nic to však nemění na skutečnosti, že měla několik způsobů, jak poplatkovou povinnost včas splnit.

15. Zjevně neopodstatněná je také stěžovatelčina námitka, že nemohla soudní poplatek zaplatit předem nebo v kolcích. Zaplatila-li by bez výzvy poplatek v nižší výši, byl by soud povinen ji vyzvat k zaplacení doplatku. Případná nesprávná výše poplatku přesahující poplatkovou povinnost (nad 50 Kč) by jí byla vrácena. Absence snahy o zaplacení v kolcích byla dána její volbou formy podání dovolání, navíc jí nic nebránilo souběžně platit soudní poplatek v kolcích poštovním podáním či i osobně na podatelnu.

16. Stěžovatelce hodno přisvědčit, že danému nedopatření by se bylo možné vyhnout, kdyby byl ve výzvě soudu k zaplacení poplatku uveden QR kód. Po jeho načtení mobilní bankovní aplikací by pochybení v platebních údajích bylo prakticky vyloučeno. Jakkoli může být tato možnost vodítkem pro soudy nebo zákonodárce ke zvýšení uživatelské přívětivosti výzev k zaplacení soudního poplatku, nemá tato námitka v žádném pramenu práva pozitivní oporu. Nemůže proto být ústavněprávním důvodem ke zrušení napadených usnesení.

17. Teze stěžovatelky o výjimečném čísle bankovního účtu je bez právního významu. Nad rámec věci lze dodat, že bylo-li číslo účtu pro stěžovatelku nezvyklé, měla si tím spíše dát pozor na jeho formu.

18. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl z části podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání tímto zákonem a z části podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. července 2024


Jan Wintr, v. r.
předseda senátu