Přehled
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky: HUNSGAS s.r.o., IČO: 252 77 715, sídlem Dominikánské náměstí 656/2, Brno, zastoupené Mgr. Filipem Lederem, advokátem, sídlem Dominikánské náměstí 656/2, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. června 2024 č. j. 4 As 284/2023-40 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. července 2023 č. j. 63 A 9/2023-29, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení a České obchodní inspekce jako vedlejší účastnice řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka v podané ústavní stížnosti namítá porušení svého práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a výkon státní moci v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny.
2. Česká obchodní inspekce uznala stěžovatelku vinnou ze spáchání přestupku spočívajícího v tom, že na čerpací stanici prodávala nejakostní pohonnou hmotu - zkapalněný ropný plyn (LPG), který obsahoval vyšší než maximálně povolené množství síry. Stěžovatelce byla uložena pokuta ve výši 120 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení.
3. Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným rozsudkem zamítl žalobu proti rozhodnutí České obchodní inspekce i návrh na snížení (moderaci) uložené pokuty. Nepřisvědčil námitce, že čerpací stanice stěžovatelky byla v době odběru kontrolního vzorku uzavřena, a spotřebitelé tak nemohli nakoupit nejakostní pohonnou hmotu. Poukázal na to, že obsluha kontrolory neupozornila na uzavření čerpací stanice, či že by LPG nebyl v prodeji, ačkoli by to bylo v takové situaci přirozené, a vystavila jim daňový doklad. O uzavření stanice tak nic nesvědčilo. Krajský soud dále shledal, že nebylo nutné prokazovat konkrétní prodej určitého množství pohonné hmoty spotřebitelům. Atest jakosti paliva odebraného v jiné dny nevypovídá nic o jeho jakosti v den kontroly. Důkazy, které v tomto směru stěžovatelka navrhovala, tak nemají vypovídací hodnotu ve vztahu k prokazované skutečnosti, a nebylo třeba je provádět. Krajský soud vyhodnotil jako zákonný i způsob odběru kontrolního vzorku, který prováděl technik akreditované zkušební laboratoře, tedy odborně způsobilá osoba. Nakonec uvedl, že Česká obchodní inspekce přezkoumatelně odůvodnila výši uložené pokuty, kterou nelze považovat za zjevně nepřiměřenou.
4. Kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu zamítl Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem. Souhlasil s krajským soudem, že uzavření čerpací stanice by si inspektoři bezesporu všimli, popřípadě by je na ně upozornila obsluha. Na uzavřené čerpací stanici by nebylo ani možné odebrat kontrolní vzorek. Nejvyšší správní soud dále poukázal na to, že technická norma ČSN umožňuje odběr paliva bez homogenizace, pokud výdejní technologie LPG na čerpací stanice neumožňuje recirkulaci. Stěžovatelka neprokázala, že by na její čerpací stanici bylo možné provést recirkulaci, naopak dle stanoviska České obchodní inspekce tomu tak nebylo. Navíc lze předpokládat, že odborně způsobilá osoba by při odběru provedla recirkulaci, pokud by to bylo technicky možné. Nejvyšší správní soud též přisvědčil krajskému soudu, že řádně odebraný vzorek nelze zpochybnit jiným vzorkem odebraným o týden později ani dříve provedeným atestem přepravovaného paliva. K námitkám proti výši uložené pokuty Nejvyšší správní soud především zdůraznil, že stěžovatelka neprokázala tvrzení o mnohem nižších pokutách ukládaných v jiných případech za obdobné delikty. Odkázal naopak na jiná řízení, v nichž byla stěžovatelce uložena vyšší pokuta než v této věci. Česká obchodní inspekce při ukládání pokuty vyhodnotila všechna relevantní kritéria.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že správní orgán nevyslechl svědka, který měl potvrdit, že čerpací stanice byla v době kontroly uzavřena. Na této skutečnosti trvá. Tím pádem nemohla spáchat přestupek, za který byla potrestána, protože nenabízela nejakostní pohonné hmoty veřejnosti. Prodej paliva kontrolnímu orgánu nelze považovat za prodej či nabízení pohonných hmot ve smyslu zákona o pohonných hmotách. Krajský soud podpořil svůj závěr o správnosti rozhodnutí České obchodní inspekce odkazy na zcela nepřiléhavou judikaturu. Závěr správních soudů, že kontrolním osobám lze v principu věřit více než stěžovatelce, je nesprávný a protiústavní. Zákon kontrolované osobě neukládá upozornit kontrolní orgán na to, že pohonná hmota není prodávána veřejnosti. Stěžovatelka též znovu poukázala na pochybení při odběru vzorku LPG (neprovedení homogenizace), v jehož důsledku nebyl kontrolovaný vzorek reprezentativní. Rovněž uvedla, že není zřejmé, proč by vzorek odebraný o týden později než kontrolní vzorek, který stěžovatelka nechala otestovat, nebylo možné považovat za palivo týchž vlastností a složení jako kontrolní vzorek.
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Z textu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka prakticky bez dalšího převzala argumentaci, kterou uplatnila již v řízení před správními soudy. Své výtky totiž směřuje zejména proti rozhodnutí České obchodní inspekce, jen místy k nim připojuje výhradu proti způsobu, jak příslušnou žalobní argumentaci posoudil krajský soud. A téměř nijak nereaguje na odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu.
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoli dalším článkem soustavy správního soudnictví. Jeho úkolem není znovu posoudit námitky, které již vypořádaly soudy v řízení podle soudního řádu správního, nýbrž přezkoumat, zda jejich rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Teprve v situaci, kdy správní soudy vybočí z mezí daných ústavním pořádkem, Ústavní soud zasahuje do jejich rozhodovací činnosti (například usnesení ze dne 24. dubna 2018 sp. zn. IV. ÚS 1098/18, U 4/89 SbNU 803).
9. V projednávaném případě není k zásahu ze strany Ústavního soudu důvod. Správní soudy se zabývaly všemi stěžovatelčinými námitkami. Zejména Nejvyšší správní soud velmi podrobně vysvětlil, z jakých skutečností lze usuzovat na to, že stěžovatelčina čerpací stanice byla v době kontroly otevřena zákazníkům, a proč tedy její námitky nejsou důvodné. Dostatečně se věnoval i otázce homogenizace odebraného vzorku (argument, který Nejvyšší správní soud použil nad rámec odůvodnění rozsudku krajského soudu, přitom stěžovatelka v ústavní stížnosti zcela pominula) a tomu, proč nelze jednoduše zvrátit zjištění o nedostatečné jakosti kontrolovaného vzorku atestem paliva odebraného o týden později. Věnoval se i přiléhavosti judikatury, kterou své rozhodnutí podpořil krajský soud, a také zdůvodnil, proč soudy vyšly ze skutkové verze prezentované kontrolním orgánem a nikoli z toho, co uváděla stěžovatelka. Proti závěrům Nejvyššího správního soudu stěžovatelka nevznáší žádné ústavně relevantní argumenty. To, že soudní řízení neskončilo pro stěžovatelku příznivým způsobem, samo o sobě neporušuje její právo na soudní ochranu.
10. Ústavní soud tedy neshledal namítané porušení základních práv a svobod stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu