IV.ÚS 892/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti KLADRUBSKÁ, a.s., sídlem Vojenice 80, Kladruby, zastoupené JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. ledna 2025 č. j. 4 Afs 161/2024-62, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. července 2024 č. j. 3 A 3/2023-149 a oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 27. ledna 2023 č. j. SZIF/2023/0107622, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Státního zemědělského intervenčního fondu, sídlem Ve Smečkách 801/33, Praha 1 - Nové Město, jako účastníků řízení, takto:

Odůvodnění

I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na rovné a nediskriminační zacházení podle čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na ochranu svobodného podnikání před neodůvodněnými zásahy veřejné moci podle čl. 26 odst. 1 Listiny.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Státní zemědělský intervenční fond (dále jen "SZIF") napadeným oznámením ukončil administraci žádosti stěžovatelky o dotaci podanou na projekt s názvem "Modernizace podniku KLADRUBSKÁ a. s.", s odůvodněním, že při poskytnutí dotace stěžovatelce by došlo v důsledku existence střetu zájmů ve smyslu § 4c zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění do 31. 12. 2022 (dále jen "zákon o střetu zájmů"), k poskytnutí dotace v přímém rozporu s platnými a účinnými právními předpisy podle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 17. 12. 2013 č. 1303/2013, o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006, a zároveň by tím došlo k porušení kapitoly 4 písm. k) obecné části A Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na v rozhodnutí specifikované projekty Programu rozvoje venkova na období 2014-2020 (dále jen "pravidla"). Finanční prostředky poskytnuté stěžovatelce by vzhledem k výše uvedenému orgány Evropské unie považovaly za neoprávněné, pročež by došlo k jejich vyloučení z financování z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova.

3. Proti oznámení SZIF podala stěžovatelka žalobu obsahující pět žalobních bodů a další námitky, kterou Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem zamítl (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. výrok). V odůvodnění zdůraznil, že na poskytnutí dotace není právní nárok, a soudní přezkum se proto omezuje pouze na to, zda rozhodnutí týkající se dotace není svévolné či diskriminační. Žádné takové vady v napadeném rozhodnutí neshledal, považoval je za řádně odůvodněné, konstatoval, že SZIF řádně vysvětlil důvod svého rozhodnutí, kterým byla ochrana veřejných rozpočtů, resp. reálná obava z následného neproplacení dotace Evropskou komisí. Městský soud se také vypořádal s námitkou stěžovatelky, že SZIF pominul změnu skutkového stavu spočívající v tom, že v době vydání napadeného rozhodnutí již Ing. Andrej Babiš nebyl předsedou vlády. Poukázal na to, že pravidla vyžadují, aby žádost byla v souladu s právní úpravou již od okamžiku jejího podání, což v posuzované věci nebylo naplněno. Jiný výklad by umožňoval obcházení institutu střetu zájmů. Městský soud také připomněl, že napadené rozhodnutí není založeno na prokázání střetu zájmů, ale na objektivním riziku, že Evropská komise bude uplatňovat finanční opravu, a tedy že dotace poskytnuté SZIF nebudou následně Evropskou komisí proplaceny. SZIF nemůže svým posouzením jakkoli zvrátit závěry Evropské komise vyslovené ve formálním sdělení a souhrnné zprávě. Takovou pravomoc nezakládá ani zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých zákonů, či jiný právní předpis.

4. Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky napadeným rozsudkem zamítl, neboť dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Ve shodě s městským soudem uvedl, že žádost o dotaci musela být v souladu s právní úpravou o střetu zájmů po celou dobu vyřizování žádosti. Není rozhodné, že v průběhu administrace žádosti střet zájmů pominul. V opačném případě by docházelo k obcházení smyslu střetu zájmů např. tím, že by veřejný funkcionář po podání žádosti o dotaci na funkci účelově rezignoval.

II.
Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka namítá, že rozhodnutí správního orgánu je založeno na smyšleném riziku a domnělém porušení právního předpisu. Správní orgán se nevypořádal s jejími námitkami, které porušení práva vyvracely, a poukazovaly na skutečnost, že střet zájmů nehrozí, neboť Ing. Andrej Babiš od 17. 12. 2021 veřejným funkcionářem není. Nápravu nezjednaly ani správní soudy, které věc stěžovatelky posoudily diskriminačně. Přiloženými rozsudky městského soudu stěžovatelka dokládá, že ve skutkově a právně obdobných věcech soud žalobám vyhověl a přisvědčil žalobkyním, že správní orgán nevypořádal její námitky směřující proti závěrům auditu a rozhodoval v rozporu se zjištěným skutkovým stavem.

6. V dokumentu "Konečné závěry útvarů Komise" evropští auditoři uvedli, že dotace bude poskytnuta v rozporu s § 4c zákona o střetu zájmů, pokud byla žádost o ni podána po 1. 9. 2017 a dotace byla poskytnuta v době, kdy byl Ing. Andrej Babiš veřejným funkcionářem. Ze závěrů komise proto nelze nijak dovodit požadavek, aby žádost o dotaci byla v souladu se zákonem o střetu zájmů po celou dobu její administrace. Ustanovením kapitoly 4 písm. k) obecné části A Pravidel se útvary komise nezabývaly a nespojovaly s jeho porušením neproplacení dotace. Pravidla nejsou platným právem Evropské unie ani České republiky. Stěžovatelka odkazuje na věc obchodní společnosti SCHROM FARMS, spol. s r. o., ve které komise odmítla finanční prostředky proplatit z důvodu, že rozhodnutí o poskytnutí dotace bylo vydáno v době, kdy byl Ing. Andrej Babiš veřejným funkcionářem. Stěžovatelka byla postupem správního orgánu diskriminována a znevýhodněna oproti svým konkurentům z důvodu, že zakladatelem skupiny AGROFERT je politicky činná osoba.

7. Správní orgán se dále nevypořádal s argumentací stěžovatelky, že § 4c zákona o střetu zájmů se na nenárokové dotace udělované správním orgánem nevztahuje. Stěžovatelka zákaz střetu zájmů neporušila, což správní orgán i správní soudy nezkoumaly. Nejvyšší správní soud v tomto směru argumentaci stěžovatelky zcela pominul a rozhodl ve zjevném rozporu se závěry auditu. Věc měl postoupit rozšířenému senátu, neboť rozhodl v rozporu se svou předchozí rozhodovací praxí.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů, neboť jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná základní práva nebo svobody a zda lze řízení, jako celek, pokládat za řádně vedené.

10. Z vlastní rozhodovací činnosti Ústavní soud zjistil, že v nedávné době rozhodoval o několika ústavních stížnostech, v nichž bylo shodné postavení stěžovatelky (obchodní společnost skupiny Agrofert zastoupená totožnou právní zástupkyní), vyhlášená dotační výzva, odůvodnění rozhodnutí o neobdržení dotace (princip prevence - výsledky auditu Evropské komise) a velmi obdobná argumentace (srov. věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 1389/24, sp. zn. II. ÚS 1469/24, sp. zn. II. ÚS 787/25, sp. zn. III. ÚS 903/25, sp. zn. III. ÚS 1029/25, sp. zn. II. ÚS 1522/25), přičemž usnesení odmítající tyto ústavní stížnosti (pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) se dostatečně vypořádala se stěžovatelčinou argumentací. Ústavní soud na tato usnesení odkazuje s tím, že není důvod odchýlit se od závěrů v nich uvedených. Tento postup je v souladu s judikaturní praxí Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 409/12 a ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. III. ÚS 241/15 aj.). Také k nynější věci Ústavní soud dodává, že obsah ústavní stížnosti představuje opakování námitek uplatněných stěžovatelkou v předchozích řízeních, které byly správními soudy řádně vypořádány. Pro Ústavní soud je stěžejní, že z napadených rozhodnutí je jednoznačně patrno, jakými úvahami se soudy při posouzení nynější věci řídily. Městský soud i Nejvyšší správní soud vycházely z ustálené judikatury týkající se přezkumu rozhodnutí o nepřiznání dotace (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015 č. j. 9 Ads 83/2014-46). Soudy uzavřely, že správní orgán meze správního uvážení nepřekročil, neboť jednal v souladu s požadavkem prevence a omezení rizik pro státní rozpočet, jenž má oporu v platné právní úpravě a představuje limit správního uvážení. Identifikovaly příčinu rizika (tj. audit Evropské komise), zhodnotily jeho relevanci a reálnost předpokladu, že nedojde k proplacení eventuálně poskytnuté dotace a vysvětlily, proč nebylo nutné, aby správní orgán posoudil, zda je ve stěžovatelčině případě skutečně dána existence střetu zájmů podle shora uvedeného zákona. Na takto odůvodněných závěrech neshledává Ústavní soud cokoliv excesivního či svévolného, co by odůvodnilo jeho případný kasační zásah.

11. K námitce o nejednotnosti rozhodovací praxe městského soudu Ústavní soud opakuje, že jeho úkolem není sjednocování judikatury. Tuto roli plní ve správních věcech Nejvyšší správní soud. Mimo to, stěžovatelka neuvedla žádný jiný skutkově shodný nebo obdobný případ, v němž by pro možný střet zájmů člena vlády hrozilo neproplacení prostředků vyplacených na dotaci ze státního rozpočtu Evropskou komisí.

12. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, proto dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. září 2025

Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu