II.ÚS 1493/25 #1

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelky X, zastoupené JUDr. Soňou Hudečkovou, advokátkou, sídlem Horní nám. 5, Vsetín, proti postupu Okresního soudu ve Vsetíně ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 104/2024, za účasti Okresního soudu ve Vsetíně, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Odůvodnění:

I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a argumentace účastníků řízení

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá nařízení hlavního líčení poté, co podala odpor proti trestnímu příkazu ze dne 19. 2. 2025, č. j. 2 T 104/2024-2767, který byl vyhodocen jako podaný osobou neoprávněnou, s tvrzením, že uvedeným postupem byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh, vyjádření Okresního soudu ve Vsetíně (dále jen "okresní soud") a repliky stěžovatelky se podávají následující skutečnosti. Trestním příkazem ze dne 19. 2. 2025, č. j. 2 T 104/2024-2767, byla stěžovatelka uznána vinnou z přečinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 trestního zákoníku. Do datové schránky stěžovatelky byl trestní příkaz doručen dne 21. 2. 2025, zmocněnci stěžovatelky byl doručen dne 7. 4. 2025. Stěžovatelka doručila dne 25. 2. 2025 okresnímu soudu své podání označené jako odpor proti trestnímu příkazu, avšak tuto listinu digitálně podepsala L. S. J., trestně stíhaná jednatelka stěžovatelky. Okresní soud k odporu nepřihlédl, neboť byl dle jeho závěru podaný osobou k tomu neoprávněnou. Okresní soud vycházel z toho, že L. S. J. je osobou obviněnou v téže věci, a je tak podle § 34 odst. 4 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim vyloučena z okruhu osob oprávněných jednat jménem nebo v zastoupení právnické osoby, tj. stěžovatelky. Procesní úkony v zastoupení stěžovatelky je oprávněn činit toliko její zmocněnec, tj. F. S.

3. Skutečnost, že okresní soud nepřiznal odporu stěžovatelky právní účinky a že dne 16. 4. 2025 nabyl právní moci, sdělil okresní soud stěžovatelce svým přípisem ze dne 24. 4. 2025. Proti uvedenému postupu stěžovatelka brojí ústavní stížností, v níž namítá, že odpor nebyl podán L. S. J., nýbrž byl podán samotnou stěžovatelkou. Elektronický podpis totiž náleží stěžovatelce, jejíž je L. S. J. jednatelkou. Důležité je dle stěžovatelky to, že odpor byl zaslán z datové schránky stěžovatelky, nikoliv její jednatelky. Stěžovatelka podotýká, že není věcí soudu zkoumat, která konkrétní osoba odpor odeslala. Nenařízením hlavního líčení ve věci tak dle stěžovatelky došlo k porušení jejího ústavně zaručeného základního práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

4. Ústavní soud si ve věci vyžádal vyjádření okresního soudu jako účastníka řízení, který sdělil, že provedl dokazování k otázce, kdo přesně odeslal datovou zprávu, která obsahovala odpor proti trestnímu příkazu, přičemž dospěl k závěru, že to skutečně byla L. S. J., tj. osoba k tomuto neoprávněná. Nicméně tato datová zpráva současně obsahovala přílohu, která taktéž obsahovala odpor proti trestnímu příkazu, přičemž tato příloha neobsahovala žádný elektronický podpis. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, by se tak dle závěrů okresního soudu měl aplikovat závěr, že se v případě přílohy bez elektronického podpisu jedná o úkon právnické osoby. Okresní soud tak vážil závěry zmíněného stanoviska Nejvyššího soudu a § 34 odst. 4 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim a dospěl k závěru, že je sporné, zda se závěry stanoviska dají aplikovat na posuzovanou věc, a proto se rozhodl postupovat ve smyslu zásady in dubio pro reo a aplikovat právní závěr příznivější pro stěžovatelku. Z tohoto důvodu okresní soud přiznal odporu podanému dne 25. 2. 2025 právní účinky, a nařídil ve věci hlavní líčení.

5. Stěžovatelka k vyjádření okresního soudu zaslala Ústavnímu soudu repliku, kde opětovně shrnula svou dosavadní argumentaci a uzavřela, že okresní soud zrušil vyznačení právní moci na trestním příkazu a ve věci nařídil hlavní líčení, k němuž byla stěžovatelka jako obžalovaná předvolána.

II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud se před posouzením opodstatněnosti ústavní stížnosti zabýval otázkou, zda jsou k tomu splněny procesní předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

7. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána někým zjevně neoprávněným. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

8. Ze shora uvedených skutečností se podává, že okresní soud, byť s jistým zpožděním, nakonec vyhověl stěžovatelce a odporu přiznal právní účinky, tj. ve věci nařídil hlavní líčení, což se plně kryje s petitem ústavní stížnosti. Ve své replice k vyjádření účastníka řízení stěžovatelka již ani netvrdí zásah do svých ústavně zaručených základních práv, neboť hlavní líčení bylo již nařízeno.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. dubna 2026


Jiří Přibáň v. r.
soudce zpravodaj