III.ÚS 2478/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele R. S., t. č. ve Věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava, zastoupeného Mgr. Zuzanou Bystrickou, advokátkou, se sídlem nám. Republiky 679/5, Opava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. července 2025, č. j. 47 To 257/2025-158, a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 14. května 2025, č. j. 27 Dt 3/2021-147, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Opavě, jako účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Opavě (dále jen "okresní soud") s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavní práva vyplývající z čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 3 a 4, čl. 8 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a spisu okresního soudu, sp. zn. 27 Dt 3/2021, vyplývá, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2009, sp. zn. 6 T 88/2009, uznán vinným ze spáchání trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 a 3 trestního zákona a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 let a současně mu byla uložena zabezpečovací detence. Napadeným usnesením okresní soud rozhodl, že zabezpečovací detence nadále trvá a zamítl stěžovatelův návrh na změnu zabezpečovací detence na ústavní ochranné léčení. U stěžovatele sice došlo k určitému pozitivnímu posunu, který byl konstatován zejména do léta roku 2023, poté stěžovatel ovšem porušil pravidla výkonu detence tím, že písemně kontaktoval odsouzenou, přičemž z dopisu byl zřejmý predátorský úmysl. Stěžovatel si rovněž doposud nevytvořil plný náhled na spáchanou trestnou činnost a její spojitost se svým duševním stavem. U veřejného zasedání stěžovatel sice potvrdil, že si je vědom své diagnózy patologické sexuální agresivity a smíšené poruchy osobnosti, nechápe však spojitost mezi spáchanou trestnou činností a duševní poruchou a sám uvedl, že měl být odsouzen pouze za ublížení na zdraví, nikoliv za znásilnění. Stěžovatel tedy podle okresního soudu prozatím není připraven na ústavní ochranné léčení. Podmínky k trvání zabezpečovací detence jsou nadále dány, jelikož nelze očekávat, že by změna zabezpečovací detence na jiné ochranné opatření, např. ústavní ochranné léčení, splnila svůj účel a vedla k dostatečné ochraně společnosti.

3. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, ve které navrhl zpracování nového znaleckého posudku k posouzení jeho zdravotního stavu. Krajský soud stížnost zamítl napadeným usnesením. Pokud lze u stěžovatele sledovat náhled na jeho onemocnění a spáchanou trestnou činnost, tak pouze ve formální rovině. Řádné plnění povinností ve výkonu zabezpečovací detence stěžovatelem nemůže bez náležitého náhledu na trestnou činnost a na jeho onemocnění vést ke změně zabezpečovací detence na ústavní ochranné léčení. K doporučení znalce MUDr. Brzka z roku 2021 na změnu zabezpečovací detence na ústavní ochranné léčení, odkázal krajský soud již na starší závěry Městského soudu v Brně. Sám znalec uvedl, že tato změna by byla jakýmsi terapeutickým pokusem, což soudy již tehdy odmítly s ohledem na nutnost ochrany společnosti. Další znalcův návrh na doživotní zákaz požívání alkoholu stěžovatelem nemají soudy možnost zajistit. Jelikož stěžovatel navrhoval zpracování nového znaleckého posudku až ve stížnosti, krajský soud uvedl, že k tomu aktuálně s ohledem na závěry ošetřujících lékařů nebyly dány důvody, znalecký posudek bude ovšem nutné zpracovat při dalším přezkumu.


II.
Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel uvádí, že se cítí být zacyklen v situaci, kdy obecné soudy každoročně rozhodnou o dalším trvání zabezpečovací detence, aniž by nechaly vypracovat znalecký posudek nebo byl součástí spisu jakýkoliv důkazní prostředek materiálně nezávislý na Věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava. Tímto soudy rovněž postupovaly v rozporu s nálezem ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. I. ÚS 497/18. Stěžovatel vytýká soudům, že sice argumentují lékařskými zprávami, které skutečně vyplývají v jeho neprospěch, nicméně nerespektují závěry znalce MUDr. Brzka, který je na rozdíl od ošetřující psychiatričky MUDr. Pravdové přímo psychiatr - sexuolog. Stěžovatel dále považuje usnesení krajského soudu za rozporuplné, jelikož je v něm uvedeno, že nový znalecký posudek s ohledem na závěry ošetřujících lékařů není nutné zpracovat v době rozhodování krajského soudu, pokud toto stěžovatel navrhl až ve stížnosti. Nicméně, krajský soud současně uvádí, že znalecký posudek bude nutné zpracovat při dalším přezkumu. Z výše uvedeného není zřejmé, zda znalecký posudek bude v budoucnu vypracován, i když závěry ošetřujících lékařů budou opět vyznívat v neprospěch stěžovatele. Podotýká, že soudy by ve vypracování znaleckých posudků měly postupovat jednotně a transparentně a v pochybnostech je spíše nechat vyhotovit.


III.
Vyjádření ostatních účastníků řízení a replika stěžovatele

5. Soudkyně zpravodajka postupem podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslala ústavní stížnost k vyjádření účastníkům a vedlejším účastníkům řízení.

6. Krajský soud navrhl, aby Ústavní soud podanou ústavní stížnost zamítl, jelikož bylo podle jeho názoru postupováno v souladu s trestním zákonem a trestním řádem a k porušení práv stěžovatele nedošlo. Dále uvedl, že své stanovisko v dostatečné míře vyložil v napadeném usnesení a na tyto závěry plně odkázal.

7. Okresní soud ve svém vyjádření uvedl, že dne 12. 9. 2025 byl k vyšetření zdravotního stavu stěžovatele přibrán znalec Prof. MUDr. Ladislav Hosák, Ph.D.

8. Vyjádření ostatních účastníků řízení zaslal Ústavní soud stěžovateli na vědomí a k případné replice, které stěžovatel nevyužil.


IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud si vyžádal soudní spis, po jeho prostudování a zvážení všech výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

11. Ústavní soud souhlasí se stěžovatelem, že zabezpečovací detence představuje velmi intenzivní zásah do osobní svobody jednotlivce a její nařízení, resp. rozhodnutí o jejím dalším trvání, vyžaduje náležité zkoumání a zdůvodnění. Současně ovšem zdůrazňuje, že trvání zabezpečovací detence není nijak omezeno. Zabezpečovací detence trvá, dokud to vyžaduje ochrana společnosti.

12. Ústavní soud při posuzování, zda bylo usnesením o trvání zabezpečovací detence zasáhnuto do základních práv a svobod stěžovatele posuzuje, zda soudy vycházely z dostatečného množství podkladů, dostatečně odůvodnily své závěry a respektovaly práva stěžovatele a zda při svém rozhodování nevybočily z mezí stanovených judikaturou Ústavního soudu (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3393/21 a sp. zn I. ÚS 574/19).

13. Pokud stěžovatel argumentuje nálezem ze dne 18. 7. 2018 sp. zn. I. ÚS 497/18, Ústavní soud zdůrazňuje, že v dané věci zohlednil situaci stěžovatele, který se dopustil pouze drobných krádeží, nikoli násilného jednání (srov. bod 53 nálezu ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. I. ÚS 497/18). V nyní posuzované věci byl naopak stěžovatel odsouzen za znásilnění, kterým způsobil těžkou újmu na zdraví. V daném nálezu je přitom výslovně uvedeno, že náhled na nebezpečnost osoby umístěné "lze bezesporu posuzovat též na základě závažnosti protiprávních jednání, kterých se osoba držená v detenci dříve dopustila". V nyní posuzované věci je navíc ze samotného vyjádření stěžovatele při veřejném zasedání zřejmé, že si plně neuvědomuje spojitost své duševní poruchy a spáchané trestné činnosti, kterou doposud považuje pouze za ublížení na zdraví, nikoliv za znásilnění, přičemž nedostatečný náhled stěžovatele na spáchanou trestnou činnost vyplýval i z dalších důkazů prováděných soudy. U zdravotního stavu stěžovatele rovněž nelze pozorovat soustavné zlepšování a jeho spolupráce byla soudy zhodnocena jako spíše povrchní.

14. Ústavní soud nepřisvědčil stěžovatelově námitce, že soudy nerespektovaly návrh znalce MUDr. Brzka. Soudy nemají povinnost mechanicky přebírat závěry znaleckých posudků, nýbrž s nimi pracují v rámci volného hodnocení důkazů a posuzují jejich právní a věcnou správnost stejně pečlivě jako v případě jakéhokoliv jiného důkazu. Opačný závěr mohl vést k faktickému přenášení odpovědnosti na skutkovou správnost soudního rozhodnutí na samotného znalce, což z ústavněprávních hledisek nelze akceptovat (srov. např. bod 12 nálezu ze dne 30. 9. 2024, sp. zn. III. ÚS 2194/24). Soudy uvedený znalecký posudek řádně vyhodnotily, a to opakovaně (viz bod 24 usnesení krajského soudu). Ústavní soud na tomto místě zdůrazňuje, že není oprávněn do hodnocení důkazů obecných soudů zasahovat, pokud jsou jejich závěry řádně a logicky odůvodněny a nevykazují známky svévole.

15. Opodstatněná není ani námitka stěžovatele, že bod 27 napadeného usnesení krajského soudu je rozporuplný, jelikož není zřejmé, zda bude znalecký posudek vypracován i v případě, kdy bude ošetřujícími lékaři doporučováno setrvání stěžovatele v zabezpečovací detenci. Postup soudů budí zdánlivě dojem rozporu se závěry nedávného nálezu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. II. ÚS 702/24, v němž Ústavní soud stanovil soudům rozhodujícím o zabezpečovací detenci povinnost nechat pravidelně znalecky zkoumat zdravotní stav chovanců, existují-li o skutkovém stavu důvodné pochybnosti. Zároveň je však třeba přihlédnout ke specifičnosti a individuálním okolnostem každého případu. U stěžovatele nelze přehlédnout jeho rizikové sexuální chování během roku 2023. Napadená rozhodnutí na podkladě provedených důkazů podle Ústavního soudu dostatečně vysvětlují, proč je pobyt stěžovatele v zabezpečovací detenci i nadále nutný a další znalecké zkoumání zdravotního stavu nebylo doposud namístě. Zároveň považuje Ústavní soud za podstatné, že jeho případný kasační zásah by ke zvýšení úrovně ochrany práv stěžovatele nevedl, neboť okresní soud již dne 12. 9. 2025 opatřením přibral znalce, který má stěžovatelův zdravotní stav zkoumat pro řízení o přezkumu trvání podmínek zabezpečovací detenci v roce 2026.

16. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. ledna 2026


Jan Svatoň v. r.
předseda senátu