II.ÚS 514/26 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj) a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele L. K., zastoupeného Mgr. Michalem Čerňanským, advokátem, sídlem nám. Kinských 741/6, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2026 č. j. 29 Co 39/2026-142, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) B. H. a nezletilých 2) M. K. a 3) N. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

I. Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 36 Listiny základních práv a svobod ("Listina").

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, Obvodní soud pro Prahu 4 ("obvodní soud") usnesením ze dne 16. 1. 2026 č. j. 14 Nc 1020/2024-93 zamítl (v pořadí již třetí) návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření, jímž by soud stanovil jeho styk s nezletilými v každém sudém kalendářním týdnu od úterý 8:30 hodin do středy 18:00 hodin a od pátku od 12:30 hodin do bezprostředně následujícího pondělí do 12:30 hodin, a dále v každém lichém kalendářním týdnu od čtvrtka od 12:30 hodin do bezprostředně následujícího pátku do 12:30 hodin.

3. Obvodní soud návrh zamítl s odůvodněním, že nebyla prokázána naléhavost zatímní úpravy jiného styku než upraveného posledním usnesením Městského soudu v Praze ("městský soud") ze dne 17. 4. 2025 č. j. 29 Co 141/2025-1092, a to v každém sudém kalendářním týdnu od pátku 12:30 hodin do neděle 18:00 hodin a v každém lichém kalendářním týdnu ve středu od 12:30 hodin do 18:30 hodin. Tento režim je mezi rodiči dlouhodobě plněn. Obvodní soud uzavřel, že stěžovatel se svým návrhem na vydání předběžného opatření domáhá rozhodnutí, které svým obsahem fakticky nahrazuje rozhodnutí týkající se výchovy a úpravy styku, což není přípustné.

4. K odvolání stěžovatele ve věci rozhodoval městský soud, který v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení obvodního soudu potvrdil. Ve shodě s obvodním soudem uvedl, že další rozšiřování styku by nahrazovalo rozhodnutí ve věci samé, které lze očekávat po vypracování znaleckého posudku, a že je zde navíc řada otázek, na něž může dát odpověď jen znalecké zkoumání. Další rozšiřování styku proto není ani z tohoto pohledu momentálně vhodné. Městský soud zohlednil, že styk otce s nezletilými probíhá v určitém rozsahu každý týden, a proto zde není dána naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů.


II. Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel s rozhodnutím městského soudu nesouhlasí a navrhuje jeho zrušení. Výslovně uvádí, že nepolemizuje se správností či nesprávností zatímní úpravy poměrů k nezletilým dětem, ale předkládá k posouzení procesní otázku, zda městský soud při odvolacím přezkumu přihlédl k doplnění odvolání navazujícímu na původní blanketní podání, jež bylo soudu doručeno zhruba den před vydáním napadeného rozhodnutí. S odkazem na toto rozhodnutí (srov. bod 5, v němž městský soud uvedl následující: "Proti tomuto usnesení podal otec včasné odvolání, které však již nedoplnil.") namítá, že se tak nestalo. Stěžovatel má za to, že se znalostí doplňujícího podání k odvolání by městský soud odvolací přezkum vedl i k samostatně uplatněným právním námitkám, alternativním výrokovým návrhům a rozšířenému skutkovému rámci. Rozsah přezkumu proto nebyl totožný, resp. nebyl veden o opravném prostředku v podobě, v jaké existoval v okamžiku rozhodování.


III. Splnění podmínek řízení

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatel je zastoupen advokátem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky ochrany svých práv.

IV. Věcné posouzení

7. Ústavní soud předně přisvědčil stěžovateli v názoru, že městský soud v nyní posuzované věci rozhodl o jeho blanketním odvolání ze dne 2. 2. 2026, aniž by zohlednil doplnění ze dne 4. 2. 2026, doručené městskému soudu následujícího dne. Tento závěr jednoznačně vyplývá ze shora citované pasáže (bod 5) napadeného rozhodnutí.

8. Ústavní soud se otázkou ústavnosti postupu soudu, který nepřihlédne k doplnění původně blanketního podání, opakovaně zabýval již dříve. V nálezu ze dne 21. 6. 2006 sp. zn. I. ÚS 689/05 shledal v tomto postupu porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť obecný soud musí věnovat pozornost všem skutečnostem, které jsou důležité pro jeho rozhodování. Z navazující praxe Ústavního soudu ovšem současně vyplývá, že ke kasaci napadeného rozhodnutí z důvodů tohoto procesního pochybení (nezohlednění doplnění blanketního podání) nedochází automaticky, ale až při zhodnocení intenzity takového zásahu a jeho vlivu na výsledek řízení (srov. např. usnesení ze dne 12. 4. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3436/15, usnesení ze dne 1. 10. 2025 sp. zn. I. ÚS 230/25, bod 13, nebo usnesení ze dne 3. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 472/25, bod 10). Tam, kde by kasace nemohla přinést příznivější rozhodnutí ve věci samé, resp. tam, kde nelze takovou změnu s přihlédnutím ke všem okolnostem řízení oprávněně očekávat, bylo by nepřípustným a z ústavního hlediska nepřijatelným formalismem rozhodnutí soudu zrušit (srov. usnesení ze dne 25. 10. 2022 sp. zn. I. ÚS 2624/22).

9. Ústavní soud vyžádal části spisu, tj. návrh na vydání předběžného opatření, blanketní odvolání i jeho následné doplnění. Po pečlivém prostudování těchto podání dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

10. Ústavní soud má za to, že i kdyby se městský soud před vydáním napadeného usnesení seznámil s doplněním odvolání, nemohlo by to mít na výslednou podobu tohoto rozhodnutí žádný vliv. Doplnění odvolání totiž obsahovalo toliko argumentaci, kterou stěžovatel uváděl opakovaně, neboť byla obsahem již jeho návrhu na nařízení předběžného opatření. Již v tomto návrhu např. zmínil, že styk s dětmi probíhá fakticky v rozsahu širším, než v jakém jej upravuje shora citované usnesení městského soudu z dubna 2025. Poukazoval na absenci korekčních mechanismů (např. mediaci či rodinnou terapii) a upozorňoval na riziko fixace současného stavu způsobené čekáním na znalecké posouzení věci.

11. Stručně řečeno tedy platí, že doplnění odvolání nevneslo do řízení žádné nové skutečnosti, které by byly způsobilé přivodit rozhodnutí, jež by pro stěžovatele mohlo být příznivější. Veškeré námitky, opětovně předkládané v doplnění odvolání, byly soudům známy z předchozího průběhu řízení. Z toho vyplývá, že pokud by Ústavní soud reagoval na uvedený nedostatek v postupu městského soudu zrušením jeho rozhodnutí, ve výsledku by to stěžovateli nepřineslo žádný pozitivní efekt, neboť zde není dán žádný důvod zpochybňující závěr městského soudu. Ten ve shodě s obvodním soudem konstatoval, že rozšiřování styku s nezletilými v současné době není vhodné ani možné, neboť by tím bylo nahrazováno meritorní rozhodnutí. Ostatně ani sám stěžovatel takový důvod nepředkládá a výslovně uvádí, že nepolemizuje se správností či nesprávností zatímní úpravy poměrů nezletilých.

12. Stěžovatel dále namítá, že rozsah odvolacího přezkumu nebyl kompletní, protože městský soud nerozhodoval o jeho alternativním návrhu (tj. nařízení styku v rozsahu, jenž je dle stěžovatele fakticky realizován podle dohody rodičů). Ústavní soud k této námitce předně uvádí, že v řízeních o předběžných opatřeních upravujících poměry dítěte nejsou soudy vázány navrhovaným petitem. Role odvolacího soudu nadto spočívá v přezkumné činnosti a jeho úkolem je zabývat se těmi otázkami, které byly předmětem napadeného usnesení (srov. obdobně usnesení ze dne 27. 2. 2024 sp. zn. I. ÚS 409/24, bod 11). Ústavní soud opětovně uvádí, že argument provádění širšího styku (nad rámec rozhodnutí z dubna 2025) stěžovatel do řízení vnesl již ve svém návrhu na nařízení předběžného opatření s tím, že se k němu v odvolacím řízení vyjádřila i vedlejší účastnice. Z uvedeného vyplývá, že městský soud si byl této okolnosti - obdobně jako obvodní soud - vědom. Nerozhodly-li přesto soudy způsobem, který stěžovateli konvenuje, nelze v tom spatřovat cokoliv neústavního. Pro Ústavní soud je totiž podstatné, že napadené předběžné opatření má zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny), neboť z něj lze seznat důvody, které soudy vedly k zamítnutí stěžovatelova návrhu (srov. výše).

13. Ústavní soud konstatuje, že městský soud neporušil základní práva stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2026


Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu