Přehled
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj) a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) L. S. a 2) M. S., zastoupených Mgr. Štěpánem Malčíkem, advokátem, sídlem Hlinky 138/27, Brno, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Třebíči ze dne 22. 9. 2025, č. j. ZT 131/2025-34, a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství kraje Vysočina, Územního odboru Třebíč, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 30. 7. 2025, č. j. KRPJ-58205-130/TČ-2024-161081-BRA, za účasti Okresního státního zastupitelství v Třebíči a Policie České republiky, Krajského ředitelství kraje Vysočina, Územního odboru Třebíč, Oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti těchto usnesení, takto:
Vykonatelnost usnesení Okresního státního zastupitelství v Třebíči ze dne 22. 9. 2025, č. j. ZT 131/2025-34, a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství kraje Vysočina, Územního odboru Třebíč, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 30. 7. 2025, č. j. KRPJ-58205-130/TČ-2024-161081-BRA, se odkládá do pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva podle čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelé zároveň žádají o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
3. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství kraje Vysočina, Územního odboru Třebíč, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 30. 7. 2025, č. j. KRPJ-58205-130/TČ-2024-161081-BRA, bylo proti stěžovatelům zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství. Toho se měli dopustit, stručně řečeno, tím, že, vědomi si své nepříznivé finanční situace vyplývající z jejich společného závazku ve výši nejméně 2.000.000 Kč vůči P. T., v úmyslu obohatit se inicioval nejprve stěžovatel uzavření smlouvy o zápůjčce ve výši 300.000 Kč s poškozeným V. F., kterou následně uzavřela stěžovatelka též v úmyslu se obohatit. Přitom si byla vědoma své vlastní nepříznivé finanční situace, kdy se nacházela v exekuci na částku ve výši nejméně 111.168,33 Kč, a dále měla závazek ve formě hypotečního úvěru ve výši nejméně 2.195.000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky ihned oba stěžovatelé použili k úhradě svých dosavadních závazků a splacení zápůjčky dvakrát oddálili. Oba stěžovatelé poté postupně podali insolvenční návrhy s návrhem na oddlužení, jimž bylo příslušným soudem vyhověno.
4. Stěžovatelé napadli usnesení policejního orgánu blanketní stížností, která byla nyní napadeným usnesením Okresního státního zastupitelství v Třebíči ("okresní státní zastupitelství") zamítnuta jako nedůvodná podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Okresní státní zastupitelství v napadeném usnesení uvedlo, že stěžovatelům poskytlo lhůtu k odůvodnění stížnosti, čehož však ani po nahlédnutí do spisu nevyužili.
II.
5. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti především vytýkají okresnímu státnímu zastupitelství, že rozhodlo o jejich stížnosti proti usnesení policejního orgánu předčasně, když obhajoba si vymínila lhůtu do 25. 9. 2025. O stížnosti však bylo rozhodnuto již dne 23. 9. 2025, aniž by státní zastupitelství zkrácení lhůty jakkoliv avizovalo. Stěžovatelé k podpoře důvodnosti své námitky předkládají judikaturu Ústavního soudu.
6. K návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí stěžovatelé uvádějí, že trestní stíhání jim způsobuje újmu. Stěžovatelé jsou vedeni jako obvinění, což zasahuje do jejich osobního, profesního i právního postavení. Jsou nuceni vynakládat značné úsilí a náklady na svou obhajobu. Stěžovatelé poukazují na skutečnost, že přípravné řízení se již pravděpodobně blíží ke svému konci, neboť již byla shromážděna podstatná část důkazního materiálu. Odkladem vykonatelnosti by potom nebyl ohrožen veřejný zájem a poškozený by taktéž nebyl dotčen na svých právech, neboť s ohledem na probíhající insolvenční řízení stěžovatelů poškozenému nelze přiznat náhradu škody podle § 140b insolvenčního zákona.
III.
7. Ústavní soud může podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
8. Podmínky citovaného ustanovení jsou podle názoru Ústavního soudu splněny. Odložení vykonatelnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V případě, že by Ústavní soud kasačním nálezem vyhověl ústavní stížnosti a napadená usnesení zrušil, pro orgány činné v trestním řízení by tato skutečnost znamenala procesní komplikace, a to zejména v případě, pokud by se trestní řízení v mezidobí posunulo do své další fáze (hlavního líčení). Stejně tak stěžovatelé by v tomto případě utrpěli újmu, neboť prima facie by došlo minimálně k prodloužení trestního řízení jako celku. Jde-li o poškozeného V. F., odklad vykonatelnosti pro něj za stávající situace, kdy stěžovatelům bylo povoleno oddlužení, nebude představovat závažnou újmu, která by při nevyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti, nenastala.
9. Proto Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl, aniž by tím výsledek řízení o ústavní stížnosti jakkoli předjímal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2026
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu