IV.ÚS 423/26 #1

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Baxou o ústavní stížnosti stěžovatelů D. H. a M. H. a obchodní společnosti X, všech zastoupených Mgr. Liborem Vincencem, advokátem, sídlem Štěpánská 540/7, Praha 2 - Nové Město, proti vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze o výsledku přezkumu postupu policejního orgánu ze dne 11. prosince 2025 č. j. 1 KZN 267/2023-378 a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze a Generálního ředitelství cel, Odboru 36 pátrání Ostrava, Oddělení odhalování trestné činnosti, jako účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného vyrozumění o výsledku přezkumu postupu policejního orgánu. Dále požadují, aby Ústavní soud Celní správě České republiky, Generálnímu ředitelstvím cel, Odboru 36 pátrání Ostrava, Oddělení odhalování trestné činnosti (dále jen "policejní orgán") zakázal pokračovat v porušování jejich základních práv, aby jim byly vydány věci vydané při domovní prohlídce a vrácena veškerá elektronická data a aby policejní orgán uvolnil zajištěné finanční prostředky a bankovní účty.

2. Stěžovatelé namítají, že příkaz k domovní prohlídce ani protokol o jejím provedení neobsahují řádné odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti nařízené prohlídky. Policejní orgán se navíc nezabýval tím, zda důvody, pro které byl příkaz k prohlídce vydán, stále trvaly v době uskutečnění prohlídek. Dále namítají, že k nařízení prohlídky sídla stěžovatelky X došlo na základě příkazu k domovní prohlídce podle § 83 odst. 1 trestního řádu, přičemž prohlídku sídla obchodní společnosti je možné nařídit pouze na základě příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků podle § 83a trestního řádu. Jde o nezákonný postup a věci zajištěné v prostorách kanceláře stěžovatelky X byly zajištěny nezákonně a nemohou sloužit jako důkaz. Domovní prohlídka byla provedena v rozporu s § 84 trestního řádu, neboť výslech stěžovatelů D. H. a M. H. měl předcházet provedení prohlídky. Tím, že soud k provedení prohlídky stanovil termín od 19. 11. 2025 do 19. 12. 2025, vystavil "bianco šek" na provedení prohlídky v širokém časovém rozpětí. Příkaz zároveň umožňuje provedení prohlídky nejen konkrétně určenému útvaru Celní správy České republiky, ale i "dalším složkám policejních orgánů". Tím, že policejní orgán provedl na základě příkazu k prohlídce domovní prohlídku a zajistil při ní určité věci navrhovatelů, porušil jejich základní práva.

3. Stěžovatelé dále namítají, že žádné z dosavadních rozhodnutí a postupů orgánů veřejné moci v této věci nenaplňuje požadavky na odůvodnění. Orgány činné v trestním řízení flagrantně porušují zásadu kontradiktornosti řízení. Stěžovatelům není k dnešnímu dni známo, jaké konkrétní jednání je jim vytýkáno, není řádně odpovídáno na jejich návrhy vedoucí k tomu, aby obchodní společnost X mohla v rámci své činnosti, primárně k plnění svých pracovněprávních závazků, užívat bankovní účet.

4. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadených rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu.

5. Podstatnou charakteristikou ústavní stížnosti je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel před jejím podáním vyčerpá všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

6. Podle judikatury Ústavního soudu je u ústavní stížnosti proti jinému zásahu orgánu veřejné moci třeba rozlišit, zda konkrétní ústavní stížnost ve vztahu k postupu orgánu činného v trestním řízení (jako jinému zásahu orgánu veřejné moci) namítá, že k zásahu do základních práv došlo toliko uskutečněním příkazu k domovní prohlídce jako výsledku rozhodovací činnosti soudu, anebo mělo k tvrzenému zásahu do základních práv dojít (protiprávním) postupem orgánů činných v trestním řízení při výkonu domovní prohlídky jdoucím nad rámec samotného příkazu. Pokud je v ústavní stížnosti namítáno, že orgán činný v trestním řízení porušil základní práva stěžovatele samotným provedením příkazu k domovní prohlídce, nemohou být jakékoli opravné prostředky v rámci soustavy státního zastupitelství úspěšné, když příslušný státní zástupce vykonávající dozor či dohled může pouze konstatovat, že orgán činný v trestním řízení konal to, co nařídil soud ve vydaném příkazu k domovní prohlídce.

7. Pokud je ale namítáno, že orgán činný v trestním řízení při vlastním výkonu domovní prohlídky jednal v rozporu s tímto příkazem, nad jeho rámec nebo obecně vzato jinak, než zákonná úprava předpokládá, mohou opravné prostředky v rámci soustavy státního zastupitelství pro stěžovatele představovat efektivní prostředek nápravy. Pokud tedy ústavní stížnost namítá, že k tvrzenému zásahu do základních práv mělo dojít (protiprávním) postupem orgánů činných v trestním řízení při výkonu domovní prohlídky jdoucím nad rámec samotného příkazu, musí stěžovatelé před jejím podáním vyčerpat jednak žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce podle § 157a trestního řádu a jednak podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (např. nález ze dne 9. 4. 2020 sp. zn. II. ÚS 2597/18, body 23 a 24).

8. Část námitek stěžovatelů směřuje proti příkazu k domovní prohlídce a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívající v provedení příkazu k domovní prohlídce jako výsledku rozhodovací činnosti soudu. Stěžovatelé příkaz k domovní prohlídce nenapadají v petitu ústavní stížnosti, napadají však jiný zásah policejního orgánu. V části, v níž ústavní stížnost směřuje proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívající v provedení příkazu k domovní prohlídce jako výsledku rozhodovací činnosti soudu, je ústavní stížnost opožděná (a byla by opožděná i ve vztahu k samotnému příkazu k domovní prohlídce, pokud by byl napaden).

9. Podle § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. K provedení domovní prohlídky došlo dne 26. 11. 2025. Stěžovatelé ústavní stížnost podali až dne 12. 2. 2026. Příkazem k domovní prohlídce a jejím provedením ve věci stěžovatelů se už navíc Ústavní soud zabýval v usnesení ze dne 18. 2. 2026 sp. zn. IV. ÚS 210/26, přičemž tuto část ústavní stížnosti odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

10. V bodě 7 usnesení sp. zn. IV. ÚS 210/26 Ústavní soud zároveň uvedl, že v části, v níž jejich ústavní stížnost míří proti postupu orgánů činných v trestním řízení při vlastním výkonu prohlídky jdoucím nad rámec samotného příkazu k prohlídce, konkrétně provedení výslechu v rozporu s § 84 trestního řádu, je ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatelé nevyčerpali veškeré procesní prostředky, jež jsou jim k dispozici. Nešlo přitom pouze o žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce podle § 157a trestního řádu, ale také o podnět k výkonu dohledu podle ustanovení § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství.

11. Byť dané usnesení Ústavní soud vydal až po podání nyní posuzované ústavní stížnosti, požadavek na vyčerpání podnětu k výkonu dohledu před podáním ústavní stížnosti vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu (např. výše uvedený nález sp. zn. II. ÚS 2597/18 či usnesení ze dne 30. 11. 2020 sp. zn. I. ÚS 2945/20, bod 5 nebo usnesení ze dne 21. 5. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1277/25, bod 8). Z ústavní stížnosti nevyplývá, že stěžovatelé vyčerpali podnět k výkonu dohledu (ani žádné vyrozumění o výkonu dohledu nenapadají). V této části je tedy ústavní stížnost nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

12. Stěžovatelé rovněž obecně namítají, že jim není k dnešnímu dni známo, jaké konkrétní jednání je jim vytýkáno a není řádně odpovídáno na jejich návrhy vedoucí k tomu, aby obchodní společnost X mohla v rámci své činnosti, primárně k plnění svých pracovněprávních závazků, užívat bankovní účet. Ústavní soud podotýká, že jde o zcela obecné námitky. Z ústavní stížnosti není ani zřejmé, o jaké návrhy šlo, jaké opravné prostředky stěžovatelé využili a rozhodnutí o nich ani nejsou napadena v petitu ústavní stížnosti.

13. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2026


Josef Baxa v. r.
soudce zpravodaj