I.ÚS 3685/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti A. K., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. září 2025 č. j. 61 To 657/2025-69 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. srpna 2025 sp. zn. 20 Nt 3009/2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9 jako účastníků řízení a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Odůvodnění

1. Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodoval o návrhu státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 na ponechání stěžovatele (obviněného) ve vazbě a o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby. Obvodní soud rozhodl tak, že se stěžovatel nadále ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) trestního řádu. Žádost o propuštění z vazby tedy soud zamítl a rovněž nevyhověl návrhu stěžovatele na nahrazení vazby jiným opatřením.

2. Obvodní soud připomněl, že stěžovatel je stíhán pro zločin zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1 trestního zákoníku a zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. V obou případech je stěžovatel ohrožen trestní sazbou ve výměře dvou až osmi let. Navíc nelze vyloučit, že se kvalifikace stíhaného jednání ještě zpřísní, jak na to již poukázal Městský soud v Praze. Kromě možnosti překvalifikace na zvlášť závažný zločin loupeže lze také vzít v potaz některé přitěžující okolnosti, jako např. fakt, že stěžovatel věděl o omezené svéprávnosti poškozené, která v důsledku prožitého traumatu trpí záchvaty. Stěžovatel má navíc osobní vazby na Ukrajině i v Maďarsku, což sám uvedl na prvním vazebním zasedání, avšak následně tato tvrzení de facto popřel, což obvodní soud považoval za účelové. Stěžovatel navíc až v průběhu předešlého vazebního zasedání podepsal pracovní smlouvu, o jejíž existenci se opírá v návrzích na propuštění z vazby. Ze všech těchto důvodů obvodní soud shledal, že důvody útěkové vazby podle § 67 písm. a) trestního zákoníku trvají (bod 19 usnesení obvodního soudu).

3. Podle obvodního soudu rovněž nadále trvají důvody vazby předstižné podle § 67 písm. c) trestního zákoníku. Obvodní soud zejména zdůraznil, že stěžovateli a dalším pachatelům se nepodařilo dosáhnout toho, co trestnými činy zamýšleli, a sice získat peněžní prostředky od poškozené. Podle obvodního soudu je stěžovatel bez stabilního příjmu, a proto má motivaci nadále vynucovat finanční prostředky na poškozené, popř. na dalších osobách (bod 20 usnesení obvodního soudu). Podle obvodního soudu "náhrady vazby nevyvažují závažnou povahu projednávaného případu", a proto je nepřijal (bod 23 usnesení obvodního soudu).

4. Městský soud následně zamítl stížnost stěžovatele, přičemž zejména stručně zopakoval důvody, které uvedl obvodní soud.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že nemůže být držen ve vazbě na základě hypotetické možnosti, že někdy v budoucnosti by mohlo být jednání, pro které je stíhán, kvalifikováno přísněji. Soudy navíc podle stěžovatele nepřihlédly k polehčujícím okolnostem, jako je především skutečnost, že se stěžovatel k činu doznal, spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení a chce uzavřít dohodu o vině a trestu. Z tohoto důvodu není zřejmé, proč by stěžovatel vůbec měl pokračovat v trestné činnosti, opakovat ji nebo proč by si měl přitížit mstou na poškozené. Není rovněž možné dále omezovat stěžovatele na svobodě na základě toho, že jeho otec má maďarské občanství, stěžovatel má vazby k Ukrajině a Maďarsku a v rámci svého zaměstnání cestoval po České republice a na Slovensko - z těchto okolností neplyne důvodná obava z útěku. K důvodům vazby předstižné stěžovatel zejména uvádí, že obvodní soud nepřípustně argumentoval tím, že jednání stěžovatele je projevem zjevné bezohlednosti k právnímu řádu České republiky. Spáchání jakékoli trestné činnosti je však vždy projevem takové bezohlednosti - to nezakládá důvodnou obavu, že stěžovatel trestnou činnost zopakuje, popř. ji dokoná. Také odůvodnění stran nevyužití institutů nahrazujících vazbu považuje stěžovatel za nepřezkoumatelné. Proto podle stěžovatele soudy porušily jeho základní práva.

6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že některé argumenty soudů skutečně samy o sobě neodůvodňují jeho ponechání ve vazbě či tyto argumenty nejsou zcela logické. Především nelze akceptovat argument, že ze samotného páchání trestné činnosti plyne bezohlednost k právnímu řádu ČR, a že tato bezohlednost zakládá důvodnou obavu z opakování trestné činnosti. Přijetí tohoto argumentu by znamenalo, že téměř každé (domnělé) spáchání trestné činnosti znamená hrozbu, že tato trestná činnost bude opakována. Obdobně má stěžovatel pravdu v tom, že nemůže být držen ve vazbě pouze na základě hypotetické možnosti přísnější kvalifikace.

8. Stěžovatel však přehlíží, že tyto argumenty obecných soudů nejsou v posuzované věci samy o sobě rozhodné - stěžovatel těmto argumentům přidává v kontextu napadených rozhodnutí nepřiměřenou váhu. Obecné soudy uvedly další okolnosti, které z pohledu ústavního přezkumu obstojí jako důvody pro ponechání stěžovatele ve vazbě. Tak především, soudy poukázaly na vazby stěžovatele na zahraničí, které v souhrnu s hrozícím vysokým trestem odůvodňují obavu, že stěžovatel se může vyhýbat trestnímu řízení. Není to tedy pouze hrozba vysokého trestu, prostřednictvím které je tento vazební důvod odůvodněn. Tím spíše to není pouze hypotetická možnost přísnější kvalifikace - tento argument uvedl obvodní soud pouze pro přiblížení kontextu závažnosti stíhané trestné činnosti. Obvodní soud navíc uvedl některá účelová jednání stěžovatele, ze kterých vyplývá, že se své vazby v zahraničí snažil zlehčit, což obavu z útěku či skrývání se rovněž posiluje, resp. jde o použitelný (ústavně souladný) argument obecných soudů pro ponechání stěžovatele ve vazbě.

9. Také důvody vazby předstižné obvodní soud řádně odůvodnil, přestože státní zástupce při vazebním zasedání poněkud nepřesně uvedl, že tento vazební důvod je naplněn s ohledem na to, že stěžovatel by při propuštění na svobodu mohl působit na doposud nevyslechnutou poškozenou [tento vazební důvod zjevně spadá pod § 67 písm. b) trestního zákoníku, kterým však v posuzované věci nebylo argumentováno; srov. str. 5 protokolu o vazebním zasedání ze dne 12. 8. 2025]. Obvodní soud však správně svou pozornost zaměřil na dlouhodobé tendence stěžovatele, přičemž vyplynulo, že již dříve, tak jako ve zde posuzované věci, ohrožoval třetí osoby pepřovým sprejem a dopustil se přestupku. Obvodní soud také zmínil, že stěžovatel je bez stabilního příjmu a že může být motivován získat si peněžní prostředky nelegální cestou. I tyto důvody vazby předstižné lze z pohledu ústavního akceptovat.

10. Co se týče odůvodnění nenahrazení vazby jiným opatřením, lze stěžovateli přisvědčit v tom směru, že je poměrně obecné, avšak to nevede k jeho protiústavnosti. Zákonnou povinností soudu je podle § 73c písm. c) trestního řádu uvést důvody, pro které nebylo možné dosáhnout účelu vazby jiným opatřením. Obvodní soud přitom uvedl, že těmito důvody je "osoba obviněného" a jeho způsob života a doplnil, že náhrady vazby nevyvažují závažnou povahu projednávaného případu. Městský soud následně doplnil, že přijetí těchto záruk nepovažuje za dostatečné, a že jde o zásadně fakultativní rozhodnutí soudu, které záleží na povaze dané věci. I toto odůvodnění - byť poměrné obecné - lze považovat za ústavně konformní. Tak jako v případě existence, resp. dalšího trvání vazebních důvodů, i v případě nenahrazení vazby jinými opatřeními soudy uvedly základní argumenty, které je k rozhodnutí vedly, přičemž všechny tyto argumenty jsou ústavně akceptovatelné; jejich použitelnost není omezena či vyloučena judikaturou Ústavního soudu (na kterou ostatně stěžovatel ve svém podání ani jednou neodkazuje a její nerespektování ze strany obecných soudů vůbec netvrdí).

11. Byť jsou orgány činné v trestním řízení povinny průběžně zkoumat, zda důvody vazby u obviněného ještě trvají (§ 71 odst. 1 trestního řádu), nelze odhlédnout od toho, že v napadených rozhodnutích jde o posouzení návrhu na propuštění stěžovatele z vazby, nikoli o návrh na vzetí do vazby jako takový. Existence vazebních důvodů byla v případě stěžovatele již dříve přezkoumávána v rámci soustavy trestních soudů, proto lze z pohledu ústavního přezkumu nyní akceptovat i stručnější odůvodnění obecných soudů za současného zdůraznění, že od posledního rozhodování o ponechání ve vazbě nedošlo ke změně, která by odůvodňovala propuštění stěžovatele z vazby na svobodu (bod 5 usnesení městského soudu).

12. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2026


Dita Řepková, v. r.
předsedkyně senátu