IV.ÚS 3037/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. V., zastoupeného Mgr. Simonou Štruncovou, LL.M., advokátkou, sídlem Klimentská 1652/36, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2025 sp. zn. 7 To 333/2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. srpna 2025 sp. zn. 32 T 12/2021, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8, jako vedlejších účastníků řízení, o návrhu na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, takto:

Odůvodnění:

1. Návrhem ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi byl porušen čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně navrhl odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, v jejichž důsledku je povinen nastoupit do výkonu trestu odnětí svobody.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením ze dne 6. 8. 2025 sp. zn. 32 T 12/2021 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") o tom, že podle § 330 odst. 1 trestního řádu za užití § 83 odst. 1 trestního zákoníku stěžovatel vykoná trest odnětí svobody uložený ve výměře 6 měsíců rozsudkem obvodního soudu ze dne 15. 6. 2021 sp. zn. 32 T 12/2021, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců, která byla následně týmž soudem dvakrát prodlužována, a to nejprve za současného vyslovení dohledu, a posléze také za současného uložení přiměřené povinnosti podrobit se vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy. Obvodní soud konstatoval, že stěžovatel ve zkušební době podmíněného odsouzení nevedl řádný život, neboť se opětovně dopustil úmyslné trestné činnosti, k tomu navíc přestal plnit podmínky dohledu.

3. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením odmítl jako opožděnou. Městský soud konstatoval, že usnesení obvodního soudu bylo vyhlášeno ve veřejném zasedání dne 6. 8. 2025 za účasti stěžovatele i obhájce, včetně zákonného poučení podle § 143 odst. 1 trestního řádu o třídenní lhůtě k podání stížnosti. Zákonná třídenní lhůta tedy počala stěžovateli běžet dne 7. 8. 2025 a marně uplynula dne 11. 8. 2025. Stěžovatel však podal stížnost teprve dne 21. 8. 2025, a tedy opožděně. Městský soud v této souvislosti uvedl, že je vázán trestním řádem, nikoliv nálezy Ústavního soudu, nejde-li o situaci předpokládanou v § 314h odst. 1 trestního řádu.

4. V ústavní stížnosti stěžovatel vytýká městskému soudu, že nesprávně stanovil počátek běhu lhůty k podání stížnosti proti rozhodnutí soudu prvního stupně a stížnost zamítl jako opožděnou, ačkoliv ji stěžovatel podal do tří dnů od doručení prvostupňového rozhodnutí. Městský soud tím podle stěžovatele postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu. Stěžovatel namítá také další vady v postupu obvodního soudu i městského soudu, které měly vést k porušení jeho základních práv. Návrh na odložení vykonatelnosti stěžovatel odůvodňuje tím, že výkon napadených rozhodnutí by pro něj měl bezprostřední a nevratné důsledky představující zásah do jeho základních práv. Výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody by měl okamžité a závažné dopady nejen na stěžovatele, ale především na jeho rodinu. Stěžovatel je totiž otcem pěti nezletilých dětí a vedle finančního zabezpečení rodiny se intenzivně podílí na každodenní péči o děti. Stěžovatel poukazuje na aktuální zdravotní potíže jeho předčasně narozené šestiměsíční dcery a nutnost kontinuálního zajištění její léčby. Nástup do výkonu trestu pro jeho rodinu znamená nejen zásadní finanční zátěž, ale také ztrátu služebního bytu, a tedy ohrožení dostupnosti bydlení. Pobyt stěžovatele na svobodě není nebezpečný, výkonem napadených usnesení mu hrozí nepoměrně větší újma, než jaká by mohla vzniknout při odložení jejich vykonatelnosti.

5. Ústavní soud může podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. Podmínky citovaného ustanovení jsou podle názoru Ústavního soudu splněny.

6. Aniž by Ústavní soud jakkoliv předjímal konečný výsledek řízení o podané ústavní stížnosti, dospěl k závěru, že stěžovatel předložil dostatečně pádné, aktuální a přesvědčivé argumenty, dokládající, že by pro něj výkon napadených usnesení znamenal podstatnou újmu, neboť nástup do výkonu trestu nepochybně představuje zásadní zásah do jeho osobní svobody, do jeho soukromí, jakož i do jeho rodinného života. Stěžovatelem tvrzená závažnost dopadů na jeho rodinu intenzitu posuzovaného zásahu umocňuje. S ohledem na skutkové okolnosti Ústavní soud neshledal, že by odložením vykonatelnosti napadených usnesení byl v posuzované věci ohrožen důležitý veřejný zájem, kterým je spravedlivé potrestání pachatele trestného činu v návaznosti na pravomocný odsuzující rozsudek. Současně nelze dovodit, že by odložením vykonatelnosti napadených usnesení měla vzniknout újma jiným osobám.

7. Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že byly naplněny podmínky § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí vyhověl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 23. října 2025


Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu