Přehled
Text
Výbor pro práva osob se zdravotním postižením
Průvodce článkem 24
Právo na inkluzivní vzdělávání
Poznámka: Upozorňujeme, že se nejedná o oficiální dokument OSN.
Úvod
Tato příručka se zabývá právem na inkluzivní vzdělávání pro všechny osoby se zdravotním postižením a tím, co je nutné pro dosažení inkluzivního vzdělávacího systému. Klade si za cíl pomoci zemím („státy“) plnit jejich právní závazky, ale může ji využít každý, kdo se o tuto problematiku zajímá.
Podle mezinárodního práva jsou lidé se zdravotním postižením uznáváni jako rovnoprávní občané se stejnými právy jako všichni ostatní. Mezi jejich práva patří právo na kvalitní vzdělávání na stejném základě jako lidi bez zdravotního postižení.
Klíčem k dosažení tohoto práva je inkluzivní vzdělávání. Tvoří nedílnou součást Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením („úmluva“). Jedná se o právně závaznou mezinárodní dohodu, k níž se zavázalo mnoho států.
Kvalitní inkluzivní vzdělávání je také jedním ze 17 cílů udržitelného rozvoje, které přijali světoví lídři, aby do roku 2030 odstranili hlavní globální nerovnosti.
Navzdory určitému pokroku v oblasti inkluzivního vzdělávání stále existují velké výzvy. Miliony lidí se zdravotním postižením se vzdělávají jen málo nebo se nevzdělávají vůbec a mnoho dalších se vzdělává nekvalitně a odděleně od svých vrstevníků.
To znamená, že právo na inkluzivní vzdělávání, jak je zakotveno v úmluvě, není zdaleka naplňováno. Výbor pro práva osob se zdravotním postižením („výbor“) vytvořil tuto příručku, která má státům pomoci plnit jejich závazky vyplývající z úmluvy. Výbor je orgánem odborníků, který sleduje mezinárodní pokrok v oblasti úmluvy.
Co je inkluzivní vzdělávání?
Inkluzivní vzdělávání je vzdělávání, kdy se žáci s různými schopnostmi učí společně ve stejném prostředí třídy. To znamená studenti se zdravotním postižením i bez něj.
Jde o vytvoření vzdělávacího systému, v němž se všichni mohou učit společně a v němž jsou uspokojovány jejich individuální potřeby.
Důraz je kladen na kvalitní vzdělávání pro všechny, které zajistí, aby vzdělávací instituce, jakými jsou školy, včetně vysokých škol, mohly podporovat všechny studenty v tom, aby dosahovali co nejlepších výsledků a plnohodnotně se účastnili výuky.
Inkluzivní vzdělávání spočívá v provedení systémových změn, aby se všem žákům dostalo tohoto standardu vzdělávání. To znamená, že vzdělávací systém se musí přizpůsobit potřebám jednotlivců, nikoliv naopak.
Tím se inkluzivní vzdělávání liší od vyloučení, oddělení a začlenění.
V těchto případech se stává, že je studentům se zdravotním postižením zcela odepřeno právo na vzdělávání, učí se v oddělených školách nebo třídách nebo jsou umístěni do běžných tříd bez náležité podpory.
Proč je inkluzivní vzdělávání důležité?
Inkluzivní vzdělávání je pro dosažení kvalitního vzdělávání pro všechny a spravedlivější a inkluzivnější společnosti zásadní.
Lepší vzdělávání pro všechny
Inkluzivní vzdělávání má řadu klíčových výhod. Výzkumy ukazují, že zlepšuje vzdělávání pro všechny studenty tím, že se vzdělávání více zaměřuje na člověka a na dosažení lepších výsledků pro všechny.
Spravedlivější svět
Inkluzivní vzdělávání pomáhá vytvářet společnost založenou na přijetí, inkluzi a sociální spravedlnosti.
Zabraňuje izolaci a vyloučení osob se zdravotním postižením ze společnosti. Místo toho jim umožňuje účastnit se společenského života spolu s ostatními. Díky společnému učení a hře mohou děti se zdravotním postižením i bez něj, jejich učitelé a rodiče snáze pochopit a přijmout jeden druhého.
Důležité je, že inkluzivní vzdělávání pomáhá lidem se zdravotním postižením zaujmout rovnoprávné postavení ve společnosti. Je to důležitý krok k větší nezávislosti, lepším sociálním dovednostem a možnostem zapojit se do ekonomiky a společnosti jako celku. Toto zapojení následně snižuje izolaci, chudobu, riziko vykořisťování a závislost na ostatních.
Studie Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva z roku 2013 totiž zjistila, že pouze inkluzivní vzdělávání může lidem se zdravotním postižením zajistit kvalitní vzdělání i sociální rozvoj.
Co uvádí úmluva o inkluzivním vzdělávání?
Obecně
Část úmluvy týkající se vzdělávání je obsažena v článku 24. Uvádí, že všechny osoby se zdravotním postižením mají právo na vzdělávání. Toto vzdělávání by mělo být inkluzivní na všech úrovních, včetně předškolního, základního, středoškolského a vyššího (vysokoškolského vzdělávání, odborné přípravy, vzdělávání dospělých atd.).
Vzdělávání by mělo být dostupné všem v komunitách, ve kterých žijí.
Na základní škole by mělo být vzdělávání povinné a bezplatné a státy by měly usilovat i o bezplatné středoškolské vzdělávání.
Úmluva uvádí, že všechny osoby se zdravotním postižením mají právo na kvalitní vzdělávání na stejném základě jako ostatní. Neměly by být nijak diskriminováni.
Dosažení tohoto cíle vyžaduje změnu celého vzdělávacího systému, včetně kultury, politiky a praxe. Je třeba přezkoumat a případně změnit všechny aspekty vzdělávání, jakými jsou právní předpisy, financování, realizace a její kontrola.
V každé fázi by se státy měly zavázat k inkluzivnímu vzdělávacímu systému v souladu s úmluvou a k řešení všech problémů, které mu stojí v cestě. Příkladem takových problémů mohou být právní předpisy, které omezují právo lidí na vzdělávání, nebo přesvědčení, že dívky se zdravotním postižením by neměly chodit do školy nebo že lidé s určitým druhem zdravotního postižení nemohou být vzděláváni.
Lidem se zdravotním postižením by nemělo být nikdy upíráno právo na vzdělávání, a to ani v mimořádných situacích a při humanitárních katastrofách.
Cíle inkluzivního vzdělávání
Vzdělávání by mělo podporovat hodnoty úcty a přijetí vůči všem lidem, jakož i dodržování lidských práv.
Lidé se zdravotním postižením by měli být podporováni, aby mohli plně využít svůj potenciál prostřednictvím rozvoje svého talentu a tvořivosti. Příležitosti k tomu by neměly být odnímány, ani omezovány.
Vzdělání by mělo být vstupní branou k účasti a začlenění do společnosti a k uplatnění dalších lidských práv.
Hlavní rysy inkluzivního vzdělávání
Inkluzivní vzdělávání zahrnuje:
- závazek vedení a všech osob ve vzdělávacím prostředí k uskutečnění inkluzivního vzdělávání
- uvědomění si, že každý má schopnost se učit
- přizpůsobení se potřebám každého člověka, které mu pomůže plně rozvinout jeho potenciál
- školení a podporu učitelů a zaměstnanců, aby získali správné postoje a dovednosti
- rovné přijetí všech studentů – všichni studenti by se měli cítit cennými, respektovánými a měli by cítit, že jsou zapojeni a jsou vyslyšeni
- vytváření bezpečného a pozitivního vzdělávacího prostředí s pomocí studentů
- rozvíjení sebevědomí studentů, aby mohli pokračovat v dalším vzdělávání, odborné přípravě nebo v práci
- rozvíjení spolupráce s širší komunitou, včetně rodičů, organizací učitelů a studentů a organizací osob se zdravotním postižením
- pečlivé sledování pokroku v inkluzivním vzdělávání, a to případně i s pomocí osob se zdravotním postižením, rodičů a pečovatelů
Přístupnost
Všechny části vzdělávacího systému musí být osobám se zdravotním postižením přístupné.
To zahrnuje:
- budovy
- informační a komunikační systémy
- učebnice a učební materiály
- výukové postupy a hodnocení
- podpůrné služby
- učebny a toalety
- herní a sportovní zařízení
- dopravu do školy
Státy by měly zajistit, aby všechny nové vzdělávací budovy byly přístupné a aby byl stanoven časový rámec pro zpřístupnění stávajících budov.
Státy jsou rovněž vyzývány k tomu, aby používaly univerzální design. To znamená, že budovy a výrobky mají být od počátku navrženy tak, aby byly přístupné a mohly je používat lidé s různými schopnostmi.
K dispozici by měly být také finanční prostředky na učební materiály v alternativních podobách a technologie, které studentům usnadní učení a účast.
Naplňování individuálních potřeb
Státy by měly zaujmout přístup univerzálního designu pro učení („Universal Design for learning“ – UDL), pokud je to možné. Jedná se o soubor zásad, které učitelům pomáhají vytvářet flexibilní vzdělávací prostředí.
Přístup univerzálního designu pro učení přihlíží k tomu, že se každý student učí jinak. To vyžaduje flexibilní a tvůrčí přístup k výuce a osnovám. Učitelé by měli být schopni přizpůsobit svůj styl tak, aby vyhovoval různorodým potřebám každého žáka. Důraz je kladen na to, aby se studenti mohli učit různými způsoby, a přitom dosahovali skvělých výsledků.
V návaznosti na to by se mělo přejít od klasického hodnocení a testování k více způsobům hodnocení pokroku žáků.
Kromě toho mají vzdělávací zařízení povinnost okamžitě zajistit přiměřené úpravy.
Jedná se o změny, které by měly být provedeny tam, kde je to možné, aby vyhovovaly individuálním potřebám studentů. Žák může například potřebovat informace v určité podobě nebo jazyce, například ve znakovém jazyce, speciální vybavení nebo technologie nebo dodatečnou podporu ve třídě. Takto by měly být uspokojeny potřeby všech studentů se zdravotním postižením, a to bez dalších nákladů pro ně nebo jejich rodiny.
K tomu by měly pomoci individuální vzdělávací plány, v nichž budou popsány potřeby podpory jednotlivých studentů. Diskuse by měla probíhat i mezi poskytovatelem vzdělávání, studentem a případně rodiči, aby se dohodli na tom, co je potřeba a co je možné.
Mohou nastat případy, kdy přiměřená úprava možná není, například z důvodu nedostatku zdrojů. Státy by však měly usilovat o inkluzivní vzdělávací systém a neměly by se vymlouvat na vysoké náklady a nedostatek zdrojů.
Vzdělávání v blízkosti domova
Je nepřijatelné, aby děti musely dojíždět do základní nebo střední školy daleko od domova. Jejich škola by měla být v bezpečné vzdálenosti od místa jejich bydliště.
Kvalifikovaný personál
Učitelé na všech úrovních vzdělávání by měli mít schopnosti a odhodlání vyučovat inkluzivním způsobem a vyznávat jeho hodnoty. Inkluzivní vzdělávání by mělo být plně začleněno do přípravy učitelů a jejich praxe a učitelům by se mělo průběžně dostávat podpory a vzděláváni.
Nábor učitelů se zdravotním postižením je dobrým způsobem, jak podpořit rovná práva osob se zdravotním postižením a poskytnout jim důležité vzory.
Co by měly státy učinit okamžitě
Státy by měly co nejrychleji pracovat na vytvoření plně inkluzivního vzdělávacího systému. Tomu se říká postupná realizace. Neměly by činit nic, co by zpomalovalo pokrok nebo mu bránilo, aniž by k tomu měly pádný důvod.
Ačkoli ne všechno je možné učinit ihned, některé věci by měly státy řešit okamžitě.
Například:
- zákaz diskriminace – odstranění všech forem diskriminace, které brání lidem se zdravotním postižením získat vzdělání
- přiměřené úpravy – přizpůsobení individuálním potřebám
- povinné a bezplatné základní vzdělávání pro všechny děti se zdravotním postižením
- provádění národní strategie vzdělávání zahrnující všechny úrovně vzdělávání
Jak inkluzivní vzdělávání souvisí s ostatními právy zakotvenými v úmluvě
Státy by měly usilovat o společnost, do níž jsou všichni plně zapojeni, a řešit všechny problémy, které tomu brání. Při každém kroku musí brát v úvahu zásady a práva obsažená v úmluvě.
Mezi ně patří:
- zajištění toho, aby osoby se zdravotním postižením nebyly diskriminovány a měly stejnou právní ochranu
- dodržování práv osob se zdravotním postižením
- přístupnost
- podpora osob se zdravotním postižením v jejich vlastním rozhodování a svobodném vyjadřování
- zajištění rovného přístupu ke vzdělávání pro ženy a dívky se zdravotním postižením a ukončení diskriminace a násilí vůči nim
- zvažování vždy toho, co je pro dítě nejlepší
- zajištění toho, aby děti se zdravotním postižením měly možnost vyjádřit svůj názor, aby jim bylo nasloucháno a aby byly brány vážně – dětem by se mělo dostat podpory, kterou v této oblasti potřebují
- zajištění toho, aby se děti mohly vyjadřovat ke všem aspektům svého vzdělávání a aby existoval snadný způsob, jak podat stížnost, pokud se jim nedostává jejich práv v oblasti vzdělávání
- zvyšování povědomí o zdravotním postižení a odmítání škodlivých přesvědčení a praktik
- zastavení všech forem násilí a zneužívání osob se zdravotním postižením, včetně tělesných trestů a šikany. Zapojení všech studentů do vytváření politiky v oblasti kázně a šikany
- ochrana práva osob se zdravotním postižením na společenský a rodinný život prostřednictvím přesunu osob z ústavů pro dlouhodobý pobyt do společnosti
- zajištění nezávislého cestování osob se zdravotním postižením využitím dopravy, pomůcek pro mobilitu nebo jiné podpory a školení
- poskytování kvalitní zdravotní péče, včetně dostupných programů zdravotní, hygienické, výživové a sexuální výchovy, aby se zajistilo, že studenti nebudou brzděni špatným zdravotním stavem nebo nedostatkem vhodné péče
- včasné poskytování rehabilitačních a habilitačních služeb na podporu nezávislosti a blaha studentů
- vybavení osob se zdravotním postižením dovednostmi a sebevědomím, aby mohly získat práci a účastnit se veřejného a politického života
- zajištění toho, aby osoby se zdravotním postižením nebyly vyloučeny z kulturních, volnočasových, sportovních nebo herních aktivit
- spolupráce s ostatními zeměmi a začlenění inkluzivního vzdělávání do všech mezinárodních plánů a programů. Plány a programy by měly zahrnovat školení, podporu, sdílení osvědčených postupů, výzkum, financování a přístup k asistenčním technologiím (vybavení nebo zdroje, které mohou lidem pomoci učit se a zapojit se).
Doporučení výboru státům
Výbor zjistil řadu problémů, kterým státy při vytváření inkluzivního vzdělávacího systému čelí. Navrhuje, aby státy zavedly k překonání těchto problémů níže uvedená opatření:
Přístup celé vlády
K inkluzivnímu vzdělávání se musí zavázat celá vláda. Nelze jej dosáhnout pouze samotnou činností ministerstva školství.
Na druhou stranu odpovědnost za vzdělávání osob se zdravotním postižením musí nést ministerstvo školství a nikdo jiný. To má zajistit, aby byly do běžných právních předpisů, politiky a plánování v oblasti vzdělávání zahrnuty potřeby všech.
Právní předpisy
Státy musí přijmout právní předpisy, které zabrání diskriminaci osob se zdravotním postižením. V případě potřeby je třeba změnit veškeré stávající právní předpisy a postupy, aby se odstranila veškerá diskriminace.
Státy by měly přijmout nové právní předpisy pro zavedení inkluzivního vzdělávání a stanovit pro něj jasný časový rámec. Právní předpisy by měly odpovídat mezinárodním normám v oblasti lidských práv a obsahovat vše, co je nezbytné pro inkluzivní vzdělávací systém, a též způsoby kontroly pokroku.
Tyto právní předpisy by měl podpořit rámcový vzdělávací plán, který by nastínil, jak bude inkluzivní vzdělávací systém zaveden. Tento plán by měl obsahovat časový rámec a měřitelné cíle. Státy by měly použít analýzu současného vzdělávacího systému jako výchozí bod, od kterého se budou odvíjet.
Boj proti diskriminaci
Měly by existovat bezpečné a snadné způsoby, jak mohou lidé se zdravotním postižením podat stížnost, pokud mají pocit, že jim bylo upřeno nebo omezeno právo na vzdělávání.
Státy by také měly informovat lidi o jejich právu na vzdělávání a o tom, co mají dělat, pokud se jim ho nedostane.
Přesun osob se zdravotním postižením z ústavů
Státy by měly mít osvědčené plány pro přesun osob se zdravotním postižením z ústavů pro dlouhodobý pobyt do společnosti.
Plány by měly obsahovat i časový plán dokončení, přidělení finančních prostředků a zdrojů na rozvoj komunitních služeb a konzultace s osobami se zdravotním postižením a jejich rodinami.
Včasný zásah
Výzkumy ukazují, že pro děti se zdravotním postižením může být velmi přínosné, pokud jsou jejich potřeby podpory zjištěny a uspokojovány již v předškolním věku. Školení a podpora by měla být zajištěna i rodinám. To může pomoci rozvíjet potenciál dítěte a zjistit případné problémy, které by mohly mít dopad na jeho pozdější vzdělávání.
Vlády a další organizace by měly spolupracovat, aby to zajistily.
Státy jsou rovněž vyzývány k tomu, aby zajistily inkluzivní předškolní vzdělávání a pomohly tak dětem se zdravotním postižením k lepšímu startu do života.
Sběr dat
Státy mají povinnost shromažďovat odpovídající a podrobná data, která jim pomohou plnit závazky vyplývající z úmluvy a vytvářet kvalitní politiku vzdělávání.
Státy musí především řešit nedostatek přesných dat o počtu osob se zdravotním postižením a jejich vzdělávání. K jejich zachycení by se měly využívat údaje ze sčítání lidu, průzkumů a administrativních šetření.
Data by rovněž měla pomoci odhalit problémy, které brání lidem se zdravotním postižením v získání dobrého vzdělání, a způsoby, jak je překonat. Měly by se rovněž řešit problémy při samotném sběru dat, například nedostatky v registraci novorozence.
Zdroje
Aby bylo inkluzivní vzdělávání úspěšné, musí státy vyčlenit dostatečné finanční a lidské zdroje.
V rozpočtu by měly být vyčleněny prostředky na zlepšení, jakými jsou:
- lepší přístupnost vzdělávacího prostředí, učebních materiálů a dopravy
- vzdělávání učitelů
- přiměřené úpravy, včetně asistenčních technologií a znakové řeči
- osvětové programy zaměřené na boj proti diskriminaci a šikaně
Vzdělávání a podpora učitelů
Učitelé a další zaměstnanci mohou potřebovat poradenství, školení a podporu v řadě otázek, jakými jsou:
- lidská práva a zdravotní postižení
- rozpoznání schopností a potřeb lidí a přizpůsobení k tomu prostředí výuky a osnov
- různé metody a způsoby komunikace
Toto vzdělávání učitelů by mělo probíhat průběžně a může být poskytováno různými způsoby, včetně:
- navazování spolupráce s jinými vzdělávacími institucemi za účelem sdílení postupů práce
- týmové práce, jako je týmová výuka, studijní skupiny a vzájemná podpora
- spolupráce s širší komunitou rodičů, pečovatelů, osob se zdravotním postižením a organizacemi osob se zdravotním postižením s cílem získat jejich rady a podporu
Další podpora a školení
Pracovníci řady dalších organizací budou potřebovat podporu a školení týkající se jejich povinností vyplývajících z právních předpisů, které upravují práva osob se zdravotním postižením.
Kontrola pokroku
Státy musí vyvinout osvědčené způsoby pro kontrolu pokroku v inkluzivním vzdělávání. Měly by používat ukazatele a cíle pro měření úspěchů a výsledků.
Do tohoto procesu by měly být plně zapojeny osoby se zdravotním postižením.
Partnerská spolupráce s osobami se zdravotním postižením a rodinami
Studenti se zdravotním postižením a případně jejich rodiny by měli být považováni v inkluzivním vzdělávání za partnery. Měli by být zapojeni a konzultováni ve všech fázích, včetně přípravy a kontroly vzdělávacích plánů a politiky.
Rodinní příslušníci, osoby se zdravotním postižením a členové místní komunity mohou přispět rovněž tím, že poskytnou další podporu ve třídě. To pomůže celé společnosti lépe porozumět potřebám studentů se zdravotním postižením a lépe na ně reagovat.
Soukromé vzdělávání
Státy musí rovněž uznat, že právo na inkluzivní vzdělávání se vztahuje i na soukromé vzdělávání.