Článek 8 Právo zaměstnaných žen na ochranu mateřství

Přehled

Typ rozhodnutí

Část IV: Výklad různých ustanovení Charty

Zaměstnané ženy mají v případě mateřství právo na zvláštní ochranu

8.1 S cílem zajistit účinný výkon práva zaměstnaných žen na ochranu mateřství se smluvní strany zavazují poskytnout ženám před a po narození dítěte volno v celkové délce nejméně 14 týdnů tak, že v této době obdrží placené volno nebo přiměřené dávky sociálního zabezpečení nebo podporu z veřejných fondů.

Ustanovení čl. 8 odst. 1 uznává práva zaměstnaných žen na mateřskou dovolenou a na zaměstnanecké výhody:

Právo na mateřskou dovolenou

Právo na mateřskou dovolenou v délce nejméně 14 týdnů podle revidované Charty a 12 týdnů podle Charty z roku 1961 musí být zaručeno zákonem.¹ Toto právo je určeno jak k poskytnutí ochrany zaměstnaným ženám v případě mateřství, tak k vyjádření obecnějšího zájmu o veřejné zdraví, tedy zdraví matky a dítěte.² Musí být zaručena pro všechny kategorie zaměstnanců³ a dovolená musí být klasifikována jako mateřská, nikoli nemocenská.

Vnitrostátní legislativa musí ženám na jedné straně umožnit právo využít jejich uznané právo (celé nebo jeho část) na přerušení práce po dobu nejméně 14 týdnů a umožnit jim svobodnou volbu prostřednictvím systému sociálních dávek stanovených na přiměřeně úrovni, na druhé straně zavazuje zaměstnavatele respektovat svobodnou volbu žen.

Vnitrostátní právo může ženám umožnit zvolit si kratší dobu mateřské dovolené.⁴Požadavek šesti týdnů dovolené po porodu je prostředkem k dosažení ochrany stanovené článkem 8.⁵ Je-li povinná dovolená kratší než šest týdnů, mohou být práva zaručená článkem 8 realizována existencí přiměřených právních záruk, které plně chrání právo zaměstnaných žen svobodně si vybrat, kdy se po porodu vrátí do práce – zejména pomocí odpovídající úrovně ochrany žen krátce po porodu, které chtějí čerpat mateřskou dovolenou v plné výši (např. právní předpisy proti diskriminaci v práci na základě pohlaví a rodinných povinností); pomocí dohody mezi sociálními partnery chránící svobodu volby dotyčných žen; a pomocí obecného právního rámce týkajícího se mateřství (například zda existuje systém rodičovské dovolené, kdy si kterýkoli z rodičů může na konci mateřské dovolené vzít placenou dovolenou).⁶

Aby byly v souladu s čl. 8 odst. 1, státy, jež jsou smluvní stranou Charty, musí zajistit, že:

existují právní záruky, aby se zabránilo jakémukoli tlaku zaměstnavatelů na ženy, aby svou mateřskou dovolenou zkrátily;⁷
existuje dohoda se sociálními partnery v otázce dovolené po porodu, která chrání svobodnou volbu žen, které by měly být chráněny zákonem a praxí před nepřiměřeným tlakem, který by je nutil k tomu, aby si vzaly méně než šest týdnů dovolené po porodu;⁸ kolektivní smlouvy nabízejí další ochranu.⁹

Právo na dávky v mateřství

Podle čl. 8 odst. 1 Charty státy, které jsou její smluvní stranou, musí zajistit, aby zaměstnané ženy dostaly přiměřenou náhradu za ztrátu na výdělku během období mateřské dovolené.¹⁰

Způsob udělení náhrady je v mezích uvážení států, které jsou smluvní stranou Charty, a může jít buď o placenou dovolenou (pokračující vyplácení mzdy zaměstnavatelem), o dávku sociálního zabezpečení v mateřství, o jakoukoli alternativní dávku z veřejných prostředků nebo o kombinaci takových náhrad.¹¹

Bez ohledu na způsob vyplácení musí být výše náhrady přiměřená.¹² Neměla by být výrazně snížena ve srovnání s předchozí mzdou a neměla by být nižší než 70 % této mzdy.¹³

Minimální sazba náhrady navíc nesmí klesnout pod hranici chudoby definovanou jako 50 % mediánu ekvivalizovaného příjmu, vypočítaného na základě prahové hodnoty Eurostatu pro riziko chudoby.¹⁴ Pokud se výsledná dávka pohybuje mezi 40 a 50 % mediánu ekvivalizovaného příjmu, je potřeba zohlednit další dávky, včetně dávek souvisejících se sociálním zabezpečením nebo bydlením.¹⁵ Sazba stanovená na méně než 40 % mediánu ekvivalizovaného příjmu je však zjevně nepřiměřená, takže její kombinace s jinými dávkami nemůže uvést situaci do souladu s článkem 8 odst. 1.¹⁶

U osob s vysokými příjmy není strop pro výši náhrady během mateřské dovolené sám o sobě v rozporu s čl. 8 odst. 1.¹⁷ Při posuzování spravedlivosti snížení dávky se berou v úvahu různé prvky, jako je horní hranice pro výpočet dávky, její srovnání s celkovými mzdovými strukturami a počet žen, které pobírají plat převyšující tuto hranici.¹⁸

Nárok na náhradu může podléhat podmínkám, jako je minimální doba zaměstnání nebo přispívání.¹⁹ Tyto podmínky však nesmí být nadměrné; zejména doba potřebná pro nárok na náhradu by měla umožňovat určitá přerušení v záznamech o zaměstnání.²⁰ Doba dvanácti měsíců přispívání do systému sociálního zabezpečení před těhotenstvím požadovaná pro to, aby vznikl nárok na peněžitou pomoc v mateřství, nebude v souladu s Chartou.²¹

8.2 S cílem zajistit účinný výkon práva zaměstnaných žen na ochranu mateřství se smluvní strany zavazují považovat za nezákonné, jestliže zaměstnavatel dá pracovnici výpověď v době, kdy žena oznámí zaměstnavateli, že je těhotná, do skončení její mateřské dovolené, nebo pokud jí dá výpověď v momentě, kdy by výpovědní lhůta skončila během takového období.

Příloha: Toto ustanovení nemůže být vykládáno tak, jako by stanovilo absolutní zákaz. Výjimky mohou být učiněny v následujících případech:

a. jestliže zaměstnaná žena byla shledána vinnou za přestupek, který ospravedlňuje přerušení pracovního poměru,
b. pokud dotyčný podnik ukončí svoji činnost,
c. pokud skončila doba, na kterou byla sjednána pracovní smlouva.²²

Zákaz propuštění

Ustanovení čl. 8 odst. 2 vyžaduje, aby bylo nezákonné propustit zaměstnankyni od okamžiku, kdy oznámí zaměstnavateli své těhotenství, až do konce její mateřské dovolené.²³

Ustanovení čl. 8 odst. 2 platí stejně pro ženy se smlouvami na dobu určitou i na dobu neurčitou.²⁴

Oznámení zaměstnavatele o propuštění během ochranné doby samo o sobě nepředstavuje porušení čl. 8 odst. 2 za předpokladu, že výpovědní lhůta a jakékoli postupy propuštění jsou pozastaveny až do konce dovolené.²⁵ Stejná pravidla, kterými se řídí pozastavení výpovědní doby a postupy propuštění, musí platit v případě výpovědi před uplynutím ochranné doby.²⁶

Propuštění těhotné ženy však není v rozporu s tímto ustanovením v případě závažného pochybení, ukončení činnosti firmy nebo vypršení smlouvy na dobu určitou.²⁷ Tyto výjimky jsou vykládány striktně.²⁸ Propuštění zaměstnankyně během mateřské dovolené z jiných důvodů, jako je hromadné propouštění, není slučitelné s čl. 8 odst. 2.²⁹

Náprava v případě nezákonného propuštění

V případech nezákonného propuštění musí vnitrostátní právní předpisy poskytovat přiměřené a účinné opravné prostředky; zaměstnanci, kteří se domnívají, že jejich práva byla v tomto ohledu porušena, musí mít právo obrátit se se svým případem na soud.³⁰

V případě propuštění v rozporu s tímto ustanovením by mělo být opětovné přijetí ženy na její pracovní místo pravidlem.³¹ Výjimečně, pokud to není možné (např. při uzavření podniku) nebo pokud si to dotyčná žena nepřeje, musí být zajištěna přiměřená náhrada.³² Náhrada by měla být dostatečná, aby odradila zaměstnavatele a zaměstnankyni odškodnila.³³ Jakýkoli horní limit pro náhradu, který může zabránit tomu, aby odškodnění bylo úměrné utrpěné ztrátě a dostatečně odrazující, je zakázán.³⁴ Kromě toho, pokud existuje horní hranice pro náhradu majetkové újmy, musí mít oběť možnost domáhat se neomezené náhrady nemajetkové újmy jinými právními způsoby a soudy příslušné k přiznání náhrady majetkové i nemajetkové újmy musí rozhodnout v přiměřené lhůtě.³⁵

8.3 S cílem zajistit účinný výkon práva zaměstnaných žen na ochranu mateřství se smluvní strany zavazují stanovit, aby matky kojící své děti měly pro tento účel nárok na dostatek volného času.

Podle ustanovení čl. 8 odst. 3 musí být všem zaměstnaným matkám (včetně zaměstnankyň v domácnosti a žen pracujících doma), které kojí své děti, poskytnuto volno za tímto účelem.³⁶

Volno za účelem kojení by mělo být v zásadě poskytováno během pracovní doby, mělo by být považováno za běžnou pracovní dobu a jako takové by mělo být odměňováno.³⁷ Zajištění práce na částečný úvazek však lze považovat za dostatečné, pokud je ztráta příjmu kompenzována rodičovským příspěvkem nebo jiným příspěvkem.³⁸

Volno za účelem kojení musí být poskytováno alespoň do doby, než dítě dosáhne věku devíti měsíců.³⁹

Výbor posuzuje soulad států, jež jsou smluvní stranou Charty, s článkem 8 odst. 3 případ od případu. Všechna následující opatření byla shledána v souladu s Chartou: dvě půlhodinové přestávky, přičemž zaměstnavatel zajišťuje místnost pro kojení;⁴⁰ jednohodinové denní přestávky⁴¹ a právní předpisy stanovící dvě denní přestávky po dobu jednoho roku pro kojení nebo nárok na dřívější nástup do práce nebo odchod z práce.⁴²

8.4 S cílem zajistit účinný výkon práva zaměstnaných žen na ochranu mateřství, se smluvní strany zavazují regulovat zaměstnávání těhotných žen, žen krátce po porodu a žen kojících své děti na noční práci.

Ustanovení čl. 8 odst. 4 požaduje, aby státy, které jsou smluvní stranou Charty, regulovaly noční práci v případě těhotných žen, žen krátce po porodu a žen kojících své děti, aby se omezily nepříznivé účinky na jejich zdraví.

Aby bylo dosaženo souladu s tímto ustanovením, státy, které jsou smluvní stranou Charty, nejsou povinny uzákonit zvláštní předpisy pro ženy, pokud mohou prokázat existenci předpisů vztahujících se na pracovníky obou pohlaví bez rozdílu.⁴³ Předpisy musí splňovat následující:

Předpisy, které umožňují pracovníkům nočních směn s rodinnými povinnostmi přejít na denní práci, a zakazující zaměstnavatelům ukládat těmto pracovníkům povinnost přejít na noční práci jsou pro účely čl. 8 odst. 4 dostačující;⁴⁴
Nařízení musí stanovit podmínky pro noční práci těhotných žen, např. předchozí povolení inspektorátem práce (je-li relevantní), předepsanou pracovní dobu, přestávky, dny odpočinku po noční práci, právo na převedení na denní práci v případě zdravotních problémů spojených s noční prací atd.⁴⁵

Aby byla zajištěna nediskriminace na základě genderu, nesmí se zaměstnané ženy v ochranné době, kdy je nutná úprava jejich pracovních podmínek k zajištění požadované úrovně ochrany zdraví, dostat do méně výhodné situace.⁴⁶ Zejména v případech, kdy ženy nemohou být zaměstnány na svém pracovišti z důvodu obav o zdraví a bezpečnost a v důsledku toho jsou převedeny na jiné pracovní místo, nebo pokud by takové převedení nebylo možné, je jim místo toho poskytnuto volno, musí státy, které jsou smluvní stranou Charty, zajistit, aby měly během ochranné doby nárok na předchozí průměrnou mzdu nebo na dávku sociálního zabezpečení ve výši 100 % předchozí průměrné mzdy.⁴⁷ Dále by ženy měly mít právo vrátit se do svého předchozího zaměstnání.⁴⁸ Toto právo by mělo být zaručeno zákonem.⁴⁹

8.5 S cílem zajistit účinný výkon práva zaměstnaných žen na ochranu mateřství, se smluvní strany zavazují zakázat zaměstnávání těhotných žen, žen krátce po porodu a žen kojících své děti při podzemním dolování a při všech dalších pracích, které jsou pro ně nevhodné z důvodu nebezpečí, škodlivosti pro zdraví nebo námahy, a přijmout vhodná opatření na ochranu zaměstnaneckých práv těchto žen.

Ustanovení čl. 8 odst. 5 se vztahuje na všechny těhotné ženy, ženy, které nedávno porodily nebo které kojí své dítě, v placeném zaměstnání.

Toto ustanovení zakazuje zaměstnávání těhotných žen, žen krátce po porodu a kojících žen v podzemních pracích v dolech.⁵⁰ To platí pro vlastní hornické práce, ale ne pro ženy, které:

zastávají vedoucí funkce a nevykonávají manuální práci;
pracují ve zdravotnictví a sociálních službách;
podstupují v podzemních částech dolů krátká školení.⁵¹

Některé další nebezpečné činnosti, jako jsou ty, které zahrnují vystavení olovu, benzenu, ionizujícímu záření, vysokým teplotám, vibracím nebo virům, musí být zakázány nebo přísně regulovány pro dotčenou skupinu žen v závislosti na rizicích, která taková práce představuje.⁵² Vnitrostátní právo musí zajistit vysokou úroveň ochrany před všemi známými riziky pro zdraví a bezpečnost žen, na něž se toto ustanovení vztahuje.⁵³

Vnitrostátní právo musí stanovit přeřazení těhotných nebo kojících žen na jiné místo, pokud jejich práce nevyhovuje jejich stavu, aniž by došlo ke ztrátě mzdy.⁵⁴ Pokud to není možné, měly by mít ženy nárok na placenou dovolenou nebo dávky sociálního zabezpečení ve výši 100 % jejich předchozí průměrné mzdy.⁵⁵ Právo zaměstnankyň na návrat do předchozího zaměstnání na konci mateřské dovolené či volna za účelem kojení by mělo být zajištěno zákonem.⁵⁶

Článek 8 Právo zaměstnaných žen na ochranu mateřství

Přehled

Digesta