II.ÚS 3144/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Martina Smolka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Asatix s.r.o., sídlem Kaprova 42/14, Praha 1, zastoupené Mgr. Pavlem Schreiberem, advokátem, sídlem Koráb 1125, Vizovice, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1464/2025-170 ze dne 31. 7. 2025, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Lesy P. A. D., spol. s r.o., sídlem č. p. 191, Rymice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Odůvodnění

I.
Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Tvrdí, že jím byla porušena její práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá následující:

3. Vedlejší účastnice se před Obvodním soudem pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") domáhala žalobou uložení povinnosti stěžovatelce zaplatit částku 398 783 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené kupní ceny čtyř dodávek dřevní hmoty.

4. Obvodní soud rozsudkem č. j. 31 C 2/2023-108 ze dne 14. 6. 2024 žalobě vyhověl a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 398 783 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Obvodní soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného zejména z předložených dodacích listů a výpisů z účtu stěžovatele. Na jejich základě dospěl k závěru, že všechny čtyři dodávky dřevní hmoty byly stěžovateli skutečně provedeny, avšak doposud jím nebyly uhrazeny.

5. Soud nevyhověl námitkám stěžovatelky, podle nichž k dodání fakturovaného materiálu nedošlo, případně jí nebyla doručena samotná faktura. Tyto námitky nepovažoval za důvodné, neboť z předložených dodacích a výkupních listů jednoznačně vyplývá faktické uskutečnění předmětných dodávek.

6. Stěžovatelka se proti předmětnému rozsudku obvodního soudu odvolala, a to v plném rozsahu. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") rozsudkem č. j. 16 Co 407/2024-138 ze dne 19. 11. 2024 odvolání stěžovatelky nevyhověl a rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I). Dále změnil výrok II rozsudku obvodního soudu ohledně výše náhrady nákladů řízení (výrok II) a rozhodl o povinnosti stěžovatelky nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení (výrok III).

7. Stěžovatelka v odvolání zejména namítala neúplné zjištění skutkového stavu obvodním soudem, neboť ten podle ní neprovedl všechny navržené důkazy a rovněž nepřihlédl k obraně uplatněné stěžovatelkou v rámci zpochybnění pravosti dodacího listu v rámci jedné z dílčích dodávek dřevní hmoty.

8. Odvolací soud v rozsudku považoval rozsah dokazování provedený obvodním soudem za dostatečný. K námitce týkající se pravosti dodacího listu vztahujícího se k jedné z dílčích dodávek dřevní hmoty soud uvedl, že tato námitka je v rozporu s ostatními provedenými důkazy. S ohledem na podrobné odůvodnění obsažené v bodech 12 až 16 rozsudku odvolacího soudu ji (resp. s ní spojenou argumentaci) posoudil jako zveličenou a nepřesvědčivou.

9. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením jako nepřípustné (výrok I) a rozhodl o povinnosti stěžovatelky nahradit vedlejší účastnici náklady dovolacího řízení (výrok II). Nejvyšší soud se v předmětném usnesení ztotožnil se skutkovými i právními závěry předchozích soudů. Shodně dospěl k závěru, že vedlejší účastnice prokázala uskutečnění předmětných dodávek dřevní hmoty a stěžovatelka neprokázala úhradu vystavených faktur. Podle Nejvyššího soudu se odvolací soud dostatečně vypořádal i s námitkou stěžovatelky ohledně neprovedení všech navržených důkazů, v tomto případě zejména důkazního návrhu potenciálně popírajícího pravost dodacího listu jedné z dílčích dodávek dřevní hmoty.


II.
Argumentace stěžovatelky

10. Stěžovatelka namítá, že napadené usnesení Nejvyššího soudu nesprávně přejímá skutkové i právní závěry obvodního a odvolacího soudu. Podle jejího názoru měl Nejvyšší soud dospět k závěru, že neprovedení důkazního návrhu na vypracování znaleckého posudku či odborného vyjádření představuje tzv. opomenutý důkaz, což však neučinil. Stěžovatelka tvrdí, že šlo o potenciálně stěžejní důkaz, neboť v řízení podle ní existovaly důvodné pochybnosti o pravosti podpisu a razítka na dodacím listu.


III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

11. Ústavní soud shledal v této věci naplnění procesních předpokladů ústavní stížnosti. Ústavní stížnost totiž byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný.

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

12. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.

13. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnosti. V řízení o ústavní stížnosti do jejich pravomocných rozhodnutí zasahuje pouze tehdy, byla-li jimi porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele. Jinými vadami se nezabývá.

14. V této věci Ústavní soud ve světle stížnostní argumentace žádný exces či jiné ústavně relevantní nedostatky v postupu Nejvyššího soudu neshledal. Stěžovatelka v ústavní stížnosti pouze opakuje argumenty, které uváděla již v odvolání a dovolání. Její námitky zůstávají v rovině polemiky s tím, jak obecné soudy vyhodnotily provedené důkazy.

15. Ústavní soud se ztotožňuje se závěrem Nejvyššího soudu, že důkazní návrh stěžovatelky týkající se popření pravosti dodacího listu ze dne 10. 6. 2020 nepředstavuje tzv. opomenutý důkaz. Za opomenutý důkaz se považuje situace, kdy účastník řízení navrhne provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh je bez přiléhavého odůvodnění zamítnut nebo zcela opomenut (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 569/03 ze dne 29. 6. 2004 či usnesení sp. zn. I. ÚS 924/24 ze dne 31. 7. 2024).

16. Stěžovatelce lze přisvědčit, že reakce obvodního soudu na navržený důkazní návrh mohla být z hlediska odůvodnění důkladnější. Uvedené již nicméně neplatí v postupu odvolacího soudu, který ve svém rozhodnutí přesvědčivě vysvětlil, proč považoval za nadbytečné provádět stěžovatelkou navrhovaný znalecký posudek nebo odborné vyjádření (body 12 až 16 rozsudku odvolacího soudu).

17. Ústavní soud z těchto důvodů ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 16. prosince 2025


Pavel Šámal v. r.
předseda senátu