II.ÚS 986/24 #1

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti obchodní společnosti X, zastoupené JUDr. Martinem Klimo, advokátem, sídlem Sukova 49/4, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. prosince 2023 č. j. 5 To 188/2023-11523 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. května 2023 č. j. 8 T 63/2014-11335, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci - pobočky v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Odůvodnění

1. Stěžovatelka ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva na ochranu vlastnického práva a řádně vedené soudní řízení.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") ve věci jiných odsouzených (v tzv. kauze Edbusy) napadeným usnesením mimo jiné zabral podle § 102 trestního zákoníku peněžní prostředky na bankovním účtu vedeném manželkou jedním z odsouzených a též tam specifikované nemovité věci v jejím vlastnictví, protože měly představovat náhradní hodnotu za výnos z trestné činnosti. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") poté napadeným usnesením zamítl stížnosti podané zúčastněnými osobami, včetně stěžovatelky, jako nedůvodné.

3. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že vlastní "pohledávky z titulu svěřených prostředků" na uvedeném bankovním účtu. Nemohlo proto jít o výnos z trestné činnosti. Soudy dále v předcházejícím řízení porušily procesní práva stěžovatelky jako zúčastněné osoby. Nebylo jí řádně doručováno, nemohla se vyjádřit k věci. Odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu je vnitřně rozporné, protože se sice ve výroku stížnost stěžovatelky zamítá, avšak "fakticky" krajský soud rozhodl o nepřípustnosti stížnosti.

4. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud proto posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost stěžovatelky je návrhem nepřípustným.

5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost tedy je založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům. Je krajním prostředkem k ochraně práva, jehož využití připadá v úvahu zásadně až tehdy, není-li již náprava před jinými orgány veřejné moci standardním postupem možná. Podmínkou projednání ústavní stížnosti je tudíž obecně i pravomocné skončení předchozího řízení (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2015 sp. zn. III. ÚS 13/14, ze dne 20. 7. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1696/21 či ze dne 15. 6. 2023 sp. zn. IV. ÚS 37/23).

6. Platí proto, že nepřípustná je i ústavní stížnost, která směřuje proti rozhodnutí, které bylo (později) zrušeno nálezem Ústavního soudu v jiném řízení. V důsledku zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí totiž tato rozhodnutí přestávají formálně právně existovat, kvůli čemuž odpadá předmět řízení o ústavní stížnosti a věc se vrací k dalšímu řízení před obecnými soudy (srov. usnesení ze dne 15. 3. 2010 sp. zn. IV. ÚS 2569/09, ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. I. ÚS 3229/19 či ze dne 23. 4. 2024 sp. zn. III. ÚS 1553/23).

7. Ústavní soud nálezem ze dne 11. 7. 2024 sp. zn. II. ÚS 676/24 zrušil k ústavní stížnosti A. K. manželky odsouzeného L. K. jednatele stěžovatelky, nyní napadená rozhodnutí. Věc se proto vrací k dalšímu řízení, v němž stěžovatelka nadále může uplatňovat svá práva, včetně nynějších tvrzení o svém vlastnictví zabraných majetkových hodnot a svých procesních právech jako zúčastněné osoby. Že na tyto aspekty musí znovu soudy zaměřit svou pozornost, vyplývá ostatně mimo jiné z bodu 32 tohoto nálezu. Ústavní stížnost je tedy za této procesní situace předčasná, a tedy podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.

8. Nutno konečně podotknout, že stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Ani Ústavní soud výjimečné okolnosti podle tohoto ustanovení v nynější věci neshledal. Proto soudce zpravodaj podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2024


Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj